Aichi E16A Zuiun
Japonsko jako ostrovní říše odkázaná do značné míry na lodní dopravu civilního i vojenského typu potřebovalo pro střežení lodního provozu jednomotorové plovákové letouny více než kterákoli jiná země. Vývoj takových letadel jejich výroba a používáni proto přežily v Japonsku podstatně déle než u jeho protivníků. Jiným důvodem který získal na důležitosti za války byla skutečnost, že během prvních pěti měsíců japonské expanze bylo obsazeno přes 8,5 miliónů čtverečních kilometrů obrovských tichomořských oblastí s četnými ostrovy kde plovákové letouny mohly být jedinou efektivně nasazovanou leteckou silou. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
V prosinci 1940 přijalo japonské námořní letectvo nový typ dvouplovákového jednomotorového průzkumného letounu Aichi E13A1 vz.0 (ve spojeneckém kódu Jake). Již v předcházejícím roce však námořnictvo uvažovalo o budoucím nástupci E13A1 jehož tříčlennou osádku pojednou začalo považovat za zbytečnou, přestože v době vývoje E13Al prosazovalo. Chtělo dvoumístný výkonnější typ a specifikace formulovalo do požadavků 14-Shi. U firmy Aichi vypracovali konstruktéři Matsuo a Ozawa projekt nového letounu s továrním označením AM-22 v říjnu 1940. Technický odbor námořního letectva použil projekt AM-22, zapracovalo do něj některá doporučení a v lednu 1941 je shrnut do specifikací 16-Shi. Po doladění v červenci 1941 vydal pokyn ke konstrukci prototypu. Ten byl hotov v květnu 1942 a vyznačoval se velmi ladnými tvary, neobvyklým u strojů této kategorie. Měl celokovovou konstrukci, pouze koncové oblouky křídla a ocasní plochy byly dřevěné. Dvoučlenná osádka měla k obraně či útoku dva pevné a jeden pohyblivý kulomet 7,7 mm. Křídlo se mohlo sklápět od plovákových vzpěr nahoru. Na prototyp namontovali dvouhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi MK8A Kinsei 51 o 955 kW ( 1300 k) s třílistou vrtulí. Protože se od stroje očekávala možnost svrhování pum ve střemhlavém letu, byly přední profilované vzpěry plováků upraveny jako rozevíratelné aerodynamické brzdy. Ovládaly se hydraulicky stejně jako dvouštěrbinové vztlakové klapky. Brzdy vzbuzovaly při rozevření nebezpečné vibrace draku, takže se s nimi dost obtížně experimentovalo. K tomu posloužily i další dva prototypy vyznačující se především účinnější výzbrojí. V křídle byly dva kanóny vz.99 ráže 20 mm a v zádi kabiny kulomet vz.2 ráže 13 mm. Pumové závěsníky byly u prvního prototypu dimenzovány pro 180 kg pum, u dalších strojů pro 250 kg. Mírně se zvětšilo rozpětí z původních 12,70 m na 12,81 m. Konečné provedení připravené k výrobě mělo robustnější plováky, tvarově změněnou zadní část kabinového krytu, zdokonalené ovládání vztlakových klapek a mřížkové otvory na plochách aerodynamických brzd. V tomto provedení přijalo námořní letectvo letoun jako námořní průzkumný plovákový E16Al vz.3 model 11 s bojovým názvem Zuiun (Příznivě nakloněný oblak). Stroje náběhové série poháněly motory MK8A, později je nahradily MK8D Kinsei 54 o stejném výkonu. Při bojovém nasazení se ukázala naprostá bezbrannost E16Al, vzdor tomu pokračovala jeho výroba v mateřské továrně až do května 1945 a navíc běžela licenční produkce u firmy Nippon Hikoki K.K. až do japonské kapitulace. V závěrečných měsících války zkoušela firma Aichi prototyp nové verze E16A2 s podstatně výkonnějším motorem Mitsubishi MK8P Kinsei 62 o 1147 kW (1560 k). Jistě by zvýšil výkony Paulu, avšak v té době by to již mnoho užitku nepřineslo. E16Al se dostaly na námořní základny a na paluby válečných lodí prakticky až v roce 1944, tedy v době kdy se spojenecká nadvláda ve vzduchu začala projevovat zničující silou. Když se Spojenci poprvé s tímto strojem setkali, zařadili jej do svého kódu jako Paul. Při nasazení proti větším spojeneckým silám byly ztráty E16Al veliké. Jejich činnost se tedy omezovala spíše na odlehlé oblasti, kde stíhačky z amerických letadlových lodí zasahovaly jen zřídka. V bojích o Filipíny v roce 1944 došlo doslova k masakru Paulů. Zbylé letouny se koncem války používaly převážně k sebevražedným útokům na americké lodě. |
Technický popis |
Výrobce: Aichi Kokuki K.K. závod Eitoku: 3 prototypy, 183 sériových E16A1, 1 prototyp E16A2. Licence u Nippon Hikoki K.K. závod Tomioka: 56 sériových E16A1. Celkem 256 kusů. Technická data: Rozpětí: 12,81 m, Délka: 10,83 m, Výška: 4,79 m, Nosná plocha: 28,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 2 945 kg, Vzletová hmotnost: 3 900 / 4 550 kg, Maximální rychlost: 380 km/h, Cestovní rychlost: 330 km/h, Doba výstup (do): 4,6 min (3 000 m), Dostup: 10 000 m, Dolet: 2 420 km |