Slyšte strašlivou story. Stoprocentně se stala. Slaví se státní svátek, sobota sedmého srpna sedmdesát, sedm sedmnáct, severní Svitavy, společenský sál staré sokolovny. Startuje stá schůze socialistické strany. Soudruzi se scházejí, sedají si spolu. Světla slavnostně svítí, smrkové stoly skýtají spousty sladkostí. Soudruzi svačí skvělé sendviče se sýrem, slaninou, salámem, srkají studenou sodovku. Soukromý sedlák Sláma se sabotérem Severou sosají sklenici Spritu.
Schůze startuje. Starý Skuhravý si stoupá, sípá. Soudruzi, svět strádá. Somálsko sužují sucha, Skandinávii sobi, Sicilská sopka srší síru. Súdánce svědí svrab.Svitavská situace se stala strašnou. Stavy slepic se snižují. Soudružky souhlasí. Stoh slámy sežrali syslové, salát slimáci. Schnila siláž. Spadla samoobsluha. Soudce stávkuje. Stará Semerádová sere sousedy smradlavým septikem. Sedm spoluobčanů skolila syfylis. Simulanta Sváťu Sosnu sužuje Salmonella. Stupidní sedmák student Strnad souložil se srnou. Suma sumárum Sodoma. Soudruzi strnule sledují slova, stírají slzy soucitu. Starší skrývají spánek Slabikáři.
Silný svalnatý Stachanovec Sivák si srdnatě stoupá. Stop sentimentu. Seberte se. Spasme se. Spojme se se Sovětským Svazem. Skoncujme se sabotéry. Sál skanduje: souhlasíme, sláva Stalinovi. Slaví se Slivovicí, smaženými selaty. Sličná Světlana slibuje striptýz, směle svléká sexy sukýnku. Strýc se strachuje: Světlano, styď se, splň svatební slib. Světlana se směje: starej stále studuje Sibiřského sobola. Smích slavících se stupňuje.
Sedm set stop stranou, skryt stínem statného stromu, sleduje schůzi světoznámý sadista soustružník Soukup. Svírá svépomocí sestrojený samopal. Stmívá se. Soukup se sotva slyšitelnými skoky sune směr sokolovna. Sláva Spojeným státům, sbohem sviňě, směje se sarkasticky. Stiskne spoušť samopalu, salvy střel sviští sálem, soudruzi se skládají. Smrtka sotva stíhá sklízet. Svobodník Serjoža Semjonov statečně svírá sekeru. Sem srabe. Soukup se střelhbitě sehne, sebere srp. Strhne se souboj. Stačí sedm sekund. Soukup seká, Serjoža se svíjí, Smrtka slaví. Sleduje strašlivou spoušť. Smrad stoupá sálem. Sestra se saniťákem seškrabuje skvrny. Supi se slétají, slastně slintají, sezobávají stehna,srdce, střeva, slezinu. Sociál Srstka se synem se snaží somrovat: Sorry, stačí skromné sousto. Svitavy svírá smutek.
Slepý senilní stařec Stanislav Svoboda stačí spustit sirénu. Sakra. Soukupa sevře strach. Sbalí samopal, startuje svoji Suzuki, serpentinami státní silnice sviští severním směrem. Spolehlivému stroji selhává svíčka.Smůla. Soukup se snaží skrýt. Sláva, stodola se senem, snad se schovám. Sovětský satelit Sputnik spolehlivě sleduje Soukupovy stopy. Spouští signál. Stíhačka Suchoj startuje. Sesílá samonaváděcí střelu Sojuz se Semtexem, strefuje střed stodoly. Sbohem somáre, salutuje slovenský stíhač Stano. Stodola se sesouvá. Soukupa stihá strašná smrt. Síly socialismu slaví. Sovětský svaz sjednotil svět. Sranda skončila.
Úspěšný podnikatel prohání po krajině svůj nový džíp a najednou zahlédne
klasického bezdomovce. Ten si jen tak sedí, pak natáhne ruku, luskne prsty
a objeví se před ním čerstvě natočené pivo. Bezdomovec ho vyzunkne a zase
natáhne ruku, luskne, objeví se pivo.
Podnikatel přijde k němu a ptá se jak to dělá.
"No víte jednou jsem prohrabával popelnice, našel jsem takovou divnou
lampu a jak jsem ji začal čistit, objevil se džin, no a tak si teď dávám
pivko".
Podnikatel si v duchu říká "blbá socka" a nahlas povídá:
" A neprodal byste mi tu lampu? Tady vám dám klíče od nového džípu, tady
jsou klíče od nové vily, tady je bankovní karta, na účtu je milion".
Bezdomovec povídá:
" No když chcete" a plácnou si.
Sotva bezdomovec odjede, podnikatel začne leštit lampu objeví se džin a
podnikatel spustí:
"Chci vrtulník, zámek, kontrolní balík firmy".
"ZADRŽ!" říká džin." I mezi námi džiny došlo ke specializaci, neděláme
všichni všechno, takže co si dáš, Gambrinus nebo Radegast?"
Bylo, nebylo, žil dřevorubec se ženou a měli dvě děti, Jeníčka a Mařenku. Jednou šel otec kácet pařezy, protože se bál padajících stromů, a vzal děti s sebou. Když přišli do lesa, varoval je, aby nechodili daleko, neboť se po lese potlouká hejkal, zdivočelý to hajný Sýkora, který zešílel při sčítání mravenců. Děti neposlechly, sbíraly vesele odhozené vajgly a náhle zjistily, že jsou v Hajzlu, odlehlém to místě lesa pojmenovaném po skále s rozvalinami hradu, kde dříve žili loupeživí rytíři, dokud se nezřítili s latrínou na uvolněném skalním bloku z výšky do mezitím jimi vytvořeného přírodního septiku, kde se trapně utopili.
Děti proto šly raději dál a když se začalo stmívat, vylezl Jeníček na strom, není-li vidět konec toho blbého lesa. Nebyl, ale zato zahlédl nedaleko světýlko, ze kterého se záhy vyklubala polorozpadlá bouda s cedulí „Perníková hospoda”, ve které obsluhovala už asi 94 let číšnice Jaga, která neměla zábran před ničím. Jen co děti vešly, přinesla jim s poznámkou, že je to na oslavu jejich osmnáctých narozenin, láhev vodky. Jeníček skromně namítl, že jim ještě není ani deset let, ale baba ho odbyla poznámkou, aby chlastal, dokud má co. Děti se tedy pustily do vodky a důkladně se zhuntovaly, takže nepoznávaly nejen sebe, ale dokonce navrhovaly, aby Jaga donesla něco lepšího.
„Chcete perníček?” zeptala se babizna.
„Decáka,” pronesla Mařenka a spadla pod stůl.
Baba sice chvíli kroutila hlavou, ale pak přinesla dvě plné stříkačky a píchla je dětem do žil. Nebylo divu, že bleskově vytuhly, čehož Jaga využila a pověsila si je do udírny. Když byly obě řádně probuzené, pěkně si je nakrájela a postupně sežrala, což omámená Mařenka komentovala slovy: „Něco mě kouše.”