Bulharsko 2008
1. den - 22.8.2008
Praha, Sofie, Samokov
V pátek jsme si dali sraza v 11:30 na Dejvické u busu na letiště. Když jsem tam přicházela, Marťa už seděla na lavičce. Vedle sebe měla krosnu s karimatkou stočenou nahoře. Za lavičkou byly opřené ještě ňáké igelitky. Si říkám kam to pak narve :) Záhy jsem zjistila, že to byl naštěstí úlovek místních bezdomovců :) Marťa tu seděla už dýl asi cestovní horečka. Daly jsme se do řeči a začly vyhlížet Jiříka. Samo, že přišel pozdě! Zase volal s kamarády :) ten taky ten mobil nepoloží. První, co bylo, shodil batoh a potěžkal ty naše :) trochu mu ztuhnul úsměv (nám taky, když jsme doma ty baťohy prvně nahodily na sebe). Bereme hned první bus na letiště a seznamujem se s týpkem, co letí do Turecka. Neví, na jakém terminálu má vystoupit. Vystupujeme na terminálu 1 a v hale si vážíme na prázdné přepážce krosny. Jiřík 30kg a my s Marťou po 20ti kg. Jiřík vytahuje igelitku a rve tam ty nejtěžší věci. Vytahuji fólii a balíme krosny, aby nám je nepoškodili. Přece nebudem platit každý 100Kč, nejsme přeci padlí na hlavu. Sice po nás všichni koukaj, ale co ;) Jdem se nechat rovnou odbavit. Jiřík smutně kouká kam mu mizí kufr. Zapomněla jsem podotknout, že je na letišti prvně. I když je to jeho druhý let. První byl, když šel skákat padákem :) takže bude první přistání :) Jdem se ven ještě najíst a pořádně napít. A šup na to. Pasová kontrola v poho a procházíme do obchodní zóny, kde Jiřík kouká, jak na drát, kde to je :) Prohlíží krámky a pak je u vytržení z jezdících pásů pro pohodlnější přesun :) Dojede si tak až k naší gate se slovy "No to mne poser" :) Tady pozoruje jak každou minutu přistává letadlo. Jak malé děcko :) Už je nejvyšší čas projít kontrolou, za chvilku letíme. Stojíme frontu a Jiřík pozoruje, co to tam dělaj. Nejdřív komentuje sympaťáka, co pracuje u pásu a dává do krabiček cestujícím věci. "Hm, Lukáš" hned si přečtě jmenovku :) A Jiřík spozorovla paní za bránou, jak ošahává nějakou paní. "To mne ta paní taky vojede?", "Jiříku, můžeš být aspoň chvíli zticha?" napomíná ho Marťa. "Proč?" "Ta paní Tě slyšela!" "Fakt?". Paní se usmívá :) A všichni okolo taky :) Když projdeme bránou pouštíme se s ní do veselé konverzace. Nechává nás za to zout boty, které ještě projdou scannrem, aby se nám trochu pomstila. Byla fakt super a vzala vše na pohodu ;) Prý tady zažijou věcí :) Čekáme na let. Trochu zpoždění, ale nic hrozného. Dáváme letenky před vstupem do tunelu. Ten se Jiříkovi líbí obvzlášť a tak se s nim fotim :) Ještě letenky letuškám uvnitř letadla a už usedáme na svá místa. Naštěstí nás posadili k sobě. Nikdo nechce k okénu, tak si tam sedam. Stejně se za letu pak prohazujem asi 3x. Jiřík zase tropí srandu. Tentokrát dostal záchvat smíchu, když letušky před odletem ukazují svou sestavu záchrany v letadle :) Tečou mi slzy smíchy :) To je kůň :) a aby toho nebylo málo popichuje letušky, aby mu vyměnili blicí pytlík, prý v něm má žvýkačku :))) Pak už jen sleduje jak zvlétáváme a nabíráme výšku. Pozorujeme jak přelétáváme nad Rakouskem, Vídní, Maďarskem, Budapeští, Balatonem a Bulharskem. Za necelé dvě hoďky jsme v Sofii. Je tu 32°C. Pěkná facka, když vystupujeme z letadla. Je tu o hoďku míň a tak přeřizujeme hodinky. Tedy jen Marťa s Jiříkem. Mne se to pak stalo málem osudným poslední den, kdy jsme málem zaspali na bus :) Letiště je malinkaté. Uvnitř čekáme na batohy. Je tu malý obchůdek a směnárnička. Kurz nic moc 1,65L za Éčko. Takže váháme jestli směníme tady nebo až v hale. Tam už však banka byla zavřená. Bylo už po 17h :( Domlouváme se s dvojicí na společném taxíku do centra a směnárně. Nakonec jsme sjeli na nádraží Gara Jug, omrknout busy. Dvojce se chystala až další den směr Rila. Dnešek budou spát v Sofii. A hurá do centra. Taxíkář nám staví přímo před směnárnou a čeká až směníme. Super kurz 1.92 L za Éčko. Vyhazeje nás pak všechny v centru. Platíme mu 5 Éček za každého. Jdem chytit menšího taxíka směr nádraží Gara Jug, protože nám za chvilku jede poslední bus do Samokova. Platíme každý 10L. Bus stíháme. Super! Platíme 6L a za zavazdla 1L každý. A hurá mimo město. Řidič nedbá žádných předpisů. Docela koukáme, co je schopný udělat :) Dostáváme cestou i smyk. Ještě, že v protisměru nic nejelo. Místní doprava je fakt zážitek. Jiříkovi svítí oči. Líbí se mu tu :) Do Samokova přijíždíme už za tmy. Kontrolujeme ranní busy do Borovce a jdem koupit benzín do vařiče k benzínce. Přecházíme přes řeku a pokukujeme, kde by jsme složili hlavu. Tady asi ne. Je tu hodně rušno :) Jdeme za město směr Borovec. Přicházíme na pole. Spíše skládka. Ale co. Nacházíme rovný plácek mezi lebedami, rozesteleme si pod širákem a uvaříme první večeři. Kuskus s klobáskou, fazokami a sýrem. Marťa nám tichý, stydlivým hláskem oznamuje, že spí prvně pod širákem:) "Tak to si ze mne děláš srandu!" říká Jiřík :) Usínáme počítáním hvězd. Trochu nás v noci otravuje měsíc. Svítí nám krásně do tváří.
2.den - 23.8.2008
Samokov, Borovec, Musala 2925 m.n.m.
Proubouzíme se v 7:58. Slunko je již vysoko a nabírá na intenzitě. Krásně nám suší spacáky a karimatky. U nohou se trochu orosily. Marťa fotí náš bivak a utíká na cestu vařit čajík. Paráda. Snídáme paštiku, nutelku a někdo jen kašičku. Na perný den celkem málo, Jiříku, nemyslíš :) Pomalu balíme a jdem zpět do Samokova na bus. Cesta na pole připomínající skládku se rázem proměnila v rušnou stezku, kterou využívají místní babičky. Kdo ví, kam se s prázdnými kárkami vydaly, tak časně ráno. Procházíme rušným ranním Samokovem a náš pohled se zarazí na řeku, u které jsme chtěli původně spát. Vybírá ji totiž bagr :) Pozorujeme, jak asi vyjede přeplněná liazka, která je zabořená po kola ve vodě plná kamení. Bohužel se odjezdu nedočkáme, protože místní pracanti si dali po naložení siestu :( Aspoň nám Marťa udělala zatím pár snímků. Ještě, že jsme se tam nezdrželi dýl. Na autobusáku se akorát připravoval náš bus k odjezdu. Byl už plně obsazen a že už nás na stojáka nevezme. Škoda. Tak hold počkáme půl hoďky na další. Že jsme nepřišli dřív. Marťa se rozhodla umýt si nožky v místní kašně a zkrátit si tím čekání. Když se zula, autobusák na mne s Jiříkem mávnul ať nasednem, že nás ještě vezme :) Panica honem do busu! Za chvilku jsme už brázdili silnice směr Borovec. Při jízdě jsem zaplatili, místní autobusáci jsou drsní týpci, zvládaj během řízení vše. I telefonovat třebas celou cestu :) Pohodlí jsme moc neměli, přeci jen být v polosedu na krosně či mít celou cestu skloněnou hlavu v minibuse, viď Jiříku, není nic moc :) ještě, že cesta byla krátká, jen 10km. Museli jsme Jiříkovi říkat, co vidíme z krs přední sklo :) Borovec je krásné horské městečko připomínající Pec pod Sněžkou. Nakupujeme zde pro jistotu vodu za 1,2L, abychom pak neutřeli jako s výměnou peněz na letišti, a vyrážíme směr Musala. Když podcházíme pod lanovkou, zlákala nás. Rozpor mezi Jiříkovým odhodláním vyjít na Musalu z vlastních sil a Marti, že jí to zabije, byl vyřešen kompromisem. Jede se lanovkou! Scházíme zpět do Borovce podél lanovky. Jiřík ztratil řeč. Teď jsme si to s Marťou teda podělali. Kupujeme lístky za 6L osoba a stojíme frontu na kabinku. Jde to pěkně pomalu. Bulhaři se totiž nechtějí mačkat s cizími lidmi a tak jezdí po dvou a kabinky jezdí poloprázdné. Proto ta fronta, která se táhla jak med. My se tam s bagáží vejdem opravdu jen 3, takže jedem sami :) Jinak kapacita je až 8 lidí. Kopec je to opravdu slušný. Jiřík zatím jen pro sebe uznává, že to nebyl až tak špatný nápad. Ušetřilo nám to opravdu hodně sil. Otevřel si dvířka kabinky, aby pustil trochu vzduchu. Pořád trpí děsnou horkokrevností, to se bude při chladných nocích hodit :) Lanovka nás vyplivne u vyhlídky, kde je i hotýlek ve svahu s restaurací. Koukáme kudy to vemem. Volíme červenou po vrstevnici, vede pěkně pod hřebenem. Lidu tu je jak na Václaváku. Připadáme si, jak když se vydáme na Sněžku :) Je to totiž jediný kopec, na který jede lanovka ;) Po chvilce šlapání přicházíme k chatě Musala. Je tu jezero, rozestavěná chata, pár rozpadlých, openspejsový vobčerstvení a nádherná roubenka. U ní je stín, takže je jasné, kam jsme zamířili. Dáváme sváčo/oběd a kocháme se okolím. Škoda, že je tu tolik lidí. Na sváču padly zbylé bagety, namazané ještě z domova. Snad to nebude mít rychlí průběh :) Jdu vyhodit odpadky od místního vzdušného vobčerstvení a nestačím se divit. Třídí odpad :) Po sváče hledáme cestu jak dál. Trochu jsme zmateni. Cesta, kterou jsme se chtěli vydat přes jeden kopec a následný hřebínek není k nalezení. Vyhli by jsme se tak červené a davům a ještě si užili krásné pasáže. Škoda. Po dlouhém hledání jdem podél tyčí, které nás po chvíli dovedou zas na červenou. Aspoň chvilka bez lidí. Jiřík musí …, asi bageta :) To se nám s Marťou hodí a koupeme nožky v krásném ózeře. Další zastavení je až před dřevěnou chatou, kde teče pramen krásně studené vody. Chladíme se a střídáme se s ostatními o super osvěžení v tom horku. Je snad 30°C. Na té chatě je prý luxusní ubytko a obsluha. Starají se tu o to dvě paní. To se dozvídáme o 3 později v Monastýru. My jsme totiž dovnitř ani nenakoukli a šlapali dál. Cestou se potkáváme ještě řadu jezer a další tekoucí pramen z trubky. Takže vody habakuk ;) Před vrcholem si to střihnem podél tyček s lanem. Drsná varianta. To máme za to, že jsme si cestu zkrátili lanovkou! Parádní hřebínek. Jiřík viděl fotky, když to šli v zimě. To muselo být daleko jednoduššíííí :) kameny jsou totiž pěkně vobrovský. Tedy, máme toho dost. Ale to už oddychujem šťastni na vrcholu. Hurá!!!! Svět je náš či hoře zdar ;) Voláme. Fotíme se u všech těch památníků, co tu jsou, a dáváme si haribáčky, aby jsme dali nějakou tu výživu kloubíkům. Prošmejdíme místní chatu, třebas tu budou mít pohled :) místo pohledu jsme našli zajímavý plakát Paroubka s nápisem „Pohled netrénované magora“ :))) Marťa to hned fotí :) trochu pojíme tedy vlastně jenom já :) Mam hlad jako vlk. Nutelka na chlebíku doplnila energii i zahnala hlad a pádíme dolů. Moc hodin a cesta ještě dlouhá před námi. Rádi bychom došli až na chatu Graničar. Co jsme nastoupali na Musalu, teďka scházíme pěkným sešupem. Pak zas kopec nahoru. To šlapem na Malak Bliznak 2777 m.n.m. a druhého fešáka Goljam Bliznak 2779 m.n.m. Za nimi už je naštěstí cesta pěkně po vrstevnici. Dopřejeme si jen jednu přestávku u rozcestí se zelenou. Tady doplňoujou energii a zahání hlad Jiřík s Marťou. Při pohledu do mapy je nám jasný, že k chatě to nestihnem. Snad najdem místečko na stan někde dřív. Cesta totiž vede po hřebeni. Nechceme se přepínat hned první den a tak koukáme do údolíček po nějakém to plácku. Jéé hurá po pravé straně máme krásné údolí Ropaliski Ezera, kde je super plácek na stan a není to moc daleko. Škoda jen, že ty jezera jsou vyschlá. Scházíme dolů, stavíme stan, vaříme a myjeme si nožky v ledovém minipotůčku, který tu pro nás zůstal a nevyschl :) Polívka gulášová maďarská a zase kuskus s klobásou, fazolkami a sýrem. Bašta. Slunko zalezlo za kopce a začla být pěkná kosa. Zalízáme do stanu. Nedali jsme tropiko, nevypadalo to, že by pršelo a navíc Jiřík se svou horkokrevností by asi umřel :) I když má letní spacák :) Koukáme na hvězdy a na letový provoz a usínáme.
3. den - 24.8.2008
na půli cesty mezi Musalou a Chatou Graničar (Ropališki Ezera), Rybná jezera
Probouzíme se 7:48 a slunko už nás zase stíhá. Kapky z oroseného stanu nám padají do tváří. Ještě se protahujeme ve spacácích. K snídani nás čeká zbytek kuskusu a čajík. Marťa nás v dojídání nepodpořila a tlačí si klidně chlebík se sýrem. Odložíme minovky za odlehlým křovím, balíme a vyrážíme si vyšlápnout ten krpál zas nahoru na hřben na červenou. Vidíme týpka, který tam nahoře spal u cesty v závětří. Asi bivakoval. Přejdem přes vrchol Ovčarce 2768 m.n.m. a po chvilce přicházíme na rozcestí k chatě Graničar. Tady by se krásně dalo stanovat. Je tu dost rovných travnatých plácků. Potkáváme zde dvojici Čechů. Ptáme se po vodě, protože už nic nemáme :) minipotůček v údolí, kde jsme spali, byl opravdu mini. Naštěstí je to prý už jen hoďku k prameni. Z cesty je krásně vidět na chatu Graničar a jezero se stejným názvem. Jsou v něm ještě po okrajích vidět zbytky ledu. Paráda. Je tu i plno borůvek, kterým neodoláváme. Na druhé straně krásně vidíme vodní nádrž po Musalou Jazovir Beli Iskar. Výhled na cestu za námi a 4 zdolané vrcholi je fakt strhující. Na druhé straně hřebenovky jsou zas výhledy na jezera a jezírka. Po zdolání dalšího kopce Kovač 2643 m.n.m. nás opravdu čeká krásně čistý potůček, jak slibovala dvojice Čechů. Cesta vede přímo přes něj. Je tu plno pyramidek přání. Dáváme zde pauzu, čerpáme vodu, koupeme nožky, jíme, stavíme pyramidky a fotíme se. Dáváme se do hovoru s dvěma týpky, co prochází kolem. Prý k Rybným ezerům je to tak 3h. Jo pěkně kecaj. Bylo to víc jak 5! Cestou míjíme skupinky Čechů a Poláků, dle toho jak jednotlivé skupiny odpočívají a dávají pauzu :) Už se ani nezdravíme a jen se smějem jedni na druhé :) Při pochodování se často otáčíme, krásně totiž vidíme na ušlou cestu, hodně vlnitý terén, Musalu a vodní nádrž. Nááádhera!!! Jsme uťapkaní a batoh čím dál víc tíhne. Po hooodně dlouhé cestě se nám konečně nabízí pohled do nádherného údolí. Vidíme jezera, chatu, lidi. Jee a voni se koupou. Hurá bude koupačka a asi to bude i teplé, protože dva se vydali jezero přeplavat. Svítí v té tyrkysové vodě jako dvě béžové tečky :) Tedy jezero ve dvou tisících a jako kafe, to se nám snad jen zdá :) Slyším zvonce, že by ovce? Koukám a kde pak, Koně!!! Hurá moje první divoké koně, které uvidím!!!! Cestou dolů nás už pěkně bolí chodidla, některé i záda a koleno. Ale pohled na údolí nás žene kupředu. Tak dlouhá a náročná cesta stála za to. Koupáme se v krásně teplém jezeře, pozorujeme koně, kteří se pasou nedaleko nás a užíváme si pohledu na štíty okolních skal. Nemáme slov. Tohle fakt stojí za to!!! Po koupání nacházíme plácek na stan a rozděláváme zase naše obydlí. Vaříme, tentokrát brokolicovou polívku a instantní rýži. Vedle nás parta českých kluků (docela dobrá směska) rozdělali oheň z místní kosodřeviny :) Slušný fajrák asi budou pálit čarodějnice :))) Slunko zalezlo a zas ta zima. Jiřík skočil pro pivko, Marťa zatím myje nádobí a já smolim deníček. Zalézáme brzy do spacáků a při klábosení usínáme zase ve stanu bez tropítka. Věříme, tedy aspoň já, že se nás déšť nedotkne ;)
4. den - 25.8.2008
Rybný Ezera, Kobilino Braniště, Popovokapski Preval, Strašnoto Ezero
Probouzím se v mokrém stan :) Kdepak déšť, jen samá rosa ;) Čekáme až se slunko přehoupne přes skály a ohřeje trošku vzduch kolem. Trvá to dlouho a tak vylézáme do orosené trávy a zimy. Vaříme čajík. Docela kosa :) Slunko na sebe nenechá dlouho čekat. Hned, jak se přehoupne, začne být zas hic. Teď si pro změnu přejem, ať tam ještě chvilku zůstane :) Sušíme spacáky, karimáti i stan. Na místní chatě si docházíme na turecký nefalšovaný záchod, další naše premiéra. A jak prohlásil Jiřík, každý z nás se na této dovče nějak odpanil :) Myjeme se ve venkovní umývárce. S Marťou myjeme i hlavy. Málem nám upadly, jak byla studená, ale za pocit umytých vlasů to stálo :) Na vedlejší partu Čechů přichází Bulhar a chce zaplatit. Tak rychle balíme, abychom taky nemuseli platit :) Po nás však nic nechtěl. Asi to měli za ten fajrák, co dělali včera v noci. Nabíráme ještě vodu v umývárce, hladíme koně, dáváme Lipo malému chatárovi a pádíme pryč. Před námi máme partu Čechů, co utíkají před Bulharem, asi mu nic nakonec nezaplatili :) Scházíme trochu do údolí, asi abychom pak zas mohli vystoupat :) Čeká nás vrstevnice opravdu vyšších výšek. Uf. Sluníčko nás pěkně trápí. Zase je snad 30°C :) Nahoře dáváme zaslouženou sváču v závětří. Jak náročný byl výstup, takový je i sestup. Jiřík tam málem zas nechává kolena. V sedle Kobilino Branište 2145 m.n.m. se na nás vrhají místní psi. Nevšímáme si jich. Naší pozornosti ale neunikla jejich nádherná štěňátka. Bílej a Černej chlupácek. Ale nehladíme si je, i když nás to hodně láká, máme totiž jejich rodiče stále v patách. Odpočíváme až u vody mimo dosah psí smečky :) Koupeme nožky. Zase jsou unavené po náročné cestě. Před námi nás čeká ze začátku cesta po vrstevnici, pak ale zakončená slušným výstupem. Zatím nejhorším :) Když už konečně přelezem na druhou stranu přes Popovokapski Preval, čeká nás hupsání a přelízání pěkných budrů. Místy až slušná ferátka sem tam zajištěná řetězy. Scházíme pomalu k bivakovací chatě u Strašnoto Ezera. Je tu již dost lidí a není tu plácek pro stan. Kousek vidíme další jezero a krásně travnatou plochu kolem. V chatě se nám spát nechce, tak jdem k niže položenému jezeru. Sice nohy moc už neslouží, ale za to měkké spaní nám to stojí. Skupinka českých studentíků měla podobný nápad a stanují tu také. Jsou to Ti, co se přeci koupali v Rybných Ezerech v sukních :) Oplachujeme se v jezírku, pereme, vaříme. Kousek pod jezerem nabíráme vodu. Vše za hudby kytary a zpěvu od studentíků ;) Se tahaj po horách s kytarou, borci! Ale je to parádní poslech ;) K věčeři bramboračka a těstoviny. Pěkně se zatahuje a tak první noc dáváme na stan i tropítko. Teď si to nerisknem. Zalézáme a kecáme o Jiříkovo líbánkách v Bulharsku :)
5. den - 26.8.2008
Strašnoto Ezero, Maljovica, Elin Vrah 2654 m.n.m., Chata Ivan Vazov
Probouzíme se opět kolem osmé, a to v 7:58 :) Čecháčci vedle už kecají a někteří balí, prý už musejí do Prahy. Chystají se přejít po modré přes Raždaviski Preval, kde je i bivakovací chata. Cesta vede od jezera přes drsnější kopec plný suťovistka na druhou stranu do sedla k rozcestí Kamilata. Mělo by to být kratší než po červené přes chatu Maljovica. Ale potkali jsme se narozcestí Kamilata, tak nevím co bylo kratší nebo co Čecháčci dělali :) My totiž zvolili červenou, která je Bulharsku nejlépe značená. Takže jistota vyhrála. Ostatní barvy jsou trochu hazard ;) Zatím jsme si uvařili čajík. Konečně nacházím sacharin, který se mi zatoulal někde v batůžku a dávam si po několika dnech konečně čajík, co mi tak v horách chutná. Jiřík zase dává jen instantní kašičku od Dr. Öetkra (z čeho ten chlapák beru tu sílu a energii z tak malého pytlíku???). To my s Marťou dáváme chlebík. Já se salámem a Marťa s nutelkou. Snídaně je základ. Nabíráme zas vodu pod jezerem. Čecháčci tam dali uřízlou petku, aby to šlo lépjeji nabírat. Super nápad. Ale co řeknou ekologové? Balíme a jdem najít červenou. Slunko už zas pěkně šajní. Už jsme pěkně spálení a tak nám to není zrovinka příjemné. Krejeme se po různu šátky. Čeká nás hustý sestup nejdřív po velkých budrech, pak proplétání kosodřevinou. Ještě, že ta je vyšší než my a tak se kryjeme před slunkem :) povzbuzením jsou nám obrovské borůvky hned při cestě. S Marťou máme hned modré pusy :) Říkám si tak pro sebe, že je lepší jít do kopce ať už výstup je jakýkoliv, než scházet někam dolů. Naše trápení ukončí u chaty Maljovica, kde dáváme Colu. Chatař nás chtěl ošulit, ale bystrý Jiřík se nenechal. Díky jeho pozornosti jsme zbytečně nevydali 4L!!! To jsou padouši, zkouší to jak se dá. A to jsme nemluvili anglicky. To by nás asi ošulil ještě víc :) Chvilku sedíme na dvorku a střídáme slunko stín, dle toho jak je nám zima či horko :) a dáváme se do řeči s Čecháčkem, co spal s partou u Rybných jezer vedle nás a rozdělávali ten mega oheň. Oddělil se od nich. Zbytek jel na Melník. Jsou tu prý už 14 dní a jeli nejdřív k moři a pak do hor. Parta však hory nerozdýchala :) a tak ujeli do Melniku :) „Amatéři“ jak prohlásila Marťa, „měli to udělat přeci obráceně“ :) Přidal se k nám, ale byl to rychlík. Vždy nám zmizel a pak na nás někde počkal. Po krátkém výstupu do sedla Kamilata potkáváme naše spolunocležníky, co šli po té modré :) Čeká nás výstup, dost ostrý. Cestou nahoru s námi jde docela dosti lidí. Že by všichni měli stejnou cestu? Kde pak po chvíli přicházíme ke krásnému jezeru Elenski Ezero, kde to všichni zabalí a dávaj opalovačku :) My jdem dál a pozorujeme je shora. Cesta se klikatí stále nad jezerem ve skalách. Když zdoláme tenhle HC vrchol jménem Elin Vrah 2654 m.n.m., není to pro dnešek vše. Říkali jsme si, že už by jsme mohli mít konečně odpočinkový den :) jak se říká, že třetí den je odpočinkový na každém táboře či soustředění. Ale my jen přidáváme na obtížnosti! Čekali nás totiž ještě hřebínky a chození nahoru a dolu přes Goljam Mramorec 2602 m.n.m., Malak Mramorec 2598 m.n.m, Dodov Vrah 2661 m.n.m. Dnešní den jsme dali dost slušné převýšení. Njedřív HC vrchol 700m.n.m. a pak houpání sem tam o 500m.n.m. Fakt síla!!! Ale ty pohledy na Urdini Ezera po pravé straně v údolí, jak si tam prostě jsou krásně poskládaná v kaskádách stála za to! Fotíme a kocháme se. Útěchou a zpestřením nám bylo i nádherně velké stádo koní, kterým jsme museli projít. Stále jsme se otáčeli a žasli. Jak je můžou jen tak vypustit a k čemu je vůbec mají? Za sebou sledujeme hřeben, který jsme už prošli. Fakt síla. Na rozcestníku, co vede modrá do Monastýru trochu váháme. Můžeme jít dolů do kláštera nebo zůstat ještě v horách a jít k chatě Ivan Razov, Zůstáváme u hor. K chatě vedou dvě cesty. Buď po vrstevnici nebo přes kopec. Jiřík velí kopec! Chce totiž vidět 7 jezer. To chce asi každý z nás a tak zatínáme zuby a stoupáme na kopec Malak Mramor, který bych přirovnala k Stohu v Malé Fatře. Dle kamarádů Marti, kteří pojmenovávali kopce jako Velká a Malá Mrdka, dostává tento kopec nový název :) uhádnete asi který. Kopec to byl fakt slušný a to na dvakrát. Za ním totiž byl ještě Dodov Vrah. Mezi nimi je totiž krátké sedýlko a zdola nejsou oba kopce vidět! Jiříku zabijem Tě!!!! Takový krpál a jediné, co vidíme je zvonička místo rozcestníku. Tak si aspoň zazvoníme a scházíme k chatě Ivan Razov. Mraky se totiž přihnali a leží na straně 7 jezer. Takže i kdyby jsme nakrásno došli na okraj kopce, stejně by jsme nic neviděli. A hřeben, kterým jsme přišli drží mraky také. Že by jsme v noci prvně zmokli? Kde pak ;) hřeben mraky krásně udržel celičkou noc. Chata je od rozcestníku krásně vidět. Říkáme si, jak je asi daleko. Sakra daleko! Jak záhy zjišťujeme :) procházíme úplně jinou krajinou. Nikde žádné skály, kosodřevina. Kde to jsme? Kolem jen holé oblé kopce, samá tráva a krávy. Nepřešli jsme do Skotska? :) Vzpomínám na West Higland Way :) Chata nám připadá stále dál a dál. Jsme už vyčerpaní, hladový a usmažení od slunce :) Pozorujeme kravky, jak se pasou. Jsou krásně čisté. Konečně docházíme k chatě. Je zde plno místních. Zrovna jim z údolí přivezli na koních zásoby. Obhlídnem to tu a jdem stavět stan pod chatu k potůčku. Myjeme se, pereme. Vaříme br kaši s klobásou na cibulce. Jiříkovi to tak zachutnalo, že jsme museli uvařit ještě jednu porci :) tu jsme měli na další dny. No někde se pak najíme v hospůdce, snad :) Poklidíme po jídle a jdem na chatu na pivko. Dáváme i první bulharský šopák. Tedy to je dobrota!!! Vylizuju talíře i po Jiříkovi a Martě :) přisedá si k nám rodinka místních a společně večeří. Dáváme se pak do řeči a ochutnáváme jejich pálenku neboli rakii. Pivko a rakia udělali svý, když je člověk trochu tak nějak ucaprtán a tak se dostáváme rychle do nálady. Užíváme si místní pohody, plné bříška a chvilku klidu. Venku se zatím krásně setmělo. Ještě že pohotový Jiříček vzal čelovku. Na toho kluka je fakt spoleh!!! Cestou ke stanu si posvítíme ;) V chatě nám také rozsvítili. Nemají tu žádné vypínače. Stačí jen zatočit žárovkou a je světlo hned ;) Je plno hodin, místní už to balí a už nám ani nedají další pivko a tak se se smíchem potácíme ke stanu. Dnes se to panečku bude spát :) Ve stanu je veselo. S Jiříkem chytám záchvat smíchu, když si vyprávíme film Nekecej a pádluj, jak jeden týpek dělá polohu plodu, jak mu radí jeho kamarádíčkové, když ho napadne medvěd :) Medvěd si ho pak odnáší jako medvídě pryč :) Tohle téma nám vydrží nejméně půl hodiny. Marťa se nechytá, škoda, že film neviděla. Smích je tak intenzivní, že ještě lezu ven na záchod :) Aspoň beru nějaké to pití do stanu a slané oříšky. Za to fasuju od Marti i Jířka pusu :) jee to by mohlo být častější :) usínáme ani nevíme jak :)))
6. den - 27.8.2008
Chata Ivan Vazov, Rilský Monastýr
Vstáváme zas kolem osmé, tentokrát 8:06. Stan zas úplně orosený od vlhka z místního potoka. Opět jsme nedávali tropítko. Marťa s Jiříkem věřili, že díky mému sluníčku zas nebude pršet a okolní kopce zadrží mraky. Už se jim to začlo líbit a prý mne budou brát na dovolený s sebou, tedy aspoň Marťa :) Kolem našeho stanu se pasou krávy a koukaj, co to tu je za máničky :) Čekáme až vše kolem trochu oschne a zatím se vrtíme ve spacákách. Uvaříme si čajík a vodu na kašičky. Dojídáme se ještě perníkem Lord, naším nejoblíbenějším :) Debatujem nad výrobcem Dubea. Prý to vyrábí u Marti babičky v Dubenci. Ale na obalu je Praha 4 :) Vedlejší nocležníci, táta s dcerou, co stanovali v našem dohledu jsou už sbalení a vyráží na cestu. Fortníci. My čekáme až nám uschne stan a balíme taky. Jdeme pro vodu k chatě (teče z trubky vedle vchodu). Místní tu zkouší jezdit na koních, co sem večer dovezly zásoby. Dětska tu pobíhají a hrajou si. Dáváme jim české sladkosti. Nejdřív ani nechtějí a pak se o ně rvou :) Tak raději prcháme než dostaneme od jejich rodičů :) Jdem směrem zpátky po včerejší cestě jakoby ke zvoničce, ale více doprava. Cesta se táhne nekonečně táhlou travnatou plošinou směr Rilský Monastýr. U rozcestí ještě debatujeme nad 7mi jezery. Bohužel se tam stále drží mraky a je vidět, že stoupají, že se přehupnou i přes hřeben sem k nám. Takže Monastýr vyhrál. Jdem dlouhým traverzem přes pastviny. Jmenuje se to tu Topilata. Krávy se vyměnili za koně a pak ovce. Takže je na co koukat ;) Pasáček jednoho stáda si hlídal své ovečky a v ruce drží rádijko a poslouchal místní folklór. Něco tam divoce šmrdlaj na housle :) Na konci traverzu scházíme k osadě, kde sedí místní a hrajou na fujaru a klábosí. Baráčky mají velmi chudé. Vyhrabaná díra v zemi a podél kůlů nabitá prkna a střecha také skromná. Dovnitř se jim sotva vejde postel a stolek. Cesta vede do lesa. První velké stromy, které potkáváme. Koukáme hned po houbách :) cesta je pěkně strmá, takový singlíček jménem Čerhi Rid :) Jiřík už si mlaská, jak by to jel na kole. Dáváme pauzu pod krásně rostlým smrkem. Přisedá si k nám jeden hubeňoučký bulharský týpek. Razí také do Monastýru. Vypráví o místních zvycích, že nejí maso ve St a Pá, dává nám hrozinky, já mu na oplátku hroznový cukr ;) zpívá nám dokonce i chorály. Moc mu nerozumíme, skáče z jednoho jazyka na druhý. Vyrážíme, jenže jde za námi. Jiřík se mu evidentně líbí a tak s ním klábosí, hned jak ho dohoní. Na to jak je hubeňoučký tak je fofrník a utíká nám. Krajina se mění z louky se stromy na hustý listnatý les. Obdivujeme místní velikány převážně buky. Za chvilku slyšíme už civilizaci. Auta :( A přicházíme na parkoviště přímo k bráně Rilského Monastýru. Nádhera!!! Je to tak krásně udržované a velké, klobouk dolů!!! Vcházíme dovnitř a s úžasem pozorujeme pavlače kolem dokola monastýru s nádherným chrámem mnohoúhelníkového tvaru, který zdobí prostředek velkého nádvoří. Za ním se tyčí krásná zvonička. Když zvednem hlavu, vidíme krásně hory. No prostě pohádka. Chrám má koldokola podloubí pomalované krásnými barevnými freskami. Uvnitř je tradičně vymalován do tmavých černých barev. Oltář mohutně zdobený zlatem a velkými obrazy svatých. Před oltářem visí obrovský lustr, který je jištěný 4mi lany. Nechybí ani svícny, kde se zapalují modlitební svíčky. Ty lze zakoupit v kukani u vchodu. Procházíme i zbytek nádvoří a suvenýry. Zaujala nás obrovská kuchyň s očouzeným komínem místo stropu. Prý největším ve střední Evropě. Hledáme ubytko, ale míjíme jen poštovnu. Ptáme se v suvenýr a pán nás posílá do recepce vedle vchodu do muzea. Bohužel mají teď mši a tak jdem zatím na oběd. Procházíme druhou branou přes můstek, pod kterým pádí potok. Šinem si to do hospůdky. Sedáme ven, ale rozprší se tak, že rychle balíme a sedáme uvnitř. Náš první bulharský déšť. Objednáváme pivko, šopák a pečené maso a Jiřík vymodlené hranolky :) dokonce mu je posypali balkánským sýrem. Mluvil o nich celou cestu dolů :) Než dojíme je po dešti ;) Vyrážíme zas do recepce ubytovat se. Je tu fronta. Když jsme už skoro přišli na řadu, mnich vylezl z recepce a ptá se, kolik nás tu ještě je. Když uviděl Jiříka, řekl, že už mají plno :) takže smutní debatujeme nad kempem, který je prý nedaleko. Marťa je zklamaná, chtěla spát v monastýru. Už jsme na odchodu, když nás zarazí jeden z před námi ubytovaných Čechů. „Ahoj já jsem Vláďa, pojďte se mnou, na pokoji máme 6 volných lůžek!“ Vyrazilo nám to dech. Honem ho následujeme. Šlapeme po schodech až na tu nejvyšší pavlač. Nádherný pohled ze shora dolů na dvůr a chrám! Na pokoji se seznamujeme s jeho přítelkyní Helčou. Ubytováváme se, myjeme a jdem do hospůdky na pivko s Vláďou a Helčou. Marťa vypisuje pohledy nakoupené v suvenýrech, já smolim deníček a Jiřík drží konverzaci. Vláďa s Helčou jsou moc fajn. Vyprávíme si zážitky z dosavadní dovolené. Zjišťujeme, že přiletěli stejně a také letí zpět tím samým letadlem :) Po deváte mizíme do kláštera, prý se pak už zavíra. Co je na tom pravdy nevím, bylo naštěstí ještě otevřeno. V noci je nádherně nasvícený a panuje tu úžasný klid. Uléháme na super měkká lůžka a bojí se obrátit, abychom nerušili ostatní, děsně to skřípe :)
7.den - 28.8.2008
Rilský Monastýr, Rila, Belovegrad, Bansko, Chata Vihren
Helča s Vláďou brzy vstávají. Chtějí stihnou ranní bus do Rily. Chtějí přejet jako my do Pirinu. My jsme si řekli, že se nebudem tak honit. V klidu snídáme, já píšu pohledy, zabalíme a ještě si jdem prohlédnout naposledy Monastýr. Posíláme pohledy, nabíráme vodu a jdem skouknout bus. A sakra! Že my lajdáci se nepodívali včera a pořádně to nenaplánovali. Zlobíme se na sebe, když zjišťujeme, že nám poslední bus frnknul :) Jede totiž v 8 a 9:15 a pak až ve 3h odpo. Ale nejsme žádný mejdla a chytáme si, tedy Jiřík chytil, luxusního stopa až do Rily. Dva týpci v Oplu Vectra nás svezli za doprovodu super bulharského popu v jejich bouráku :) cestou koukáme po strmých zalesněných stráních. Řidič se opatrně vyhýbá divokým koňům, co sešli z hor a líbí se jim místní komunikace :) Vyhodí nás kousek od autobusáku. Jdem skouknout bus ať nám zas neujede. Máme ještě 3/4 hoďky do odjezdu a tak jdem nakoupit chleba, nějakou tu místní sůšu (Borovec doporučuju!), pálenku a Colu. Za bus do Belovegradu platíme 1,70L každý. Tam přestupujeme na bus směr Bansko. V Bansku jsme za chvilku. Zjišťujeme si minibus na chatu Vihren. Máme hoďku a něco. A protože máme hlad jako vlci, jdem najít hospůdku. Na náměstí je jich plno. Trošku nás ale nalezení náměstí potrápilo :) Usedáme pod deštníky místní minerálky a objednáváme bez jídeláku pivko, šopák a grilované prkénko :) kdo ví kolik to bude stát. Sympatický číšník nám to doporučil a taktně vnutil. Bylo to moc dobré. Šopáku přinesl velikou haldu, takže by nám pomalu stačil jen on :) ale už máme objednáno. Pěkně jim to trvá. Asi to masou někde terpve chytají :) a nám už je jasné, že minibus na chatu nestíháme. Snad pojede další. Konečně to sympaťák číšník nese. Na prknu jsou brambory trochu mastnější, na tom masíno všech možných druhů a kolem obloha a super pálivé papričky. Jiřík je celý rudý, když se do nich s chutí pustil. Překecal mne, ať je zkusím taky. Myslela jsem, že ho zabiju!!! Fakt síla. Ještě, že jsem to nepolkla :))) V klidu trávíme a dopíjíme pivko. Teď už máme po spěchu. Při naší siestě zahlédneme Vláďu s Helčou, jak se potulují městem. Než jsme na ně stačili zavolat, byli pryč. Po dlouhé době čekání něž k nám sympaťák přijde, platíme a jdem pomalu k avtogare. Naštěstí po delších peripetiích s taxikářem a paní za okénkem jedeme minibusem směr chata Vihren za 6 L. Cesta pěkně stoupá a klikatí se lesem. Ve dvou tisích míjíme výstavu psů a nechápem :) Asi se jim tu lépe dýchá či co :) Na chatě jsme za pár minut. Hledáme místo na stan. Bohužel všude kameny nebo si tu někdo zašel na záchod. Místní WC nejsou totiž nic moc. Ptáme se chataře kolik chce za noc. Nabízí nám bungalov za 5 Éček na osobu, bereme. Ušetříme tak ráno balení stanu. Máme v plánu brzy vyjít, abychom stihli zítřejší štreku. Jen výstup na Vichren nám zabere značně času. Je to přeci jen převýšení 1000 m.n.m. na pár km. Na bungalovu jsou dvě palandy a stolek. Zabydlujem se a zjišťujem, že na chatě je teplá sprcha. Je tu celkem fronta. Tak se jdem podívat na nedaleké jezero. Ještě je totiž světlo a škoda nevyužít zbytku dne. S Jiříkem vymýšlíme hru „chůze jen po kamenech“, kdo šlápne vedle platí pivo :) někdy celkem husarské skoky do dály, otočky, úskoky :) platíme nakonec všichni po 3 pivech :) jezero jsme nenašli jen pár stanů na parádních pláccích. Škoda, že tyto jsou mimo naši trasu na zítřejší ráno. Zpět hrajeme opačnou hru, nikdo nesmí šlápnout na kámen :) Ale v některých úsecích to fakt nešlo, např na suťovisku :) a tak to odpískáme. Na chatě dáváme konečně s Marťou první teplnou sprchu. Parádička!!! Uleháme na palandy a brzy usínáme. Cestovní den nás unavil víc než předchozí drsně exponované dny :) Zlaté hory!!!
8.den - 29.8.2008
Chata Vihren, Vihren 2914 m.n.m., Končento, Chata Javorov, Sv. Nikola
Nařídili jsme si budíka na 6h. Jiřík ranní ptáče skáče hned ze spacáku. Nám se s Marťou nechce. Bafe na mne „kuk“ no tak lezu ven :) stejně nám drze rozsvítil a odkráčel trůnit na místní super záchody :) Dáváme hygienu, snídani - Marťa opět nutelku na chlebík, já jen Bebečka. Přeci jen nechci zatěžovat žaludek před výstupem. Zapíjíme to kolčou ze včerejška. Jiřík asi ani nesnídal. Dozvídáme se, že je mu zle :( Asi po včerejším obědě ve městě nebo možná po pálence :) Balíme a vyrážíme v 7:25 vzhůru na Vichren. Prolézáme pásmo kosodřeviny, které rychle mizí. Zůstává jen tráva a šutry. Stoupání teda slušný. Na pár kilometrech musíme nastoupat 1000 m.n.m. V sedle pak už vidíme jen samou suť. Jiříka jsme někde ztratily za sebou. Počkala jsem na Marťu, aby nešla sama. A tak jsme povídaly a blbly, abychom nevnímaly drsný kus před námi. Stále jsme si za sebou hlídaly Jiříka, jestli je ok. Už byl na dohled. Šel pomalu, bylo nám ho líto :( Když není žaludek ok, je to v pytli. Ani tums ani černé uhlí zatím nezabralo. Koukáme zas chvilku před sebe. Nahoře na vrcholu sedí mrak. Modlím se, aby do té doby, než tam dorazíme, vodplul. Cestou od sedla se mrak rozevírá, jak kdyby má modlitba byla vyslišená. Marťa se nestačí divit. Že bych opravdu měla takovou moc :)) po chvíli už vidíme bulharskou vlajku. Hurá vrchol!!! Na chvilku se nám mraky otevřely a my se mohly podívat, kam jsme to vůbec vylezly. Objímáme se radostí, fotíme a tláskáme zasloužené sladkosti. Čekáme na Jiříka. Zase se zatáhlo a začla být pěkná kosa. Oblíkáme čepky a rukavice. Jak pak se hodí. Jiřík po delší době doráží svým hlemejždím tempem. Fotíme společnou vrcholovku a pomalu pádíme dál. Čekají nás ještě husté kousky. Jiřík se totiž dočetl o místním super hřebínku na červené. Jinak výstup nám dvěma trval 2:15 a Jiříkovi 2.45. Dle plánu jsme nad plán s hodně velkou časovou rezervou ;) Jiřík se s námi trošku začal zas bavit a posmívat se. Už prý s námi nikam nejede. No jo, ta chlapská ješitnost. Prý prodá všechny věci a dá se zase na chlastání :) tomu sám ale nevěří :) Docházíme přes sedlo beze jména ke hřebínku Končento. Podél něj vede jištění nataženým lanem mezi tyčemi. Je to lehoučký terén s úžasným výhledem na obě strany. Po pravé je vidět skalnatý útvar s údolím a v dáli nekonečně velké Bansko (pořádně ho zvětšili místní Sky&Golf resorty dotované z EU). Po levé straně sice máme zaražené mraky, ale sem tam je vidět protější svah se zalesněným údolím s pastvinami. Marti to je první hřebínek. Drží se pevně lana a našich rad, jak někdy šlápnout, aby obešla velký budr. Aby toho nebylo málo šinou si to proti nám dvě Rusky :) Ale vyhýbáme se v pohodě. V průvodci píší, že je tento hřebínek dlouhý 1,5km. Nám to spíše připadá, že jen 0,5km. Škoda. Další atrakcí bylo zastavení u železné miniboudy Končento. Je to noclehárna pro 10 lidí. Ale rekord je prý 16. Když vejdeme dovnitř, nechápeme, jak se tich 16 lidí poskládalo :) Zapisujem do deníku speciálního pro tu tuto chatu ( uvnitř mapa Pirinu, zajmovosti, atd. přimo v šité do vazby obrovské bichle), že jsme tu byli a necháváme jim tam nějakou dobrotu, jak je tu zvykem. Trochu se nám nechce ven. Je tu teploučko a útulno, hlavně tu nefouká :) Ale vyrážíme zas do mraků. Cestou potkáváme skupinku Slováků. Konečně slunko a vylézáme z mraku. Odpočíváme a shlížíme dolů do údolí kudy asi sejdem. Chceme dojít, co nejdál k Razlogu, odkud nám zítra pojede bus. Přidává se k nám krásná fenka, která se tu z čista jasna objevila. Má předkus a je hodně přátelská. Líbí se jí Jiřík a tak se stále motá kolem něj. Nás jen zkontroluje jestli jdem taky a zas pádí za Jiříkem :) Zkoušíme ji odehnat, ale marně. Přicházíme k chatě Javorov. A dáváme místní čočkovou polévku. Trochu studená, ale výborná. Místní kotě si to k nám přimašírovalo a usadilo se mi v klíně. Krásně hřeje. Asi si ho vezmu s sebou do spacáku :) Vymýšlíme plán na předposlední den. Jiřík se dočetl, že při cestě do Sofie se můžeme zastavit v termálních lázních a nebudem si zajíždět. Měli jsme totiž ještě zálusk na Melník. Ale ten je ještě hodně pod námi dole na jihu a Sofie na sever. Takže lázně vyhráli. Pes nám zatím zmizel. Doprovodil pána se psem, co šli dolů do údolí. Sestupujeme dál z kopců, je ještě brzy na stanování. Sestupujeme dosti zvostra. Aaaaa kdo neběží proti nám :) děláme nenápadný, ale fenka celým štěstím se k nám zas přidá. Doprovází nás až na konec lesa, kde hledáme plácek na stan. Docela bída. Ale pak najdem aspoň plácek na karimatky. Dáme zase širák. Stejně pršet nebude, že jo Míšo :) Nabíráme vodu z potůčku, ale jen na vaření a omytí. Vedle je stavba a tak si to už netroufnem pít ;) Vaříme zelňačku, na druhý chod nám už nevyzbyl benzín. Jakž takž jsme dovařili polívku. Jiřík šejkoval s bombou, aby to vůbec hořelo. Fenka se uložila vedle nás a usla. Lezeme také do spacáčků a při pozorování hvězd a mléčné dráhy nad námi usínáme. V noci mne a Marťu probudí vrčení fenky. Vydala se někam s hrozným vrčením. V dáli děsně štěkali psi. Teda takový strach jsem ještě nezažila. Ale když jsem viděla, jak Jiřík vedle pokojně spinká, zavřela jsem oči a spala dál. Přeci jen jsem ležela uprostřed mezi Marťou a Jiříkem :) Chudák Marťa se musela utěšit jiným pocitem než, že leží uprostřed :)
9. den - 30.8.2008
Sv. Nicola, Razlog, Dupnica, Capareva Banja, Paničiště, Capareva Banja
Ráno se probouzíme v 8:01. Slunko mezi stromy už prosvítá. Fenka sedí a čeká nedočkavě až vstaneme. Bohužel jsem vystrčila hlavu první já a tak se ke mne rozběhla s vítáním :) Dala jsem ji paštiku, za to že nás tak řádně hlídala. Slupla ji jako malinu a hladově na mne koukala dál :) Musela jsem se před ní skrýt ve spacáku, jinak by mne asi umazlila :) asi jí bylo přes noc smutno a chtěla si hrát :) Jiřík s Marťou začli už také vylézat ze spacáků a tak fenka dostala ještě krajíc chleba s paštikou od Marti. Sbalili jsme a vyrazili směr Sv. Nicola, u které jsme spali. Potřebujeme se dostat do Razlogu na avtogaru. Procházíme staveništěm nových Sky&Golf resort apartmánů. Myjeme zoubky u místní studánky s pergolou a grilem. Ještě pozůstatek, když tu byl jen les a turistická značka :) mezi novými apartmány to vypadá směšně :) Zase stopujem. Tentokrát nám Jiřík stopnul dodávku s chlebem :) sedáme dozadu a zabouchnou se dveře. Ani jsme se nerozloučili s naší kamarádkou fenkou a pádíme směr autobusák. Cestou jsme jí odháněli, ale zbytečně. Takže vzaní roha stopem za nás vyřešilo loučení se s ní. Dva týpci, co rozváželi chlebík, nás vyhodili přímo před autobusákem. Ještě dostáváme čerstvý chlebík :) Smějeme se, jak jsme to zas vykutili :) jdeme zjistit busy. Jede nám to až v 11:30, takže máme přes hoďku čas. Jdem do centra. Snad najdem nějakou směnárnu. Po směnárně, ale ani vidu ani slechu. Přemýšlíme, že vyberem z bankomatu. Protože ani banky nepremávají v sobotu. Ale pozor jedna přeci! Koukáme s otevřenou pusou. Fakt jedna má od 10-16h na hlavní promenádě. Honem měníme ještě 60 Éček, abychom měli na cestu do Sofie, nějaký oběd a suvenýry. V parku si rozdělíme peníze pěkně fifty fifty a utíkáme zpět na autobusák. Trochu zmatkujeme s místním Da a vrtění hlavou ve stylu NE :) a nasedáme do šíleného křápu směr Dupnica. Řidič nechává pootevřené prostřední dveře, asi místo klima :) pěkně tam mrznu, sedim přímo u nich. Jiřík s Marťou se zas v zadu pěčou horkem :) Stěhujem se hned při prvním zastavení, když pár lidí vystupuje. Jiřík si sedá k otevřeným dveřím a my s Marťou k sobě kousek před Jiříka. Užíváme si pohledu na jeho šťastný výraz ve tváři, že konečně chládek :)) Za cca půl hoďky nás vyhazuje řidič v Dupnici. Vypadá to tu dost divně. Vyhazuje nás na provizorní zastávce pod dálnicí. Míříme do centra a hned nařážíme na vybydlený autobusák. Je zavřený. Nový je přestěhovaný na nádraží. Busy však mají zastávku hned vedle na hlavní silnici. Přifaří se k nám taxikář a hned zjišťuje kam jedem a snaží se nám vecpat své služby. Také nám kazí náladu, že žádný bus nejede a tak. Taxikáři jsou na tohle experti. Raději se s nimi nebavit. Když je odmítnete, tak přijdou ještě jednou s nižší cenou. Tendle taky přišel. Ale mi počkali na bus. Jel za 30 min směr Capareva Banja. Taxikář chtěl po nás 40 Éček a my paltíme za bus 1,60 L každý ;) Jeden týpek se s námi dá do hovoru. Tedy spíše s Jiříkem jako vždy :) Povídá něco o místním Krakonošovi a ukazuje nám mystické postavy připomínající postavy z Pána prstenů. Ukazuje nám kde vystoupit. Ve městečku hledáme hospodu. Jsme už utrmácení a máme toho plné kecky. Ale zahlédneme minibus akorát vyráží. Jiřík ho pohotově zastavuje a naskakujem. Jede zrovinka na Paničiště, není to náhoda? :) V minibusu jedou akorát dvě mladé Bulharky. S jednou se dam do řeči. Mluví perfektně anglicky. Ptá se, proč vlastně jedeme teď pozdě odpo nahoru. Říkám, že se chceme vykoupat v termálních lázních. Záhy zjišťuji, že tam ale nic není, že lázně jsou dole. Nahoře lze jít tak akorát na 7 jezer a to trvá hodně rychlou chůzí bez batůžků 2 hoďky. Nabízí nám, že si můžeme nechat batohy u nich na chatě. Jedou totiž slavit nějaké narozeniny kamaráda chataře. Vezou mu jako dárek dort. Řidič nám zastavuje ale v zatáčce, kde se dělí cesta. Rozhodli jsme se i přes varování Bulharky vystoupit. Ostatní totiž ještě nic neví. Jiřík neumí anglicky :) Tak mu vysvětluji, situaci. Nevěříme a tak se vydáváme směrem Paničiště. Nalézáme jen obrovský barák, kde jsou místní turistické informace. Nic jiného :( průvodce Balkánskými horami kecal :( Tím jak jsme hladoví a unavení po celodenním cestování opravdu smutníme. Namažu aspoň chlebík s paštikou a rozdávám ostatním. Jdem směrem dolů a snažíme se chytit stopa. Po delší době opět Jiřík zabodoval. Stopnul luxusního gazíka :) Vystoupil hustý týpek a jeho dcera oba ve stylu punk. Naskakujeme na korbu a v poloze stojmosedmo sledujeme jízdu dolů :) tedy bomba!!! Sice je nám kosa, ale ten zážitek stojí za to :) Sledujeme výhledy do údolí, strmých svahů, vyrovnáváme zatáčky a smějeme se jak malé děti :))) do toho posloucháme super hity od Prodigy :) Týpek nám staví v Caparevě Banje u modrého hotelu. Hledáme zas lázně :) Chodíme městečkem sem a tam. Objevíme jen vřídlo. Dozvídáme se, že je to nejteplejší pramen na světě. Má 103°C a je cítit po železu. Fotíme se u něj a šaháme zda je tak horký, je :) V hospůdce vedle něj nás nechtějí nechat sednout u velkých stolů a malé jsou plné, tak jdem zas městem zpátky hledat jinou hospůdku. Je to tu dost bída. Naštěstí nacházíme jednu pizzerii. Dáváme pizu a šopák. Servírky se zas ptáme na lázně. O ničem neví :( a přitom na místní mapě města jsou nakreslené. Tak opravdu nevím, kde je chyba :( Rozhodli jsme se tuto noc spát v místním kempu. Je to tu dost frekventované a my jsme unavení hledat plácek na stan. Cestou zpět k vřídlu nás překvapí folklórní festival v místním mini amfiteátru. Paráda. Po jídle trochu kultury neuškodí :) Dětičky oblečené do krásných krojů tančí do rytmů místní tradiční hudby. Jejich paní učitelka jim radí a běhá kol dokola hlediště. Moc příjemná podívaná. Pokračujeme směr kemp. Nachází se pod městem a vedou k němu značky. Vypadá luxusně. Bereme místo pro stan za 15 L a dostáváme ještě klíče od bungalovu, kde se můžeme umýt. Stavíme stan vedle polské dvojce kluků, co tu brázní krajinu na kole. Mají ještě dvojici, která bydlí v bungalovu. Seznamujeme se později se všema čtyřma v kempovské hospůdce. Roztáčíme to se Zagorkou a výborně se bavíme. Je s nima fakt sranda. Vyměňujeme si česko polské názvy večerníčků a povídáme o cestování. Marťa se v pozdějších hodinách taky trochu chytá. Moc jim totiž nerozumí :) Ale pivka udělali také své a tak se konverzace pěkně plynula :) Jeden z Poláků dostává dokonce přezdívku. Vzniká tím, že Jiřík machruje s názvy dílů kola v drsném slengu sjezdařů. Prý malému talíři se říká Kašpárek. Poláci tomuto slovu nerozumí, tak se jim ho snažíme přiblízit. Jako že to je Joker v kartách. A proč se tomu tak říká ptají se. Jiřík vysvětlu, že je to proto, že když někdo jezdí na tenhle převod šlape jako blázen :) v tom se začnou všichni Poláci strašně smát a ukazují na jednoho. Ten hned dostává přeznívku Kašpárek a asi už se jí nezbaví, aspoň ne tento večer :))) Zagorka nám opravdu moc chutná. Ještě, že jí Poláci nepijí, protože by došla dřív :) Teď už musíme mixovat, když jim i vypijem Šutensko, zkoušíme německé pivo Beck. Tedy to jsme po.... FUJ už nikdy!!! Ve dvě ráno to už balíme a jdem spát. Zem je plná hrozných muld, což zjišťujeme až když si uleheneme. Musíme vylést a stéhujeme tak dlouho až najdeme rovný plácek. Usínáme velice rychle :)
10.den - 31.8.2008
Capereva Banja, Dupnica, Sofia, Praha
večer jsem si nařídila budíka, bus nám jede v 8h. Budík byl na 6:30. Ráno mne však probudilo šílený zjištění. Tak nějak ve spánku mi došlo, že jsem si nepřeřídila na letišti v Sofii čas o hoďku :O Honem se hrabu ve spacáku. Někde v nohách mám schovaný mobil. Uffff je 5:34 tož znamená, že je současného času 6:34. Díky tomu nahoře!!! Nezaspali jsme. Budím ostatní, ale nic jim o mém málem trapasu neříkám. Moc se jim ze spacáčků nechce. Přeci jen jsme toho moc nenaspali. Ani ne 4h. Balíme, myjeme, snídáme a kontorlujeme své věci. Poláci nás totiž večer strašili, že nám udělají bengálskou noc :) Už ale asi neměli sílu po tolika pivech :) Chtěli jsme jim aspoň my omotat kola toaleťákem, ale akorát začli lést ze stanu :) Loučíme se a jdeme na bus. Má zpoždění. Tak aspoň říkám Martě a Jiříkovi, co jsem málem vyvedla s nepřeřízeným časem :) Akorát bus přijíždí. Vyhazuje nás v Dupnici na hlaváku a zorvinka nám jede bus přímo do Sofie. Platíme 5L každý a před dvanáctou jsme v Sofii. Zjišťujeme u babiček sedících v nedalekém parku, že tramvají 5 se dostaneme do centra. Kupujeme lístky na mhdéčko za 1L a šineme si to do centra. Tramvaj je jaksi několik let po odpisu :) Při každém otevření a zvaření dveří to vypadá, že vypadnou :)) Centrum nás překvapí, že je zde skoro vše zavřené krom Mekáče :) Nikde žádné suvenýry a najít hospodu či restauraci je fakt umění. Máme hlad jako vlci. Koukáme po památkách a procházíme centrem. Prolezli jsme, co se dalo a žasneme nad mega katedrálou. Hlad nás stíhá a tak dojídáme aspoň poslední kousek chleba s paštikou. Najdeme konečně restauraci u parku. Dáváme aspoň polívku. Zajdem ještě koupit místo suvenýrů, když nejsou, Zagorku a nějakou tu čokoládu. A vyrážíme busem na letiště. Jedou tam dva, každý na jeden terminál. Zjistili jsme až dle busů, že sofijské letiště má dva terminály. Bohužel z letenky nevíme, ze kterého letíme. Proto bereme první bus, který přijel. Záhy se zjistilo, že to nebylo zrovna šťastná volba. Ocitli jsme na terminálu 2 a dle výpisů letů, zjišťujeme, že letíme z jedničky. Taxíka naberem a jdem pěšky. Ještě máme čas. Je to pěšky tak na 20 min. Poslední kousek se ale rádi svezeme busem, je totiž pěkný vedro a my toho už máme dost po celém tom dnu. V buse potkáváme rozjařenou partičku Čechů. Na letišti se potkáváme s Vláďou a Helčou, s dovjicí, co jsme s nimi jeli první den z letiště. Vyměňujeme rychle zážitky a dojmy, kontatky :) Za kontrolou kupujeme ještě nějaké maličkosti v krámech. Unavení a sedíme v čekací hale. Seznamuju se s Marťou s malou holčičkou, které se moc líbíme a pořád na nás dělá kukadla :) kupujeme pití do letadla a už je to tu, nalodění. Usazení v letadle, vyhlížíme z okínek a loučíme se v mysli s Bulharskem, zemí nekonečných možností!!! Pro mne jedna z nejlepších dovolených!!! Nádharné hory, parádní, sehraná trojka, 10 dní venku, neuvěřitelné zážitky, milý lidé, výborné pivo a šopák, divoké koně a psi, ..... pápápápápápápápápápápá
Hlášky účastníků zájezdu:
"Těžko říct tak z hlavy"
"Levá, kurva, levá"
"Malko, malko"
"Nedělej Zagorku!"
Komentáře
Přehled komentářů
Muselo to bejt super ... počtení nádherný ... louskal sem to "na dobrou noc" tejden :-)
Dobrej zájezd
(martin_100, 14. 12. 2008 12:05)