"Marečku, kdopak dal na židli ty hračky?"
"Tom", odvětí batole s bezelstným výrazem. A trvá na tom. Nějak brzy se naučil využívat svých dovedností.
Také má v posledních dnech až týdnech důsledné období "já sám" - MÁM musí nastoupit do auta, MÁM si otevře dveře, MÁM z auty vystupuje a dveře zavírá, MÁM dává a vyndavá mlíko z mikrolvnky.... prostě si zkouší, co umí.
Nějak si nepamatuji, že by Tomík byl až takhle důkladný v "já sám", jen je otázka, jestli je Maju opravdu tak jiný, nebo jen maminka zapomíná. Jasně, že taky chtěl dělat sám spoustu věcí, jen Maru mi přijde důslednější, a když už se do toho pustil, nejradši by dělal sám všechno.
O tom, jaká scénka nastane, když se mu nedaří, se asi rozepisovat nemusím, hroutící se batole nechápající proč neumí všechno nejspíš už viděl každý.
Naši se už vrátili ze Slovenska, dneska jsme slavili Marečkovi druhé narozeniny s nimi. Dostal spoustu zajímavých věcí - hrnce a vařečky ho dost zaujaly, u Tomíka vede minigolfový krokodýl. No a v novém povlečení s Křemílkem a Vochomůrkou už spí.
Tomíkova ruka už je v pořádku, už zase hezky řádí. Je nějaký nevybitý poslední dny, asi budu muset naplánovat nějaký "zátěžový" den, protože má energie za dva. Asi už se taky nemůže dočkat školky, těší se na kamarády.
V září nejspíš pojedeme do Itálie, autem. Docela se těším, bude to změna. Navíc u moře jsme nebyli 5 let. Jen aby nám vyšlo počasí a zároveň jsme se v autě neupekli a děti přežili cestu bez vyřvaných hlasivek.