Postřehy ftáka Rauskutáka - díl I.
Postřehy ftáka Rauskutáka.
Příkladem toho, že aktivita spolku stojí a padá s jejím vedoucím, je náš vedoucí Jindra Hnízdo.
Náš milovaný vůdce však onemocněl. Nic není jak bývalo. Pozvánky na výlety se nevylepují, účast je nízká, plánované trasy jsou kratší než je předpokládáno, jezdí se rychle, domů se přijíždí brzy (to se nelíbí zejména protějškům, kteří zůstávají doma).K negativním jevům patří i podzimní ochlazování a zkracování dne. Tím je omezeno kochání přírodou a možnost fotografování.
Marná je snaha čtyř až pěti členů oddílu na nápravě této situace. Navíc se mi jeví určitá rivalita a snaha strhnout na sebe vedení tohoto týmu. Nechci jmenovat, ale Jirka a Eva se stále nemohou dohodnout a tak se stává, že se ráno vyjíždí a jede se do neznáma. Svaťa jede natruc poslední v peletonu a já s Janou nevíme ke komu se přidat.
To vše by mělo být předmětem zimního schůzování pro sezónu 2009!
A tak se stále vracím ve vzpomínkách na našeho Jindry a chtěl bych popsat jistou hypotézu o podstatě jeho, potažmo naší turistické aktivity.
Tato moje hypotéza, nabízí nečekané rozuzlení .
Dle mého názoru je v podtextu cykloiniciativy Jindry Hnízda skryt hlubší důvod, důvod hledání historie přesahující vznik obce Vranovice a co více, snad i vznik slovanského osídlení v naší zemi. Tedy důvod vědecký!! A netroufám si v této části popisovat indicie, které mě vedou až k úvahám sahajícím k Utnapištinovi, pro neodborníky jde o Hebrejské jméno praotce Noe. K tomu snad později, po dalším studiu a konsultacích s J.Hnízdem . (Pokud bude ochoten se se mnou o své úvahy podělit).
Chci popsat více-méně doložené závěry.
Původně se mi zdálo, že výběry cílů našeho putování je chaotické, bez jakéhokoliv sportovního či kulturního záměru. No vzpomeňme si. Nejméně dvakrát jsme byli na Moravském Poli. V Moravském krasu jsme byli nejméně třikrát. Vyhledával vždy rozhledny!!! „ Nestačil nám“, těm, kteří jsme brali tyto výlety sportovně . Zdálo se nám, že se kochá přírodou a vzpomeňme na jeho neustálé fotografování a popisování. Stále něco hledal, dokumentoval a studoval. Ano, budu asi muset ještě podrobněji prozkoumat jeho kroniky, i když se domnívám, že ta nejdůležitější poznání nosí v hlavě.
Když jsem si tuto mozaiku cílů přenesl na mapu a zvážil další poznatky, rozpoznal jsem jistou pravidelnou nepravidelnost v systému.
Zdálo se mi, že bych dokázal určit místa, kde bychom dříve nebo později jistě jeli, tedy kde jsme ještě nebyli. Z mozaiky mi vyšel cíl, který Jindra hledal a kterého by jistě dávno přede mnou dosáhl, kdyby neonemocněl. Použil jsem různých rozpoznávacích metod vč. morfologického průzkumu a s napětím jsem místo označil pomocí GPS.
Jel jsem tam.
Z počátku jsem váhal, zda se v mých výpočtech nestala nějaká chyba. Do cesty se mi stavěly kopce a já jsem nedočkavostí nechtěl zpomalit. Celý upocený jsem přenášel souřadnice severní délky a západní šířky na svoji mapu, až jsem stanul na místě, ke kterému mě mé výpočty dovedly. I žasnul jsem. Okamžitě jsem rozpoznal, že jsem u cíle , na zvláštní místě, místě, na kterém se vám rozbuší srdce a v prvním okamžiku nevíte proč.
Pokračování příště.