Obecně užívané mincovní oběživa na západě Kontinentu
Nejstarší užívané mince nalézáme už v Ibské říši. Jsou raženy z mědi, mají přesnou váhu (mají současně funkci závaží) a nazývají se uncie. Nejsou zdobené, je na nich pouze vyraženo písmeno I, jakožto symbol státní moci. Používá se běžně v obou královstvích a brzy je následují hmotnější měděné mince: As (měl hodnotu a váhu 2 uncií) a Ibeus (v hodnotě 5 uncií). Dochází také k drobné diferenciaci severských a jižanských mincí. Zatímco na severu jsou na mince vyráženy podobizny panovníků, na jihu se pokračuje v prostém zdobení, jen za některých panovníků se objevuje drobná kresba na okrajích mincí.
Tyto mince si ibšané přinášejí i na západ. Zde ale vbrzku dochází ke stavu zvaném „přesycení mědí“, která zde není rozhodně tak vzácným kovem jako v původní vlasti, je proto ražena první stříbrná mince: (imperiální) Denár (v hodnotě 10 asů), a jen za několik let i první mince zlatá: Zlatý denár (který měl hodnotu 25 denárů stříbrných), který je ale ražen a užíván jen vzácně.
Stříbro se stává hlavním platebním kovem západu a denár (stříbrný) je nejrozšířenější mincí (a proto na ně budeme vše přepočítávat, pokud vám to usnadní orientaci má hodnotu odpovídající velice přibližně a jen většinou asi 50kč (podle cen z roku 2000)). Na jihu se ještě nějaký čas drží i zbytek „starého systému“ a mince jako as a Ibeus jsou raženy v Gildě dodnes. Také na severu (konkrétně v Císařství) je denár stále nejčastějším platidlem, je ovšem z důvodu vyšších cen postupně doplněn o novou minci Velký denár, neboli Groš, který má hodnotu 12 stříbrných denárů. Groše i denáry mohou stále nechávat razit jen králové, netrvá ovšem dlouho a tohoto práva se dovolávají i mocní šlechtici. Císaři tedy nakonec svolí a začnou toto privilegium prodávat: Tak vznikají první Krejcary, původně stejné hodnoty jako stříbrné denáry, ovšem neustále získávající na váze i ryzosti a nakonec ustálené na hodnotě tří denárů. Krejcary nesmí zobrazovat nic jiného než rovnoramenný kříž (po němž získali označení, ve skutečnosti původně dvě překřížená písmena I, původní symbol legitimity císařské moci) a jméno šlechtice, který je nechal razit.
Současně s násobnými mincovními jednotkami vznikají i mince hodnot dílčích. Jedná se o Parvity (též malé nebo měděné denáry), minci raženou podle staroibských uncií ale s poněkud vyšší vahou (přesně 1 a 2/3 uncie), jeden denár je rozdělen na 12 těchto parvitů.
Kromě toho je také několikrát v historii ražena i zlatá mince řečená Imperiál, které nechávají razit císaři a které jsou původně určeny jen pro jejich soukromé potřeby (podle staré tradice bylo stříbro nehodné císařů), postupem času se ale dostane do běžného oběhu. Tato zlatá mince má hodnotu šedesáti denárů, tedy pěti grošů.
V Imperiu nordicu (a později v Severním království) jsou raženy mince výhradně z popudu imperátora (krále) a přestože původně navazuje na ibskou tradici podle císařského vzoru, za vlády krále Emesraitha dojde (mimo jiné) k „mincovní reformě“ a z oběhu jsou během deseti let staženy téměř všechny „Severské denáry“ s proslulou kresbou draka a medvěda. Ty jsou poté nahrazeny novými, s vyobrazením stromu života na rubu a portrétem panovníka na líci. Tyto stříbrné mince se nazývají Královské šilinky a mají stejnou hodnotu jako Imperiální denáry. Mimo to jsou raženy tzv. Královské drobné (po seversku ponny) s pětinovou hodnotou a dále Guinea, zlatá mince s vyobrazením dvaceticípé hvězdy v kruhu, symbolu Jednotných, a v hodnotě 21 královských šilinků.
Mimo tyto mince, běžně používané na celém západě se užívají ještě mince městských států v Gildě, především zlaté Gildémy, překrásné zlaté mince v hodnotě 18 císařských stříbrných denárů a také mince ražené v Hanzovních městech: Guldkron (zlatá koruna) v hodnotě 40 denárů, Silbkron a Kupfkron (stříbrná popř. měděná koruna každá desetinové hodnoty než předchozí), které jsou vyhledávané pro svou snadnou přepočítatelnost.
Z opravdu alespoň trochu rozšířených mincí nám už zbývá jen Dubovský tolar (podle zakladatele tamní mincovny Tolaria z Dubu), nejsilnější stříbrná mince vyhlášená po celém západě, v přepočtu 24 denárů a pak ještě Welwský dukát, hodnotná (30 denárů) zlatá mince s vyobrazením vévody a vlčice, která se začala razit nedávno po otevření nových dolů v pohraničí a také nové mincovny, společně s ním se začal razit také Malý dukát, malá stříbrná mince s vyobrazením drakorbského znaku (draka) a proto často řečena dracinio nebo dráček, v hodnotě setinové vůči dukátu velkému.
Ve východoitalické říši se platí podle starého ibského způsobu (denáry, ibeiusy, asy, unciemi a občas i denáry zlatými) a také běžnými Gildémy, vlastní originální mince nerazí, jen místní denáry mají na líci portrét císaře a nápis Dominus Noster, proto se jim někdy na západě říká Domíny. Moatajci používají zásadně mince z jihu, tedy říše, přestože už několikrát proběhl pokus o ražbu vlastních mincí, ty měly ale většinou nevalnou kvalitu.
Ab‘codu má relativně složitý mincovní systém, založený na Dinárech (podle západního vzoru, mají větší hodnotu, asi dvojnásobnou než říšský nebo císařský denár), riálech (většinou jeden za tři dináry) a dirhamech (sto v jednom riálu). Mimo to existují ještě zekýny nebo též cekýny, které se razily dříve a jsou směňovány podle složitých tabulek, přibližně se ale rovnají dvěma riálům. Navíc se ještě na jihu razí šekely, které se raději nesměňují, jelikož nikdo neví za kolik.
Peryšské rijály mají naproti ab‘codským asi čtyřnásobnou hodnotu a dělí se na sto dinárů (což nám to pěkně zpřehledňuje, pro zjednodušení tedy: 1 ab‘codský dinár jsou asi dva západní denáry a asi 6 (6 a čtvrt) dinárů Peryšských (doufám)).