Jazzový tanec
Jazzový tanec je velmi oblíbeným stylem především u mladé generace. Jedná se o velmi dynamický pohyb, kterým taneční dokáže dobře vyjádřit svoje rozpoložení či přesně vystihnout charakter role, jenž mu byla přidělelna...
Po skončení 1.světové války došlo k velkému společenskému převratu. Zvyky a hodnoty předchozích generací byly zavrhovány. Život se měl prožívat a vychutnávat naplno. Byla to éra tzv. "ztracené generace". Mladých dívek s pruhovanými punčochami, krátkými sukněmi, tančící v kabaretech či nočních klubech a v klidu prohlašujících, že pouze vyměnily taneční sály předválečných dnů. Tanec se stával více neformální - těsné držení a časté výměny partnerů byly nyní společensky přijatelné.
Pouze jedinný hudební styl byl vhodný pro tuto generaci - jazz, nositel fox-trotu, shimmy, ragu, charlestonu, black bottomu a dalších různých kroků tohoto období. Jazz vznikal ke konci devatenáctého století ve špinavých tanečních sálech a bordelech jihu
Jazz vznikal na mnoha místech. V New Orleans, St. Louis, Memphis a Kansas City a dalších městech. Ale New Orleans byl a stále je důležitým centrem jazzu. Etnická paleta lidí která byla přitahována k barům a bordelům se stala významným faktorem ve vývoji jazzu. Než správu nad městem převzala Louisiana bylo New Orleans pod Španělskou a Francouzskou nadvládou. Do r. 1900 bylo město směsí španělů, francouzů, angličanů, němeců, italů, slovanů a nespočetného množství černochů, kteří byli původně přivezeni jako otroci.
První jazzové kapely obsahovaly "rytmické sekce" sestávající se z kontrabasu, bubnů, kytary nebo bendža a "melodické sekce" s jedním nebo dvěma rohy, pozounu, klarinetu a někdy dokonce i houslí. V dalších letech byl jazz převzat velkými orchestry jako "společenská jazzová kapela" sestávající z patnácti a více muzikantů. Dnes se obnovil zájem o éru "velkých skupin" (tzv. Big Band), třebaže má tato hudba málo co společného se skutečným jazzem.
Opravdový jazz se vyznačuje jistými charakteristickými rysy. Za prvé je to tendence zdůraznit lehké doby (2. a 4. takt) v kontrastu ke klasické hudbě, která zdůrazňuje 1. a 3. dobu. Druhým rysem je synkopování skrz rozsáhlé repetice krátkých, silně rytmických frází nebo "figur". Třetím rysem jazzové hudby je swing (pravidelná ale důvtipná pulzace, která oživuje 4/4 takt). Proto Swing musí být přítomen v každém dobrém jazzovém představení.
blebleble
(miloslava, 28. 12. 2009 11:11)