Iron Maiden provedli Prahu nebeským peklem!
Celé dva dny jsem přemýšlel, jak popsat jedním nebo více slovy tento koncert. Jak vystihnout to, co jsem viděl ze čtvrté řady pod pódiem. Došel jsem k tomu názoru, že ono slovo neexistuje a to i přes to, že už jsem se z tohoto velkolepého večera dostatečně vzpamatoval a urovnal jsi poctivě všechny myšlenky a vzpomínky v hlavě. Než bych tady tedy básňil a hledal ve slovnících všechny možné superlativy, podrobím koncert všech tří kapel nemilostrdné recenzi..
Před vstupem : Pořadatelé si zřejmě letos chtěli ještě vylepšit rekord, takže místo zpoždění 15 minut, jako v Ostravě 2007 to letos vytáhli na solidní hodinu a k tomu ještě zhruba 10 minut. Fanoušci byli před branami až překvapivě trpěliví, ale s blížící se hodinou zpoždění začala již mírna nervozita, která vrcholila hromadným pískotem. Těžko říct, jestli měli pořadatelé prosbu od týmu Iron Maiden, který teprve dostavoval pódium nebo prostě jen vázla samotná organizace české agentury. Námitky jistě sklidili i další body "trasy" cestou od bran až na plochu, ale to již většina fanoušků myslela na to, být co nejdříve pod stage a udržet si své pěkné místo. Osobně jsem se dostal s kolegou do čtvrté řady a s mírnými posuny jsme si jí drželi po celou dobu koncertu. Tým Iron Maiden ještě dostavoval poslední důležité body pódia a okolí, takže jsme mohli sledovat například horolezecké umění jednoho z můžů, který hbitě otáčel světelnými reflektory na požadovanou stranu na úplném vrchu pódia. Před výkonem celého týmu skupiny, kdy ve čtvrtek postavili a zase "zbourali" celé toto obrovské pódium se vším všudy a na druhý den je čekalo to samé, klobouk dolů.
Salamandra : Prvním předskokanem Železné panny byla česká metalová stálice Salamandra. Po nezbytné zvukové zkoušce se česká kapela pustila do svého prvního hitu zhruba úderem 18 hodiny. Jejich set byl daleko záživnější než set minulého předskokana Iron Maiden v Česku a skupina v čele se zpěvákem Ivanem Borovským dokázala minimálně sektor pod pódiem slušně roztleskat. Když už se skupina chystala rozloučit, dostala signál, že může odehrát ještě jednu skladbu, čehož Salamandra okamžitě využila. Po konci setu kapela sklidila docela solidní aplaus.
Lauren Harris : Stejně jako před rokem v Ostravě byla i letos dalším předskokanem Steavova dcera Lauren s kapelou. Zvlášť srandovní byla scéna, kdy byla ještě kapela s Lauren v zákulisí u pódia a diskutovala se svým otcem Steavem, když se Steve objevil víc v zorném hledáčku fanoušků, kteří byli víc na pravé straně, tak dav začal okamžitě bouřit. Lauren si to ovšem vyložila po svém a začala pózovat a mávat uznale do kotle, neboť si myslela, že povyk patří jí a její kapele. Okolo 19 hodiny, tak, jak to bylo plánováno v harmonogramu show, se na pódium vyřítili hráči Lauren Harris bandu. Jejich image mě mírně zaskočila. Skupina vydala své první album a tak si chce fanoušky určitě získat i svou novou image, ale na mě to působilo spíše komicky. Na samotné Lauren nebylo absolutně co vytknout, jak mi jistě potvrdí většina přítomných, černý klobouk bubeníka ještě budiž s přivřeňím jednoho oka, ale namalované oči baskytaristy a kytaristy už na mě působily dost ujetě, zvlášť, když se to k nim ani moc nehodilo. Ale dost hodnocení image a zpět k hudbě samotné. Lauren do svého půlhodinové setu zařadila samozřejmě skladby ze svého nového debutového alba. Některé z nich jsme si mohli pamatovat už z Ostravy, hodně jich bylo ovšem nových. Výkon kapely byl dle mého lepší než před rokem, z hráču okolo Lauren a z ní samotné vyzařovala větší profesionalita. Šlo prostě viděl, že si kapela díky dlouhodobému předskakování Iron Maiden zvykla hrát na obřích stadiónech a dokáže to tam pořádně rozbalit. Kytarista Richie hrál ještě energičtěji než na loňském koncertě a pořádně se na své straně doslova předváděl. Za zmínku stojí určitě situace, kdy začal vyhazovat jedno trsátko za druhým a jeho technik mu je nestačil v té rychlosti ani podávat. Celkově se Lauren Harris a její skupině set podařil, Steavova dcera dokázala minimálně tu část kotle, u které zrovna byla vyhecovat. Všichni již byli ovšem netrpěliví a čekali na hvězdu ze všech největších. To ovšem ještě nikdo nečekal, že britská heavy metalová legenda strhne na pódiu takový uragán, jaký nakonec přišel..
Iron Maiden : Pár minut po 20 hodině večerní to přišlo. Celý stadión již netrpělivě vyvolával "Maiden, Maiden!". S prvními tóny "Doctor, Doctor" od UFO to v kotli i v ostatních sektorech pomalu začalo jiskřit. Poté začal na obrazovkách vedle pódia běžet dokument k World Tour 2008, vysílaný během celé tour, který byl doprovázen čistě instrumentální skladbou Transylvania z debutového alba. Po jeho skončení začalo na pražském Edenu metalové peklo..
Intro (Churchill´s Speech) + Aces High : Letadla začínají řinčet, obrazovky zobrazují všem dobře známé obrazy z úvodu videoklipu k Aces High. Hluk a šílenství v Edenu se stupňuje do neuvěřitelných výšin. Proslov W. Churchilla z anglického parlamentu roku 1940 končí. Startuje úvodní melodie skladby Aces High a je to tady, členové kapely vbíhají hbitě na pódium a na dosah mé ruky se šíleně zmítají Steve Harris a Janick Gers. Kotel skáče a s nástupem Bruceova zpěvu mu jde jako mohutná ozvěna s neuvěřitelnými decibely. Ty ještě sílí v refrénu, kdy mám opravdu problém najít v onom hluku Bruceuv zpěv. Powerslavský otvírák vrcholí posledním refrénem, Bruce přenechá kousek na fanoušcích a konec již obstarává svým maniakálním řevem.
Two Minutes To Midnight : První skladba večera končí a velmi záhy za burácení celého fotbalové stánku startuje druhá skladba alba Powerslave - Two Minutes To Midnight. Janick lítá se svou kytarou jako smyslů zbavený, letí k Daevovi a culí se na něho tak, že Dave neodolá a musí se svému parťákovi jednoduše zasmát. Steve křičí na fanoušky každé slovo společne s Brucem. V refrénu by byl samozrejme hřích nedarovat víc jak 30 tisícům fanoušku sólo, ovšem v kotli se to zpívalo během celé této skladby. Přichází sóla a ješte než Nicko navrátí rytmus skladby do pekelných otáček, stihne Bruce opět rozeskákat nejenergičtejší část stadiónu a dostat všechny přítomné ještě do většího varu.. Scream For Me Prague! Screeeeeeem Fooor Mee Czech Republic!
Revelations : Bruce Dickinson vyjadřuje lítost nad dopolední vlakovou tragédií a ukazuje, že skupině rozhodně nejsou fanoušci, ani lidé v Česku lhostejní a následující skladbu věnuje právě obětem nehody. Fanoušci v Edenu bouří ješte více, energii a nadšení okolo skupiny se ten večer dalo doslova krájet. Třetí skladbou playlistu byla čistě Dickinsonova skladba z alba Piece Of Mind - Revelations. A kdo zná živé verze této skladby, vědel, co příjde poté. Hromové "hey" muselo znít snad až daleko za okraj hlavního města! Skupina hrála famózně a to jak svým neustálým pohybem, tak i hudebně. Seskupení Three Amigos (Adriana, Janicka a Daeva) a spolupráce tří kytar dávala starým skladbám nahraným původně "jen" se dvěmi kytarami, nový, neskutečně energický rozměr!
The Trooper : Hodnota hluku, který vytvářeli davy fanoušků ani po třetí skladbě neutichala, naopak! Výkony všech členů skupiny burcovali stadión ještě k většímu kraválu a fanoušci se tak snažili po většině skladeb rozeřvát davové "Maiden, Maiden!". Se čtvrtou skladbou přišla další absolutní klasika, válečná skladba The Trooper, ke které se Bruce převlékl tradičně do úboru vojáka - pěšáka a nezapoměl si ani britskou vlajku. A to notně roztrhanou, tak, jak jí známe z vyobrazení Eddieho na portrétu k této singlovce. Adrian, Dave, Janick a Steve válčili uprostrěd pódia vedle sebe a Bruce pobíhal po horních rampách, které měl i pro letošní speciální tour vyvýšené. Ovšem na krajích, kde se rampy blížily směrem k fanouškům, byly asi tři schůdky dolů, takže jsme měli Bruce ještě více nadosah a zamával nám vlajkou i nad hlavami. Netřeba zřejmě dodávat, že hlavně při chorálovém refrénu, to v Edenu doslova vřelo.
Wasted Years : Před tímto koncertem jsem věřil, že kapela předvede výbornou show, čekal jsme ale, že přeci jen bude aspoň něco, co půjde zkritizovat, aby to nevypadalo, že opet Maidny chválím až moc. Čekal jsem, že Bruce bude již po půl ročním turné mírně unaven a nebude vše tahat naplno a občas něco vypustí. Nebo že nebude tolik skákat a hecovat publikum. Nemohl jsem se ovšem více splést. Bruce běhal, skákal, zpíval, řval, mluvil, hecoval, usmíval se a jeho nálada připomínala spíš vystoupení na některém z největších světových festivalů, než že by skupina přijela do České Republiky. I nasazení všech ostatních členů (zvlášť vyzdvihnout ovšem zaslouží Janick se Steavem) bylo tak vrcholné, že jsem nevěřil, jak tahle kapela může být tak silně motivována. Tour se ovšem zřejmě daří natolik výborně, že to bylo prostě znát i na 120% výkonu samotné skupiny. S úderem paté skladby Wasted Years se pomalu, ale jistě začalo pozvolna stmívat. Texty k takto známým hitům znali všichni, takže i když byl někdo na koncertě Železné panny poprvé, pěl z plných sil a šlo to znát.
The Number Of The Beast : Pro někoho možná moc brzo, ale podle mě pekelná skladba ze stejnojmenného alba z roku 1982 vyhecovala už opravdu Edenský stánek tak, že poté se z koncertu již načisto stalo metalové peklo. Pyrotechnici v rámci této tour rozhodně svými kouzelnými efekty nešetřili a tak jsme se dočkali při Number Of The Beast i mohutných plamenů. A nejen to! Bruceuv maniakální zpěv doprovázela masa fanoušků. Janick na pódiu řádil tak, že jsem opravdu otevřeně nechápal, jak mezi těmi závratnými pohyby dokáže ještě vůbec zahrát všechny melodie, akordy a riffy! Steavovy melodické linky uprostřed skladby bušili do srdcí jako pekelné zvony. Adrian házel svou kytarou divoce dopředu a dozadu a společně s Daevem předvedli svá sóla v mistrovském podání. A k tomu nás ještě z pravého rohu pódia pozoroval sám satanáš!
Can I Play With Madness : Sledoval jsem všechny aktéry i mezi skladbami a nechápal jsem, jak to mistri dělají, že ani po tak náročných fyzických pohybech, skákáních a dováděních, nejsou skoro vůbec udýchaní. A to se prosím věkový průměr Železné panny pohybuje již nad padesát let! Hold, spíš než nějaké zázraky, v tom bude zřejmě neuvěřitelná fyzická kondice, kterou si všichni stále nějakým neuvěřitelným způsobem drží. Vždyť, která jiná kapela takhle hraje vůbec ve dvaceti?! Bruce uvedl další skladbu a to Can I Play With Madness, kterou i poctivě odpočtem odpálil. Na tuhle pecku a nejen její refrén se chytali opravdu všichni, Bruce sice poctivě odzpíval téměř všechny refrénové vokály, ale klidně by mohl odložit mikrofón, neboť Eden si vedl výborně i sám! V kotli to vřelo po celý průběh koncertu, mnohdy to bylo doslova, jak to již bývá zvykem, tělo na tělo. Před návratem k poslednímu refrénu Bruce gestikuloval k fanouškům, že nyní je čeká sólo zpěv s Adrianem a Steavem a ti to pochopili na výbornou. Další velká pecka dozněla a stadiónem se nesou další chorály.
Rime Of The Ancient Mariner : Stačilo jen, aby Bruce zařval název následující skladby a stadión opět vybuchl v extázi. Čekal nás totiž vrchol hráčského umění a pro mnohé i vůbec celé tvorby Iron Maiden. Ano, Steavova čtrnáctiminutová mistrovská kompozice - Rime Of The Ancient Mariner. Bruce se při této příležitosti převlékl do tmavého potrhaného plaště, na pozadí se objevila plachta zobrazující palubu loďi, doplněna ještě dalšími kulisami. Zvuk byl během celého koncertu velmi pěkně vyvážený, což jsem opravdu až v takové čisté míře blízko pod pódiem nečekal! Nickovy bicí zněly čistě a zároveň hlasitě udávali rytmus jako švýcarky. Kytary i při neúprosných bojích tří mušketýrů hladily hudební lalůčky všech přítomných a Steavova basa byla pěkně vytažená, takže ani nachvíli nezanikla! Uprostřed skladba utichla, aby se vzápětí za vrzajícími zvuky paluby loďi dostavily na pódium mračna dýmu. Jemná melodie, zvukově ovšem vytažená oproti originálu dosti nahlas, na chvíli mírně ukolébala Edenské ochozy. Ovšem jakmile spustil Steve své basové intro a začaly se přidávat kytary,doprovázeny rachotem větru a pyrotechnickými kouzly, opět to začínalo vřít pod, i nad pódiem. Bylo to neuvěřitelné, ale čtrnáct minut uteklo jako čtyři minuty!
Powerslave : Tak, jak to bylo zvykem i v dobách veleslavného turné World Slavery Tour 84-85, přišla titulní skladba alba z roku 1984 až po Rime Of The Ancient Mariner. Bruce střídal různě během celého koncertu své oblečení, chvíli měl tričko s korzetem a čepkou a na další skladbu zase sundal korzet apod. Ke skladbe Powerslave si Bruce nechal opet po mnoha letech vyrobil totožnou masku, jakou používal před víc jak dvaceti lety a ta stejně jako v minulosti buďila i nyní velmi pozitivní ohlas. Entuaizmus kapely neutichal a Bruce stále zpíval naplno a hecoval neustále nejen fanoušky na ploše, ale hned po pár skladbách nabádal a vyburcoval všechny, kdož seděli, aby se postavili a opravdu to zabralo. Celkově Bruce mluvil velmi často, jeho poznámky směřovali k fanouškům, ke skladbám samotným, či k tomu, jestli jsme viděli a známe Live After Death, načež nastal na stadióně samozřejmě obrovský hluk "heeeea". Při Poweslave nevynechal zpěvák ani příležitosti vyhecovat fanoušky před refrény. Nádherné podání obou "pyramidových" perel!
Heaven Can Wait : Hluboký tón keybordu stačil na to, aby drtivá většina fanoušků poznala, co že nám to začíná za skladba. Ano, je tady stadiónová Heaven Can Wait. Bruce je evidentně ve výborné náladě, neodpustí si všelijaké komické posunky a téměř neustále je v pohybu. Janick doslova šílí, v rychlých pasážích se v podstatě nezastavil. Kytaristi prebíhají na strany pódii a zároven se "navštěvují" a to je doprovázeno samozřejmě ovacemi, neboť není nad to, vidět všechny své miláčky pěkně z očí do očí. Ještě větší vlna nadšení se zvedla, když Janick svým typickým způsobem upozorňuje, že si Dave přebírá sólo na svá bedra. A jestli se někdo někdy divil, čemu že se to ten Jan poté tak směje, nedivte se mu, když opravdu na to vždy kotel zabere a začne bouřit k Daevovi! Bruce dává pražskému Edenu v refrénu dostatečný prostor, to nejlepší má ovšem teprve přijít. Náhlá změna rytmu, Bruce stupňuje své vysoké oktávy a již nás pobízí k hromadnému chorálu. Početná skupina šťastlivců z řad fanoušků vbíhá ke Steavovi a zabírá téměř víc, jak půl pódia. Následný hluk, který vytváří celý stadión stojí opravdu zato!
Run To The Hills : Bruce často promlouval k fanouškům, ať to již byly žerty, jako v případě, kdy ukazoval do publika na jednu z krásných dam, ať se na ní všichni podívají. Nebo další hecování ochozů, zda všichni fanoušci, kdož jsou tady, příjdou i na další koncert Železné panny. I toto vše ukazovalo po celý koncert na výbornou náladu v celém Maiden táboře. Koncert ubíhal rychle, jedenáctým nářezem byla vypalovačka všech živých vystoupení kapely - nesmrtelná Run To The Hills! Nickovo intro a Bruce roztleskává pražský Eden. Hlavně v refrénu stadión řve tak neuvěřitelně hlasitě, že Bruce slyším opravdu jen díky tomu, že tahá výšky až "z gatí". Po excelentním Daevovém sóle přichází návrat do hlavní rytmické linie. Bruce si poodběhl z leva k nám na pravou stranu vyvýšené rampy a již ukazuje, že se máme připravit na společný chorál, ten přichází a zpěvákův divoký křik vrací skladbu k poslednímu refrénu. Bruce vidím pěkně z blízka a pozoruji, že nic nešidí a tahá vše pořádně nadoraz, jako by již nikdy víc neměl zpívat naživo! Svůj poslední brutální výkřik natahuje tak dlouho, že by nám záviděli i v mnohých daleko vetších metropolích, Bruce ovšem podal v Praze maximální výkon se vším všudy!
Fear Of The Dark : Během konce Run To The Hills dochází v kotli k zřejmě největší vlně za celý koncert. Bruce to ve tmě vše pozoruje a poté s naprostým klidem poprosí fanoušky za touto hromadou těl, aby se mírně posunuli dozadu a za chvíli je již vše v pořádku. No řekněte, který jiný frontman na světě by si nečeho takového vůbec všímal, natož aby jěště takto profesionálně pomohl? Samotná skladba, která je vždy považována za jednu z absolutně nejatraktivnějších skladeb Iron Maiden hraných naživo byla zahrána parádně. Eden pěl jako o život a když nechal Bruce vše na fanoušcích, zaznělo hromové "Fear Of The Dark" se zpěvákovým satanským smíchem. Při této skladbě mě upoutala hlavně jedna věc, Janick se totiž v ohromné rychlosti dokázal točit snad víc krát, jak desetkrát za sebou a přesto pak neztratil rovnováhu a zběsile sebou házel dál. Často se na pódiu navštevovali Dave s Janickem a neustále se upřímně smáli svým žertům. Janick několikrát i něco na Daeva křičel, ovšem nechce se mi věřit, že by v tomto hluku mohl někdo takto slyšet. Ovšem, oba se již víc, jak dobře znají, takže určitě ví, co ten druhý zamýšlí. I když Jan dokáže stále očividně ještě svého parťáka překvapit. Ani Adrian nezůstával pozadu, přitulil se napríklad k Janickovi a opřel si svou hlavu o jeho rameno, načež přehrával jednu z krkolomných melodií. Fear Of The Dark zabírala jako vždy, nádherné prostřední sóla, následná melodie a sborový zpěv Edenu. A při doznívání melodie ke konci skladby už bylo zřejmě většině přítomných jasné, že Iron Maiden odehrávají v České Republice zřejmě svůj nejlepší koncert vůbec!
Iron Maiden : Scream For Me .. řve Bruce vší vervou a při dalším Scream For Me tahá ještě větší výšky a každý již ví, že je tady titulní skladba Iron Maiden! Čekal jsem, že přeci jen ke konci již nebudou členové skupiny ve svém věku tolik bláznit, ale pripadalo mi, jako by se výkony a nasazení spíše ješte stupňovaly než že by slábly. To co předváděl Mr. Janick Gers na pravé straně pódia bych označil doslova za nadpřirozený jev! Jeho doslova gymnastické pohyby v šíleném tempu, doprovázeny házením a přehazováním kytary všude možně přiváděly fanoušky pod ním k šílenství! Steve na nás několikrát během koncertu pálil a sledovat jeho úchvatnou techniku hry z takové blízkosti byl opravdový zážitek. Uprostřed skladby se nad pódiem, kde byl mimochodem pro tuto píseň Eddie z obalu Powerslave jako faraón, zjevil obrovský mumifikovaný miláček všech přítomných! A dokonce uměl i prskat z očí!
Moonchild : Skladbou Iron Maiden skončil základní playlist, ale při atmosféře, jakou fanoušci v Edenu vytvářeli, nebylo pochyb o tom, že se skupina vrátí zahrát ještě tři přídavky. Stadiónem znělo hromové "Maiden, Maiden!" doprovázeno ohromným hlukem a pískotem. Skupina se vrátila na pódium a Bruce dlouho promlouval a mimo jiné vtipkoval. Oznámil nám i to, co již vědí fanoušci, kteří viděli koncert této tour.. výjde nové album a skupina se poté opět vydá na dlouhou tour. Poté přišli podle mě nejpěknější okamžiky koncertu.. Fanoušci pod pódiem se sami rozezpívali k oslavnému chorálu "Happy birthday to you, happy birthday to you, happy birthday dear Bruce, happy birthday to you! ..." , což Bruce očividně hodně mile překvapilo. Poté Bruce začal představovat kapelu. Když představoval Daeva, tak se díval na samotnou akustickou kytaru a nevěděl si rady, jak jí uvést. Dave se samozrejme zdráhal přijít až ke kytaře a dělal kroky dopředu a dozadu se svou elektrickou kytarou. Když Bruce představoval Adriana, kytarista uvedl sochu Eddieho vedle sebe a upozornil na podobnou bradku, jakou mají s Eddiem faraónem společnou. Při představování Nicka se dav rozkřičel "Nicko, Nicko!", což zpevák nemohl pochopit a dělal si z bubeníka srandu (bohužel tady jsem Bruceovi neporozuměl), načež šlo vidět, že proti Bruceovu názoru se bubeník silně ohradil. Nicko pak ale pobídl gestem fanoušky ať začnou skandovat Bruceovo jméno a ti se do toho hned pustili a pěl téměr celý stadión, což Bruce opět velmi mile překvapilo. Prvním přídavkem byla skladba Moonchild, zahraná, i zazpívaná excelentně.
The Clairvoyant : Druhou přidávanou skladbou byla The Clairvoyant, třetí singl, taktéž z alba Seventh Son.. Zdálo se to neuvěřitelné, ale kapela i na konci koncertu zářila energií a Bruce lítal jako na začátku. V mnoha skladbách ještě umocňovaly dojem pyrotechnické efekty. Uprostřed této písně nás navšťívil Eddie jako Cyborg z alba Somewhere In Time! Mimo mini souboj s Janickem, nám Eddie ukázal, že umí zahrát Daevovi na hmatnících stejně dobře, jako on. A předvedl nám také slavné Dickinsonovo gesto "honění".. Předposlední skladba je za námi a já si zcela duchapřítomně uvědomuju, že nás čeká již jen jediný nářez..
Hallowed Be Thy Name : .. a to kultovní počin z alba The Number Of The Beast - Hallowed Be Thy Name! Je jasné, že i tohle musí prostě každý znát a tak již od začátku jde s Bruceovým zpěvem mohutná ozvěna. Steve svým typickým způsobem roztleskává ochozy. Naposledy si vychutnávám blízkost a pohled do očí nejlepším metalovým hudebníkům na světě. V kotli to skákalo i během poslední skladby, i když již mnozí fanoušci byli již dosti vysílení. Na pódiu to mezi tím vypadalo, jako by se zastavil čas, neboť kapela hrála až do poslední sekundy s takovým nasazením, že jsem to nedokázal pochopit. Mistrovská skladba byla mistrovský odehrána a Maidni se již bohužel museli rozloučit.. Ovšem ještě notnou chvíli poté stále stadión duněl nadšením!
Iron Maiden odehráli 8.8.2008 v pražském Edenu zřejmě svůj nejlepší koncert v České Republice. Kapela šlapala víc než na 100%, její nasazení bylo strhující. Členy skupiny to očividně bavilo. Veleúspěšná Somewhere Back In Time World Tour 2008 vnesla do řad Iron Maiden ještě větší pohodu a energii než kdy předtím. Prohlášení Bruce Dickinsona, že kapela je v životní formě a hraje staré pecky ještě lépe než v 80.letech potvrdila skupina se vším všudy. Klobouk dolů pánové, tohle není stará metalová kapela, která žije jen ze své staré slávy, tohle je součastná nejlepší metalová formace, jaká brázdí ty největší světové arény, stadióny a festivaly. UP THE IRONS!