Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Cesta hořícího muže - Divadlo Na zábradlí (Candy)
(Kelly McAllister)

Premiéra: 27.05.2009
Režie: Marie Záchenská
Překlad: Viktor Janiš
Dramaturgie: Ivana Slámová, Zdeněk Janáček
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Kateřina Štefková

Hrají: Kristina Maděričová /Jo; Leoš Noha / Eddy; Pavel Liška / Bobby; Igor Chmela / Marty; Gabriela Pyšná / Candy; Ladislav Hampl / Hlína

 Obrazek

Anotace
Dva rozhádaní bratři vyrážejí na přání nedávno zesnulého otce na cestu k místu, které si jejich příbuzný vyvolil jako místo posledního odpočinku. Uváznou těsně před cílem, v laciném hotýlku kdesi v poušti společně s barmankou, dvojicí neohipíků a rozzlobeným mužem středního věku. Cesta hořícího muže je hořkosladká a velmi vtipná hra o smrti, nepříjemných rodinných pravdách i o plameni vášně, který dřímá v každém z nás a který může být tak snadno uhašen.

Ve Spojených státech amerických se každým rokem uskuteční Festival Hořícího muže (The Burning Man Festival). Do pouště ve státě Nevada se sjede na 70 000 účastníků festivalu, nelze zde platit penězi, funguje pouze směnný obchod a vrcholem akce je obrovská dřevěná socha muže, která zde každým rokem vznikne, a která zde každým rokem lehne popelem. Tato socha představuje oltář. Oltář, na který můžete položit cokoli si přejete, aby vás už v životě nepronásledovalo.

 

 

My,  hrdinové - Divadlo Na zábradlí (Eduardová)
Premiéra 18.12.2008
Režie: Juraj Nvota
Překlad: Kateřina Neveu
Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková
Hudba: Michal Novinski

Hrají:
Jiří Ornest / Otec; Natália Drabiščáková / Matka; Kristina Maděričová / Josefína; Gabriela Pyšná / Eduardová; Ladislav Hampl / Karel; Zdena Hadrbolcová / Slečna; Vladimír Marek / Děděček; Igor Chmela / Raban; Josef Polášek / Max; Marie Spurná / Paní Tschissiková; Miloslav Mejzlík / Pan Tschissik;

Obrazek

Anotace
Hra osciluje mezi černou groteskou, tragikomedií a absurdním dramatem. Děj se odehrává v zájezdním hostinci někde ve střední Evropě, kam doputovala rodinná kočovná společnost. Stále aktuální obrázek divadelní společnosti nám předkládá nenaplněnou lásku, zásnuby z rozumu, sociální nespravedlnost, synovskou vzpouru či hádky týkající se divadelní estetiky a uměleckých kvalit repertoáru.

 

 

 

SARABANDA - Divadlo Na zábradlí (Karin)
(Ingmar Bergman)

Premiéra: 24.1.2007
Režie: Jiří Pokorný
Kostýmy:  Katarína Hollá
Scéna: Martin Chocholoušek
Hrají: Miloslav Mejzlík/ Johan; Zdena Hadrbolcová / Marianne; David Prachař / Henrik; Gabriela Pyšná / Karin

 

 

  

Obrazek

Hra navazuje na Scény z manželského života (1973). Sarabanda je španělský dvorský (poněkud frivolní) tanec mírnějšího tempa, ve kterém se po třiceti letech neocitli jen Marianne a Johan, ale také jeho syn Henrik a vnučka Karin. Odpověď na Johanovu otázku, proč za ním Marianne vlastně přijela, se dozvíme až v samém závěru hry. Způsobem však autorovi vlastním.


Jana Machalická (Lidové noviny)

......Každá z postav, která bude v následující scéně hlásat svou pravdu, si připraví prostor - posune klec podle sebe. Klec funguje jako symbol i v dalších situacích, je kostelem v němž Henrik hraje Bacha a kde chce sám sebe „ukřižovat“. Když Karin unikne citovému vydírání svého otce, střecha klece se otevře a zvedne. Nakonec zmizí definitivně, vystřídá ji manželská postel...

Přesvědčivost inscenace tkví i v herecké souhře, Zdena Hadrbolcová je jako Marianne hodně civilní. Je sice občas škodolibá, ale také má nejvíc empatie, uhlazuje a uklidňuje. Johan v podání Miloše Mejzlíka působí jako člověk, kterému vnitřní hlas našeptává, aby byl ke svými blízkým co nejodpornější. Přesto někde na dně jeho duše existují utajované city a divák stále čeká, kdy „praskne obruč“ a Johan se projeví aspoň trochu lidsky. I to se stane, starý muž v noci propadne úzkosti a vyhledá svou Marianne. Oba pak stojí nazí ve studeném světle a uléhají, aby se k sobě přitiskli v atavistickém strachu. David Prachař hraje Henrika ve stálém vypětí, jako nešťastníka, který si ani neuvědomuje, jak je jeho láska k dceři sebestředná. Karin je těžká role a Gabriela Pyšná pro ni našla uvěřitelnou polohu křehce působící dívenky, která ale přesně ví, co chce.

Ve filmové Sarabandě hrála také důležitou roli hudba, spoluvytvářela její kompozici. Zde bohužel příliš nefunguje, tato rovina prostě zmizela. Jinak ale Pokorného inscenace zaujme intenzívním vyjádřením psychologie postav, energií i jednoduchým stylem, který se odvíjí od výtvarného uchopení tématu.

 

Platonov je darebák! - Divadlo na zábradlí (Sofie Jegorovna)
(A.P.Čechov)

Premiéra: 25.11.2005
Režie: Jiří Pokorný
Dramaturgie: Ivana Slámová
Překlad: Ivan Wernisch
Úprava: Ivana Slámová, Jiří Pokorný
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Michal Novinski
Hrají:T
aťána Medvecká / Anna Petrovna Vojnicevová;  David Švehlík / Sergej Petrovič Vojnicev;  Gabriela Pyšná, Magdaléna S  / Sofie Jegorovna;  Miloslav Mejzlík / Porfirij Semjonič Glagoljev;  Miloslav König / Kiril Porfirjevič Glagoljev;  Zdena Hadrbolcová / Sidonie Gerasimovna Petrinová;  Kristina Maděričová / Marie Jefimovna Greková;  Jiří Ornest / Ivan Ivanovič Trileckij;  Leoš Noha / Nikolaj Ivanovič Trileckij;  Vladimír Marek / Abram Abramovič Vengerovič;  Pavel Liška / Izák Abramovič Vengerovič;  Petr Čtvrtníček / Timofej Gordějevič Bugrov;  Igor Chmela / Michal Vasilijevič Platonov;  Natália Drabiščáková / Alexandra Ivanovna;  Ladislav Hampl / Osip;  Jiří Vlček / Marko;  Jaroslav Fišer / Vasilij;  Ivan Voříšek / Jakov;  Darina Korandová / Káťa;  

ObrazekHra Platonov je darebák! je prvním dramatickým dílem ruského klasika Antona Pavloviče Čechova a stejně jako jeho ostatní hry komedií. K jeho myšlenkovým peripetiím i dílčím motivům se pak spisovatel vracel ve své další divadelní tvorbě. Latentní kocovina z neuskutečněných ideálů a nenaplněných snů příznačná pro Rusko posledního dvacetiletí 19. století živě osciluje s našimi současnými pocity. Rozhněvaný „oblomovský“ snílek Platonov se všemi svými milostnými dilematy modelově demonstruje nezmarovitou životnost ideje důstojné lidské existence.

 

Rodinná slavnost - Činoherní klub (Susanne)
(Thomas Vinterberg, Morgens Rukov)

Premiéra: 30.1.2006
Režie: Martin Čičvák
Překlad: František Fröhlich
Dramaturgie: Martin Kubran
Scéna: Tomáš Ciller
Kostýmy: Marija Havran
Hrají: Helge / Juraj Kukura; Christian / Matěj Dadák; Mette / Eva Novotná, Lada Jelínková; Michael / Milan Mikulčík, Jan Hájek, Petr Bláha; Helena / Barbora Kodetová, Dana Černá; Pia /Anna Bendová, Jitka Ježková; Else /Lenka Skopalová; Susanne / Gabriela Pyšná, Antonie Talacková; Babička / Viola Zinková; Dědeček /Stanislav Zindulka; Strýček Leif / Hanuš ; Bor Helmut /Pavel Kikinčuk; Kim / Otmar Brancuzský; Gbatokai /Paul American; Lars /Jaromír Nosek, Michal Slaný;

ObrazekTéma odkrývání tabuizovaných prohřešků minulosti, jež náhle nemilosrdně odhalí přítomonost, je jedním z trvale zastoupených témat severské dramatiky již od dob Henrika Ibsena a Augusta Strinberga. Podobně je tomu i v Hansonově scénické verzi dánského kultovního filmu T. Vinterberga a M. Rukova Rodinná slavnost. Hra začíná jako veselý příběh oslavy šedesátin otce početné rodiny, do niž se zprvu pozvolna, posléze čím dál víc intenzivněji vkrádají temné stíny minulosti.

 

 

Naši Furianti - Národní divadlo (Kristýna)
(Ladislav Stroupežnický)

Premiéra: 17.6.2004
Režie: Jan Antonín Pitínský
Scéna: Jan Hubínek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Petr Hromádka
Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková
Hrají: Filip Dubský: Jiří Štěpnička; Marie Dubská: Johanna Tesařová; Václav: Jan Dolanský; Petr Dubský: Alois Švehlík; Jakub Bušek: Miroslav Donutil; Františka Bušková: Jitka Smutná; Verunka: Magdaléna Borová; Matěj Šumbal: Igor Bareš; Marie Šumbalová: Taťjana Medvecká; Pavel Kožený: Petr Pelzer; Kašpar Šmejkal: Bronislav Poloczek; Valentin Bláha: Ondřej Pavelka; Josef Habršperk: David Prachař; František Fiala: Jan Hartl; Terezka: Petra Špalková; Kristýna: Kristina Lukešová / Gabriela Pyšná; Obecní kovář: Vlastimil Přáda; Karel Kudrlička: Saša Rašilov / Jan Bidlas; Tobiáš Nedochodil: Tomáš Stibor; Markýtka: Jaromíra Mílová; Vojta: Milan Stehlík; Závodčí četníků z města Rotic: Petr Motloch; Marek: Václav Postránecký; Rozárka: Hana Militká; 
 

ObrazekPrvní dramaturg Národního divadla napsal tuto první českou realistickou hru v roce 1887. Tehdejší kritice připadala příliš jiná, nezvyklá a s nepochopením ji odmítla. Čas však prověřil ejí kvality, a tak se stala jedním ze základních kamenů zlatého fondu české dramatiky. Autor íčí všední život idylicky vyhlížející jihočeské vesničky. Pod povrchem sousedské družnosti však ublají dramata – soupeří se o prestiž prvního sedláka, řeší se, kdo se stane ponocným, kdosi neznámý hrozí žhářstvím. Po více než sto letech je ta hra stále více naše, o nás.

 

Balada pro banditu - Divadlo Na husa na provázku (Mara)
(Milan Uhde / Miloš Štědroň)

 Premiéra: 17.11.2005
Režie: Vladimír Morávek
Dramaturgie: Barbara Vrbová
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudební aranžmá: Petr Hromádka
Choreografie: Leona Qaša Kvasnicová
Hudební aranžmá: Petr Hromádka

 

 ObrazekJ.P. Kříž, 14.12.2005
Rok 1975 byl v Brně rokem slavných představení: Tálské MALÁ ALENKA, Polívkova PEZZA VERSUS ČORBA, Scherhauferův ČERVENÝ SMÍCH a Pospíšilovy OPERACE BRNO a BALADA… O tři desetiletí později získává Husa znovu lesk. Tetralogií STO ROKŮ KOBRY, dramatizacemi čtyř největších Dostojevského románů, a znovu BALADOU! Nahradit na scéně Nikolu-Donutila, Eržiku-Bittovou nebo Mageriho-Polívku?! Troufalé! A přesto. Jan Zadražil v titulní roli je dnešním nervním, nehrdinským šohajem. Eva Vrbková, jeho Eržika, ví, jak je krásná a vyzývavá. A co předvádí Gabriela Vermelho s kvintonem (viola s pěti strunami), to je jedním slovem strhující! Morávek ji zapojil do hereckých a pohybových akcí. Pro mne je jednoznačným adeptem na titul Talent roku. Z celku vynikají vedle Vermelho (vědma Eva) Gabriela Pyšná (Mara), se zkušenostmi ze SONETŮ TEMNÉ LÁSKY Dočolomanského Farmy v jeskyni, a také Ivana Hloužková (Čarodějnice). Ale i další… Nová BALADA PRO BANDITU je strhujícím příběhem vyprávěným výsostnými morávkovskými prostředky. Brno si na ně teprve zvyká, v Hradci Králové o nich vědí víc. Do Husy ale patří.