Morče divoké Morče divoké má odlišnou stavbu těla od domácího. Je o něco delší a také hubenější. Má úzkou hlavu, což jim napomáhá procházet mezi křovisky. Také je to výborný skokan, který při leknutí může vyskočit až 1 metr do výšky Zbarvení je tmavohnědé až černohnědé (podobné zlaté aguti). Kožíšek je o hodně tvrdší než u našich domácích morčat. Je společenské a žije v koloniích. Vyhrabávají si zemní nory, nebo osidlují |
opuštěná doupata jiných zvířat. Žije jako stepní zvíře v travinách a křoviskách. Morče divoké začíná být aktivní za soumraku a v noci, což slouží jako ochrana proti dravcům, šelmám a jiným nebezpečným zvířatům. Rozmnožování je téměř stejné, jako u domácích morčat. Březost trvá 62-70 dní. Mláďata se rodí již se srstí, vidí, slyší, jsou zcela vyvinutá. Už druhý až třetí den mohou pojídat tuhou stravu. Jsou tedy brzo samostatní. Samice mláďata kojí okolo tří týdnů. Indiáni morčata pojídali, někdy je chovali jako domácí zvířata, anebo jako obětní zvířata. Dokonce bylo nalezeno mumifikované morče v hrobech dávných indiánů, jako milodar. Indiání místo drůběže a dobytka chovali tato morčata. |
Kapybara (Hydrochaeris hydrochaeris) Kapybara je s váhou 50 - 60 kg největším hlodavcem na světě. Patří do samostatné čeledi kapybarovitých (Hydrochaeridae). Dosahuje délky těla až 1 m a výšli v kohoutku cca 50 cm. Zajímavá je (stejně jako u morčat) absence ocasu. Vyskytují se téměř v celé Jižní Americe. Zdržují se hlavně v okolí vod, lesů bohatých na vodu. Jsou také přezdívány jako "mořská prasata". Důvodem je jejich láska ke sladké vodě. K plavání jsou také uzpůsobeni plovacími blanami mezi prsty. Žijí v malých skupinkách, které jsou k sobě velmi tolerantní. Jako potrava jim bohatě poslouží rostliny, tráva, ale |
nepohrdnou ani zeleninkou, která jim je podávána hlavně v zoo. Obecně se živí rostlinnou potravou. Co se týče rozmnožování, samice rodí 1 vrh za rok. Březost trvá 4 měsíce, obvykle se rodí 3 - 5 mláďat, která ihned po narození vidí, běhají a jsou to takřka miniatury svých rodičů
Mara stepní
(Dolichotis patagonica)
Mara stepní připomíná zajíce, či antilopu. Má poměrně dlouhé končetiny, zadní má delší, než přední. Na předních nohách má čtyři na zadních tři prsty ozbrojené dlouhými, silnými drápy. Žije ve skupinách o počtu 10-30
jedinců v kamenitých, bezvodých pampách. Je velmi bystrá a opatrná. Je to mezinárodně ohrožený druh. Mají hranatou hlavu, velmi podobnou morčeti a zajíci, dlouhé ušní boltce a vysoké štíhlé nohy s drobnými kopýtky. Chodidla mají osrstěná. Srst je poměrně dlouhá, hustá a přiléhavá.
Aguti zlatý, Aguti azarův (Dasyprocta aguti) Aguti zlatý se vyskytuje v centrální Brazílii a v Peru na okrajích pralesů v křovinatých porostech i v lesích. Na otevřených pláních jej nenajdeme. Má noční aktivitu. Přes den se ukrývá v norách, které si vyhrabává pod kameny nebo kořeny stromů. Občas využívá i duté kmeny a skalní rozsedliny. Dosahuje délky okolo 35 cm a hmotnosti do 9 kg. Agutiové mají zadní nohy delší než přední. Na nich jsou jen tři prsty s drápy připomínajícími kopýtka. |
Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Požírají zelené části rostlin, kořínky, kůru, plody, bobule a nepohrdnou ani hmyzem nebo malými obratlovci. Ve své vlasti je loven pro maso. Je poměrně častým chovancem zoologických zahrad. V zajetí se dobře rozmnožuje. Březost trvá 106 dnů. Samice rodí 1-2 mláďata, která jsou osrstěná, vidí a krátce po porodu se čile pohybují. Za několik dnů přijímají pevnou stravu, ale samice je kojí asi 3 měsíce. Dospívají v osmi až deseti měsících. Mohou se dožít až dvaceti let. Základ krmné dávky tvoří zelené krmení-tráva, vojtěška, listová zelenina, větve stromů a listy. Dále se jim podává kořenová zelenina, ovoce, zrniny a granulové směsi pro kopytníky. |