20.kapitola
Dvacet
Tak jednoduché. Tak nesmírně jednoduché. Když se Deathwing otočil, aby se vrátil pro další vejce, uvažoval, jestli prve nepřecenil náročnost svého plánu. Vždy předpokládal, že bude muset vstoupit do hory, ať již sám za sebe nebo v lidském těle, což by v obou případech bylo nesmírně riskantní, obzvláště kdyby Alexstrasza zaregistrovala jeho přítomnost. Existovala sice jen malá pravděpodobnost, že by ho mohl někdo zranit, ale vejce, o která mu šlo, by mohla být zničena. Toho se bál, hlavně z toho důvodu, že v jednom z nich mohla být plodná samice. Vzhledem k tomu, že už dávno dospěl k názoru, že Alexstrasza se mu nikdy nepoddá, potřeboval Deathwing každé vejce, aby jeho šance vzrostly co možná nejvíce. Především kvůli tomu váhal déle než kdykoli předtím. Nyní se však zdálo, že čas strávený čekáním promarnil a že nic není schopno ho zastavit.
Opravil se. Nic, kromě nemocného, umírajícího zvířete daleko za svým zenitem, které nyní letělo vstříc své zkáze.
„Tyrane..." Deathwing by druhému draku neprokázal tu čest, že by ho nazval pravým jménem. „Ty ještě nejsi mrtvý?"
„Vrať ta vejce!" zavrčel rudý obr.
„Aby z nich vyrostli orkští hlídací psi? Já z nich alespoň vychovám skutečné pány tohoto světa! Dračí letka bude znovu vládnout na nebi i na zemi!"
Jeho protivník si pohrdavě odfrkl. „A kde máš svou letku, Deathwingu? Ááá, kvůli bolesti jsem úplně zapomněl! Oni všichni zemřeli pro tvou slávu!"
Černý leviatan zasyčel a roztáhl křídla. „Pojď ke mně, Tyrane! Velice rád ti rovněž dopomohu k věčnému odpočinku!"
„Ať již ovládán mocí toho orka či ne, vždy tě budu pronásledovat až do posledního dechu!" zavrčel Tyran. Sekl čelistmi po černém krku a jen těsně minul.
„Pošlu tě zpět tvému pánovi v malých krvavých kouscích, starý blázne!"
Oba draci řvali jeden na druhého, Tyranův hlas byl však v porovnání s Deathwingovým jen slabým hláskem starce.
Vypukl boj.
Rhonin udiveně zíral. ,,Krase?" Rudý drak zvedl hlavu tak akorát na to, aby mohl přikývnout. „To je jméno... jež nosím... když lidé..." „Krase..." Úžas se změnil v hořkost. „Tys zradil mě i mé přátele! Tys to celé zinscenoval! Udělal jsi ze mne svou loutku!"
„Čehož vždy budu... litovat..."
„Nejsi o nic lepší než Deathwing!"
Při těch slovech se drak nahrbil, ale znovu přikývl. „Zasloužím si to. Snad je tohle cesta... cesta, kterou se vydal kdysi dávno. J... je tak snadné nevidět... co činíš druhému..."
Zvuky relativně vzdálené bitvy doléhaly až sem a připomněly Rhoninovi jiné, důležitější záležitosti, než byla jeho pýcha. „Vereesa i Falstad jsou pořád tam... a ti trpaslíci! Všichni můžou umřít kvůli tobě! Proč jsi mě sem přemístil, Krase?"
„P... protože ještě stále existuje naděje na v... vítězství, na porážku chaosu, který jsem pomohl vyvolat..." Drak se pokusil vstát, ale podařilo se mu jen sednout. „Ty a já, Rhonine... ještě je šance..."
Čaroděj se zamračil, ale neodpovídal. Jeho jedinou starostí nyní bylo, aby se postaral, že Vereesa, Falstad i horští trpaslíci tohle všechno přežijí.
„Ty... tys mne ihned neodmítl... dobře. Za to t... ti děkuji."
„Řekni mi, co máš v úmyslu."
„Ten velitel orků vládne mocným artefaktem... Duší démona. Má moc nad v... všemi draky... kromě Deathwinga."
Rhonin si vybavil, jak se Nekros pokoušel použít ho na černého draka bez jakéhokoli viditelného účinku. „Proč ne na Deathwinga?"
„Protože on ho stvořil," odpověděl tichý ženský hlas.
Čaroděj se prudce otočil. Slyšel, jak rudý drak vydechl.
Za čarodějem stála nádherná, ale přesto jaksi neskutečná žena v zářících smaragdových šatech a na bledých rtech měla jemný úsměv. Rhonin si teprve nyní uvědomil, že má zavřené oči, přesto se však nezdálo, že by měla jakékoli potíže s tím, aby viděla jeho či rudého draka.
„Ysero..." zašeptal rudý obr s úctou.
Ona si ho však zpočátku nevšímala a místo toho pokračovala v odpovědi na Rhoninovu otázku: „Byl to Deathwing, kdo stvořil Duši démona, v té době jsme však věřili, že to bylo pro dobro věci." Udělala několik kroků směrem k čaroději. „Věřili jsme tomu natolik, že jsme učinili, co od nás žádal, a darovali jsme mu část ze své moci."
„Ale on to neudělal! On svou moc neobětoval!" vyštěkl mužský hlas, pronikavý a ne zcela příčetný. „Řekni mu to, Ysero! Pověz mu, jak se, poté co byli démoni poraženi, obrátil proti nám! Využil proti nám naši vlastní moc!"
Na ohromném kuse skály se objevila kostlivá, ne zcela lidská postava s prořídlými modrými vlasy a stříbrnou pokožkou. Oděná do roucha s vysokým límcem stejné barvy jako jeho tělo připomínala jakéhosi bláznivého šaška. Jeho oči zářily. Prsty tvarem připomínající dýky škrábaly po skále, na které postava stála, a vyrývaly do ní hluboké rýhy.
„Uslyší, co bude potřebovat znát, Malygosi. Ani víc, ani méně." Znovu se jemně usmála. Čím déle se na ni Rhonin díval, tím víc mu připomínala Vereesu ale Vereesu z jeho snů. „Ano, Deathwing nám tuto část svého plánu zatajil a předstíral, že podstoupil stejnou oběť jako my. Teprve když jsme se rozhodli, že on by se měl stát budoucností naší rasy, zjistili jsme tu strašlivou pravdu."
Rhoninovi konečně došlo, že Ysera i Malygos mluví o Deathwingovi jako o jednom z nich. Obrátil hlavu zpět k rudému draku, kterého znal jako Krasa, v očích nevyřčenou otázku, zda je jeho podezření správné.
„Ano..." odpověděl zraněný drak. „Jsou to, co si myslíš. Jsou dva z pěti velkých draků, známých v legendách jako Aspekty světa." Zdálo se, že rudý obr čerpá sílu z jejich příchodu. „Ysera... Ta ze sna, Malygos... Ruka magie..."
„Zzztrácíme zzzde časss," ozval se třetí hlas, znovu mužský. „Drahocenný časss..."
„A rovněž Nozdormu... Pán času!" žasl rudý drak. „Přišli jste všichni!"
Poblíž Ysery stála shrbená postava zdánlivě stvořená jen z písku. Zdálo se, že pod kápí se skrývá tvář tak vychrtlá, že se téměř nedostávalo seschlého masa, aby zakrylo kosti. Oči z drahokamů hleděly na draky i čaroděje s rostoucí netrpělivostí. „Ano, přišššel jsssem! A jessstli tahle ssschůzzzka bude trvat ješšště dlouho, zzzassse odejdu! Mám ssspoussstu práce, mnoho sssesssbírat, mnoho zazzznamenat..."
„Mnoho tlachat, mnoho tlachat!" dráždil ho Malygos ze skály.
Nozdormu zvedl seschlou, přesto silnou paži směrem k posměváčkovi, který blýskl prsty jako dýky směrem k němu. Zdálo se, že oba nejsou daleko od útoku, fyzického i jiného, ale napůl neskutečná žena vstoupila mezi ně.
„A kvůli tomuhle Deathwing téměř zvítězil," zabručela.
Oba neochotně ustoupili. Ysera se postupně podívala na všechny přítomné, oči však stále zavřené.
„Deathwing nás už jednou téměř přemohl, ale my jsme se spojili a zařídili to tak, že alespoň nemohl více vládnout Duší démona. Vyrvali jsme mu ji z rukou a svrhli do hlubin země..."
„Ale někdo ji pro něj našel," přerušil ji rudý drak, jenž se dával dohromady, jak nejrychleji uměl, když se naděje znovu vrátila. „Věřím, že k tomu mohl orky dokonce přimět, neboť věděl, co s ní učiní v okamžiku, kdy ji budou mít v ruce. Když ji nemohl použít sám, mohl zmanipulovat jiné bytosti, aby ji použily tak, jak chtěl - přestože si to neuvědomovaly. Já... já věřím, že bylo plně ve shodě s jeho plány, aby Alexstrasza byla chycena, neboť ona jediná představovala jedinou moc, které se bál, a zároveň to způsobilo, že orkové mohli šířit světem paniku a smrt, aniž by on sám musel pohnout pařátem. Nyní... nyní je jasné, že ho Horda zklamala a jeho záměrům bude víc vyhovovat, když ji přestěhují."
„Ne ji," opravila ho Ysera. „Její vejce."
„Její vejce?" vyhrkl bývalý Krasus zděšeně. „Ne mou královnu samotnou?"
„Ano, vejce. Víš přece, že jeho poslední družka zahynula v prvních dnech války," odpověděla. „Zabila ji její vlastní bezstarostnost... takže on nyní vychová potomky naší sestry jako své vlastní."
„A znovu nassstolí Věk draků..." skočil jí do řeči Nozdormu. „Věk Deathwingových draků!"
Rhonin si nyní všiml, že všichni čtyři hledí na něj, dokonce i Ysera zavřenýma očima.
„My se Duše démona nemůžeme dotknout, člověče, a nikdy jsme nedůvěřovali žádnému stvoření natolik, abychom ji nechali vládnout jím za nás. Mám obavu, že vím, co od tebe ubohý Korialstrasz tolik chtěl, když tě odtrhl od tvých přátel, ale přestože se to zdálo být nejlepší možnou cestou, nebude to on, kdo se Deathwingovi postaví."
„Je to má povinnost!" zahřměl rudý. „Je to můj osud!"
„Byla by to zbytečná ztráta. Jsi zlatým diskem příliš zranitelný. Mimo to, potřebujeme tě k jiným účelům. Tyran, jenž nyní bojuje za svou královnu i jejího věznitele, nepřežije. Alexstrasza tě bude potřebovat, drahý Koriale."
„A nehledě na to, Deathwing je náš bratr," žertoval Malygos a jeho drápy se znovu hluboko zaryly do skály. „Je jen správné, že to budeme my, kdo si s ním bude hrát. Měli bychom si s ním hrát!"
„Co chcete, abych udělal?" zeptal se Rhonin. Byl zvědavý, ale zároveň se bál. Ze všeho nejvíc se chtěl vrátit k Vereese.
Ysera na něj pohlédla - a její oči se otevřely. Na krátký okamžik se člověka zmocnila závrať. Ty oči jako sen, do kterých hleděl, mu připomněly všechny, které kdy znal, nenáviděl i miloval. „Ty, smrtelníku, musíš orkovi vzít Duši démona. Bez ní nám nemůže učinit to co naší sestře a tím, že se jí zmocníš, získáš sílu ji osvobodit zpod jeho moci."
„To však nevyřeší problém s Deathwingem," trval na svém Korialstrasz. „A díky tomu prokletému disku je silnější než vy všichni dohromady..."
„To je ssskutečnossst, jižžž dávno zzznáme," zasyčel Nozdormu. „A zzznal jsssi ji i ty, kdyžžž jsssi zzza námi přišššel! Nyní násss zzzde máššš! To ti musssí ssstačit!" Obrátil se ke svým dvěma druhům. „Dozzst tlachání! Ssskoncujme sss tím!"
Ysera, s očima opět zavřenýma, se obrátila k drakovi. „Jednu věc udělat musíš, Korialstraszi, a není zcela bez rizika. Nemůžeme prostě přenést tohoto člověka mezi orky. Duše démona to činí nesmírně obtížným, a navíc vždy existuje možnost, že se objeví přímo před rozmáchnutou sekerou. Musíš ho tam odnést ty - a modlit se, že na těch několik málo sekund, které tam budeš, tě ork tím prokletým diskem nestihne spoutat. Přešla k raněnému drakovi a dotkla se ho na špičce čenichu. „Nejsi jeden z nás, přestože jsi její partner, Korialstraszi, přesto jsi bojoval s hladovým sevřením Duše démona a unikl..."
„Tvrdě jsem se na to připravoval, Ysero. Myslel jsem, že má ochranná kouzla budou lepší, ale nakonec jsem zklamal."
„Můžeme pro tebe učinit toto." Malygos i Nozdormu zčistajasna stáli vedle ní. Ruce všech tří se nyní dotýkaly Korialstraszova čenichu. ,,Duše démona nám vzala tolik sil, o něco méně už nehraje žádnou roli..."
Kolem zdvižených paží všech tří se rozzářily aury a jejich barvy odpovídaly těm, co ji vytvořili. Pak se všechny tři spojily a rychle se přesunuly z jejich paží na drakův čenich a dál. Během několika sekund se celé ohromné Korialstraszovo tělo koupalo v magickém světle.
Nakonec Ysera i ostatní ustoupili. Rudý obr zamrkal a vstal. „Cítím se... jako znovuzrozený!"
„Budeš to potřebovat," poznamenala. Pak řekla k oběma svým druhům: „Musíme se jít podívat za naším nezbedným bratříčkem."
„Je na čassse, řekl bych!" vyštěkl Nozdormu.
Bez jediného dalšího slova směrem k Rhoninovi nebo rudému draku se od nich odvrátili směrem ke vzdálenému Deathwingovi. Jako jeden roztáhli paže - a ty paže se proměnily v křídla, jež rostla a rostla. Zároveň mohutněla i jejich těla. Šaty nahradily šupiny. Jejich obličeje se protáhly, rysy ztvrdly, až všechny zbytky lidství nahradila dračí majestátnost.
Tři obrovští draci se zvedli vysoko do vzduchu. Pohled na ně byl tak úchvatný, že Rhonin jen hleděl s otevřenými ústy.
„Modlím se, aby byli dost silní," šeptal Korialstrasz. „Ale bojím se, že tomu tak nebude." Sklonil hlavu k malé postavičce stojící vedle něj. „Co ty na to, Rhonine? Učiníš, o co tě žádali?"
Jen kvůli Vereese souhlasil: „Dobrá."
Tyran prohrál boj s Deathwingem stejně jako boj o svůj život. Deathwing triumfálně zařval a zvedl bezvládné tělo svého protivníka vysoko do vzduchu.
Z hlubokých ran, nejčastěji na hrudi, ještě tekla krev a Tyranovy spáry byly popálené od kyseliny proudící z Deathwingova rovněž poraněného těla. Každý, kdo se Deathwinga dotkl, musel nakonec trpět.
Temný znovu zařval a nechal mrtvé tělo spadnout na zem. Vlastně prokázal tomu nemocnému rudému službu. Copak by netrpěl víc, kdyby musel dál žít se svou nemocí? Takhle mu alespoň Deathwing dopřál důstojný odchod, přestože bitva byla ve své podstatě snadná.
Pak zařval ještě potřetí, aby si všichni byli jisti jeho vítězstvím...
...a ze západu dostal odpověď v podobě stejně silného řevu.
„Který blázzzen ssse zassse opovažuje?" zasyčel.
Ne jeden blázen, jak Deathwing okamžitě poznal, ale tři. A už vůbec ne nějací tři.
„Ysssero..." přivítal ji chladně. „A Nozdormu a rovněž můj drahý přítel Malygosss..."
„Je na čase skoncovat s tvým šílenstvím, bratře," prohlásil klidně zelený drak.
„Nejsem váš bratr, Ysero. Otevři oči a uvidíš to, stejně jako fakt, že nic mne nezastaví, abych začal nový věk naší rasy!"
„Máš na mysli věk, ve kterém budeš vládnout ty jediný, nic víc."
Černý přikývl. „Což je jedna a tatáž věc, alespoň tak to vidím já. Nejlépe by bylo, kdybys šla zase spát. A ty, Nozdormu? Konečně jsi vytáhl hlavu z písku? Už si nevzpomínáš, kdo je tady nejmocnější? Ani všichni tři na mne nebudete stačit!"
„Tvůj časss ssskončil!" vyštěkl zářící hnědý obr. Drahokamy místo očí zaplály. „Pojď! Přijmi mísssto v mé sssbírce věcí dávno minulých..."
Deathwing si pohrdavě odfřkl. „A ty, Malygosi? Nemáš svému starému příteli co říct?"
Místo odpovědi otevřel stříbromodrý ledově chladný drak tlamu. Vyšel z ní proud ledu a s neuvěřitelnou přesností zasáhl Deathwinga. V okamžiku, kdy se však led dotkl drakova těla, změnil se, přetransformoval v tisíce malých, krabům podobných stvoření, která se hodlala prokousat jeho šupinami až do masa.
Deathwing zasyčel a z jeho rudých žil vytekla kyselina. Malygosova stvoření umírala po stovkách, až jich zůstalo jen několik.
Černý drak jedno z nich obratně chytil mezi dva drápy a spolkl je. Usmál se na své protivníky a odhalil ostré zuby. „Takže takhle to nakonec musí být..."
S řevem, při kterém se třásla zem, se na ně vrhl.
„Oni ho neporazí!" zašeptal Korialstrasz, když se s Rhoninem blížili k obléhanému zástupu orků. „Nemohou!"
„Tak k čemu to všechno?"
„Neboť ví, že je čas se mu postavit, bez ohledu na výsledek! Raději z tohoto světa odejdou, než aby se dívali, jak chřadne a umírá v Deathwingových spárech!"
„A neexistuje způsob, jak jim pomoci?"
Odpovědí mu bylo drakovo mlčení.
Rhonin se zadíval na orky před sebou. I kdyby se mu podařilo vzít Nekrosovi talisman, jak dlouho ho asi udrží? A k čemu by mu vlastně byl? Copak jím dokázal vládnout?
„Kras... Korialstraszi, ten disk obsahuje moc všech velkých draků?"
„Všech vyjma Deathwinga, což je důvod, proč nemůže být spoután jeho silou!"
„Ale on sám ho nemůže používat kvůli nějakému kouzlu, které ostatní použili?"
„Zdá se, že ne..." drak zahnul.
„Víš, co všechno ten disk dokáže?"
„Spoustu věcí, ale ani jedna nedokáže přímo ovládat nebo nějak ovlivnit temného."
Rhonin se zamračil. „Jak je to možné?"
„Jak dlouho se už zaobíráš magií, příteli?"
Čaroděj se ušklíbl. Ze všech umění na světě musela magie být tím nerozporuplnějším, ovládaná svými vlastními zákony, jež se navíc v tu nejnevhodnější chvíli měnily. „Chápu."
„Velcí si to rozmysleli, Rhonine! Tím, že jsi dostal šanci znovu získat Duši démona, nejen že osvobodíš mou královnu - která jim bezpochyby okamžitě přispěchá na pomoc - ale máš rovněž možnost ovládnout zbraň schopnou rozdrtit poslední zbytky Hordy! Tohle Duše démona dokáže, pokud se naučíš, jak ji správně ovládat!"
To ho doposud vůbec nenapadlo, ale takový předmět by skutečně mohl proti orkům velmi dobře využít. „Ale mně bude přeci trvat příliš dlouho naučit seji používat!"
„Orkové taky neměli žádné učitele a přišli na to! Nejsem jeden z pěti, Rhonine, ale myslím, že ti dokážu ukázat dost!"
„Pokud ovšem oba přežijeme..." zašeptal si čaroděj sám pro sebe.
„To je pravda." Draci měli evidentně skutečně výjimečný sluch. „Ááá, tam je ten ork, o kterého nám jde! Připrav se!"
Rhonin se připravil. Korialstrasz se neodvažoval příliš se k Nekrosovi přiblížit ze strachu, že by mohl opět podlehnout moci Duše démona. To znamenalo, že se čaroděj bude muset k veliteli orků přiblížit pomocí magie. Už ve svém životě seslal spoustu kouzel uprostřed bitvy, ale na něco takového ho ještě nic nepřipravilo. Drak mohl dělat, co bylo v jeho silách, ale v blízkosti talismanu by jeho magie nebyla silnější než čarodějova.
„Připrav se..."
Korialstrasz se prudce snesl níž.
„Teď!"
Rhonin připravená slova jen vydechl - ale nakonec se vznášel ve vzduchu nad jedním z vozů, přesně jak zamýšlel.
Orkský vozka zvedl hlavu a užasle zalapal po dechu, když nad sebou spatřil letícího čaroděje.
Rhonin dopadl přímo na něj.
Srážka poněkud zmírnila jeho pád, ale orkovi se zřejmě příliš nelíbila. Rhonin s vypětím všech sil odsunul bezvědomého orka stranou a rozhlédl se po Nekrosovi.
Jednonohý velitel byl stále v sedle, oči upřené na otáčejícího se Korialstrasze. Zvedl zářící Duši démona vysoko nad hlavu...
„Nekrosi!" zařval Rhonin.
Ork se podíval jeho směrem, což bylo přesně to, co čaroděj chtěl. Nyní byl drak z jeho dosahu.
„Člověk! Čaroděj! Ty jsi mrtvý!" Jeho husté obočí se svraštělo a na ohavné tváři se objevil temný úšklebek. „Nebo spíš... brzy zemřeš!"
Namířil artefakt na Rhonina.
Čaroděj rychle vyvolal štít a doufal, že ať už na něj Nekros sešle cokoli, nebude to stejně strašlivé jako golemův plamenný dotek. Velcí draci mu nedali nic ze síly, kterou obdarovali Korialstrasze, ale rudý obr byl blízko zhroucení a oni si museli nechat cosi pro souboj s Deathwingem. Rhoninovy naděje byly zcela na jeho vlastních schopnostech.
Sáhla po něm gigantická plamenná ruka a pokusila se ho uchopit. Rhoninovo kouzlo však vydrželo a ruka se odrazila od téměř neviditelného štítu a místo něj pohltila jiného orkského vojáka, který se právě chystal setnout hlavu jednomu trpaslíkovi. Ork jen krátce vykřikl a proměnil se v hromádku popela.
„Tvoje triky ti život nezachrání!" zavrčel Nekros.
Země pod vozem se začala třást a pak praskla. Rhonin vyskočil z pukliny, do které byl nyní vůz i se zvířaty stahován. Štít zmizel a zoufalý čaroděj byl nyní bezbranný, neboť měl co dělat, aby se udržel na tom, co zbylo z cesty.
Nekros pobídl koně. „Ať už se dnes stane cokoli, člověče, vyřídím si to alespoň s tebou!"
Rhonin vyslovil krátké jednoduché kouzlo. Orka zasáhl do tváře kus hlíny a držel se tam, nehledě na jeho marné pokusy se ho zbavit. Nekros neviděl.
Čaroděj se přikrčil a skočil na něj.
Scházela mu délka. Zachytil sice ruku, která svírala Duši démona, ale nestačilo to, aby se za orka vyšvihl. Přestože Nekros byl stále oslepen, podařilo se mu chytit Rhonina za límec a druhou rukou se snažil dostat se mu na krk.
„Zabiju tě, lidský červe!"
Jeho prsty sevřely Rhoninovo hrdlo. Rhoninovi, chycenému mezi snahou vyrvat talisman z orkovy ruky a zachránit si život, se nedařilo ani jedno. Nekrosův stisk z něj život pomalu vymačkával. Orkova strašlivá síla byla na čaroděje příliš. Rhonin se pokusil o kouzlo...
Nad Nekrosem najednou přelétl okřídlený stín. Orkovi cosi přistálo na zádech a shodilo jej i s čarodějem na tvrdou zem.
Oba těžce dopadli. Vražedný stisk na Rhoninově hrdle povolil a oba se odkutáleli na opačné strany.
Kdosi uchopil napůl omráčeného čaroděje za ramena. „Vstávej, Rhonine, než se vzpamatuje!"
„V...Vereeso?" Hleděl přímo do její nádherné tváře, užaslý a zároveň nesmírně rád, že ji vidí.
„Viděli jsme, jak se z nebe řítí drak, a pak ses přemístil na zem! Přišli jsme s Falstadem, jak nejrychleji to šlo. Mysleli jsme, že budeš potřebovat naši pomoc!"
„Falstade?" Rhonin se podíval nad sebe a spatřil jezdce na gryfonu kroužit na svém zvířeti. Falstad neměl zbraň, ale i přesto kvílel, jako by vyzýval všechny orky na zemi na souboj.
„Rychle!" vykřikla hraničářka. „Musíme odtud zmizet!"
„Ne!" ustoupil odmítavě. „Ne, dokud - pozor!"
Odstrčil ji těsně před tím, než by ji ohromná sekera přeťala vedví. Svalnatý ork s rituálními jizvami na obou lících se znovu rozpřáhl, aby ťal po Vereese, která nyní ležela na zemi.
Rhonin učinil gesto... a topůrko sekery se najednou podivně napjalo a začalo se zmítat jako nějaký had. Ork se snažil sekeru udržet, ale ta se začala ovíjet kolem něj. Voják dostal strach, pustil ji a poté, co se mu podařilo vymanit ze sevření, běžel pryč.
Čaroděj podal své společnici ruku...
A zhroutil se na zem, když ho zezadu zasáhla pěst. „Kde je?" zahřměl Nekros Skullcrusher. „Kde je Duše démona?"
Rhonin napůl omráčen orkovi zcela nerozuměl. Talisman přece musel mít Nekros...
Na zádech ucítil obrovskou váhu a pak uslyšel Nekrose řvát: „Zůstaň, kde jsi, elfko! Stačí, abych zatlačil trochu víc a rozmačkám tvého přítele jako shnilé ovoce!" Rhonin na tváři ucítil chladný kov. „Žádné triky, čaroději! Vrať mi ten disk a možná tě nechám žít!"
Nekros mu povolil pohnout se jen natolik, aby ho koutkem oka zahlédl. Velitel měl dřevěnou nohu přímo na jeho páteři a Rhonin nepochyboval, že jen o něco větší tlak by mu ji zcela jistě zlomil. „J... já ho nemám!" Téměř celá váha Nekrosova ohromného těla mu prakticky znemožňovala dýchat, natož mluvit. „N... nevím, k... kde je!"
„Nemám trpělivost poslouchat tvé lži, člověče!" Nekros zatlačil o něco víc. V jeho jinak arogantním tónu byl znát náznak zoufalství. „Potřebuju ho, hned!"
„Nekrosssi..." ozval se hromový hlas plný nenávisti. „Přikázzzal jsssi, aby zzzabili mé děti! Mé děti!"
Rhonin ucítil, jak se ork najednou pohnul, jako by se otáčel. Pak Nekros vzdychl: „Ne...!"
Rhonina i jeho protivníka zakryl stín. Čaroděje ovanul horký, téměř spalující vítr. Slyšel, jak Nekros řve...
A najednou z něj jeho váha zmizela.
Rhonin se okamžitě překulil na záda, jistý si tím, že cokoli zabilo jeho nepřítele, musí nyní zabít i jeho. Vereesa mu přispěchala na pomoc a přitáhla ho k sobě právě v okamžiku, kdy si všiml, co vrhalo ten obrovský stín a proč mu ten hlas, jenž ho doprovázel, zněl tak povědomě.
Šupiny na několika místech odchlíplé, křídla poněkud křečovitě roztažena stála před ním Alexstrasza, a i tak to byl neuvěřitelný pohled. Tyčila se nad vším kolem a s hlavou vysoko, jakoby v oblacích, ze sebe křičela dlouho potlačovaný vzdor. Po Nekrosovi neviděl Rhonin ani stopy; obrovský drak ho buď spolkl, nebo odmrštil jeho tělo někam hodně daleko.
Alexstrasza znovu zařvala a pak sklonila hlavu k čaroději a elfce. Vereesa se zdála být připravena oba je chránit, ale Rhonin jí naznačil, aby meč schovala.
„Člověče, elfko, máte můj vděk, že jste mi konečně umožnili pomstít mé děti! Nyní však potřebují mou pomoc jiní, jakkoli zbytečné se jejich snažení může zdát!"
Obrátila zrak směrem k obloze, kde bojovali čtyři zbylí titáni. Rhonin ji napodobil a chvíli se díval, jak bitva mezi Yserou, Nozdormu, Malygosem a Deathwingem zatím nespěje k žádnému konci. Všichni tři se znovu a znovu vrhali dolů a pokaždé je černé monstrum snadno odrazilo.
„Tři proti jednomu a nic nezmůžou?"
Alexstrasza, která již zkoušela, jestli ji unesou křídla, se zastavila, aby odpověděla: „To kvůli Duši démona. Nezbyla z nás víc než polovina! Jen Deathwing zůstal celý! Kéž bychom mohli talisman 'i použít proti němu nebo vzít si z něj moc, jež jsme do něj vložili! Žádná z těchto možností však neexistuje! Můžeme jen bojovat a doufat!" Zemí otřásl řev přicházející z nebe. „Nyní musím jít! Odpusťte mi, že vás tu takhle nechávám! Ještě jednou vám děkuji!"
S těmito slovy se Dračí královna vznesla do vzduchu a ocasem při tom mistrně smetla několik orků, aniž by zasáhla jediného trpaslíka.
„Musí být něco, co můžeme udělat!" Rhonin se rozhlížel, jestli neuvidí Duši démona. Musela tu přeci někde být.
„Zapomeň na to!" volala na něj Vereesa. Odrazila sekeru jednoho orka a vzápětí ho probodla. „Musíme taky ještě zachránit sami sebe!"
Rhonin však neustával v hledání bez ohledu na bitvu zuřící kolem něj. Náhle jeho pohled padl na třpytící se předmět napůl skrytý pod paží padlého trpaslíka. Čaroděj k němu přispěchal a doufal v nemožné.
Nakonec to skutečně byl dračí talisman. Rhonin si jej s neskrývaným obdivem prohlížel. Tak jednoduchý a elegantní, a přesto v něm byly ukryté síly mimo dosah kteréhokoli čaroděje, snad kromě slavného Medivha. Tolik moci. Nekros se s ním mohl stát náčelníkem Hordy. A Rhonin pánem Dalaranu, vládcem všech Lordaeronských království...
Na co to myslel? Rhonin zavrtěl hlavou a zbavil se všech podobných myšlenek. Duše démona byla svůdná, to musel mít neustále na paměti.
Falstad na gryfonovi se snesl dolů, aby se k nim přidal. Někde po cestě se mu podařilo zmocnit orkské sekery a už ji stihl několikrát použít.
„Čaroději! Co ti je? Rom možná nakonec s tou svojí bandou ty orky zažene, ale tohle teď určitě není místo na prohlížení cetek!"
Rhonin si ho nevšímal a stejně tak Vereesa. Klíč k porážce Deathwinga jistě musel být v použití Duše démona!Jaká jiná síla by to mohla dokázat? Ani čtyři velcí se nezdáli být dost.
Zvedl talisman, vnímal jeho ohromnou sílu a zároveň věděl, že nic z ní nemůže využít, alespoň ne v této podobě.
Což znamenalo, že Deathwinga snad nezastaví nic, nic mu nezabrání, aby dosáhl svých cílů...