SETKÁNÍ PŘÁTEL SV. FRANTIŠKA LISTOPAD 2014
Modlitební setkání v kapli – čtvrtek 6. listopadu 2014 a diskuze na téma Exhortace Evangelii Gaudium odst. 19- 24
Modlitební setkání : SLÁVA OTCI I SYNU I DUCHU SVATÉMU Děkujeme Ti Pane, že jsme se tu dnes mohli jako bratři a sestry sejít. Chceme Tě chválit, děkovat, velebit a prosit, abys nám pomáhal žít dobrý a užitečný život:
Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Podle Michaela Quista :
Existuje jen jediný prostředek, jak nepromarnit svůj život: vložit se cele a osobně do přítomného okamžiku.....Lidé ve skutečnosti žijí plně jen několik měsíců ze svého života. A v osmdesáti letech pak shledávají jen těchto několik okamžiků svého života na dlani. Pročnežijí svůj život? Stále myslí, že život je tu jen prozítřek, že je třeba připravit "svou budoucnost". Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Jednoho dne už pro tebe zítřek nebude a tys vlastně nikdy nežil.
Držíš se minulosti, ale ta už byla, a dnes už nad ní nemáš moc.
Svádí tě budoucnost, neboť si ji můžeš ve své fantazii formovat podle své chuti; ale ona ještě neexistuje a je zbytečné se jí zabývat.
Přítomnost je tak krátká, že jí nepřikládáš cenu; ale jen ona je ve tvé moci a tvůj život se skládá – kousek za kouskem - jen z přítomných okamžiků.
Zdá se ti, že před sebou v budoucnosti vidíš štěstí, lásku a Boha. To je ale přelud. Žalostně zapomínáš, že Bůh je vedle tebe, právě tam, kde jsi ty, v přítomných okamžicích tvého života...
Chceš-li v životě uspět, vrať minulost do rukou Božích, přenech mu i budoucnost a žij s Ním v plnosti každý přítomný okamžik, jeden za druhým.
Přítomný okamžik je lehký, nedrtí svou vahou není příliš široký, není v něm místo pro neklid; rychle prchá, neunavuje, má lidské rozměry, můžeš ho zmoci, usměrnit a vést, on jediný je živoucí, živí tě...
Bůh na tebe čeká teď.
(Podle Michaela Quista, Mezi člověkem a Bohem, str. 70)
Se zbožnou myslí prosme Krista, pastýře, pomocníka a těšitele svého lidu, a volejme:
Pane, naše útočiště, vyslyš nás.
Požehnaný jsi, Pane, že jsi nás povolal do své svaté církve,
nedopusť, abychom se od ní odloučili.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Tys svěřil našemu papeži Františkovi starost o všechny církevní obce,
uděl mu pevnou víru, živou naději a horlivou lásku.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Dej hříšníkům milost obrácení, těm, kdo klesli, sílu k polepšení,
a všem ducha pokání a spásu.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Tys žil ve vyhnanství,
pamatuj na ty, kdo žijí daleko od rodiny a vlasti.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Všem zemřelým, kteří v tebe doufali,
uděl věčný mír.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Otče náš.
(Apoštolská exhortace papeže Františka Evangelii gaudium biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám a věřícím osobám o hlásání evangelia v současném světě,
vydalo Nakladatelství Paulínky, Praha 2014, str. 7 – 12)
Kapitola první
Misijní poslání Církve
I. Církev vycházející
odst. 19- 24
19. Evangelizace je poslušností Ježíšovu misijnímu poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“.
20. V Božím slově se neustále objevuje dynamičnost „vycházení“. (Abrahám, Mojžíš, Jeremiáš, ..).Dnes jsou v Ježíšovu „jděte“ přítomny scénáře k novému misionářskému „vyjití“.
21. Radost evangelia, která naplňuje život společenství učedníků, je radostí misijní. Vždycky však vykazuje dynamiku exodu a daru, dynamiku vycházející ze sebe, dynamiku putování a opakovaného rozsévání, vždy dál a dál.
Když je setba na jednom místě zaseta, už se tam nezdržuje, ale Duch ho vede, aby se vydal k dalším vesnicím.
22. Slovo, má v sobě potenciál, který nemůžeme předvídat. Je účinné svým způsobem a velmi odlišnými formami, které často unikají našim předpovědím a rozbíjejí naše schémata.
23. Důvěrný vztah mezi církví a Ježíšem je vztahem poutnickým a společenství „je ze své podstaty společenstvím misijním. Je životně důležité, aby dnes církev vycházela zvěstovat evangelium všem, na všech místech, při každé příležitosti, neprodleně, bez zdráhání a beze strachu.
Chápat se iniciativy, zapojovat se, provázet, přinášet plody a slavit
24. Církev, jež vychází, je společenstvím učedníků misionářů, kteří se chápou iniciativy, zapojují se, provázejí, přinášejí plody a slaví. Evangelizující společenství zakouší, že Pán udělal první krok a proto se dokáže bez obav chopit iniciativy. Prožívá neuhasitelnou touhu nabízet milosrdenství, které je plodem vlastní zkušenosti nekonečného Otcova milosrdenství. Z evangelizátorů je cítit „pach ovcí“ a ony naslouchají jejich hlasu. ES zná dlouhé čekání a apoštolskou trpělivost.
Když rozsévač vidí mezi pšenicí klíčit plevel, nelamentuje, ani nepanikaří. Nachází způsob, jak dosáhnout, aby slovo přineslo plody nového života, byť jsou zdánlivě nezralé.
ES slaví a vychutnává každé malé vítězství a pokrok v evangelizaci.
K ZAMYŠLENÍ
Jak chápu za sebe i za MBS „nové misijní vyjítí“?
Nelpím příliš na svých předpovědích a schématech misijního poslání církve?
Umíme a chceme slavit misijní „úspěchy“?
Zpracoval 30. 11. 2014 KŽ
Modlitební setkání v kapli – čtvrtek 6. listopadu 2014
SLÁVA OTCI I SYNU I DUCHU SVATÉMU
Děkujeme Ti Pane, že jsme se tu dnes mohli jako bratři a sestry sejít. Chceme Tě chválit, děkovat, velebit a prosit, abys nám pomáhal žít dobrý a užitečný život:
Proč chceš čekat na zítřek, abys žil?
Podle Michaela Quista
Existuje jen jediný prostředek, jak nepromarnit svůj život: vložit se cele a osobně do přítomného okamžiku.
...
Lidé ve skutečnosti žijí plně jen několik měsíců ze svého života. A v osmdesáti letech pak shledávají jen těchto několik okamžiků svého života na dlani. Pročnežijí svůj život? Stále myslí, že život je tu jen prozítřek, že je třeba připravit "svou budoucnost". Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Jednoho dne už pro tebe zítřek nebude a tys vlastně nikdy nežil.
Držíš se minulosti, ale ta už byla, a dnes už nad ní nemáš moc.
Svádí tě budoucnost, neboť si ji můžeš ve své fantazii formovat podle své chuti; ale ona ještě neexistuje a je zbytečné se jí zabývat.
Přítomnost je tak krátká, že jí nepřikládáš cenu; ale jen ona je ve tvé moci a tvůj život se skládá – kousek za kouskem - jen z přítomných okamžiků.
Zdá se ti, že před sebou v budoucnosti vidíš štěstí, lásku a Boha. To je ale přelud. Žalostně zapomínáš, že Bůh je vedle tebe, právě tam, kde jsi ty, v přítomných okamžicích tvého života...
Chceš-li v životě uspět, vrať minulost do rukou Božích, přenech mu i budoucnost a žij s Ním v plnosti každý přítomný okamžik, jeden za druhým.
Přítomný okamžik je lehký, nedrtí svou vahou není příliš široký, není v něm místo pro neklid; rychle prchá, neunavuje, má lidské rozměry, můžeš ho zmoci, usměrnit a vést, on jediný je živoucí, živí tě...
Bůh na tebe čeká teď.
(Podle Michaela Quista, Mezi člověkem a Bohem, str. 70)
Se zbožnou myslí prosme Krista, pastýře, pomocníka a těšitele svého lidu, a volejme:
Pane, naše útočiště, vyslyš nás.
Požehnaný jsi, Pane, že jsi nás povolal do své svaté církve,
nedopusť, abychom se od ní odloučili.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Tys svěřil našemu papeži Františkovi starost o všechny církevní obce,
uděl mu pevnou víru, živou naději a horlivou lásku.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Dej hříšníkům milost obrácení, těm, kdo klesli, sílu k polepšení,
a všem ducha pokání a spásu.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Tys žil ve vyhnanství,
pamatuj na ty, kdo žijí daleko od rodiny a vlasti.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Všem zemřelým, kteří v tebe doufali,
uděl věčný mír.
(Pane, naše útočiště, vyslyš nás.)
Otče náš.
