Etika velkochovů
M - ETHICAL
Člověk a mravnost
Jak se vyrábí salám, mami?
Maso si dnes jen výjimečně spojujeme se zabitým zvířetem. Milujeme své mazlíčky – pejsky a kočičky (mimochodem běžné „jídlo“ v Asii), ovšem ostatní zvířata degradujeme na pouhé stroje na maso, mléko a vejce. Zapomínáme, že to jsou cítící bytosti, prožívající strach, samotu, bolest, nudu či radost stejně tak, jako náš „nejlepší přítel“.
Aby byla uspokojena rostoucí poptávka po mase a mléce, bylo nutno přistoupit k průmyslovým metodám velkochovů, které absolutně ignorují práva a potřeby zvířat tím, že jim berou možnost volného pohybu, čerstvého vzduchu a sociální interakce.
Mnoho lidí by se bezpochyby stalo vegetariány[1], kdyby navštívili jatka, nebo osobně museli zabít zvířata, která jedí.
Celý život vězněných zvířat určených na porážku je nepřirozený. Zvířata jsou uměle oplodňována a plemeněna, kastrována, vykrmována s přísadou hormonů, aby rychle nabrala váhu, a po dlouhé cestě dopravena na jatka, kde je čeká brutální smrt. Pícháky, elektrické šoky, ohýbání ocasů, teror a hrůza ve velkochovech je doposud součástí "moderního" chovu, přepravy a porážení zvířat. Pravda o porážení zvířat je šokující. Ječící zvířata jsou omračována údery kladiv nebo elektrickým proudem, položivá jsou vyzdvižena za nohy do vzduchu a vláčena továrnami smrti. Jsou jim za živa proříznuta hrdla a zatímco krvácejí, je jim odřezáváno maso.
Slepice a kuřata
- slepice jsou inteligentní zvířata se skvěle vyvinutou pamětí, sociálními a komunikačními dovednostmi
- dokážou rozeznat své společnice, vybírají si své přátele, vzájemně se povahově odlišují, používají zvukové signály, a matky se dokonce dorozumívají i s ještě nevylíhnutými kuřaty
Jak se žije těmto zvířatům v „továrnách na maso a vejce“?
Ø tisíce kuřat se mačkají v temných halách, které naprosto vylučují jakýkoli přirozený, společenský život
Ø otřesné hygienické podmínky kuřata přežívají jen díky preventivním dávkám antibiotik; bolestivé infekce jsou přesto velmi rozšířené
Ø kuřata mají dnes kvůli genetickým zásahům sedmkrát větší velikost prsou než před 25 lety, což vede k častým infarktům, selhávání plic a zlomeným kostem, které neudrží tíhu vlastního těla
Ø jejich rodičům je zase drasticky omezována potrava, a ti proto trpí chronickým hladem
Ø nosnice žijí v klecích, které jsou tak malé, že v nich nemohou ani roztáhnout křídla. V těchto podmínkách nemohou naplnit své přirozené instinkty, což vede ke zjevným poruchám chování, které mohou přerůst v agresivitu a kanibalismus
Ø nosnice trpí mnoha nemocemi ze špinavého prostředí a genetických manipulací – patří mezi ně řídnutí kostí a poškození končetin (z drátěné podlahy), které přitahuje sekundární infekce
Ø jelikož kohouti nemají pro vaječné farmy žádný význam, jsou udušeni v plynové komoře hned první den života
Jakmile tato zvířata přestanou svým majitelům vynášet, směřují na porážku. Nešetrná manipulace, malé přepravní klece a neohrabaná jízda dále zhoršují jejich stres a zranění. Na jatkách jsou kuřata a slepice pověšeny za nohy na pohybující se na hák, který je dotáhne k elektrifikované vodě. Ne vždy se však omráčení podaří, a někteří ptáci jsou proto vykrvováni za živa.
Krávy
- krávy jsou věhlasné svým komplexním společenským životem
- přirozeně žijí v uzavřených rodinných skupinách, v nichž se navzájem znají a již jako telata si budují různorodé vzájemné vztahy. Své přátelství si dávají najevo vzájemným olizováním, které je tím delší, čím hlubší k sobě cítí vztah.
- krávy jsou také velmi inteligentní zvířata. Dovedou se učit od ostatních, rozumějí vztahu příčiny a následku a mají výbornou paměť.
Jak s těmito zvířaty zacházejí lidé ve velkochovech?
Ø dojnice nejsou v naprosté většině případů puštěny na pastvu a celý život tráví zavřené v kravínech
Ø do jednoho dne po porodu dojnici odeberou tele, přestože vzájemné pouto krávy a telete je velmi silné a oba silně křičí a brání se. Genetické manipulace způsobily, že se krávě tvoří osmkrát více mléka, než je přirozené. Kráva je navíc 2-3 měsíce po porodu znovu uměle oplodněna. Po velkou část svého života proto musí zároveň tvořit obrovské množství mléka a zároveň krmit nenarozené tele. Tato ohromná zátěž žádá svou daň na zdraví krav. Mezi časté nemoci patří bolestivé infekce vemene, poškozená chodidla, metabolické choroby a parazitická onemocnění; krávy samozřejmě trpí i prostým pocitem vyčerpání.
Ø hovězí maso se často získává od telat, která byla odebrána mléčným kravám. Tato zvířata stráví 8 týdnů izolována v malých venkovních ohradách, kde trpí nedostatkem pohybu, kontaktu s dalšími telaty a nemožností sát. Poté jsou přesunuta do společné ohrady, kde žijí do svého jatečního věku. Dostávají jen vysoce energickou stravu, která vyvolává metabolické poruchy, a intenzivní podmínky přispívají k rozvoji infekcí.
Ø telata masných plemen sice stráví prvních 7 měsíců s matkou na pastvě, ale poté jsou též odtržena a vykrmována podobně jako telata mléčných krav. V obou případech se telatům bez umrtvení odstraňují rohy.
Krávy i telata skončí na jatkách. Zvířata jsou do kamionů nahnána často velmi hrubým způsobem a nešetrný způsob přepravy dále zhoršuje jejich zdravotní stav. Skot má být omráčen střelbou ze speciální pistole, někdy se však nepodaří zasáhnout správné místo. Zvíře pak dostane jen bolestivou ránu do hlavy, a je podřezáno a vykrvováno při plném vědomí.
Prasata
- prasata jsou zřejmě nejinteligentnější hospodářská zvířata vůbec
- mají vynikající paměť, komunikují pomocí sofistikovaných zvuků, jsou schopna odhadovat, co mají jejich společníci v úmyslu, naučila se hrát jednoduché počítačové hry, a dokonce i zachránila lidské životy
- v přirozeném prostředí se ráda chladí bahnem, ale nikdy se neválejí v moči nebo výkalech
Co prožívají tato zvířata ve vepřínech?
Ø prasnice tráví těhotenství izolovány v malých kotcích na betonové nebo roštové podlaze, kde se nemohou ani otočit, natož hrabat v zemi nebo žít normální společenský život
Ø drasticky se jim omezuje potrava, a prasnice tak neustále trpí pocitem hladu. Následkem jsou poruchy chování – prasnice okusují ocelové tyče nebo hrabou do betonu
Ø před porodem prasnice přesunou do ještě těsnějšího kotce, který umožňuje selatům sát od zavřené matky mléko. Vinou stísněného prostoru a příliš velkého vrhu (mohou za něj genetické manipulace) prasnice mnoho selat zalehnou, pošlapou nebo pokoušou. Po 3-4 týdnech jsou od selat odtrženy; následují další umělá oplodnění a těhotenství.
Ø odstavená selata jsou krmena tuhou stravou, kterou však ještě nedokážou správně trávit, a trpí proto až smrtelnými průjmy. Stísněné prostředí, nedostatek mentální stimulace a míchání s neznámými prasaty (několikrát za život) ústí v agresi a abnormální chování; lidé jim kvůli tomu mohou bez umrtvení řezat ocasy a zuby. Bez anestetik se provádí též kastrace. Selata i prasnice v těchto podmínkách snadno podléhají mnoha bolestivým nemocem, mezi něž patří problémy s dýcháním, chromost, záněty kůže a parazitická onemocnění.
Ve věku 6 měsíců selata dorostou do jateční hmotnosti, a jsou poslána na jatka. Stejný osud čeká vyčerpané prasnice. Zvířata jsou, mnohdy za pomoci hrubého násilí, nahnána do kamionů; nešetrný způsob přepravy dále přispívá ke stresu a nemocem. Prasata mají být omračována elektrickým proudem, ale výsledkem je často spíše elektrický šok. Mnoho prasat se navíc z omráčení probouzí v době, kdy z nich proudí krev.
Ryby
- mnoho lidí vnímá ryby jako primitivní zvířata, která nevědí ani sama o sobě, ovšem tento pohled je zcela v rozporu se současnými vědeckými poznatky
- ryby mají bohatý společenský život a kognitivní (poznávací, rozumové) schopnosti, které se v některých aspektech vyrovnají úrovni primátů
- jsou schopny vnímat bolest a očekávání bolesti ve srovnatelné míře jako savci. Lidé však s těmito zvířaty zacházejí, jako by to byly neživé předměty
- poptávka po rybách z oceánu je tak velká, že je rybáři loví pomocí obrovských, až kilometry dlouhých sítí nebo šňůr s háky, které pustoší vše, co jim přijde pod ruku. Mnoho ryb utrpí těžká zranění, vykrvácejí nebo se udusí; jiné až několik dní bojují o život a snaží se vyvléci. Ryby, které žijí ve velkých hloubkách, často nevydrží změnu tlaku a vyzvrací své vnitřnosti. Kromě žádaných ryb se do sítí zaplétají ohromná množství dalších vodních živočichů – včetně delfínů a jiných savců – kteří jsou pak se zraněním nebo mrtví (zabití) házeni zpět do moře. Oceánské ekosystémy nezvládají nápor průmyslového rybolovu, a oceánské ekosystémy a rybí populace jsou dnes na pokraji kolapsu.
Ø na farmách ryby tráví celý svůj život v přeplněných vodních klecích, kde neustále narážejí do ostatních i do stěn
Ø kvůli špinavému prostředí trpí mnoho z nich parazitickými infekcemi, poraněními a dalšími nemocemi
Ø životní podmínky některých chovů jsou tak otřesné, že 40% ryb uhyne dříve, než je lidé stačí vylovit, zabít a zpracovat
Ø rybí farmy navíc plýtvají zdroji potravy a znečišťují životní prostředí tunami exkrementů, krmivem plným antibiotik a choroboplodnými zdechlinami
Ryby na farmách se nechávají před smrtí hladovět, aby neznečisťovaly vodu při transportu. Některé ryby lidé zabíjejí tak, že jim rozříznou žábry a ony vykrvácejí k smrti. Mnohdy je ovšem zaživa házejí do ledu. Ryby jsou studenokrevná zvířata, a zažívají proto pomalou a bolestivou smrt umrznutím nebo udušením.
Leonardo da Vinci řekl: "Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme ze smrti druhých. Jsme chodící hřbitovy!
L.N. Tolstoj napsal, že "zabíjením zvířat kvůli jídlu v sobě člověk nevyhnutelně potlačuje svoji nejvyšší duchovní schopnost - soucit a milosrdenství k živým stvořením jako je on sám - a otupováním svých vlastních citů se stává krutým". Také upozornil, "že pokud jsou naše těla živými hrobkami zabitých zvířat, jak můžeme očekávat, že na Zemi zavládnou ideální podmínky".
Požadavky ochránců zvířat k této problematice:
- Zákaz chovu prasat a telat na mřížových podlahách, místo toho jejich umístění na podlahu vystlanou slámou a možnost volného výběhu.
- Zákaz přivazování a přechovávání prasnic v klecích. Dostatečný prostor pro prasnice. 1/3 nebo 1/2 čtverečního metru je málo pro jedno zvíře.
- Zákaz vykrmovacích boxů pro telata a mřížovaných podlah. Místo toho chov telat ve stáří od osmi týdnů ve skupinách na slámě.
- Musí se najít humánní způsob zabíjení kohoutků, který nezpůsobuje jejich trápení.
- Zákaz ucvakávání zobáčků u slepic.
- Zákaz klecových chovů pro slepice a povinnost značkovat vajíčka, pocházející z těchto drůbežáren, aby spotřebitel dostal možnost volby.
- Přizpůsobit osvětlení přirozenému životnímu rytmu zvířatům ve velkochovech.
25.5.2009 - Rozhovor pro Magazin Maranatha Lifestyle
1. Jste prezidentkou organizace ohz (ochránci hospodářských zvířat). Já osobně si Vaší práce velice vážím a děkuji Vám za vše, co pro zvířata děláte. Mohu Vás poprosit o stručné shrnutí činnosti této organizace a cílů, ke kterým směřujete?
Předem bych Vám ráda poděkovala za Váš zájem o naši organizaci na pomoc nejen tzv. hospodářským zvířatům, Vaše sympatie s našimi nezištnými aktivitami pro zvířata a v neposlední řadě také za Vaši podporu. Občanské sdružení ohz bylo z mé iniciativy založeno před deseti lety a od té doby bojujeme pomocí osvěty veřejnosti proti živnostem spojenými s trápením zvířat, především v zemědělství a v pokusných laboratořích, a to z hlediska zvířat, ale i konzumentů a z hlediska ochrany životního prostředí. Nekompromisně odmítáme každý trýznivý chov a využívání zvířat, jež je spojeno s jejich utrpením. Odmítáme průmyslové velkochovy se zvířaty, zbytečné transporty zvířat, pokusy na zvířatech (včetně medicínského výzkumu), hony, cirkusy se zvířaty, držení zvířat pro kožešiny, genetické manipulace a patentování zvířat, ale i všechny další formy zacházení se zvířaty, které je poškozuje, působí jim utrpení nebo je zabíjí. Je smutné, jak málo lidí si vůbec uvědomuje, že tzv. hospodářská zvířata jsou člověkem nejvíce zneužívaná živá stvoření. Zaměřujeme se i na propagaci veganského stylu života, jakožto životního stylu, který nejen zdravotně, ale i eticky, duchovně a morálně přispívá k soucítění člověka se zvířaty a k nenásilí. Veganství je prvním krokem k ulehčení života všech hospodářských zvířat, ale také pro ochranu životního prostředí. Pořádáme
2. Jsou podmínky ve velkochovech zmíněné v článku spíše raritou či běžnou každodenní záležitostí?
Podmínky ve velkochovech zmíněné v článku bohužel popisují skutečné dění v dnešních „výrobnách“ nejen masa, ale i mléka, vajec a produktů z těchto surovin. Jen velmi zřídka při našich rešerších nacházíme chovy, kde se sice mají zvířata o trošku lépe (např. některé ekofarmy), ale i zde zůstává problém s umělým oplodňováním, kastrováním bez umrtvení apod., strachem a stresem způsobující přeprava na jatky až po samotné zabíjení.
3. Kdybych tyto záležitosti neviděla na vlastní oči, skoro by se mi ani nechtělo uvěřit, že je tohoto člověk schopen a hlavně, že se takové věci skutečně dějí. Jak je možné, že takovéto týrání zvířat velkochovům „prochází“?
Zvířata jsou dnes pro mnohé zboží – věci a ne živé bytosti cítící strach, bolest a utrpení stejně jako my. Jsou to porodní stroje a „výrobci“ masa, mléka a vajec. V živočišné výrobě je na prvním místě zisk a nízké náklady. Podle toho se se zvířaty zachází. Na základě našich zkušeností jsme došli k závěru, že v otázce ochrany zvířat nelze účinně bojovat právními prostředky, protože zákony slouží především ke krytí všech osob prosperujících z živočišné produkce. Jsme zklamáni nezájmem úřadů o řešení pohody zvířat nebo jejich snahami případy týrání zvířat bagatelizovat.
4. Týrání bezbranného tvora je pro mne naprosto nejstrašnější počin, který může být. Jak mohu přispět k tomu, aby se to dále nedělo?
Zvířatům lze pomáhat různými způsoby. Podle mého názoru je nejefektivnější takový životní styl, který není závislý na produktech ze zvířat. Já osobně jsem již 12 let veganka, tzn. že nekonzumuji žádné živočišné produkty včetně medu, nenosím kožené výrobky ani vlnu nebo hedvábí, používám kosmetiku, která není testovaná na zvířatech včetně samotných ingrediencí, pečuji o své zdraví tak, abych se obešla bez nepřirozených léčiv a dalších chemikálií testovaných na zvířatech. Za tu dobu jsou to tisíce nepřímo zachráněných životů. Dalším způsobem pomoci může být přímá záchrana jednotlivých zvířat, která by se ale měla řešit individuálně. Pokud například z haly, kde je namačkáno tisíce zvířat, vezmu jedno nebo několik málo a pustím je na svobodu, zachráním tím sice jejich holý život, ale problém tím vůbec nevyřeším. Jiná situace je, když mám možnost převzít např. starší zvíře, které „to má spočítané“ a umožním mu další roky pokojného života v přirozených podmínkách. Můžeš také podpořit organizace, které se těmito formami pomoci zvířatům zabývají buď tím, že jim pomůžeš aktivně s osvětou veřejnosti nebo finančně dle Tvých možností. Čím dřív nás bude víc, tím lépe pro zvířata a celou naši planetu.
Zamyšlení:
Asi nejčastějším argumentem pro konzumaci masa, mléka a vajec je, že člověk je všežravec a že tyto potraviny obsahují nezbytné látky, které jinde nenalezneme (nebo jen velmi obtížně). V tomto článku jsme však chtěli poukázat především na to, k čemu vede bezmezná víra davu v tyto vědecky nepodložené polopravdy. Kdybychom řekli např. alkoholikovi, že alkohol je „přirozeným“ produktem kvašení cukrů, které potřebujeme k životu a že pomáhá uvolnit nahromaděný stres (což je jistě zdraví prospěšné), pak jeho srdce zajásá … protože má svoji neustálou chuť na alkohol „vědecky“ podloženou. Že člověk může sníst maso, vypít mléko nebo sníst vejce, není žádným zvláštním důkazem toho, že by byl všežravec nebo že by tyto potraviny potřeboval ke svému životu jako nenahraditelné. Problém tedy nespočívá ani tak v tom, že se tyto potraviny konzumují, ale především v tom, jak se tyto potraviny vyrábějí a jakým způsobem se propaguje jejich konzumace. Důvody pro jejich konzumaci jsou ve společnosti představovány nikoliv jako odklon od přirozeně ideální rostlinné stravy, ale jako „zdravotní“ propaganda „nenahraditelných“ potravin, které vyrábí a distribuuje několik obřích masokombinátů, mlékáren a potravinářských koncernů, které díky tomu mají enormní zisky. Při hlubším zamyšlení zjistíme, že hlavním důvodem pro konzumaci masa, mléka a vajec je především finanční zisk výrobců a distributorů těchto potravin … a že jediným opravdovým výsledkem této „kulinářské“ propagandy je dramatický nárůst skleníkových plynů pocházejících z velkochovů, zamoření spodních i povrchových vod zvířecími výkaly, hormony a antibiotiky, která se zvířatům podávají kvůli otřesným podmínkám ve velkochovech, zneužívání většiny orné půdy světa k pěstování krmiva včetně kácení a drancování pralesů, nepředstavitelné utrpení desítek miliónů zvířat v „továrnách na maso“ a nakonec dramatický nárůst srdečně-cévních onemocnění, rakoviny, diabetu, gastroenterologických a autoimunitních chorob, které jsou v naprosté většině případů zapříčiněny právě [nadměrnou] konzumací živočišných potravin. Něco jiného je, když Eskymák, africký Masaj nebo sibiřský Čukča nemá jinou možnost, než konzumovat mléko a maso ze svého stáda, za které by ale neváhal položit svůj vlastní život. Žijeme v poškozeném světě plném utrpení, boje, nemocí a smrti, to nás ale v žádném případě neopravňuje k tomu, abychom toto zlo schvalovali, rozmnožovali a činili z něj zdroj zisku.
[1] Existují i jiné bezmasé výživové systémy – např. vitariánství (konzumace pouze syrové rostlinné stravy), veganství (konzumace pouze rostlinné stravy, ne nutně syrové) nebo makrobiotika.