Deuteronomium 28,69 – 30,20 (USZ)
Deuteronomium 28,69 – 30,20
Oddíl, který budeme rozebírat začíná slovy: „Toto jsou slova smlouvy, o které Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby ji uzavřel se syny Izraele v moábské zemi, kromě té smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorébu.“ (Dt 28,69). Izrael je na prahu zaslíbené země a Mojžíš dostává od Hospodina příkaz uzavřít s Izraelem smlouvu. Z textu se dočteme, že smlouva byla uzavřena v moábské zemi.
Hlavní poselství našeho oddílu najdeme ve verši Dt 29,8: „Dbejte tedy na slova této smlouvy a dodržujte je, abyste měli úspěch ve všem, co budete dělat.“ Hospodin Mojžíšovými ústy připomíná Izraeli, že vše, co mají a vše, co dosud zažili nebylo díky jejich schopnostem, ale díky Božímu milosrdenství a vedení. Paralelu k tomuto textu můžeme nalézt na začátku knihy Deuteronomium, v šesté kapitole:
„Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit: Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců.“(Dt 6,1-3)
Bůh zaslíbil požehnání těm, kdo zůstanou věrní jeho smlouvě a prokletí těm, kdo nebudou (Dt 29,18-27).
Celý oddíl začíná vyprávěním ve zkratce o tom, čím Izrael od vyvedení z Egypta prošel (Dt 28,1-7). Stále se opakující motiv Boží svrchovanosti, velikosti a síly, Božího vedení ukazuje na Toho, kdo je skutečným Vysvoboditelem Izraele, který se svým lidem uzavírá smlouvu. Oddíl sleduje osnovu smlouvy, kterou uvádí Meredith Klein:
-
Preambule
-
Historický prolog
-
Podmínky
-
Zlořečení a požehnání
-
Závěrečná nařízení
V našem případě nahraďme první bod osnovy (preambule) spíše slovy úvod do oddílu. Historický prolog předchází podmínky, či příkazy, které smlouva dává (Dt 28,8;15 a Dt 30,16). Zlořečení, které je varováním před porušováním smlouvy (Dt 29,18-27) a požehnání, která jsou povzbuzením k jejímu naplňování (Dt 30,1-10), jsou velkou částí textu, větší, než samotné podmínky, či příkazy. Závěrečná nařízení obsahují dovolávání se svědků, v tomto případě nebes a země, kteří jsou vybráni za svědky (Dt 30,19a). Narážky na svědectví nebes i země nacházíme v Ž 19,2: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Stejně jako nacházíme i narážku na hlavní motiv oddílu: „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.“ (Ž 19,8a).
V oddílu stojí za povšimnutí také tři motivy, které se opakují buď doslovně, nebo tématicky:
-
29,8 a 30,16: Hospodin požehná věrným
-
29,9-14 a 30,11-14: Smlouva blízká všem
-
29,12 a 30,20: Splnění přísahy otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi
Témata těchto celků ukazují na komplexní rozměr smlouvy. Je to smlouva pro všechny, která není vzdálená. Smlouva, kterou Bůh přislibuje požehnání věrným a zlořečení neposlušným smlouvě. Zároveň se jedná o smlouvu, která je naplněním přísahy dané praotcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
Bůh uzavírá se svým lidem, který vyvedl podivuhodným způsobem z Egyptského otroctví, smlouvu, kterou plní přísahu danou Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Hospodinův lid stojí na prahu země, kterou Bůh vydal svému lidu. Před vstupem do této země se lid stává Božím národem, který přichází obsadit zemi.
Lidu je dáno zaslíbení požehnání, pokud bude svému Bohu věrný. Pokud smlouvu poruší, má před sebou neblahý úděl, který ale není pro lid finálním. Hospodinovo milosrdenství je popsáno v prvních deseti verších třicáté kapitoly. Pro lidi, kteří se rozhodnou navrátit k Bohu zůstává Hospodinova náruč otevřená.
Zároveň je zdůrazněna blízkost slova smlouvy, které je „...ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“ (Dt 30,14b). Verše 11-14 říkají, že smlouva není nedostupná, není daleko a nedosažitelná, ale je lidu tak blízko, jak jen to jde. Není na nějakém nepřístupném místě, tam, kde by ji rádi viděli a měli: nedosažitelnou a nepochopitelnou, aby měli omluvu pro naše chování. Naopak zákon je lidu vepsán do srdce a vložen do úst (zákon v srdci je také v Jr 32,40).
Jak se může dnešní člověk ztotožnit s Izraelským národem před tisíci lety na prahu zaslíbené země? Je dneska pro takového člověka vůbec nějaká zaslíbená země, kterou je třeba dobývat? Týká se to vůbec dneska mě a tebe? Ano, je a ano, týká! Ježíš, Syn Boží nám tuto zemi na kříži vydal, abychom jí dobývali a obhospodařovali, abychom v ní panovali a tím oslavovali Boha. Profesor Jan Heller uvedl krásný příklad pro každého člověka: říkal, že každý z nás má své tělo jako svůj kus této zaslíbené země a na ní má práci na celý život. Například já osobně mám asi 87 kg země zaslíbené, jmenující se David Živor. Tento kus mojí země zaslíbené nám patří a je na nás, jak se rozhodneme, co s ní uděláme.
„Jenom na nás to je, jací jsme, jestli takoví nebo makoví. Naše tělo je zahrada a naše vůle zahradníkem: a tak, ať už chceme nasít hluchavek nebo pěstovat salát, vysázet yzop nebo vyplet dymián, mít ji celou na jeden nebo rozdělenou na vícero druhů zelin, ať už z ní zanedbáním uděláme úhor nebo vzděláním eden – vždycky síla k tomu a pořádající moc je v naší vůli.“1
Tento úryvek ze Shakespearovy hry Othello krásně ilustruje náš dar od Boha: svobodu volby: zda se rozhodneme žít pro Něj, nebo pro sebe sama záleží na nás. Na kříži nám bylo vše připraveno a na nás je, zda do této situace vstoupíme, či nikoliv. Jaký dopad to má na věčnost? To stojí za zamyšlení. Zda budeme žít bohabojný život v pokoře a hledat Boží vůli pro náš život, či se zřekneme života a zvolíme raději sami sebe a tím smrt („...jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.“ (Ř 6,21) )? Zde je naše volba:
„Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. “ (Dt 30,19n)
1SHAKESPEARE, William: Othello. Přel. SAUDEK, E.A. Praha: Státní nakldatelství krásné literatury a umění, 1964. str. 31. Pozn.: první dějství, třetí scéna, mluví Jago.