Definice | |||||||||||||||
Slovo anorexia pochází z řečtiny a sestává se z předpony a (ve smyslu ne-, bez-) a ze slovesa orexie (chuť k jídlu, žádostivost, snaha), znamená tedy snížený nebo scházející popud pro příjem potravy, zjednodušeně - nedostatek chuti k jídlu. Toto vymezení však není zcela přesné. Podle novějších poznatků mentální anorexie znamená úmyslný úbytek váhy, vyvolaný a udržovaný pacientem, se specifickou psychopatologií, kdy obavy ze ztloustnutí a ochablosti tělesných proporcí jsou neustále v popředí pozornosti jako neodbytná a ovládavá myšlenka. Pacient si klade za cíl dosažení nízké váhy, což obvykle vede k podvýživě různé intenzity se sekundárními endokrinními a metabolickými změnami a k poruchám tělesných funkcí (např. chronické zpomalení střevní činnosti). Mezi příznaky patří dietní omezování, nadměrná tělesná cvičení, záměrné zvracení a užívání projímadel, anorektik a diuretik. Porucha se objevuje nejčastěji u dospívajících dívek a u mladých žen, ale mohou být postiženy i starší ženy po menopauze, dospívající chlapci a mladí muži. | |||||||||||||||
Diagnostika | |||||||||||||||
Existuje několik průvodních příznaků anorexie: | |||||||||||||||
|
|||||||||||||||
Následující rysy podporují diagnózu, ale nejsou pro ni nezbytné: vyprovokované zvracení, vyprovokovaný průjem, nadměrná cvičení a užívání anorektik nebo diuretik. | |||||||||||||||
Průběh a prognóza | |||||||||||||||
Mentální anorexie začíná nejčastěji v rozmezí 13-20 let, jen vzácně po čtyřicátém roce. Na vzniku a rozvoji se podílí celá řada různých faktorů (viz Etiologie a patogeneze). Nástupu určujících příznaků většinou předchází období stupňujících se diet, které mohou být i z lékařské indikace (např. žloutenka). Někteří pacienti se obtížně přizpůsobují snížené energetické potřebě konce dospívání, sportovní kariéry nebo těhotenství, většina z nich má ale na počátku normální tělesnou hmotnost či jsou mírně obézní. Mentální anorexie se často rozvíjí pomalu a nenápadně. Jídelní postoje a chování nemocného se krok za krokem mění a gradují ve své nepřiměřenosti a extrémnosti. Místo aby nemocný přizpůsoboval příjem potravy svému životu, stále více přizpůsobuje svůj život nevhodným jídelním požadavkům a zvyklostem. Pacientky se dostavují k lékaři často kvůli amenorei, "alergii na jídlo", otokům, zácpě nebo bolestem břicha, jen velmi vzácně kvůli úbytku váhy. Často pacienti žádají předpis diuretik nebo laxativ, a někdy končí až na jednotkách intenzivní péče pro tělesné komplikace vyvolané dehydratací a dalšími poruchami, které si způsobily častým zvracením nebo nadměrným užíváním diuretik či laxativ. Dosti často bývají mladiství přiváděni rodiči, kteří se začali obávat velkého úbytku váhy nebo podivného chování v souvislosti s jídlem. Časté je zvláštní zacházení s jídlem, jeho shromažďování, někdy nastupují epizody žravosti s konzumací velkého množství jídla a následným zvracením. Běžně se vyskytují naléhavé chorobné rysy (euforické stavy a abnormálně vystupňovaný pocit nadřazenosti, ale také agresivní reakce, pocity viny, hanby a selhání), úzkostné a depresivní stavy, snížený zájem o sexuální život. Porucha může existovat jako jediná epizoda s jejím úplným zánikem nebo s chronicitou, ale také ve formě opakujících se period po mnoho let. Jak jediná epizoda, tak periodický průběh mohou postupovat až k smrtelnému konci (vyhladovění, sebevražda). Podle většiny současných údajů se asi 40% pacientů uzdraví úplně a 30% se zlepší. Přibližně 20% zůstává nezlepšeno nebo se zhoršuje. 2-5% případů končí smrtí. |
|||||||||||||||
Léčba | |||||||||||||||
Léčba může být ambulantní, při hospitalizaci v závislosti na stupni závažnosti. Prvním krokem léčby je zrušení důsledků hladovění zvýšením tělesné hmotnosti a normální skladba potravy. U lehčích případů toho lze dosáhnout ambulantně, u středně těžkých a těžkých případů je nezbytná hospitalizace. Někdy je nutná umělá výživa sondou nebo infuzemi. Současně je nutná intenzivní psychoterapie. Léčba probíhá buďto individuálně nebo skupinově pod vedením psychoterapeuta, který však musí být vhodně vybraný. |
|||||||||||||||
Farmakologická léčba může být často užitečná. Zvláště při poruchách vnímání vlastního těla bývá vhodné použít neuroleptika, i když není zcela jasné, zda jejich pozitivní vliv lze přičítat spíše antipsychotickému nebo sedativnímu účinku. Někdy jsou úspěšně aplikována také antidepresiva. | |||||||||||||||
Psychoterapie bývá většinou sama o sobě neúčinná. Slibné jsou výsledky kognitivně-behaviorální léčby cílené ke změně postojů k jídlu a k návykům spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. Do dlouhodobé kognitivně-behaviorální terapie mentální anorexie se často začleňují i prvky interpersonální a rodinné terapie. Psychoanalýza je mnohem náročnější na čas než kognitivně-behaviorální teorie. Při této formě léčby se pacient velmi intenzivně zabývá svým dětstvím, sny a podvědomím. Základem je jakási cesta ke "kořenům zla". Teprve když jsou podvědomě potlačované blokády a traumatické prožitky (např. sexuální zneužívání) odhaleny a zpracovány, mohou být vyřešeny také všednodenní problémy. |
|||||||||||||||
Náhledy fotografií ze složky Anorexie
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář