14.kapitola
Čtrnáct
Krasus spal. Spal hlouběji než kdykoli předtím, dokonce i než když byl ještě mládě. Spal spánkem napůl v místě, kde se zdávají sny, a napůl tam, odkud se ani nejstatečnější válečník už nedokáže vrátit. Spal s vědomím, že každou hodinu se víc a víc blíží ke sladkému zapomnění. Dračí mág spal a snil.
První vize byly jen mlhavé jednoduché obrazy z jeho podvědomí. Brzy je však vystřídaly vzdálenější a absurdnější představy. Okřídlená stvoření dračí, a zároveň ne, zdánlivě panicky poletovala kolem, Z dálky se mu vysmíval nějaký muž v černém, jenž se náhle vynořil odnikud. Kolem podlouhlého, sluncem zalitého kopce běželo dítě... které se najednou změnilo ve zvrácenou, nemrtvou stvůru z čistého zla.
Význam těchto snů jej znepokojil, třebaže byl v hlubokém spánku. Čaroděj sebou několikrát trhnul, Tím se ponořil ještě hlouběji a vstoupil do říše čisté temnoty, jež ho dusila a utěšovala zároveň.
A v té říši k zoufalému dračímu mágovi promluvil hlas, měkký, ale silný.
Ty bys pro ni obětoval vše, není-liž pravda, Korialstraszi?
V Krasově příbytku se jeho rty pohnuly, jak ve snu odpovídal. Obětoval bych i sám sebe, pokud by to znamenalo, že bude volná...
Ubohý, věrný Korialstraszi... Z temnoty se vynořil tvar, který se s každým nadechnutím spícího muže zavlnil. Krasus se ve snu pokusil jej dotknout, ale těsně před tím, než se mu to podařilo, stín zmizel.
Byla to Alexstrasza.
Čím dál rychleji se blížíš k věčnému odpočinku, odvážlivče. Chceš mne o něco požádat, než se tak stane?
Jeho rty se znovu pohnuly. Jen, abys jí pomohla...
A pro sebe nic? Snad získat zpět svůj hasnoucí Život? Ti, kdo najdou odvahu upít se k smrti, by měli být odměněni plným pohárem toho nejlepšího ročníku...
Zdálo se, že ho temnota vtahuje do sebe. Krasus najednou téměř nemohl dýchat ani myslet. Zmocnilo se ho pokušení poddat se a nechat se zahalit příjemnou rostoucí nevědomostí.
Přesto se přinutil odpovědět. Ji. Vše, co žádám, je pro ni.
Náhle ucítil, jak je tažen směrem vzhůru, na místo plné barev a světla, na místo, kde znovu mohl dýchat, znovu myslet.
Zaútočily na něj obrazy, ne jeho vlastní sny, nýbrž sny druhých. Viděl přání a tužby lidí, trpaslíku, elfů, dokonce orků a goblinů. Trpěl v jejich nočních můrách, opájel se jejich sladkým sněním. Byla jich spousta, ale v okamžiku, kdy prošly kolem něj, nebyl schopen si vybavit jediný z nich, stejně jako bylo téměř nemožné vzpomenout si na vlastní sny.
Uprostřed téhle plynoucí krajiny se zjevila další vize. Zatímco se však všechny ostatní převalovaly jako hustá mlha, tenhle měl svůj tvar - více či méně - který rostl tak rychle, že brzy malou čarodějovu postavičku zcela zastínil.
Impozantní dračí tělo, napůl hmotné, napůl představa se k němu blížilo a v chůzi roztáhlo křídla Na jeho těle bylo možno rozeznat náznak temně zelené, jako les, když přichází noc. Krasus vzhlédl připraven střetnout se s dračím pohledem - a zjistil, že oči ohromného leviatana jsou zavřené, jako by spal. Nepochyboval však, že Paní snů ho vidí až příliš dobře.
Takovou oběť po tobě nebudu vyžadovat, Korialstraszi, ty, kdož jsi vždy byl tím nejzajímavějším snílkem... Koutky dračí tlamy se mírně zvedly Nejneobvyklejším snílkem...
Krasus se snažil postavit pevně na nohy, vlastni? vůbec se postavit na nohy, ale země kolem něj i pod ním zůstávala tvárná, jakoby tekutá. Byl přinucen vznášet se v pozici, jež v něm vzbuzovala touhu. Děkuji ti, Ysero...
Vždy uctivý, vždy diplomatický, dokonce i k mým poddaným, kteří tě, mým jménem, několikrát odmítli.
Nechápali plně vážnost situace, opáčil. Chceš tím říct, že já jsem plně nechápala vážnost situace. Ysera se vzepjala, krk i křídla se zavlnily, jako by byly jen odrazem ve vodní hladině. Její víčka zůstávala zavřená, ale bylo zřejmé, že se na vetřelce ve svém království upřeně dívá. Není tak snadné osvobodit tvou milovanou Alexstraszu, a ani já nejsem schopna říct, jestli cena za to není příliš vysoká. Není lepší nechat svět, ať si běží dál podle sebe? Jestli Dárkyně života má být osvobozena, nestane se tak samo sebou?
Její lhostejnost, lhostejnost všech tří Aspektů, které navštívil, naplnila mysl dračího mága vztekem. A má se Deathwing skutečně stát vyvrcholením běhu světa? Jistě se tak stane, pokud nic neučiníš a dál si budeš hovět ve svých snech!
Křídla se složila. Nezmiňuj ho! Krasus ale nehodlal ustoupit. Proč, Paní snů? Máš z něj noční můry?
Přestože víčka zůstávala pevně zavřená, bylo z Yseřiných očí cítit, jak strašné emoce v ní probudil. On je tím, do jehož snů už nikdy nevstoupím — nikdy. On je tím, kdo je zřejmě strašlivější ve spánku než při vědomí.
Rozčilený čaroděj nepředstíral, že by jejím [posledním slovům rozuměl. Zajímala ho jedině skutečnost, že žádný z velkých nedokázal vytvořit říši, kde by bylo možno pevně stát na nohou. Pravda, kvůli Duši démona už nebyli tím co dřív, ale i tak vládli ohromnou mocí. Přesto se zdálo, že všichni tři měli pocit, že Věk draků skončil a že i kdyby měli možnost změnit budoucnost, nestálo by jim to za to, aby opustili své uměle vytvořené říše.
Vím, že ty a tví se stále ještě pohybujete mezi mladšími rasami, Ysero. Vím, že stále ještě ovlivňuješ sny lidí, elfů a...
K věci, Korialstraszi! I má říše má hranice!
Ale ty jsi ještě svět zcela nezatratila, že ne?Na rozdíl od Malygose a Nozdormu se neskrýváš v šílenství či mezi vzpomínkami na minulost! Koneckonců, nejsou i sny tvou budoucností?
Stejně jako mou minulostí, to by sis měl zapamatovat!
Kolem přeletěl mlhavý obraz lidské ženy držící novorozeně. Hned vedle se objevila představa malého chlapce svádějícího ukrutnou bitvu s dětskými příšerami a vzápětí zmizela. Krasus si chvíli prohlížel různé sny objevující se a znovu mizící všude kolem něj. Těch temných bylo stejně jako světlých, ale tak tomu bylo vždy. Rovnováha.
A přesto v jeho mysli vězněm Dračí královny a Deathwingovo rozhodnutí očistit svět od mladších ras tuhle rovnováhu rozvracelo. Už nebudou sny, nebudou naděje, už nic, pokud tuhle hrozbu neodvrátí.
S tvou pomocí či bez ní, Ysero, budu pokračovat, Musím!
To všichni jistě uvítají... zavlnilo se dračí tělo.
Krasus se od ní odvrátil ignoruje neurčité obrazy, kterými bylo poseto jeho probuzení. Pak mne buď pošli zpět do mého příbytku, nebo mne svrhni do propasti!
Snad by bylo nejlepší, kdybych víc nežil a neviděl zánik světa - a to, co se stane z mé královny!
Čekal, že ho Ysera pošle zpět do náruče zapomnění, aby už nemohl dále obtěžovat ji ani ostatní Aspekty s Alexstraszou a jejím osudem. Místo toho ucítil dračí mág jemný dotyk na rameni, téměř konejšivý.
Krasus se otočil a zjistil, že stojí tváří v tvář štíhlé bledé ženě, krásné, ale neskutečné. Stála před ním oděná do pavučině podobných, volně vlajících šatů bledě zelené barvy a dolní část obličeje jí zakrýval jemný závoj. Svým způsobem mu připomínala jeho královnu - a přesto byla jiná.
Ženiny oči byly zavřené.
Ubohý, trpící Korialstraszi. Její ústa se nepohybovala, ale Krasus její hlas znal. Byl to Yseřin hlas. Na bledé tváři měla vážný zamyšlený výraz. Udělal bys pro ni skutečně všechno.
Nechápal, proč se obtěžovala opakovat, co oba dávno věděli. Krasus se od Paní snů znovu odvrátil a hledal cestu, kterou by mohl odejít z tohoto neskutečného světa.
Nechoď ještě, Korialstraszi.
A proč ne? zeptal se a opět se otočil...
Ysera na něj hleděla, očima dokořán otevřenýma. Krasus ztuhnul, neschopen se do nich dívat. Byly to oči všech, které kdy znal, které kdy miloval. Byly to oči, jež ho znaly do posledního skrytu duše. Byly modré, zelené, rudé, černé, zlaté - všech barev, které mohly mít.
Byly to i jeho oči.
Budu uvažovat nad tím, co jsi mi řekl.
Nechtěl věřit vlastním uším. Ty budeš...
Utišila ho zvednutím raky. Budu uvažovat nad tím, co jsi mi řekl. Nic víc, nic míň. Prozatím.
A... a pokud se mnou budeš souhlasit?
Pak se pokusím přesvědčit Malygose a Nozdormu, aby ti pomohli... ale ani pak za ně nemohu slíbit vůbec nic.
Bylo to víc, než s čím Krasus prve přišel, dokonce víc, než v co až do této chvíle doufal. Nejspíš z toho nic nevzejde, ale alespoň mu dodala naději, se kterou bude moci pokračovat v bitvě.
Já... já... děkuji ti.
Zatím jsem pro tebe nic neudělala... kromě toho, že jsem ti nechala tvé sny. Přes rty se jí mihl letmý úsměv, ve kterém však byla lítost.
Znovu jí začal děkovat, neboť chtěl, aby pochopila, že i tohle mu dodalo sílu, kterou potřeboval, aby mohl pokračovat dál, ale Ysera se najednou začala vzdalovat. Krasus po ní vztáhl ruce, ale už byla příliš daleko, a když chtěl udělat krok směrem za ní, jednoduše se začala vzdalovat ještě rychleji.
Pak mu došlo, že se nevzdaluje Ta ze sna, ale on.
Spi sladce, ubohý Korialstraszi, zaslechl ještě její hlas. Štíhlá bledá postava se zavlnila a pak zmizela nadobro. Spi sladce, neboť v bitvě, kterou hodláš vybojovat, budeš potřebovat všechnu svou sílu, a ještě víc...
Pokusil se promluvit, ale ani jeho snový hlas ho už neposlouchal. Dračího mága znovu pohltila temnota, uklidňující temnota zdravého spánku. A nepodceňuj ty, které pokládáš jen za své loutky...
Horská pevnost orků se ukázala být nejen daleko rozlehlejší, než Rhonin předpokládal, ale také daleko spletitější. Tunely, o kterých si myslel, že jej dovedou přímo k cíli, měly tendence se stáčet do všech možných směrů, často dokonce až zpět vzhůru místo stále dolů. Některé zase končily z důvodů, které si nedovedl vysvětlit. Jeden takový tunel ho přinutil vrátit se na místo, kde byl nejméně před hodinou a okradl ho nejen o drahocenný čas, ale i o další, už tak ubývající síly.
Nepomohlo mu ani to, že s ním Deathwing za celou tu dobu ani jednou nepromluvil. Přestože Rhonin drakovi ani trochu nedůvěřoval, byl si alespoň jistý, že jej skutečně vede k místu, kde je uvězněná Dračí královna. Co mohlo upoutat temného na tak dlouhou dobu?
V jedné neosvětlené chodbě se unavený čaroděj konečně usadil k odpočinku. Měl s sebou malý vak s vodou, který mu dali nebozí goblini, a nyní z něj trochu upil. Potom se opřel ve víře, že několikaminutový odpočinek mu pomůže pročistit
si mysl a učiní cestu tímhle bludištěm trochu
snesitelnější.
Skutečně si myslel, že osvobodí Dračí královnu?
Jeho pochybnosti rostly čím dál víc s tím, jak se nořil hlouběji do nitra hory. Nebo sem přišel, jen aby spáchal docela neobvyklou sebevraždu? Jeho smrt nevrátí život těm, kdo zemřeli, a popravdě řečeno, všichni se svobodně rozhodli.
Ale jak vůbec mohl snít o splnění tak šíleného úkolu? Rhonin se v myšlenkách vrátil do situace, kdy tohle téma bylo poprvé zmíněno. Po debaklu, kterým skončila jeho poslední mise, mu zakázali účastnit se veškerých aktivit Kirin Tor, takže mladý čaroděj trávil dny přemýšlením o samotě jen s nezbytně nutným množstvím jídla. Podle podmínek jeho pokání neměl nikdo dovoleno navštívit ho. O to víc ho překvapilo, když se před ním objevil Krasus a nabídl mu pomoc vrátit se do jejich řad.
Rhonin si byl vždy jistý, že nikoho nepotřebuje, ale Krasus ho přesvědčil o opaku. Starý čaroděj detailně vylíčil svému mladšímu kolegovi naléhavost situace, takže Rhonin ho nakonec sám požádal o pomoc. Nějak se pak ve svém rozhovoru dostali k drakům, odtud k příběhu Alexstraszy, rudého obra vězněného orky a nuceného rodit monstra pro slávu Hordy. Přestože hlavní část Hordy byla rozdrcena, dokud je Dračí královna uvězněna, mohou zbytky orků v Khaz Modanu pustošit země Aliance a zabíjet nevinné.
Zhruba v tomto okamžiku Rhonin přišel na myšlenku osvobodit ji. Zdálo se to tak fantasticky jednoduché, že ji považoval za svou. V tu chvíli mu to dávalo dokonalý smysl. Očistit se nebo zemřít při plnění úkolu, o kterém se bude mezi jeho druhy navždy mluvit.
Na Krasa to velmi zapůsobilo. Ve skutečnosti si Rhonin uvědomil, že s ním starý čaroděj strávil spoustu času, probíral s ním detaily a povzbuzoval ho. Rhonin si nyní musel připustit, že nebýt tohoto naléhání jeho patrona, asi by časem svůj smělý nápad hodil za hlavu. Najednou měl pocit, že celá mise patřila daleko víc Krasoví než jemu. Ale co by tím Krasus získal, kdyby svého chráněnce poslal na tak sebevražednou výpravu? Pokud by Rhonin náhodou uspěl, mohla by trocha slávy připadnout i tomu, kdo mu věřil, ale kdyby zklamal... jak by to Krasoví pomohlo?
Rhonin zavrtěl hlavou. Jestli si bude klást podobné otázky, dojde brzy k závěru, že to nakonec byl patron, kdo ho přinutil se na tuto misi vydat, že nějak využil svého vlivu, aby mladého čaroděje přinutil chtít vydat se to téhle pustiny.
Absurdní...
Neočekávané zvuky málem přinutily Rhonina vyskočit na nohy a on si uvědomil, že zabrán do svých myšlenek musel usnout. Čaroděj se přitiskl ke zdi a čekal, aby zjistil, kdo temnou chodbou prochází. Orkové museli vědět, že tenhle slepý tunel brzy končí. Mohli tu být, protože ho hledali?
Zvuky - vzdáleně připomínající tichý rozhovor - se však pomalu vzdalovaly. Čaroděj si uvědomil, že se stal obětí složité akustiky jeskynního systému. Orkové, které slyšel, byli s největší pravděpodobností několik pater od něj.
Mohl je následovat? Rhonin se s rostoucí nadějí pomalu pohyboval směrem, odkud se domníval, že hlasy přichází. I kdyby to nebylo přesně z toho místa, ozvěna by ho mohla přivést tam, kam doufal, že se dostane.
Rhonin nedokázal říct, jak dlouho spal, ale jak kráčel dál, slyšel daleko více různých zvuků, jako by se Grim Batol právě probudil. Zdálo se, že orkové jsou uprostřed nějaké složité činnosti, což mohlo pro Rhonina znamenat problém. Nyní se už hluk ozýval ze všech stran. Rhonin by se nerad náhle objevil uprostřed cvičiště válečníků nebo v jejich jídelně. Chtěl se dostat jen do jeskyně, kde byla uvězněna Dračí královna.
A pak všechny zvuky přehlušilo zařvání draka, jež však ihned utichlo. Rhonin už podobný řev slyšel, ale nepřemýšlel o něm. Nyní se za to proklínal. Copak nebudou všichni draci ve stejné části pevnosti? Když půjde ve směru, odkud se řev ozývá, přinejhorším dojde alespoň k některému z plazů a odtamtud už by mohlo být snadné najít královninu jeskyni.
Nějakou dobu procházel tunely bez problémů. Většina orků se zdála být relativně daleko, zaměstnána nějakou důležitou činností. Čaroděje napadlo, jestli se Grim Batol náhodou nepřipravuje na bitvu. V tuhle dobu by už Aliance mohla tlačit orky od severu Khaz Modanu. Grim Batol bude jistě chtít poskytnout svým druhům podporu, pokud si Horda měla uchovat naději, že lidi a jejich spojence odrazí.
Jestli tomu tak skutečně bylo, mohla by to být Rhoninova výhoda. Nejen že orkové budou mít plnou hlavu jiných starostí, ale bude jich i méně. Každý jezdec bude jistě brzy se svým zvířetem ve vzduchu mířit k severu.
Povzbuzený tou myšlenkou dovolil si Rhonin přidat na tempu, nyní sebejistější - což ho o několik vteřin později málem vehnalo přímo do náruče dvou orkských válečníků.
Naštěstí byli ještě víc šokovaní z jeho přítomnosti než on z jejich. Rhonin okamžitě zvedl levou ruku a vyslovil kouzlo, které by ho mělo v podobné situaci zachránit.
Bližší z obou orků už svraštil tvář do strašlivého zuřivého šklebu a sáhl pro sekeru připevněnou na zádech. Rhoninovo kouzlo ho zasáhlo do hrudi a odhodilo ho proti kamenné zdi.
Když na ni ork narazil, doslova se do skály vpil. Ještě chvíli bylo možno rozeznat chabý obrys jeho postavy, ústa stále ještě zuřivě otevřená, ale pak i ten zmizel... a na kamenné stěně nebylo po orkovi ani stopy.
„Lidský červe!" zařval druhý, sekeru připravenou v ruce. Sekl po Rhoninovi a na podlahu dopadla sprška kamenných úlomků, jak se čaroděj stačil včas sehnout. Ork udělal krok vpřed a jeho odporná zelená postava vyplňovala celou šíři chodby. Rhoninovi se před očima houpal náhrdelník z prstů - lidských, elfích i jiných - a jejich majitel ke své sbírce chtěl bezpochyby přidat další. Ork znovu sekl a tentokrát byl nebezpečně blízko tomu, aby přeťal čaroděje vedví od hlavy až po rozkrok.
Rhonin se znovu zadíval na náhrdelník a v hlavě se mu zrodil šílený nápad. Ukázal na něj prstem a udělal podivné gesto.
Ork se při jeho kouzlu krátce zastavil, ale když neviděl žádný efekt, pohrdavě se zasmál. „Poď, udělám s tebou krátkej proces, kouzelníku!"
Když zvedl sekeru, ucítil škrábání, které ho přinutilo podívat se na svou hruď.
Prsty z jeho náhrdelníku, víc než dva tucty, se sunuly k jeho krku.
Odhodil sekeru a snažil se je odtrhnout, ale už ho svíraly příliš pevně. Ork začal kašlat, když prsty vytvořily morbidní napodobeninu ruky zbavující ho přísunu vzduchu.
Rhonin rychle couvl, jak sebou ork začal zuřivě zmítat ve snaze zbavit se smrtícího stisku. Čaroděj původně zamýšlel použít tohle kouzlo jen, aby získal čas, než vymyslí něco radikálnějšího, ale uťaté prsty si zjevně nenechaly ujít příležitost pomstít své minulé majitele. Rhonin se zamyslel. Pomsta? Ani jako čaroděj nemohl věřit, že by duše zabitých válečníků teď nějak dodávaly prstům sílu. Musel to kouzlo už tak silné seslat.
Muselo to tak být...
Ať již to byli pomstychtiví duchové nebo jednoduše magie, očarované prsty konaly svou práci velmi energicky. Většinu orkovy hrudi už pokrývala krev, jak jejich nehty rozdrásaly jeho krk. Obrovský válečník klesl na kolena a v očích měl takové zoufalství, že se Rhonin musel odvrátit.
O pár sekund později uslyšel orkovo zachroptění - a pak hlasité žuchnuti jeho těla na podlahu.
Ohromný voják ležel v kaluži krve, prsty stále pevně zaryté do krku. Rhonin se odvážil jednoho z nich dotknout, ale nezaznamenal žádný pohyb, žádný život. Prsty vykonaly svůj úkol a vrátily se do původního stavu, přesně jak tomu mělo být.
A přesto...
Rhonin podobné myšlenky zahnal a spěchal přes tělo dál. Neměl kam ho uklidit, ani čas o nějakém úkrytu přemýšlet. Zanedlouho to někdo zjistí, ale lomu se nedalo zabránit. Rhonin se musel soustředit jen na Dračí královnu. Jestli se mu podaří ji osvobodit, snad by ho mohla odnést do bezpečí. To byla zřejmě jeho jediná šance na útěk.
Podařilo se mu proběhnout několik dalších tunelů, aniž by na kohokoli narazil, ale pak zjistil, že míří k jasně osvětlené chodbě, ze které se hlasy ozývaly hlasitěji než dosud. Rhonin se opatrně přiblížil ke křižovatce a nahlédl za roh.
To, co považoval za chodbu, se ukázalo být ústím do rozlehlé jeskyně, která se táhla dál doprava a ve které velký počet orků nakládal vozy a připravoval tažná zvířata, vše jako by se chystali na dlouhou cestu, ze které se jen tak nevrátí.
Že by měl pravdu s invazí na severu? Pokud ano, proč to vypadalo, že se odtud chystají odejet všichni orkové? Proč ne zkrátka jen jezdci se svými draky? Těmhle vozům to bude trvat příliš dlouho, než dorazí do Dun Algazu.
Blízko něj se objevili dva orkové nesoucí mezi sebou něco těžkého. Ať již nesli cokoli, evidentně by to nejraději položili, ale z nějakého důvodu se toho neodvažovali. Ve skutečnosti se zdálo, že na svůj náklad dávají velmi dobrý pozor, jako by byl ze zlata.
Rhonin se přesvědčil, že se jeho směrem nikdo nedívá, a udělal krok dopředu, aby lépe viděl, co tak cenného orkové nesou. Bylo to kulaté - ne, oválné -a na pohled poněkud hrubé, téměř šupinaté. Ze všeho nejvíc to Rhoninovi připomínalo...Vejce.
Dračí vejce, aby byl přesný.
Jeho pohled se rychle stočil k ostatním vozům. Uvědomil si, že na několika z nich musí jistě být vejce v různých stádiích líhnutí, od hladkých, téměř kulatých, až k šupinatým, takovým jako to první, připraveným prasknout.
Vzhledem k tomu, jak klíčoví byli draci pro hasnoucí naděje orků, proč by riskovali tak nebezpečný převoz?
Člověče.
Rhonin leknutím málem zakřičel, když se mu v hlavě ozval hlas. Přitiskl se ke zdi a rychle vklouzl zpátky do tunelu. Když si byl konečně jistý, že ho žádný ork nemůže zahlédnout, uchopil medailon, který měl kolem krku, a podíval se na černý krystal uprostřed
Slabě zářil.
Člověče... Rhonine... kde jsi?
Copak to Deathwing nevěděl? „Jsem úplně uprostřed orkské pevnosti," zašeptal. „Hledám jeskyni Dračí královny."
Ale našel jsi něco jiného. Letmo jsem to zahlédl. Co to bylo?
Rhonin to z nějakého důvodu neměl chuť Deathwingovi říct. „Jen nějaké vojenské cvičení orků. Málem jsem vkráčel přímo mezi ně, aniž jsem si to uvědomil."
Jeho odpověď následovalo dlouhé ticho, ve skutečnosti tak dlouhé, že si Rhonin málem myslel, že Deathwing se opět ztratil. Pak drak velice chladným hlasem odpověděl: Rád bych to viděl.
„Není to nic..."
Než mohl Rhonin něco říct, vzepřelo se mu jeho tělo a otočilo se zpět k jeskyni a spoustě, spoustě orků. Rozzuřený čaroděj se snažil protestovat, ale ani ústa ho neposlouchala.
Deathwing ho přivedl na místo, kde naposled stál, a donutil ho uchopit medailon. Rhonin hádal, že vše pozoruje černým krystalem.
Vojenské cvičení... aha... a takhle oni asi nacvičují ústup, že?
Rhonin nedokázal na Deathwingovu sarkastickou poznámku odpovědět, ani si nemyslel, že by o to drak stál. Ten ho přinutil dál stát ničím nekrytý, zatímco si medailonem vše prohlížel.
Ano, chápu... můžeš se opět vrátit do tunelu.
Najednou se mu opět vrátila kontrola nad tělem. Rhonin vklouzl zpět do tunelu, vděčný, že orkové byli tak zabráni do svých povinností, že neměli čas zvednout hlavu. Opřel se o stěnu, zhluboka dýchal a uvědomil si, že se bál objevení daleko víc, než by si býval připustil, že je možné. Rhoninovy sebevražedné sklony nebyly evidentně tak silné, jak se domníval.
Šel jsi špatně. Musíš se vrátit k předchozí křižovatce.
Deathwing nijak nekomentoval Rhoninův pokus oklamat ho, což čaroděje znepokojilo víc, než kdyby lomu tak bylo. Deathwing musel poznat, že orkové stěhují vejce - pokud už o tom nevěděl. Ale jak by mohl? Nikdo odtud by mu podobnou informaci jistě nedal. Orkové se báli černého draka nejméně stejně jako... pokud ne víc než... Lordaeronské aliance.
Nehledě na to okamžitě uposlechl Deathwingovy výzvy a ustupoval chodbou, až došel ke zmiňované křižovatce. Rhonin si jí dříve nevšímal, neboť ji vzhledem k její velikosti a nedostatku světla považoval za nedůležitou. Orkové jistě každý důležitější tunel osvětlovali daleko lépe.
„Tudy?" zašeptal.
Ano.
Rhonina i nadále znepokojovalo, jak mohl drak vědět o jeskynním systému tolik. Byl si jistý, že se tudy určitě neprocházel ani ve své lidské podobě. Mohl tak snad učinit převtělen v orka? Bylo to možné, ale ani to se nezdála být ta správná odpověď.
Druhý tunel nalevo. Tam zahneš.
Deathwingovy instrukce vypadaly dokonalé. Rhonin čekal na nějakou chybu, která by naznačila, že drak jen hádá, alespoň zčásti. Ale žádnou takovou neudělal. Deathwing znal cestu tímhle orkským doupětem stejně dobře jako jeho obyvatelé.
Nakonec po tom, co Rhoninovi připadalo jako hodiny, hlas náhle přikázal: Stůj.
Rhonin se zastavil, přestože neměl ponětí, co Deathwinga tak znepokojilo, že mu to přikázal.
Počkej.
O pár okamžiků později se k čaroději donesly z druhé části tunelu hlasy.
„...kdes byl! Mám spoustu otázek, otázek!"
„Nejponíženější omluvy, můj velký veliteli, nejponíženější omluvy! Nešlo jinak! Já..."
Hlasy odezněly právě ve chvíli, kdy se Rhonin snažil zachytit víc. Jeden z nich poznal jako hlas orka, evidentně dokonce nějakého ve velení téhle pevnosti, ale ten druhý musel patřit stvoření z úplně jiné rasy. Goblinovi.
Deathwing používal gobliny. Mohl to být způsob, jak se toho tolik dozvěděl o tomhle bludišti? Sloužil jeden ze zdejších goblinů temnému?
Rád by za těmi dvěma šel a vyslechl víc z jejich rozhovoru, ale drak mu zničehonic rozkázal pokračovat. Rhonin věděl, že kdyby neposlechl, Deathwing by ho k tomu snadno přinutil. Takhle, když měl čaroděj kontrolu nad svými končetinami, mohl se alespoň trochu cítit, jako že je pánem situace.
Rhonin přešel tunel, kterým zmizeli orkský velitel s goblinem, a klesal hluboko zřejmě do samotného nitra hory. Nyní už jistě musel být blízko Dračí královně. Vlastně by mohl přísahat, že slyší dýchat něco obrovského, a vzhledem k tomu, že v Grim Batolu jiní obři nebyli, musel to být drak.
Dvě chodby před tebou. Zahni doprava. Pak rovně, dokud neuvidíš na levé straně průchod.
To bylo vše, co Deathwing řekl. Rhonin ho znovu poslechl a přidal na tempu, jak jen to bylo možné. Nervy měl napnuté k prasknutí. Jak dlouho ještě bude muset bloudit touhle horou?
Zahnul doprava a pokračoval dalším tunelem dál a dál. Z drakových jednoduchých instrukcí čekal, že dorazí k zmíněnému průchodu celkem brzy, ale po dobré půlhodině nic podobného neviděl, ani žádnou další křižovatku. Dvakrát už se Deathwinga ptal, jestli už tam bude, ale jeho neviditelný průvodce se neozýval.
A pak, právě v okamžiku, kdy už to chtěl vzdát, uviděl světlo. Mdlé, ale rozhodně to bylo světlo... a navíc na levé straně chodby.
S novou nadějí Rhonin spěchal, jak nejrychleji dovedl, aniž by způsobil nějaký hluk. Podle toho, co věděl, stálo u Dračí královny na stráži tucet orků. Měl připravená kouzla, ale doufal, že si je bude moci schovat na jinou, zoufalejší příležitost.
Stůj!
Deathwingův hlas zaduněl v jeho hlavě tak, že Rhonin málem narazil do nejbližší zdi. Místo toho se k ní přitiskl, jistý si, že ho objevila nějaká hlídka.
Nic. V chodbě kromě něj nebyl vůbec nikdo.
„Proč jsi zavolal?" zašeptal k medailonu.
Tvůj cíl leží přímo před tebou... ale cestu může hlídat něco víc než jen tvor z masa a kostí.
„Magie?" Už na to myslel, ale drak mu nedal šanci, aby se sám přesvědčil.
A hlídky magií stvořené. Existuje rychlá cesta, jak zjistit pravdu. Když se budeš blížit ke vchodu, drž před sebou medailon.
„A co ty stráže z masa a kostí? S těmi bych si taky měl dělat starosti."
Poznal, že temného rozčiluje čím dál víc. Vše ti bude vyjeveno, člověče...
Rhonin, konečně si jistý tím, že Deathwing chce, aby došel k Alexstrasze, podržel medailon před sebou a pomalu se plížil dál.
Cítím jen bezvýznamná kouzla — tedy bezvýznamná pro takového, jako jsem já, oznámil mu drak, když se přiblížil. Poradím si s nimi.
Černý krystal najednou zazářil, až ho vyděšený čaroděj málem pustil.
Ochranná kouzla jsou odstraněna. Odmlka. Uvnitř nejsou hlídky. Nepotřebují je, ani bez kouzel. Alexstrasza je pevně přikována ke skále. Orkové byli velmi důkladní. Je dokonale zajištěná.
„Mám jít dovnitř?"
Byl bych zklamaný, kdybys nešel.
Rhoninovi připadal tenhle Deathwingův žert poněkud zvláštní, ale nepřemýšlel nad ním. Daleko víc ho nyní zajímala šance konečně spatřit Dračí královnu. Přál si, aby s ním teď mohla být Vereesa, ale hned zauvažoval, proč by ho to vlastně mělo těšit. Snad...
Ale i myšlenky na stříbrovlasou elfku zmizely, když vstoupil do průchodu a poprvé před sebou spatřil ohromného rudého obra - Alexstraszu.
A okamžitě zjistil, že jeho pohled opětuje. V jejích plazích očích viděl cosi ne příliš vzdáleného strachu - nikoli však o sebe.
„Ne!" zahřměla, jak nejsilněji jí kovový obojek kolem krku dovolil. „Ustup!"
Ve stejnou chvíli Deathwingův hlas, tentokrát vítězoslavně, řekl: Dokonalé!
Čaroděje obklopilo oslepující světlo. Každá buňka jeho těla se zatřásla, jak skrz něj prošla nějaká ohromná síla. Medailon mu vyklouzl z náhle bezvládných prstů.
Když se hroutil, zaslechl ještě Deathwinga znovu zopakovat to jediné slovo a pak už vnímal jen jeho smích.
Dokonalé...
dotas
(anna, 22. 6. 2009 14:49)