Jako malá sem zbožňovala seriál Ranč u Zelené sedmy, všechny díly
sem si natáčela na video a pak si je pouštěla pořád dokola. Moc se mi
líbíl pejsek Dáreček a strašně sem litovala, že to není žádné plemeno
ale ,,kříženec", jak vysvětlovala babička malému Matějovi, když hledal
Dárečka v atlasu psů. Už tenkrát sem si takového pejska moc přála a
snila o něm.
Časem mě to přešlo a začala sem myslet v pubertě na jiné věci, však to určitě znáte. Když sem se dozvěděla na internetu, že je to není, žádný voříšek, tak sem hledala o tomhle plemeni různé informace a čím víc sem toho přečetla, tím víc sem si ho přála pořídit. Doma sem to navrhla a nepřipadalo to v úvahu. Teprve nedávno, když sem už bydlela s přítelem a jeho rodinou v Plzni, mi svitla naděje. Přítel byl pořád smutný, ze smrti svého dlouholetého pejska a nikdy nepřijal naháče jeho sestry a pitbula jeho bratra. On jediný si psa pořídit nikdy nesměl, ač o minulého pejska se staral vlastně jenom on.
Zařekl se že psa už žádného nechce hodně dlouho, protože mu matka nedovolila přívést si domů nalezeného křížence borderky, to ho zatvrdilo ještě víc. Já sem si pejska moc přála a snažila se ho přesvědčit ale marně. Jednou sem našla na internetu inzerát na hluchého pejska border kolie, kupodivu miláčkovi se moc líbil. A tím všechno začalo. Okamžitě sem zkontaktovala majitele a následně potom chovatele, protože pejska měli u sebe oni. Ty chvíle, když sem byla nervózní a nevěděla sem co bude, byly vážně hrozné. Říkala sem si, že to určitě němůže vyjít, že mě nikdy nic nevyšlo..... Ale dopadlo to moc dobře. Ve středu 7.5. 2008 jsem si pro něj jela, pro Agara Jeffiju, nejkrásnějšího a nejúžasnějšího pejska na světě. Nikdy nepřestanu být vděčná chovné stanici Jeffija za Agara. Je to to největší štěstí jaký mě potkalo. Tímhle bych chtěla ještě jednou poděkovat.
Časem mě to přešlo a začala sem myslet v pubertě na jiné věci, však to určitě znáte. Když sem se dozvěděla na internetu, že je to není, žádný voříšek, tak sem hledala o tomhle plemeni různé informace a čím víc sem toho přečetla, tím víc sem si ho přála pořídit. Doma sem to navrhla a nepřipadalo to v úvahu. Teprve nedávno, když sem už bydlela s přítelem a jeho rodinou v Plzni, mi svitla naděje. Přítel byl pořád smutný, ze smrti svého dlouholetého pejska a nikdy nepřijal naháče jeho sestry a pitbula jeho bratra. On jediný si psa pořídit nikdy nesměl, ač o minulého pejska se staral vlastně jenom on.
Zařekl se že psa už žádného nechce hodně dlouho, protože mu matka nedovolila přívést si domů nalezeného křížence borderky, to ho zatvrdilo ještě víc. Já sem si pejska moc přála a snažila se ho přesvědčit ale marně. Jednou sem našla na internetu inzerát na hluchého pejska border kolie, kupodivu miláčkovi se moc líbil. A tím všechno začalo. Okamžitě sem zkontaktovala majitele a následně potom chovatele, protože pejska měli u sebe oni. Ty chvíle, když sem byla nervózní a nevěděla sem co bude, byly vážně hrozné. Říkala sem si, že to určitě němůže vyjít, že mě nikdy nic nevyšlo..... Ale dopadlo to moc dobře. Ve středu 7.5. 2008 jsem si pro něj jela, pro Agara Jeffiju, nejkrásnějšího a nejúžasnějšího pejska na světě. Nikdy nepřestanu být vděčná chovné stanici Jeffija za Agara. Je to to největší štěstí jaký mě potkalo. Tímhle bych chtěla ještě jednou poděkovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář