Mustang
Historie: Název „mustang“ pochází ze starého španělského slova „mestengo“, což znamená cizinec. Mustangové jsou potomci španělských koní, kteří byli před 400 lety španělskými dobyvateli dovezeni do Ameriky.
Tam se Španělé stále častěji dostávali do kontaktu s indiánskými kmeny. Indiáni nejdříve zabili a snědli každého ukořistěného koně, ale když si začali uvědomovat jejich hodnotu jako dopravních prostředků, naučili se je ovládat a jezdit na nich. Používali je k nájezdům za účelem získání dalších koní. Ti, kteří jim nevyhovovali prostě pouštěli na svobodu, a tak se mustangové rozšířili až na 2 miliony divoce žijících koní. Později řada z nich byla zabita, další byli používáni k tahu nebo ke šlechtění. V roce 1971 byl přijat zákon na ochranu divokých koní v USA, a tak ještě dnes můžeme ve velmi malém množství tyto divoké koně spatřit. Shromažďují se v rezervacích, horách a ve vyprahlých rovinách na západě Ameriky ve skupinách asi patnácti koní-klisny, hříbata a hřebci do dvou let. Hřebci od svých tří let žijí samostatně, odděleny od stáda. Skupinu vede vedoucí klisna, která je neustále na pozoru. Jejich stravu tvoří většinou keře a trnité křoviny.
Popis plemene: Život mustangů ve volné přírodě vedl ke vzniku odolného a silného typu koně, který vydrží prudké mrazy i velká horka s minimálním dostatkem vody. Od doby, co žije mustang opět divoce, se smísil s různými jinými plemeny, takže u něj nenajdeme jednotný vzhled ani standardní barvu. Je to houževnatý kůň a měří 134-155 cm. Má spíše malou a pěkně tvarovanou hlavu s výraznýma očima, velkými nozdrami a přímou linií nosu. Krk je krátký, záď velmi srázná, nohy jsou silné a suché a kopyta pevná. Zdomácnělí mustangové jsou často dobrými jezdeckými koňmi. Díky jejich vrozené odolnosti a přizpůsobivosti se hodí na vytrvalost, jízdu do terénu, ale i pro práci při chovu dobytka.