Původ bernského salašnického psa je ve Švýcarsku. Tento dlouhosrstý, líbivý pes, hezky trikolorně symetricky vybarvený, je dnes převážně plemenem společenským, má však za sebou dlouhou pracovní minulost. S největší pravděpodobností se zde psi takového silného typu chovali již v období středověku. Zvířata, vykonávající na určitém území téměř stejnou práci, se velmi podobala jedno druhému, ale o pravém plemeni v dnešním slova smyslu se ještě mluvit nedalo. Trojbarevné zbarvení, pro dnešní salašnické psy tak typické, se sice ve Švýcarsku již tehdy objevovalo často, kromě toho však bylo pro práci na statku a v jeho okolí chováno hodně černobílých a červenobílých psů. Pokud jde o délku a strukturu srsti, neexistovala žádná uniformita. Sedláci si své pracovní psy vybírali pouze podle funkčnosti, zevnějšku a povahy. Prý pochází z dávných křížení mezi mastify a místními ovčáckými psy.
Předchůdci bernského salašnického psa byli chováni zejména v okolí Bernu. Jako pracovní plemeno sloužil bernský salašnický pes hlavně k nošení a tahání nákladů na trhy. Používali ho tkalci, řezníci, mlékaři a řemeslníci, jakož i zemědělci a všichni ti, kteří neměli koně. Jinak ale sloužili jako jiní venkovští psi, hlídali obydlí a dobytek na pastvě. Ve druhé polovině 19. století pronikla do Švýcarska industrializace a mnoha pracovním psům pochopitelně ubyla práce a jejich počet se očividně snížil. Sedláci a pastevci si stejně jako tehdejší kynologové nebrali osud těchto psů příliš k srdci. Vždyť se na ně pohlíželo jen jako na průměrné selské pracovní psy.
Počty těchto psů začaly klesat a hrozilo, že se prokříží s jinými plemeny a tím se "rozplynou". Za to, že plemeno salašnických psů existuje dodnes, vděčíme malé skupince kynologů, která si tehdy jejich osud vzala na starost. K jejich záchraně přispěl Franz Schertenleib, hostinský z Burgdorfu, který vyhledával, spolu s dalšími nadšenci, na venkově jedince žádoucího typu. Jednoho našel roku 1892 v Dúrrbachu, kde se tento typ vyskytoval nejčastěji. Psi pocházející právě odsud nebo ti, kteří se jim podobali, brzy získali přízvisko dúrrbachští. Snahy o oživení tohoto plemene odborně zaštítil profesor geologie z Curychu Albert Heim a roku 1907 se několik chovatelů psů rozhodlo začít s chovem čistokrevných psů. V témže roce založili klub tohoto plemene - Švýcarský klub dúrrbachských psů - a vytvořili plemenný standard. Z podnětu profesora Heima bylo v roce 1913 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes a klub byl přejmenován na Klub bernských salašnických psů.
Komentáře
Přehled komentářů
je to super pozvu sem i další přátelé taková stránka je dobrá fakt nekecám a ještě když máš takový krásný psi ty sou všechny tvoji to je teda dobrý tolik psů mít doma to bych taky chtěla ale my bydlíme v paneláku a máme malýho psa bišonka tak pa napiš mi
ahoj
(katuška, 13. 12. 2006 21:19)