JULIANO BELLETTI
Hrdina - Můj otec. On totiž hodně pracoval, díky čemuž jsme já a moji bratři mohli mít co k snědku a mohli studovat. Ráno vstával v šest hodin a domů se vracel v osm večer. Díky němu se naše rodina měla dobře.
Dobrá věc - V Brazílii je každý říjen Crianca Esperanca (Child Hope). Jedná se o televizní pořad, kde lidé posílají své zprávy a peníze. Každý zpěvák, herec a umělec z Brazílie pomáhá a tím pomáhají dětem v zemi. Máme tam plno problémů - některé děti nemají co jíst a toto je opravdový způsob jak pomoci.
Krutá realita - Opět spojeno s mou zemí. Lidé myslí jen na Copacabanu a různé karnevaly. Přitom však máme spoustu problémů. Myslím, že mé rodině pomohl fotbal. Měl jsem štěstí a příležitost, kterou plno dalších lidí v Brazílii nemá.
Trenér - Luiz Felipe Scolari. Vyhrál jsem MS 2002, protože ve mně on věřil. Když jsem tam odjížděl, jako pravý bek jsem hrál teprve dva roky. Tisk tvrdil, aby mě kouč už nebral, že je v kádru jiný obránce, který je lepší než já. Já však odehrál 70% kvalifikačních zápasů, proto je pro mě Scolari číslem jedna.
První gól - V roce 1995 v jedné malé soutěži za Cruzeiro. Byla to klasické branka, ale zato důležitá. Hrál jsem ještě jako záložník a stav byl 1:1 a já v poslední minutě rozhodl o vítězství.
První trofej - V roce 1996 Copa do Brasil, za Cruzeiro.
První auto - Fiat Uno Mille. Byl to dar od prezidenta Cruzeira. Bylo mi totiž 18 a měl jsem za sebou povedenou sezónu.
Spoluhráč - Ronaldo. Pamatuji si na MS, on převzal míč na půlící čáře a došel si až pro gól. Jako mladí jsme spolu hráli za Cruzeiro a poté v reprezentačním výběru. Pro mě je on nejlepším hráčem.
První chyba - Jednou se můj mladší bratr pral s jedním z mých kamarádů a já musel jít a bránit bratra. Je to myslím normální, ale tak trochu i chybné.
Kdybych nebyl fotbalista... - Jde mi hudba - hraji na kytaru, piano a bubny, tudíž bych se mohl věnovat tomuto. Často si pro sebe hraju na kytaru, abych si odpočinul, ne ve skupině.