Dámy a pánové, vážení spoluobčané,
ve volbách do krajského zastupitelstva, které proběhnou 17. a 18. října 2008, zvolí občané své zástupce, kteří budou po čtyři roky spravovat jejich zájmy v kraji. V krajských volbách se nerozhoduje o tom, kdo bude vládnout v Praze, kdo ovládne parlament. Tématem těchto voleb není, kolik budeme odvádět na daních, ale pravý opak. V těchto volbách půjde především o to, jak tyto daně mají co nejlépe sloužit rozvoji kraje, nabídce veřejných služeb, jak mohou zlepšit či usnadnit život v našich městech a obcích.
Předkládáme vám program pro život v Olomouckém kraji
Život v Olomouckém kraji není jen život ve větších centrech, kdy zbytek sídel na území kraje je na okraji zájmu mocných. Nechceme život bez vize, ale naopak využít strategických výhod našeho kraje.
Předkládáme konkrétní plán, jak zlepšit život v Olomouckém kraji
Stejně jako platí v evropské unii zásada pomoci „hospodářsky slabším“ zemím, tak i v našem kraji musí platit pravidlo, že žádný region kraje nesmí být opomíjen a zanedbáván. Olomoucký kraj se musí vyvíjet ve všech směrech rovnoměrně.
Jedním z důvodů současného nerovnoměrného rozvoje kraje je, že severní část kraje nemá kvalitní dopravní spojení s krajským městem. Kraj proto musí využít všech příležitostí a investovat do dopravní infrastruktury, jež nám může poskytnout novou dynamiku. Šance využít našeho členství v Evropské unii a zdrojů určených pro období 2007-2013 je unikátní a již se patrně nebude v budoucnu opakovat.
Předkládáme vám jinou nabídku než parlamentní politické strany v Olomouckém kraji
V jakých městech a obcích chceme žít, vychovávat děti a trávit volný čas? Každý starosta stojí před obtížným úkolem jak získat finanční prostředky pro rozvoj obce. Nikdo z nás si nepřeje rozpadající se obce, uzavírání místních škol, region bez kvalitní dopravní obslužnosti a telefonního spojení, vylidněný venkov. Přesto se dnes tyto hrozby stávají realitou v mnoha koutech našeho kraje. Každý občan projíždějící naším krajem vidí, jaké množství finančních prostředků, úsilí a času ještě zbývá na nápravu a rozvoj kraje v jeho celistvosti.
Proč přivádíme starosty a komunální politiky do krajských voleb?
Jsme přesvědčeni, že starostové, kteří pečují o rozvoj našich měst a obcí, získali dostatek zkušeností se správou věcí veřejných na komunální úrovni. Jde jim o dobré hospodaření a co nejlepší správu věcí veřejných. Jde o výsledky, které je vidět a na které je možné si „sáhnout“.
Mnozí mohou namítnout, že starostové už v krajském zastupitelstvu své zastoupení mají, takže mají možnost ovlivňovat dění na krajské úrovni. Je to pravda jen částečná, protože tito starostové jsou členy parlamentních stran řízených sekretariáty a nejsou tudíž ve svém rozhodování často zcela svobodní. Jako odstrašující příklad mohou posloužit převody a dlouhodobé pronájmy okresních nemocnic podle jednotného scénáře prakticky ve všech krajích bez ohledu na názor veřejnosti. Jediným nadřízeným nás nezávislých starostů jsou občané našich měst a obcí, kteří nás zvolili. Tuto zásadu budeme naplňovat i při případném zvolení do krajského zastupitelstva. Starostové dobře vědí, v jakých oblastech se soustřeďují palčivé problémy kraje, neboť jsme ze všech okresů Olomouckého kraje. Místní znalost bude sehrávat klíčovou roli při jejich efektivním řešení. Jsme přesvědčeni, že pokud se problémy Olomouckého kraje mají řešit komplexně a efektivně, musíme mít své zastoupení v krajském zastupitelstvu. Přinášíme alternativu vůči současným parlamentním stranám. Situace, kdy v zastupitelstvu kraje není jediný nezávislý zastupitel, je alarmující, neboť v komunálních volbách dali voliči drtivou většinu hlasů právě nezávislým kandidátům. Svojí kandidaturou chceme tento neutěšený stav změnit a nabourat „zabetonované pozice“ parlamentních stran v Olomouckém kraji. Parlamentní strany musí mít svou protiváhu a my ji nabízíme. Přinášíme změnu a chceme, aby byl hlas nezávislých starostů slyšet. Zastupujeme menší sídla, ale náš program je ku prospěchu všech obyvatel Olomouckého kraje. Neslibujeme před krajskými volbami věci, které jsou nereálné a nepůjdou splnit. My nabízíme naši službu veřejnosti, to je naše hlavní devíza.
Co znamená samospráva?
Oceňujeme možnost, že si kraje mohou spravovat vlastní zájmy samostatně, prostřednictvím našich přímo volených zástupců. Kraj ovšem v průběhu 8 let své existence začíná připomínat menší obdobu pražských ministerstev. Krajský úřad doslova nabobtnal úředníky a navíc kraj zřídil řadu svých organizačních složek či jím řízených subjektů. Vznikají agentury, které nás mají tímto labyrintem provést. Díky svým klientelistickým vazbám nabízí vliv na rozhodnutí těch, které jsme si zvolili, tedy nabízí to, co by mělo být samozřejmostí. Existují desítky zbytečných a předražených projektů jenom proto, že je někdo prosadil a „proloboval“. Vytrácí se pružnost a efektivita řešení, bují byrokracie. Neexistuje jediný důvod, aby se krajská samospráva až tak nápadně podobala parlamentní scéně, a to se všemi neduhy, které „politikaření“ přináší. Kvalifikací pro výkon voleného orgánu nemá být rozhodnutí stranického aparátu.
Krajské divadélko rádoby „důležitých mocných“, kterému jsme čím dál více svědky, se odcizuje pojetí politiky jako služby veřejnosti. Krajská samospráva musí vyvěrat ze zásad rovnosti. Rovnosti nejen před zákonem, ale také faktické rovnosti každého občana před úřadem či voleným zástupcem. Samosprávu si stanovujeme pro správu našich veřejných potřeb a záleží jen na nás, jak bude vypadat. Kraj hospodaří s rozpočtem přes 9 miliard Kč a to je ohromná suma. Rozdělování takového množství peněz, které převyšuje daňové příjmy všech obcí Olomouckého kraje dohromady, vyžaduje práci demokratické opozice. Nemůžeme toto rozhodování ponechat na libovůli různých koalic stále stejných lidí. Jedině tak budou tyto finanční prostředky využívány účelně a hospodárně.
Co chceme?
Jde nám především o to, aby se nám v Olomouckém kraji lépe žilo a aby náš kraj ve většině statistických ukazatelů nezaujímal jedno z posledních míst v České republice. Chceme, aby se do našich obcí a měst dostalo více peněz, aby evropské peníze pomáhaly i v těch nejmenších obcích. Chceme, abychom v kraji jezdili po kvalitních a dobře udržovaných silnicích, aby všichni naši občané měli dobrý přístup ke kvalitnímu zdravotnictví a školství. Chceme, aby obce a města byly čisté. Čisté nejen navenek, ale také uvnitř, aby se tolik potřebné peníze neztrácely ve zbytečné administrativě, byrokracii a černých dírách zakázek. Chceme, aby kraj byl obcím a městům efektivním partnerem při uskutečňování jejich plánů, než-li spíše dalším zdrojem zbytečné administrativy. Chceme, aby se občané cítili v kraji bezpečně. Zkrátka chceme, aby kraj dobře sloužil především svým obyvatelům.
1. Financování kraje a obcí
A. Změna rozpočtového určení daní = zájem celého Olomouckého kraje
Stát nadále daňově diskriminuje menší města obce, když těmto zasílá na 1 obyvatele ročně okolo 7.000 Kč, zatímco Praha získává na 1 obyvatele téměř 5x tolik (32.000 Kč). Tento stav není nadále obhajitelný, zvláště když uvážíme, že v okolních zemích tento rozdíl dosahuje sotva trojnásobku (Slovensko 2,5x, Rakousko 2,25x). V Olomouckém kraji je velmi vysoký podíl obcí a menších měst, které na dřívější modely financování nejvíce doplácely.
Využijeme možnosti jednání mezi krajem a jeho poslanci a vládními úředníky ve snaze narovnat současnou diskriminační úpravu. Ve spolupráci s ostatními kraji lze prosadit zcela nový zákon o rozpočtovém určení daní, jenž nastolí systémovou, odůvodněnou a nediskriminační právní úpravu, která nebude občany menších měst a obcí stavět do pozice druhořadých a méněcenných občanů. V krajním případě podáme vlastní zákonodárnou iniciativu, na kterou má kraj podle Ústavy nárok. Navážeme tak na kroky, realizované v roce 2007, především starosty ze Zlínského kraje, kteří donutili vládu uskutečnit první kroky k narovnání nevyváženého systému financování samospráv. V důsledku těchto prosazovaných změn by obce a města Olomouckého kraje získaly do svých rozpočtů až 40% ročně navíc. Chceme-li pozvednout celý Olomoucký kraj, musíme pozvednout i ostatní obce, nejen ty velké. V nich totiž tráví občané nemalou část svého času. Ale k tomu jim musíme zajistit dostatek finančních prostředků.
STOP DAŇOVÉ DISKRIMINACI OBCÍ A MĚST!
B. Dotace
Další neduh financování samospráv představují dotace. Dotace by měly pomáhat rozvoji, zvyšovat kvalitu života. Pozitivní význam tohoto slova překryla místy až absurdní praxe rozdělování dotací. Jak hodlá bez znalosti místních podmínek úředník v hlavním městě posoudit vhodnost poskytnutí dotace jedné obci a druhé nikoli? Až na výjimky významných infrastrukturních projektů představují dotační pravidla naprosto neprůhledný systém. Kraj získává jak nárokové daňové příjmy, tak i nenárokové dotace od státu (dosahují sice nižší, nicméně relevantní částky). Obdobně nesystémově jsou financovány obce. Celkový objem státních dotací, většinou netransparentně rozdělovaných, činí okolo 100 mld. Kč. Dotační praxe se vyznačuje značnou administrativní náročností, náchylností ke korupci a neumožňuje obcím, městům, krajům, ale i neziskovým organizacím dlouhodobé plánování svých výdajů.
Chceme, aby obce, města i kraj získávaly pravidelné příjmy, které by mohly předvídat a sami s nimi hospodařit podle rozhodnutí svých zastupitelstev, tedy pod přímou kontrolou veřejnosti. Při úplném zrušení nenárokových dotací by města a obce Olomouckého kraje získala ročně navíc do svých rozpočtů až 7 miliard Kč, tedy takřka 11 000 Kč na 1 obyvatele. Tyto prostředky by představovaly rozhodující částku pro financování veřejně prospěšných staveb, projektů či činností. Budeme proto prosazovat, aby většina peněz, které dnes stát rozděluje krajům a obcím formou dotací, byla nárokově převedena na obce a kraje podle pravidel rovnosti.
Ve spolupráci s ostatními kraji budeme prosazovat změnu zákona o rozpočtovém určení daní ve snaze omezit moc centrálních úřadů a zvýšit tak kontrolu nad nakládáním s veřejnými zdroji.
ANO PRÁVNÍMU KROKU!
NE LIBOVŮLI!
Tam, kde je z vážných důvodů vhodné, aby kraj dotace poskytoval (zejména jiným subjektům než obcím, např. na provoz některých sociálně prospěšných zařízení nebo na kulturu), budeme prosazovat následující zásady jejich přidělování:
Veřejně známá pravidla rozhodování o dotacích (bodování) s cílem eliminovat subjektivní faktory na rozhodování tak, aby každý zájemce mohl předem s dostatečnou pravděpodobností odhadnout, jakou má na získání dotace šanci. ANO OBJEKTIVNOSTI!
Zveřejňování všech došlých žádostí a všech rozhodnutí o přidělení dotace i s odůvodněním. Umístit veškeré dokumenty, metodické pokyny i úřední postupy na internetové stránky kraje. Při nakládání s veřejnými prostředky prosazujeme efektivní veřejnou kontrolu. ANO VEŘEJNOSTI!
Na trvající projekty poskytovat dlouhodobé dotace, které by se automaticky obnovovaly při splnění předem daných podmínek.
Kde je to účelné, delegovat rozhodování o dotacích na obce a města, která nejlépe znají potřeby v místě. ANO DŮVĚŘE!
Při zachování nezbytných kontrolních mechanismů zjednodušit administrativu spojenou s dotacemi na nezbytně nutné minimum. ANO JEDNODUCHOSTI!
C. Strukturální fondy EU
Evropské strukturální fondy (SF) mají přispívat k rozvoji kraje. Dokumenty, vypracované českými úředníky na ministerstvech i kraji, však přístup k nim pro většinu obcí značně a zbytečně komplikují. V posledních měsících stoupají požadavky předložení rádoby potřebných „papírů“ doslova v násobcích. Jsme přesvědčeni, že tato administrativa je většinou uměle vyvolaná, EU ji nevyžaduje a plní tedy skrytý cíl odradit co nejvíce žadatelů o finance, zatímco větší města mohou přece jen podmínky snáze splnit. Pro obce pod 500 obyvatel je určen zvláštní program (tzv. PRV), kde na jednoho obyvatele připadá tak malá částka, že její praktické využití je téměř vyloučeno. Menší města a obce si nemohou dovolit zaměstnávat oddělení úředníků připravující evropské projekty a jsou tak významně znevýhodněni. Kromě toho jsou možné dotační tituly svázány často zbytečnými podmínkami, které nutí města a obce ke krkolomným konstrukcím.
V rámci možností úprav programových dokumentů se zasadíme o:
Změnu rozdělení prostředků tak, aby systém byl spravedlivý vzhledem k občanům menších měst a venkovských obcí. NE DISKRIMINACI!
Rozšíření možnosti čerpat ze SF, nesvazovat čerpání tolika byrokratickými předpisy. NE BYROKRACII!
Možnost čerpání spravedlivého podílu na prostředcích SF pro všechny obce. NE ZVÝHODŇOVÁNÍ!
2. Infrastruktura: priorita doprava
Důležitou povinností kraje je pečovat o silnice 2. a 3. třídy; přitom tyto silnice jsou v nepříliš dobrém stavu. Silniční síť je zastaralá, přetížená, především těžkou nákladní dopravou, řidiči napříč krajem si stěžují na nedostatek údržby, nejsou realizovány obchvaty obcí a měst. Zvláště tristní je situace města Přerova, druhého největšího sídla Olomouckého kraje. Silniční síť tak prokazatelně zaostává za potřebami obyvatel a standardy sousedních zemí (Rakousko, Německo). Správu a údržbu komunikací kraje, provádějí organizace, jejichž pracovníci, pracovní postupy a mechanizmy se mnohdy doposud shodují s těmi předlistopadovými.
Dopravní politika = priorita krajského rozpočtu
Pro nápravu tíživé situace v dopravní infrastruktuře je nutno prosazovat následující opatření:
Stanovit standard kvality silnic v kraji a vymezit zodpovědnost za jeho dodržování. Přehodnotit systém údržby a oprav komunikací stávajícími organizacemi a zvýšit minimální standard a odpovědnost těchto organizací.
Zřídit nezávislou kontrolu se zastoupením představitelů obcí a měst kraje sledující, jak je tento standard dodržován; získané informace budou zveřejňovány a předávány kraji k vyvození důsledků.
Vyvinout celokrajský tlak na urychlené řešení dopravní situace města Přerova, jedné z hlavních dopravních křižovatek našeho kraje.
Zajistit kvalitní dopravní spojení se severní částí kraje. Jako nejvhodnější řešení se nám jeví výstavba tunelu pod Červenohorským sedlem.
Stanovit pravidla pro určování priorit při rekonstrukcích a opravách silnic.
Při opravách a rekonstrukci silnic postupovat v těsné součinnosti s obcemi a městy.
Sestavit strategický plán rekonstrukce silnic v kraji; vzít v úvahu potřebné náklady a v mezích možností zvýšit příslušnou rozpočtovou kapitolu; maximálně také využívat prostředků ze strukturálních fondů EU.
Kde je to vhodné, omezit přístup těžkých nákladních automobilů do center měst a na některé úseky silnic 3. třídy.
V našem kraji jsou ještě dnes, v době prudkého rozvoje elektronické komunikace, místa, která nemají žádné nebo velmi špatné pokrytí telefonním signálem. Rovněž energetická infrastruktura je v části kraje na nedostačující úrovni.
Budeme proto prosazovat, aby kraj vyvinul tlak na telekomunikační operátory, s cílem zajištění odpovídajícího telefonního spojení na všech místech kraje.
Budeme podporovat projekty zkvalitnění a doplnění energetické infrastruktury na území kraje.
Vojenské újezdy
Rozlohou i počtem obyvatel patří Olomoucký kraj k těm menším, avšak velikost vojenských újezdů v poměru k vlastní rozloze kraje jej řadí na čelní pozice. Na území kraje se rozkládá druhý největší vojenský prostor v ČR - vojenský újezd Libavá (327 km2) a dále vojenský prostor Březina (158 km2), který ač je situován především v kraji Jihomoravském, významně zasahuje na území Olomouckého kraje. Přítomnost tak rozsáhlých vojenských území je vždycky obrovským negativním zásahem do života a rozvoje přilehlých obcí.
Vojenská území byla zřízena vládou ve veřejném zájmu politickým rozhodnutím bez ohledu na obce z jejich okolí. Tyto končiny našeho kraje se tak nevyvíjely přirozeným způsobem. Jejich rozvoj byl a je přítomností armády deformován v mnoha směrech. Zřízením rozsáhlých vojenských území byly zpřetrhány přirozené komunikační vazby, omezen ekonomický rozvoj, omezena svoboda pohybu a obce okolo vojenských újezdů byly odsunuty do periferní polohy. Navíc území okolo vojenského újezdu Libavá je územím bývalých Sudet, kdy došlo k vystěhování původního obyvatelstva. Paradoxně se tak po otevření hranic na západ příhraničními oblastmi se všemi negativy z toho plynoucími staly obce v okolí vojenských újezdů. Újma, kterou obce v sousedství vojenských újezdů nepochybně mají, by měla být v naší demokratické společnosti kompenzována. Kompenzací je myšleno zajištění takových životních podmínek, aby občané dotčených obcí měli srovnatelné podmínky k životu jako mají občané obcí s vojenskými újezdy nesousedícími. Týká se to zejména nevyhovujícího stavu komunikací, nedostatečné nebo úplně chybějící infrastruktury.
Naše vláda ČR rozhodla o poskytnutí finanční a další pomoci do území kolem vojenského újezdu Brdy. Ovšem s pomocí srovnatelně zaostalým územím kolem vojenských újezdů v Olomouckém kraji nepočítá.
Vojenské výcvikové prostory jsou důležité pro fungování státu jako celku, ale jejich existence a potřeba nemůže být pouze na úkor obcí okolo vojenských výcvikových prostorů. Není možné tato území ponechat stranou zájmu státu, tak jak tomu bylo v uplynulých 60 letech.
V tomto ohledu budeme usilovat o to, aby kraj těmto málo rozvinutým oblastem pomohl při jednání s vládou a budeme prosazovat stejnou míru pozornosti, která se věnuje Brdům. Ve srovnatelných situacích považujeme za nezbytné trvat na zásadě rovného přístupu ke všem.
Rušení pošt
V infrastruktuře menších obcích mají služby České pošty nezastupitelnou roli, kterou nelze opomíjet. Nejde jenom o listovní zásilky, ale pošta obsluhuje vklady, výběry peněz, transakce platebními kartami, výplaty důchodů, sázenky, dobíjení kuponů na mobily, sjednávání stavebního spoření, pojištění a spoustu dalších činností. Pro obyvatele obcí je role pošty v dennodenním životě nezastupitelná a v žádném případě ji nelze nahradit motorizovaným doručováním, jak deklaruje vedení České pošty. Jednoznačně by došlo ke snížení komfortu poštovních služeb. Obyvatelé menších obcí berou poštu jako veřejnou službu, která funguje po staletí a doposud za ni není adekvátní náhrada. Dostupnost služeb, v tomto případě poštovních, je pro občany prioritou. Je pravdou, že některé pobočky jsou ztrátové, ale vzhledem k tomu, že pošta má monopol na některé služby a celkově vykazuje zisk, nelze vydělovat z celku pouze ztrátovost některých z nich. Z celospolečenského hlediska je nepřijatelné, aby byla kvalita života lidí malých obcí ovlivňována mírou zisku státního monopolu. Služba musí za lidmi a ne naopak, obzvláště v případě malých obcí, kde je služba České pošty mnohdy jedinou.
Budeme prosazovat, aby kraj vyvíjel dostatečný tlak na vedení České pošty s.p. a ministerstvo vnitra, do jehož gesce pošty spadají, aby nebyly zavírány další poštovní úřady či omezován jejich provoz.
3. Otevřenost, vstřícnost, průhlednost hospodaření a transparentnost
Přestože olomoucký kraj investuje do komunikace s veřejností, nevyužívá všech možností, které přináší elektronizace veřejné správy a další moderní technologie. Olomoucký kraj už dnes hospodaří s rozpočtem větším než 9 miliard korun. Na 1 obyvatele našeho kraje je to více jak 14 000 Kč, tedy podstatně víc, než kolik na svého občana dostane průměrná obec. I když značné množství peněz kraje jsou jen tzv. transferem (na školství, sociální péči atd.), přesto jde o významné prostředky. Informace o nakládání s nimi by měly být jednoduše a srozumitelně dohledatelné.
Olomoucký kraj by měl být pro obce metodikem. Domníváme se, že tuto svoji funkci plní jen částečně. Vyprodukovat neuvěřitelné množství administrativních postupů, není problém. Když potřebujete poradit, úředník Vám sice ochotně pomůže, ale bez souhlasu jeho nadřízeného se konečného písemného stanoviska nedočkáte.
Mnohdy jsou krajští úředníci jen mezistupněm nezaručených informací. Samosprávě obcí nezbývá nic jiného, než si platit externí právní poradenství a odčerpávat finance ze svých rozpočtů. Nebudeme podporovat aparát, který neumí převzít odpovědnost za své názory a vyjádření.
Chceme, aby nikdo nemohl pochybovat o tom, že kraj s veřejnými prostředky nakládá hospodárně, poctivě a bez jakékoliv korupce. Proto budeme prosazovat:
Zveřejňování všech výdajů nad 100.000 Kč (vyjma mzdových a povinných odvodů).
Zveřejňování všech smluv, z kterých plyne závazek kraje nad 100 000 Kč.
Zveřejňování průběhů všech výběrových řízení.
Zveřejňování hromadných statistických údajů o platech a odměnách na KÚ.
Zveřejňování podrobného rozpisu rozpočtu kraje, rozpočtových změn a čerpání rozpočtu po měsících.
Zveřejňování zápisů z orgánů kraje včetně jmenovitého hlasování tam, kde to zákon umožňuje.
4. Školství
Kraj nedostatečně podporuje zachování škol v obcích.
Neustálým zvyšováním limitů pro počty žáků ve třídách stát nutí obce uzavírat obecní školy, protože je obce nejsou schopny utáhnout ze svých malých rozpočtů. Systém stanovování normativů je odborníky považován za nevhodný. Kvalitní školství se pozná i podle toho, zda vytváří další vazby ve společnosti, pozitivní vztahy k městu a obci. Demografický vývoj se však obrací a je zřejmý nárůst počtu dětí, jak v předškolních zařízeních, tak na školách 1. stupně (zřizovateli jsou obce). Jednou uzavřené školy bude následně problematické znovu otevírat.
Obcím chybí metodická pomoc kraje a nástroje pro dosahování kvality vzdělávání.
Kraj by měl rovněž obcím poskytovat širokou metodickou pomoc v rámci řízení škol. Zatím tuto pomoc poskytuje pouze ředitelům škol krajem přímo řízeným. Velký problém představuje faktická zákonná neodvolatelnost ředitelů základních škol, která obcím neumožňuje účinně ovlivňovat řízení a dosahovat vyšší kvalitu výuky. V případě neochoty ministerstva školství řešit tento zásadní problém, podpoříme využití zákonodárné iniciativy kraje k dosažení potřebných změn dotčených zákonů. Jsme si totiž vědomi, že tento problém se dotýká velké většiny obcí v kraji.
Chybí propojení informačních systémů ve školství a portálů úřadů práce a zaměstnavatelských svazů.
Požadavky trhu práce by měly být promítnuty do středoškolského vzdělávání, za které zcela odpovídá kraj. Vhodně zvolená strategie zaměstnanosti zvýší konkurenceschopnost kraje.
Proto budeme prosazovat následující opatření:
Kde dosavadní mateřské nebo základní školy nevyhovují či nestačí nárůstu počtu dětí, zajistit obcím efektivní podporu při stavbě nových nebo rekonstrukci stávajících budov (s ohledem na rušení škol lze z demografického hlediska v některých oblastech kraje pozorovat nedostatek míst v těchto typech zařízení již nyní).
Zamezit rušení základních škol v obcích (zasazovat se za vhodnou úpravu limitů počtů žáků).
Podporovat integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na úrovni základních škol v místech jejich trvalých bydlišť a tím pomáhat při vytváření kladných vazeb v místním společenství.
Sledovat a zvyšovat kvalitu výuky v krajem zřizovaných středních školách. Spektrum jejich oborů musí být navázáno na potřeby trhu práce v kraji (v některých profesích sledujeme absolutní nedostatek pracovní síly). Vzdělávání na školách nesmí opomíjet i nové trendy, jako je výchova ke zdravému životnímu stylu, prevence sociálně patologických jevů apod.
Zajistit účinnou pomoc kraje všem školám (např. při čerpání evropských fondů, metodickém vedení apod.).
Podpořit školy v obcích jako místa přirozeného informačního a vzdělávacího centra obce, jehož služby mohou využívat všichni občané (například formou využití počítačového vybavení pro vzdělávání nezaměstnaných, pro potřeby a setkávání žen na mateřské dovolené či seniorů). Současně lze využít škol, tělocvičen a hřišť v odpoledních hodinách a o víkendech k zájmové činnosti mládeže i široké veřejnosti. Kraj musí sehrávat roli aktivního podporovatele živých center obcí.
PODPORUJEME ZACHOVÁNÍ ŠKOL!
ANO KVALITĚ!
5. Zdravotnictví a sociální péče
Zdravotnictví a ochrana zdraví sehrává zásadní roli v životě každého jedince. Stát v ústavě ČR deklaruje bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění. Kraj má být garantem zdravotní péče a tuto má zajišťovat prostřednictvím sítě okresních nemocnic, která je pro poskytování zdravotní péče klíčová. Místo toho jsme svědky postupu, který vede k privatizaci těchto nemocnic, nebo k dlouhodobému pronájmu, což je prakticky totéž. Ve svém důsledku tento krok vede k oslabení veřejné kontroly nemocnic a kraj tak ztrácí reálnou možnost ovlivňovat kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Nepodporujeme privatizaci krajských nemocnic vzhledem k tomu, že kraj se zbavil všech nemocnic, a tak v oblasti lůžkové péče vzniká jednoznačně monopol, který bude obtížné kontrolovat. Dlouhodobé dvacetileté smlouvy na pronájem nemocnic nebude možné fakticky v případě neplnění smluv ze strany nájemce vypovědět, neboť kraj nebude mít nového provozovatele. Za naprosto bezprecedentní považujeme fakt, že provozovatelé nemocnic jsou zároveň vlastníky zdravotních pojišťoven, tedy institucí, které by měly kontrolovat úroveň zdravotní péče v nemocnicích a hospodárné vynakládání prostředků vložených zdravotními pojištěnci. Jak může být za této situace kraj garantem dostupnosti a kvality poskytované péče? Je otázkou, zda zřízená společnost Nemocnice Olomouckého kraje a.s. bude schopna dostatečně kontrolovat soukromé subjekty, jimž byly nemocnice pronajaty. Bohužel tyto privatizační kroky jsou v krátkodobém horizontu nevratné a o to důležitější bude důsledná kontrola smluv mezi krajem a nájemci nemocnic.
Běžný občan také potřebuje dostupnou ambulantní péči, pokud možno v okolí svého bydliště. Základní ambulantní péče musí za pacienty a ne naopak Stávající síť ambulantní péče je nedostatečná a nerovnoměrná.
Budeme proto prosazovat ve spolupráci s obcemi a zdravotními pojišťovnami rovnoměrné pokrytí kraje sítí lékařů primární péče. Kvalitní sociální péče se vzhledem ke zvyšujícímu se věku dožití obyvatelstva stává problémem stejně důležitým jako zdravotní péče. Stávající síť domovů důchodců a penzionů není dostačující a je otázkou, zda tento trend, kdy jsou senioři odloženi k „dožití“, není překonaný. Navíc je tento systém finančně náročný a pro mnohé klienty nedostupný. Seniorům je potřeba poskytnout dostupnou pečovatelskou a ošetřovatelskou službu, která zkvalitní a prodlouží jejich život doma. Vykořenění z prostředí, kde člověk celý život žil, je mnohdy závažnější problém než proces stárnutí. Je pravdou, že v domácím prostředí nelze dosáhnout takové péče jako ve specializovaných zařízeních, ovšem sebelepší hmotná péče nenahradí citové vazby a prostředí domova. Jako alternativu nabízíme systém podstatně méně náročný a jednoduše realizovatelný .Dle našich zkušeností lze účinnou a potřebnou pomoc seniorům zajistit prostřednictvím obecních a městských úřadů formou pečovatelské služby. Role obecních úřadů ve spolupráci s rodinou, zdravotníky a organizacemi zajišťujícími ošetřovatelskou pomoc přímo u klientů je nezastupitelná. Budeme prosazovat, aby tato forma pomoci byla rozšiřována a stala se rovnocennou náhradou za ústavní zařízení. Senioři tak dostanou možnost volby, kterou doposud nemají všude.
6. Životní prostředí a ochrana před povodněmi
Stav životního prostředí.
Olomoucký kraj je krajem rozdílných přírodních podmínek od vysokých hor po nížiny a rozmanitého přírodního bohatství, s nímž musíme zacházet odpovědně a šetrně. Kraj nemůže rezignovat na aktivní úlohu a i v této oblasti musí významně pomoci. Teoreticky je mnoho problémů vyřešeno a nemálo prostředků bylo investováno do zpracování projektů územních systémů ekologické stability, Natury 2000, koncepce ochrany přírody kraje i různých speciálních projektů (Ilup Pomoraví). Je však nedostatečná podpora kraje při uvádění těchto projektů do praxe.
Aktivně musí také kraj jednat se zemědělskými subjekty. Intenzivní zemědělské hospodaření totiž mnohdy devastuje krajinu chemií, velkou technikou, způsobem hospodaření.
Vodní režim krajiny.
Škody způsobené povodněmi ukazují na potřeby neprodleně řešit otázku vodního režimu v krajině. Kraj proto musí aktivněji vstoupit do zpracování plánů povodí, komplexních pozemkových úprav, zvýšení ekologické stability a retenční schopnosti krajiny.
Čistírny odpadních vod.
Záměr rozvoje vodovodů a kanalizací málo uvažuje o podpoře alternativního typu čištění odpadních vod (biologické, kořenové a domovní čistírny).
Budeme proto prosazovat následující kroky kraje:
Podpora přírodě blízkého hospodaření finanční i legislativní motivací hospodařících subjektů.
Nahrazení investic do technických prostředků zvýšení ekologické stability krajiny investicemi do prostředků přírodních.
Ve spolupráci s odbornou veřejností a při využití zahraničních zkušeností (USA, Německo, Nizozemí) budeme podporovat projekty vyvážené protipovodňové ochrany na celém území kraje. Naše obce a města musí být dostatečně ochráněna před ničivými účinky povodní.
Podporovat přidělování evropských dotací na rozvoj vodovodů a kanalizací na území kraje. Doplnit krajské rozvojové programy o možnost využít necentrálních způsobů čištění odpadních vod jako alternativy ke schválenému způsobu čištění odpadních vod.
Zvážit zpracování studie ekonomické proveditelnosti alternativního čištění v jednotlivých obcích kraje. V mezích možností podporovat investice obcí a měst do vodovodů a kanalizací i vlastními prostředky kraje, zejména formou úhrady úroků.
7. Podporou cestovního ruchu, kultury a spoluprací s neziskovými organizacemi dá kraj o sobě nejlépe vědět.
Spolupráce kraje s neziskovými organizacemi
Organizace nevládního neziskového typu (NNO) jsou v mnoha oblastech schopny mapovat a řešit problémy společnosti mnohem lépe, účinněji, levněji a citlivěji než stát či kraj. Podporujeme NNO, aby tyto mohly naplno využít svých znalostí a schopností ve prospěch našeho kraje. Chceme posílit pozici NNO jako zástupců veřejnosti, kteří jsou přínosem díky aktivnímu přístupu a dobré znalosti cílových skupin občanů. Podpoříme také uplatnění neziskových subjektů při zajišťování služeb v regionu a dlouhodobá partnerství NNO a podnikatelského sektoru. K lepšímu finančnímu zajištění přispěje i zlepšení komunikace mezi NNO a veřejnou správou, vyjasnění dotačních cílů jednotlivých krajských programů a postupné vytváření podmínek pro rozvoj neziskových organizací v duchu sociální ekonomie.
Cestovní ruch
Cestovní ruch je pro Olomoucký kraj taková „zakopaná hřivna“. Rozmanitost přírodních krás skýtá velké příležitosti, doposud využívané nesystémově a především bez znalosti toho, co návštěvníci kraje skutečně očekávají. Kraj pociťuje nedostatek kvalitních ubytovacích zařízení.
Cestovní ruch potřebuje především krajskou koordinaci, dostupnost informací a jejich centrální lokaci. Je nezbytné propojit kulturní politiku kraje se záměry jednotlivých obcí a měst, propagovat tradiční kulturu, spolupracovat s neziskovými organizacemi. Na obnovu ubytovacích zařízení je nezbytné využít evropské fondy.
Sport
Naším zájmem je vytvářet prostor pro kvalitní volnočasové aktivity i v těch nejmenších obcích našeho kraje.
Budeme podporovat výstavbu víceúčelových sportovních areálů, zároveň nezapomeneme na stávající mnohdy zcela nevyhovující sportovní zařízení v majetku obcí a občanských sdružení. Na jejich rozvoj i modernizaci budeme čerpat finanční prostředky z fondů EU.
Naším cílem je potřeba jednotného postupu vůči orgánům kraje a prosazovaní zájmů všech sportů před partikulárními zájmy některých atraktivních sportů.
Chybí nám spolupráce s krajskými orgány při rozdělování grantů a dotací, kdy kraj poskytuje finanční prostředky na podporu sportu.
OLOMOUCKÝ KRAJ ZAOSTÁVÁ.
PŘEDKLÁDÁME PROGRAM PRO ZMĚNU.
1.
Ve spolupráci s ostatními kraji budeme prosazovat změnu zákona o rozpočtovém určení daní ve snaze omezit moc centrálních úřadů a zvýšit tak kontrolu nad nakládáním s veřejnými zdroji.
2.
Při rozhodování o jakékoliv žádosti o dotace (jak krajské, tak evropské) budou rozhodovat jen kritéria kvality projektu, odbornost a objektivnost.
3.
Do roku 2013 směřovat větší podíl krajských finančních prostředků především na řešení dopravní situace v kraji.
4.
Olomoucký kraj pod drobnohledem veřejnosti.
5.
Vzdělanost a zaměstnanost jdou ruku v ruce. Nepodporujeme rušení škol, ale naopak rozvoj jejich nové funkce jakožto komunitních center.
6.
Ne privatizaci nemocnic! Kraj = garant poskytované zdravotní a pomocník při poskytování sociální péče.
7.
Šetrnost k přírodnímu bohatství Olomouckého kraje a ochrana před povodněmi a jinými živelnými pohromami musí patřit k prioritám kraje.
8.
Podporou cestovního ruchu, kultury a spoluprací s neziskovými organizacemi dá kraj o sobě nejlépe vědět.