Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zita Kabátová - obdivovaná žena

25. 9. 2009

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK

,,Kabátová  Zita"

Výsledek obrázku pro Zita Kabátová

,,Oslovovala svou jemnou inteligencí a svými hereckými výkony. Zapsala se do srdcí diváků jako nádherná osoba s velkým talentem. S radostí Vám tady píši několik řádku, aby i Vám vzpomínky z filmového plátna – tak trošku navrátila, a mohli jste tak na tuto herečku zavzpomínat se mnou."    Ludmilka

 

 Vlastním jménem Zita Zavřelová

 - narozena 27. dubna 1913 v Praze

- vystudovala gymnázium, poté dva roky v klášterní škole v nynějším Ostrově nad Ohří

- mluvila německy, francouzsky a anglicky

- přední herečka naší prvorepublikové divadelní scény, ale především velká hvězda předválečné a válečné kinematografie. Natáčela i pět (!) filmů ročně. Režisérem většiny jejích filmů byl Vladimír Slavínský, vlastním jménem Pitterman. Častým hereckým partnerem býval Jiří Dohnal. Hrála i ve filmech Martina Friče.

Za 2. světové války vystupovala v německých filmech pod pseudonymem Maria von Buchlow, což jí bylo později vytýkáno a její kariéru prakticky zastavilo.

Po válce se nějaký čas živila jako koloristka a retušérka.

Natočila více než 65 filmů.

První manželství se zástupcem německé firmy Zeiss Ikon trvalo pouze 41 dnů, po deseti letech v roce 1956 se provdala za výtvarníka a skifaře - olympionika Jiřího Zavřela, s kterým měla syna Jiřího.

Začínala jako ochotnická herečka na prknech Malostranské besedy.

Herec a kabaretiér Josef Šváb Malostranský byl její strýc.

Profesionální divadelní angažmá :

1935 Divadlo Akropolis Praha,

 1936-1938 Tylovo divadlo Nusle Praha,

 Švandovo divadlo Praha

Velká opereta Praha

1939 Nové divadlo Praha

1941 Komorní divadlo

Městská divadla pražská

1950-1954 Vesnické divadlo

1958 Pražská estráda

Filmy :

 Světlo jeho očí - debut v roli ošetřovatelky Světly (1936)

To byl český muzikant

Advokát chudých

Muži nestárnou

Počestné paní pardubické

Pantáta Bezoušek

Přednosta stanice

Tulák Macoun

Její hřích

Děvče z předměstí

Lízin let do nebe

Lízino štěstí

Ženy u benzínu

Kvočna

Manželství na úvěr

Lojzička

Vzdušné torpédo

Hvězda (1969 - její první film po válce)

Kulový blesk

Akce Bororo

Ztracené světlo

Modré z nebe

Babí léto

Mach a Šebestová

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

,,Dáma s noblesou"

 

Obrazek

 ,,Milovali ji generace diváků. Štíhlá dobře vypadající, která vždy působila svým vystupováním jako šlechtična.Věčně optimistická, která brala život s humorem."

    

     ,,Poprvé se Zita Kabátová měla vdávat ve svých 22 létech. V té době také začala hrát profesionálně divadlo a dostala první filmovou roli. Od vdavek ji to neodradilo, snad i proto, že měla dostat od tatínka pět tisíc korun na supermoderní americkou kredenc. Ale co se nestalo : Ke Kabátovým do vily v Roudnici přijela návštěva a sní také dva mladí muži, bratři Baumgartnerovi. Vykládali společnosti o svých plánech : ,,My se chystáme do Alp, dostali jsme novou aerovku. Jedeme za týden. Začneme Salzburkem, potom pojedeme dolů, do Jugoslávie.“

     Plán Zitě učaroval. Její milující tatínek na ni hleděla jen tak mimochodem povídá : ,,Když chceš kredenc, budeš mít kredenc, ale jestli si to rozmyslíš, můžeš jet s chlapci.“ A Zita ? Zrušila svatbu a jela.

     Těch pět tisíc však nakonec dala za šaty, které potřebovala do filmu.

Tatínek ji s penězi nijak nepomáhal. Tehdy si totiž kostýmy museli herci kupovat sami, dostávali je, jen když šlo o historický snímek.

     Bylo to naposledy co tatínek Zitě finančně vypomohl. Pan stavitel a architekt Kabát chtěl po své dceři jediné. Aby si vybrala svou životní cestu a po ní pak pevně kráčela. Pomohl ji v začátku, ale pak už musela být samostatná."

    

     Obrazek,,Když se Zita 27.dubna 1913 narodila, bylo jasné, že ji čeká vstup na jeviště. Rodiče Kabátovi totiž hráli s ochotníky v pražské Malostranské besedě. Zita se tak dostala na jeviště ještě v peřince – na Boží hod vánoční se uváděli ,,Naši furianti“ a holčička představovala nejmladší ratolest s početné rodiny. Každý rok se pak ocitala ne jevišti, měnilo se jen stáří dítka, které hrála."

    

     ,,Rodina bydlela v Nerudově ulici, později ve Vrtbovském paláci na Malé straně. Paní Zita byla věrnou Malostraňačkou, i když bydlela v pražském Motole. Ale pořád o sobě říkala, že je ,,praštěná Hradčanama“. Milovala procházky po Kampě, i když měla své výhrady: ,,Voda stejně pořád bublá a šumí, ovšem jak jdete dál, tak vříská muzika z pobřežní kavárny“. Smysl pro humor ji stále neopouštěl, a tak problémy komentovala slovy: ,,Já už jsem starožitnost“.

    

     ,,Naposledy stála před filmovou kamerou v roce 2002 ve snímku ,,Želary“. A co se týče divadla – v roce 1997 uvedlo Divadlo pod Palmovkou hru ,,Nebezpečné známosti“ se Zitou Kabátovou v roli staré šlechtičny. Strefili se dobře. Rodina Kabátů je skutečně šlechtická, píše se o ní už v patnáctém století. V erbu má dvě lilie, protože kdysi pomáhali francouzskému králi. Znak je na bráně v Boskovicích."

 

    

     ,,Ale zpět k divadlu. Na profesionální hereckou dráhu se Zita Kabátová vypravila v roce 1935, tedy v té době, kdy pohrdla americkou kredencí i vdavkami. V divadle Akropolis nazkoušela hru se zpěvy s názvem ,,Poslední drožkář“, která měla premiéru na Silvestra. Pak následovaly další hry, hlavně se zpěvy. Není divu, že se paní Kabátová považovala za herečku odchovanou operetou."

 

Obrazek,,Na první pohled z ní bylo Světlo jeho očí.

     Filmovou kariéru odstartovala paní Zita v duchu hesla Náhoda přeje připraveným. Pozvali ji tehdy – v onom tak důležitém roce 1935 – na inzerát na konkurz na hlavní roli ve filmu ,,Sextánka“. Pan ředitel Jelínek z kina Alma ji odhadl okamžitě : ,,Ne, dívenko, vy rozhodně nevypadáte na sextánku….Vy byste byla, jak se na vás dívám, Světlo jeho očí!“

    ,,A bylo to. Ředitel Jelínek zvedl telefon, zavolal do kanceláře produkční firmy Dafafilm a den na to už měla Zita Kabátová v kapse smlouvu na hlavní roli ve filmu ,,Světlo jeho očí“, díky kterému získala obrovskou popularitu. Následovaly další filmy – i pět ročně, ve kterých Zita Kabátová zpravidla představovala ušlechtilou hrdinku, která se pro lásku obětuje a mužům odpouští, případně moderní dívku, jež na konci příběhu najde štěstí v náruči milovaného muže. Občas si také zahrála ženu – mučednici, která po utrpení po boku nehodného hulváta přeci dojde štěstí s milujícím a hodným partnerem. Málokdy se stalo, že si mohla ,,střihnout“ intrikánku nebo svůdnici. Většinu jejich filmů režíroval Vladimír Slavinský. I ten nejslavnější ,,Muži nestárnou“.

     ,,Tady Zita Kabátová ve svých devětadvaceti létech zahrála ženu tří generací – od mladého děvčete po sedmdesátiletou stařenku. Jejím partnerem měl být původně Oldřich Nový, ale ten s ní nechtěl ve filmu hrát. Roli získal Teodor Pištěk. Při tom však Zita Kabátová měla s Oldřichem Novým dobré vztahy, hrála v jeho divadle. ,,Psal nám lístečky, když jsme udělali něco špatně. Třeba : Zito, na ten výstup nevleť jako střela, ale jako růže hozená do kostela, opravený Nezval,“ směje se Zita Kabátová.

   

      ,,Za války se objevila v několika filmech natočených v německé produkci pod jménem Mária von Buchlow. ,,Když nechtěli český kabát, měli moravský Buchlov,“ komentovala to.

     Vzpomínala hlavně na první republiku. Nebyla jediná, kdo účinkoval v německých filmech, ale patřila k těm, kdo po válce nemohli hrát. Ve filmu si zahrála až ve snímku ,,Hvězda“ z roku 1972. ,,Vzpomínám ráda,“ říkávala přesto. ,,Vždy se k něčemu vrátím a potěším se.“ Nejraději měla první republiku. ,,Lidé byli tenkrát velmi milí a ohleduplní.“

     Zitě Kabátové velmi záleželo na rodině. Vdaná byla dvakrát, ale její manželé vždycky odešli do ciziny. Ona nechtěla. Inu, ,,praštěná Hradčanama“…. Syn Jiří, kterého měla ve svých 44 letech s manželem Jiřím Zavřelem, výtvarníkem a sportovcem, žil v Americe. Ale na Silvestra jezdil s nim i vnuk paní Kabátové. Vždyť, jak říkávala paní Zita, ,,zázemí rodiny je svátost“.

 

 ?????????????????????????????????????????????????

 

,,Přemýšlím, jak zakončit své vyprávění o obdivuhodné, veselé, energické a nikdy ničím nezlomené paní Zitě Kabátové. Snad jednou z historek o hereckém partnerovi Otomaru Korbelářovi."     Ludmilka

 

Obrazek„Když mě objímal a líbal Otomar Korbelář, tak to bylo o žebra! Temperament! Hráli jsme spolu v jedné krásné komedii - v prvním jednání jsme se namlouvali, ve druhém se zasnubovali, pak byla velká pauza a přišlo finále."

 

Premiéra, já načančaná, připravená, vše probíhalo jak mělo, jenomže najednou po té velké líbací scéně jdu do šatny a cítím, jak mě začíná obličej pálit, měla jsem velký výstřih, pálily mě i ramena - co to? Jak jsem byla rozčilená z té premiéry, tak si říkám: To přece není možné, buď se ti dělá nějaký ekzém, nebo jsou to neštovice, nebo tě prostě bacil nějaký bacil... hrůza!
Já se odlíčila, já se přelíčila, já se převlékla, ale pálit to nepřestalo. Povídám: Nedá se nic dělat, musí mě někdo odvézt do nemocnice, všechna práce sice přijde vniveč, ale musím s tím něco okamžitě udělat! Zašla jsem vedle (bylo to v Komorním divadle, tam byla taková malá místnost, kde se vařilo kafe a čaj) vejdu tam a vidím Korbeláře... Víte, co tam ten Korbelář dělal?! Jedl feferónky!
Já povídám: „Pro Kristapána, co tě to napadlo?!" A on mi polohlasně odpověděl: „To máš tak, abys tomu rozuměla, ona za mnou přijde ta moje, a tak si vždycky na jednoho frťana dávám jednu feferonku. Frťan - feferónka - frťan - feferónka. A až mi ona řekne: Dejchni na mě! - tak já můžu, rozumíš?" Mávla jsem rukou: „Na ni si klidně dejchej, ale co mám dělat já? Vždyť já mám feferónky až na zádech!"
 

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

 

Obrazek

"Vždycky jsem se někam doškrábala, a když už jsem byla nahoře, dostala jsem po hlavě a mohla začít zase od začátku," říkávala prvorepubliková hvězda  Zita Kabátová.

 

 

Tento recept jsem někde vyčetla :

 ,,Čínské masové placičky a la Kabátová“

 40 dkg vepřového (kuřecího, králičího) prostě libového masíčka.

 2 celá vejce

 4 menší cibule

 1 lžíce maggi

 1 lžíce sojové omáčky

 1 lžíce worcesterské omáčky

 3 lžíce škrobové moučky

 4 lžíce oleje

 ½ lžičky pepře

 1 lžička sladké papriky

 ½ lžičky pálivé papriky

 1 lžička kari

 ½ lžičky soli

 Vše promícháme (maso pokrájíme na kostky 1x1 cm, cibuli na kolečka) a necháme uležet v chladničce jeden den. Potom lžící tvoříme na pánvičce placičky a smažíme na oleji z obou stran. Podáváme s chlebem nebo bramborami.      

  ,,Dobrou chuť !" Ludmilka

 %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%