Kdysi k naší svatbě(6.9.1997) jsme si vydali svatební časopis.Kamarádka Dáša nám do něj složila básničku..
Pozorně čti tyto řádky,
vrátíme se trochu zpátky.
Daník,malý dorosťáček
bezstarostně sune vláček,
z kostiček si staví hrad,
však přestane si brzo hrát. 
nebaví ho auta, míče,
bloumá, nespí, ztrácí klíče.
Nekončí to, žádný krach,
zamiloval se nám brach.
Všechno teprv začíná,
na scénu jde Martina.
Zatím ještě nemá zdání,
proč chce pořád myslet na ní.
Ač mu teprv chmýří raší,
proč se jí vždy srdce splaší,
když je někde nablízku-
moc dát tak hlavu do písku.
Daníka přitom city nutí,
udělat vážné rozhodnutí.
Čím se jí zalíbím,co je znak muže,
snad zvedat činky, trhat jí růže?
To dělaj všichni, to je jen smetí,
musím být vůdce, milovat děti.
Musí mě vidět silného na postu,
stanu se nejspíše vedoucím dorostu.
P
ak přišly tábory, vody a výlety,
Martinu táhne to Danovi v ústrety.
Zkouší to zastavit, chytá se za tyče,
patří však k sobě jak části vodiče.
A tak to napětí, co vodič vytváří,
přitáhlo oba dva rovnou až k oltáři.
Dan má snad své srdce velké jak obloha,
s místečkem na dorost, Martinu, na Boha.
Jistě čtenáři můj milý,
vidíš konec v této chvíli.
Jak je ale výše psáno,
nebývá to takhle dáno.
Za koncem, který zhasíná,
vždy něco nové, krásné začíná...
K jednomu našemu výročí mi složil Danda básničku:
MARTINCE
Dřív než lásko dál
my projdem spolu svět
zpověď chci ti dát
a ze srdce pár vět.
Rychle běží čas
však s tebou jde to líp
té šňůře krátkých dnů
dát smysl, naplnit.
Jsme spolu roků pět
a byl to krásný čas
když ohlédnu se zpět
chci za něj děkovat.
Peřeje na říčkách
i hory v oblacích
i místa vyprahlá
jsme spolu zdolali.
Snad jsme i trošku dál
když jdeme po pláži
než když jsme nedávno
šli spolu k oltáři.
Tvou dlaň zas ve své mít
a trošku ji snad hřát
a v očích tvých chci číst
jen spolu budem hrát.
A malý život ten
co spojením nás dvou
teď v tobě vyrůstá
zas dá nám nový proud.
A s vírou v Boží moc
jdu s tebou lásko má
vstříc všemu novému
Bůh dílo dokoná
1995
Naše svatební oznámení...
my dva zamlada...
P.S. Vzadu v černém Mirinka..
Neznámí maturanti...
Na svatební cestě jsme byli v roubené chaloupce u Stárkova....no romantika...:-)
Rada náčelníků se sešla, aby vykouřila dýmku míru..(se svými manželkami...)
