Otroci fantazie
21. 4. 2009
Oblohu rozčísla rudá záře.Na zemi zavládl chaos. Tisíce zvířat přebíhaly sem a tam v touze se zachránit. Koule se přibližovala. Její ocas olizoval sféry planety a rozdmýchával je v oheň. Meteorit měl jasný cíl. Mezi zmítajícími se těly dinosaurů probleskovala křídla. Draci mizeli ve svých jeskyních, hluboko v lůně své stvořitelky. Za nimi se otřásal svět, kameny zavalovaly vchody a odřízly tak přístupové cesty.
Na povrchu dinosauři mizeli v náručí svého konce.
Poslední lano se skobami uložil do batohu, jehož obsah záhy uzavřel světlu.
Myšlenka na hory mu vyčarovala na tváři úsměv. Těšil se, že si konečně odpočine od neustálého komandování režisérů, jak dopadnout a kam se vrhnout. Adrenalin měl v krvi, miloval nebezpečí, ale kaskadérem ve filmu se stal jen kvůli penězům. Jeho srdce patřilo horám. Chystal se utéct pár desítek kilometrů za město, kde na špičkách hor ležel první sníh. Vyšel z bytu, pečlivě zamkl dveře, nasedl do auta a ztratil se mezi ostatními vozidly.
Klubala se další vejce.
Místa v jeskyni bylo čím dál méně. Nastal čas otevřít brány. Nejstarší drak a zároveň vůdce spolu s dalšími dvěma začal odstraňovat kameny. Před nimi ležela zasypaná cesta ven. A oni toužili roztáhnout křídla. Trvalo to několik dní, ale nakonec se jim s námahou podařilo odvalit i poslední kámen.
Byli volní.
Balancoval na římse široké sedm centimetrů.
Prsty hledal výklenek, škvírku, za kterou by se mohl zachytit. Hranice života a smrti se stírala. Konečně se mu povedlo jednu škvíru nahmatat, silou do ní zarazil skobu a zajistil záchranné lano. Přitáhl se, vyšplhal o kousek výš a znovu hledal otvor pro skobu. Totéž zopakoval ještě několikrát, než se ocitl na vrcholu. Po dvouhodinovém šplhání ho čekala zasloužená odměna. Rozvalil se ve sněhu daleko od betonových zdí města. Rozbalil energetickou tyčinky a pozoroval údolí několik metrů pod sebou, nad nímž se rozvalovala mlha.
Teprve po chvíli si všiml podivně velké stopy.
Lidé z vesnice na úbočí hory odešli.
Měli strach. Báli se zůstat na místě, kde beze stopy mizí domácí zvířata, děti.
Kde se po nocích z lesů ozývají zoufalé výkřiky bezmocných jedinců, kteří se nestačili do západu slunce vrátit z lovu. Kosti pohřešovaných nikdy nedokázali objevit. Tyto podivné události dávaly za vinu nadpřirozenému stvoření, které se jim nikdy nepodařilo ani zahlédnout. Ze strachu se proto odebrali do údolí.
Byla jediná ve sněhu.
Opatrně k ní přiložil svoji botu. Jeho noha měřila pětkrát méně. Napadlo ho, že je to díky tomu, že byl jeden kámen hlouběji než ostatní a na něm sněhové vločky vytvořily obraz stopy. Jenže stál na plošině, která byla tvořená celistvou horninou.
Začal přecházet po okolí. Míjel skaliska různých velikostí, ale nikde nebyla další stopa, která by vysvětlovala existenci té první. Na druhém konci plošiny spatřil velkou díru směřující do srdce hory. Avšak žádné další stopy.
Sestoupil dolů a ve chvíli, kdy prošmátrával kapsy, aby našel klíče od auta, uslyšel řev. Nelidský řev míšený s chrčením, jenž se nesl horami za jeho zády. Sevřel se mu žaludek. Na nic nečekal a rozjel se k městu.
Nejstarší drak supěl vztekem.
Byli objeveni. Pach člověka se linul jeskyní. Uplynulo hodně let od posledního setkání s lidmi. Cítil, že jsou potomci Adama silní. Silnější než ti, kteří kdysi bydleli ve vesnici v horách. Viděl v nich mnohem větší nebezpečí. Neznámý člověk došel až na práh jejich svatyně a byl jen krůček od objevení jejich útočiště.
Dřív by nejstarší opustil jeskyni a daného troufalce by osobně zabil.
Nyní byl již moc starý a bál se selhání. Také se obával o zachování svého rodu. Vyslal tedy Althara, aby muže sledoval.
V rohu jeskyně se krčil Furiel. Při návratu do jeskyně se střetl s majestátným orlem, v letu zavrávoral a otiskl do sněhu svoji tlapu. Nepřímo tak přivedl člověka k jejich doupěti. Nejstarší mu nevěnoval jediný pohled.
Tlačil plynový pedál k podlaze.
V zadním zrcátku pozoroval obrys draka, který ho pronásledoval. Snažil se co nejrychleji dojet k městu. Věděl, že je to jeho jediná šance na přežití. Zkoušel ignorovat zledovatělou vozovku, jež si občas s jeho autem pohazovala jako s gumovým míčkem.
Drak se s každým mohutným mávnutím křídel přibližoval. I skrz mlhu prosvítaly jeho zářivě modravé oči.
Auto zrychlilo. Stromy kolem něj běžely šílenou rychlostí a on konečně uviděl první domy na předměstí. Nezpomaloval. V hlavě se mu rýsoval plán. Prsty pevně svíral volant. Na hlavní neodbočil, ale pokračoval rovně. Dům v popředí mu otevíral svoji náruč. Zatajil dech, jednou rukou uchopil ruční brzdu, dva metry před domem za ni zprudka zatáhl a zavřel oči. Několikrát se udeřil do hlavy, nakonec se však auto přestalo pohybovat. Ocitl se ve vedlejší ulici skryt ve stínu domu.
V tu chvíli nad ním drak proletěl a mířil dál do centra města.
Althar si pozorně prohlížel zemi pod sebou, ale auto nikde neviděl. Zmizelo z dohledu. Ohlédl se za sebe, zda je nespatří. Chtěl se ještě jednou ujistit, když ho ochromil prudký náraz. Cítil, jak bolest z levého křídla prostupuje celým jeho tělem. Pokusil se jím máchnout, avšak zlomenina mu to neumožnila. Končetina se roztříštila o stěnu několikapatrového domu. Už se nebyl schopen udržet ve vzduchu. Země ho začala přitahovat k sobě svojí gravitací. Ztratil vědomí ještě dříve, než padl přímo doprostřed ulice.
Nejstarší probděl celou noc.
Althar se nevrátil ani se svítáním. Nejstaršího svíral pocit neklidu naznačující, že se něco zlého přihodilo. Jen velmi nerad si připouštěl fakt, že Althar již nemusí být mezi živými. Vyslal ostatní, aby se ho pokusili najít.
Sám seděl u vchodu do jeskyně a pozoroval hory. Možná je tam někde v dáli místo, kde by je čekal lepší život. Teď však jeho myšlenky patřily Altharovi.
Dav se opatrně přibližoval k Altharovu tělu.
Majestátná hlava ležela na úlomcích asfaltu, který nevydržel dračí tíhu a popraskal. Údiv lidí rostl s každým krokem vpřed.
Pět obřích draků kroužilo nad mrtvolou svého druha.
„Péťo, večeře!“ ozval se zvučný ženský hlas.
Malý chlapec pečlivě poskládal figurky dráčků do krabice.
„Už jdu!“ vykřikl a vyběhl z pokojíčku.
Komentáře
Přehled komentářů
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
pokračování!!!pokračování!!!
...
(Veruša, 29. 4. 2009 18:50)