Výprava za netopýry
Je konec listopadu a pořádná zima. Napadlo móc sněhu, ale sluníčko vykukovalo, tak jsme vyrazili s oddílem do Srbska za netopýrama. Sešli jsme se na nádraží, bylo nás deset a vyrazili jsme vlakem do Berouna. Tam na nás čekalo oddíl berouňáků a mohlo se jít. Už na nádraží byla cesta samá legrace, protože silnice byla samý led a parádně jsme se tam klouzali.Davídek dělal piruety, že by se i Pljuščenko musel stydět :o) Cesta okolo Berounky byla pěkná. Pěkná ledovka, skoro celý čtyři kilometry jsme se s bráchou klouzali, byla to švanda. Pak jsme šli ke štolám, každý jsme měli svou baterku. Pavel, berounský vedoucí, nás varoval, ať se držíme pohromadě, že kdo uhne z cesty, bude bloudit štolami do jara. Vešli jsme dovnitř, rozsvítili baterky a začalo dobrodružství. Každý chtěl najít netopýra první. A pak jsme je uviděli, hezky spinkali hlavou dolů na stropu štoly, nebo v dírách po vrtech. Byli krásní. Museli jsme být potichu, abychom je nerušili, ale stejně jsme mamince s tátou, kteří baterky neměli, nadšeně světlem ukazovali, kde všude ti okřídlení myšáci spí. A viděli jsme i jednu velkou rodinku, bylo jich alespoň patnáct, tiskli se k sobě vysoku u stropu. Pak jsme šli ven a tam nás čekalo další překvapení. Pavel, který slavil narozeniny, nám venku připravil pohoštění. Na kamenech bylo prostřeno a všude byly tácy s jednohubkami a s brambůrkami a šampaňský teklo proudem. Samozřejmě pro nás dětské Pak jsme hráli různé soutěže. Teda musíme se přiznat, že my s bráchou jsme moc nesoutěžili. My jsme radši koukali na ostatní hezky od tácků s brambůrkama. Soutěže jsou fajn, ale brambůrky jsou prostě brambůrky. Cesta zpátky uběhla docela rychle, i když sluníčko led rozpustilo a už jsme se nemohli klouzat. Určitě se sem příští rok vrátíme. Zatím ahoj.