Každý den ŽÍT !!! Báseň: I to se může stát - Měsíc nad hradem Holštejnem
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Jenom tak - pro Vás, aby i Vám se otevřely oči, mysl a srdce…“
,,Každý den… ŽÍT !!!“
,,Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyndal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to krásné hedvábí a ty jemné krajky. „To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v Praze. To mohlo být asi tak před osmi nebo devíti roky. Nikdy si to neoblékla.
Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik.“
,,Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mně obrátil a řekl: „Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ, je zvláštní okamžik.“
,,A já stále dodnes myslím na ta jeho slova ...ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkón, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mým partnerem, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Odteď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu, i když jdu jen přes ulici do obchodu. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova, jako například : „jednou“ nebo „ při příležitosti“ už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. „ Zítra“ , které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i ráda zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka , že by třeba ještě šla do čínské restaurace, se mi líbí.
To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mne rušili, kdybych věděl, že mé dny jsou spočítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho „ vhodného“ dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho „vhodného“ dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.“
,,Je vše pravdou – žít, žít, žít !!!"
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,I to se může stát"
Nohy v lavor s horkou vodou vráže,
smutně hledím do šrajtofle na zbytek své gáže.
Neduh krutý, co mě tíží, utopit chtíc v rumu,
prachy došly, tak jsem prodal i z trenýrek gumu.
Levačkou teď třímám gatě. Jsou bez gumy a padají,
není hezké, když se lidé pro hlouposti hádají.
Se svým trudem utíkám k horké vodě,
tak si tu žijeme v plné shodě.
Kuří oko na mě smutně z vody hledí,
jako bych ho slyšel říkat: „To se ti to sedí.“
Ty jsi oko – jak tak koukám – jen pro samé srandy,
sakra zas ty gatě padaj, musím si vzít kšandy.
Ze židle teď pomaloučku vstávám,
na padací gatiska si pozor dávám.
Po mýdle mi sklouzla noha, ruce balanc drží,
já to věděl, že to lavor nevydrží.
Lavor vzhůru a kolem horké vody louže,
koukám, že to po tom linu klouže!
Vodou chtěl jsem zalít kytky, beztak nějak vadly,
horší je, že přitom mi gatě na zem spadly.
Stojím tu jak Adam v ráji. To je ale pech,
to bych radši hlídal pytel čistokrevných blech.
To jsem tomu zase jednou dal,
za to by mi asi někdo pěkně vynadal.
Zvonek zvoní. Co se děje?
Budím se. Je den.
Zaplať pánbu za ty dary,
vždyť to byl jen sen.
Čtenář Miroslav - Spirit
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Měsíc nad hradem Holštejnem"
Když vyjde Měsíc nad Holštejnský hrad,
zakráká krkavec, ten velký černý pták.
Strašidel nocí se táhnou celé pluky,
jsi-li poctivý, nemusíš se bát.
Tam pod hradem, kde voda s hlomozem se valí,
tam hávem noci zloduši se halí.
Než kohout zakokrhá, ukryjí se do noci,
hříchy je tíží, není jim pomoci.
Karel V.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Ľudmilka, píšeš veľmi krásne a skutočné, ďakujem za tvoje stránky. Daniela
