Druhý týden
Tak už jsem tu druhý týden a můj názor na rodinu McMahon se nezměnil. Jsou ke mně stále moc milí a pozorní. Jen mi stále nejde v chatičce bojler, ale tento týden by měl dorazit opravář, tak uvidíme, ale když to tak vezmu, tak tu stejně moc nejsem. Většinu času trávím u nich. Buď plním své povinnosti, o kterých bych se nyní chtěla rozepsat více a nebo si s nimi povídám, či koukáme večer na televizi. Jsem prostě jako normální člen rodiny, což je strašně fajn.
Na začátek bych se chtěla omluvit, že jsem vlastně úplně zapomněla říct, kde to vlastně jsem. Omlouvám se :) Bydlíme na kraji městečka Welwyn. Je to příjemné malé městečko. Najdete tu vše potřebné. Mají zde i tenisové kurty, kam kluci chodí hrát (jen tak mimochodem, jedna jejich lekce tenisu s trenérem stojí 22 liber) a kde budem možná trénovat pinec. Mají zde prý nějaký menší tým, který hraje dokonce nějakou soutěž a když o nás s Mírou slyšeli, byli nadšení, a chtějí, abychom za ně hráli. Možná bychom zde mohli trénovat i malé děti jako brigádu. Dnes tam právě poprvé jdu předvést své schopnosti a dohodnout se na něčem podrobnějším. Tak doufám, že to budou aspoň trochu umět, abych si s nima zahrála a nechají nás tam trénovat. Kdyby vyšly i ty děti, byla by to fakt nádhera.
Ale zpět k Welwynu. Nedaleko od Welwynu je již větší město Welwyn Garden City. Sem chodí kluci do Monk's walk school. Většinou jezdí autobusem, ale občas je vyzvednu a nebo když jim to ráno ujede, odvezu. V sobotu sem jela rodinka nakupovat. Vzali mě s sebou a ukázali jejich velké shopping centrum. Byla to obrovská dvoupatrová budova s hrozně moc obchody a obchůdky. Když jsem ale rodině řekla, že je to veliký, vykulili oči, že je to ještě malý, než obvykle. Druhý den jsme pak jeli do Hatfiledu, kde mají kluci lekce hraní na flétnu (Isac) a piano (Jackob), kam je vozím. Zde mají shopping centrum s názvem Galleria, skládající se snad z pěti třípatrových domů, kdy jeden celý dům slouží jen k parkování. Gallerie obsahuje 8 kin...No prostě obrovský...a Sarah říkala, že tam není ani tak draho a pěkný věci, tak tam s Mírou vyrazíme někdy nakupovat ;)
Další město v okolí, které je pro mě důležité, je Hitchin, kam budeme s Mírou od příštího týdne chodit na lekce angličtiny. Já už mám testy za sebou. Míra je půjde udělat v pondělí a v úterý můžeme začít. Do Hitchinu jezdí rodinka také nakupovat. V sobotu dopoledne jsou zde velké trhy, které jsou zaměřené na prodej ovoce a zeleniny. (fotografie vlevo je starý kostel, myslím, že ze 13. či 14. století, právě u zmíněného tržiště)
Pak je zde ještě město Stevenage, kde mě rodinka vyzvedávala, když jsem do Anglie dorazila. Zde se prý také dobře nakupuje. Vysvětlovali mi, že každé z oněch měst je dobré na jiný druh nakupování, jedno na jídlo, druhé na oblečení, další na ostatní věci, ale už si nepamatuji, které je které.
Jinak můj všední den vypadá obyčejně tak, že ráno vstanu a před půl osmou jdu do kuchyně a připravím klukům svačinu do školy. Prostření stolu má na starosti ráno Isac. Každý si pak připraví pro sebe snídani a snídáme všichni společně, teda, když jsou všichni doma. Tady se snaží jíst stále společně. Hodně při jídle mluví. Hlavně při večeři, která je jejich hlavním jídlem. Povídají si, jaký byl den a pak o běžných věcech. Na přetřes přicházejí však i těžší témata, jako holocaust a podobně. Moc se mi líbí, jak rodiče s chlapci hovoří. Baví se prostě o všem. Tuhle nedokázal Isac pochopit, jak byl po válce rozdělen Berlín. Neuměl si představit, že přes zeď nikdo nesměl, jinak by ho zabili. Ptal se, proč si neposílali aspoň emaily. Nedokázal pochopit, že v té době něco jako email prostě neexistovalo. Když jsem jim řekla, že z dob, když jsem malá, mám jen černobílé fotky, zůstali koukat s otevřenou pusou. Prostě děti moderní doby :)
Po snídani před osmou jdou kluci na autobus. Rodiče občas zůstávají pracovat doma, občas jedou přednášet, či prostě pracovat pryč. Po snídani mám na starost uklizení kuchyně. Zametu, nebo vytřu, když je potřeba, sklidím špinavé nádobí, dám ho do myčky, vyndám z ní nádobí čisté a když je plná, zapnu ji. Většinou se jdu také projít se psy kolem zahrady. Jsou to fakt miláčkové, ale občas se mi pletou pod nohy, jak za mnou chodí. Hlavně, když zametám a oni si leží a nemají se k tomu, aby se uhli. Pak seberu z košů špinavé prádlo a když toho je víc, hodim to do pračky, mokré vyprané pak do sušičky nebo když je hezky, tak to pověsím ven. Pak můžu buď ještě ráno nebo odpoledne chvíli žehlit, když je co. Ale tady je prát a žehlit něco pořád. Oni celý den chodí v jednom oblečení (teda když nepočítám školní uniformu, z které se většinou svléknou po příchodu domů), doma se ani nepřevlékají a večer vše, i když je to třeba čisté, hodí do prádla. Taky se mrknu, jak mají kluci bordel v pokojíčkách, ale většinou to jde. Celkem si uklízejí.
Zbytek dopoledne do tří hodin mám jakoby volno. Od příštího týdne se ale úterky a čtvrtky zaplní školou, jak jsem říkala. Výuka bude od 10 do 12. Kluci se vracejí ze školy kolem půl čtvrté. Odpoledne kluky vozím na kroužky, někdy je tam hodí rodiče. Potom třeba žehlím, je-li co. Jednou týdně je třeba udělat větší úklid, který obsahuje luxování, utírání prachu a mytí koupelen. Není to jednoduché, hlavně utírání prachu, všude maj spoustu krámů a když chci něco udělat, musim nejdřiv vše odklidit...ale jinak to jde. Navečer udělám teplou večeři. Nejčastěji jen pro mě a pro kluky. Zatím jsem vařila jen polotovary, které již měli koupené předem, ale o víkendu, kdy jezdí nakupovat, chci říct Sarah, aby mi koupila nějaké ingredience a chci jim uvařit nějaké jídlo, co jíme doma. Vypadá to, že jedí opravdu zdravě. Třeba, když jsme klukům poprvé mazala sandwiche do školy, přišla ke mně Sarah a řekla, ať tam dávám jen maličo másla, že je to nezdravé. Kluky mám cpát zeleninou a ovocem a podobně. Ale tak nestěžuju si, aspoň budu mít (snad) štíhlou linii ;) Pak taky musim pohlídat, zda je doma dostatek mléka a chleba a kdyžtak to jít koupit. A kontrolovat, jestli maj psi dostatek vody.
To je snad vše z mých povinností. Těším se, až přijede Míra a vše bude tak nějak uspořádané. Doufám, že si najdem i nějakou brigádu na přivýdělek. Uvidíme časem :)
Je to tu stále fajn. Ale abych řekla pravdu, celkem se mi stýská. Včera se mě Laurie ptal, jestli nechci někdy pozvat rodiče na návštěvu. Je to od nich hezké. Jinak se tu večer trochu bojím v chatičce, pže před několika dny vykradli dům o několik metrů níže, ale tak snad mě nikdo neukradne. Co by se mnou taky dělal. Už se těším, až to tu vyfotíme, abyste to také mohli vidět.
Mějte se hezky.
Ája
Komentáře
Přehled komentářů
Tak vaření by byl můj konec, to fakt nevim, co bych jim udělala natož zdravýho :-D. Asi čočku :-D.
:-)
(Ivis, 10. 9. 2008 15:28)