Center (SNCAC) NC.130
Když jednoho předjarního dne roku 1940, v krátké epoše později zvané Podivná válka, fotografoval z velké výšky dvoumotorový Messerschmitt Bf 110 Luftwaffe objekty ve francouzském zázemí pohlédl jeho pilot náhodně vzhůru, a to, co spatřil, ho neobyčejně překvapilo. Že šlo o jedno z francouzských tajemství seznal záhy podle nezaměnitelných kokard zespodu na křídle dvoumotoráku poklidně plujícího vzduchem vysoko nad dostupem "Stodesítky". Na německou základnu putovalo rádiové hlášení o neznámém nepřátelském typu, o němž, jak se později ukázalo, neměla výzvědná služba Říše ani potuchy ale o němž se Němci měli záhy dovědět více. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Vše začalo už na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy francouzská továrna Farman experimentovala se speciálními výškovými letadly s přeplňovanými motory přetlakovými kabinami, s kyslíkovými dýchacími přístroji apod. Stroje F 1000, F 1001 a F 1002 tehdy běžně létaly ve výškách nad 10 000 m a dokázaly v nich setrvat po delší dobu. Roku 1936 ve Francii ve volbách zvítězila Lidová fronta a její vláda hned začala se znárodňováním. Že to byl neblahý postup se ukázalo až o několik let později. V únoru a březnu 1937 se továrny Hanriot z Bourges a Farman z Boulogne Billancourtu spojily do státního podniku SNCAC, známého jako Centre, ale ne všechny programy byly zrušeny. Už předtím měl konstruktér Marcel Roca (od Farmanu) rozpracováno několik projektů letadel s přetlakovými kabinami pro různé účely. Technické oddělení Armée de I´ Air (STAé) protěžovalo pochopitelně nejvíce návrh čtyřmotorového výškového a dálkového bombardéru F 1040, po vzniku Centre přeznačeného na NC.140. Měl to být dosti rozměrný stroj, hornoplošník s motory v tandemu v gondolách pod křídlem, se zatahovacím podvozkem, s přetlakovou kabinou osádky a se střelišti s kanónovou výzbrojí (ta měla být použitelná v menších výškách, v nichž by měli operovat nepřátelští stíhači, protože jejich hermetizaci se vyřešit zatím nezdařilo). Projekt, koncepčně podobný Farmanu (Centre) NC.223, byl následně specifikován jako Programme A.20 v kategorii B5, tedy stroj pěti místný schopný na vzdálenost 3200 km dopravit nejméně 3000 kg pum ve výšce 12 000 m rychlostí 600 km/h. Tedy projekt na roky 1936-38 velmi náročný. Bylo však potřebné přetlakovou kabinu, včetně systému tlakování a klimatizace, vyzkoušet experimentálně v malém. Padlo tedy rozhodnutí u bývalého Hanriota postavit pokusný dvoumotorový letoun NC.130 smíšené konstrukce (centroplán celokovový zbytek draku i s jednonosníkovým křídlem dřevěné, potažené metalizovanou překližkou, ovládací plochy s plátěným potahem). Pro pohon stroje byly zvoleny upravené vidlicové kapalinou chlazené dvanáctiválce s reduktory typu Hispano-Suiza 12Xirs a 12Xjrs (levotočivý a pravotočivý) s mechanickými kompresory k jejich přeplňování i k tlakování (přes chladiče, filtry a odlučovače nečistot) i kabiny. Motory u země dávaly po 529 kW/720 k a v 9000 m ještě 221 kW/300 k. Poháněly třílisté vrtule Ratier. Původně se počítalo se zatahovacím hlavním podvozkem, ale pro úsporu hmotnosti (a pro obavy následků velkých výšek na hydraulickou soustavu) zůstal pevný. Vlastní přetlakovou kabinu tvořil z duralových plechů snýtovaný a utěsněný válec s vypouklými dny a s kupolí se třemi kulatými okénky pro hlavu pilota (podobně tomu mělo být i u NC.140). Uvnitř válce byly instalovány pulty s měřicím zařízením a příslušné sedačky techniků. Do kabiny se prolézalo kruhovým poklopem v zadním dnu. Pro zalétávání a lety v malých výškách byla na hřbet trupu za křídlo přidána vlevo vyosená jednomístná (a pochopitelně nepřetlakovaná) prosklená kabina s odsuvným překrytem a s druhým řízením. Do trupu se vstupovalo dveřmi s okénkem na levém boku. Pilot André Desaleux první a jediný NC.130 zalétal dne 10. října 1939 z letiště Toussus-le-Noble, kde pak šéfpilot Farmanu Lucien Coupet s testy pokračoval. V kabině se během měření střídali technici Girard a Bilderling a mechanici Guignard a Chiappa. Do května 1940 (10. 5. Němci zaútočili) stroj úspěšně uskutečnil 36 měřicích letů v celkovém trvání 41 hodin a 18 minut, z toho nad 10 000 m strávil přes 6 hodin. Výsledky testů už příliš využity nebyly - projekt NC.140 byl ještě před jejich dokončením zrušen a následný dvoumotorový NC.150 šel už technicky modernější cestou. Prototyp NC.130 pilot Coupet před postupujícími Němci přelétl k "Hanriotům" do Bourges, ale i tam stroj odborníci Luftwaffe dostihli. Neshledali na něm nic výjimečného, takže ještě v roce 1940 byl tajemný NC.130 zrušen. Společnost SNCAC pak za okupace stavěla Siebely Si 204, po osvobození se změnila na Aérocentre a roku 1949 likvidovala. |
Technický popis |
Výrobce: SNCAC (Société Nationale de Constructions Aéronautigues du Centre), Boulogne-Billancourt (Farman) a Bourges (Hanriot). Postaven jeden prototyp. Typ: dvoumotorový třímístný experimentální výškový letoun. Technická data: Rozpětí: 16,63 m, Délka: 11,75 m, Výška: 4,84 m, Nosná plocha: 40,30 m2, Vzletová hmotnost: 4 500 kg, Maximální rychlost: 343 km/h, Dostup: 10 600 m, Vytrvalost: 2 hodiny |