Dopravní nehoda
Čekala na něj, nešel. Kde sakra je, snad se mu něco nestalo..? Najednou ho spatřila, milovala ho, znala každý jeho detail. Rozběhla se za ním ,ale zapomněla se rozhlédnout přes silnici. Mladík uslyšel už jen skřípání brzd a ránu. Přiběhl k události. "Neee, to není možný!Prosím, lásko, vydrž, bude dobře, prosím, zůstaň se mnou!" Dívka, celá zakrvácená, pootevřela oči: "Miluji tě", zašeptala. "Já tebe taky a moc, ale musíš vydržet, neboj za chvilku přijede pomoc a bude všechno zase dobrý."
V nemocničním pokoji: "Miláčku?" zaznělo tichým hlasem, kluk přiskočil k posteli "Ano?Slyšíš mě?Počkej chvilku zavolám doktora!", řekl. "Ne" odvětila dívka, ale chlapec neslyšel. Přivedl doktora a ten si ji odvezl na nějaké testy. Když byli opět sami, v klidu na pokoji, řekla dívka chlapci rozechvěným hlasem "Já necítím nohy" a rozbrečela se. Chytil ji za ruku, políbil a zašeptal: "Já tě miluji, nezáleží, jestli budeš chodit nebo ne, hlavní je, že žiješ." Dívka byla, ale pořád smutná "To od tebe nemůžu žádat." "Ty můžeš všechno a počkáme si co řekne doktor, třeba se vyléčíš nebo to vůbec není tak jak si myslíš." Pohladil ji a musel odejít na příkaz sestřičky.
Další den: "Ahoj" usmál se, "Jak se máš? Byl tady doktor?" Dívka mlčela. Přišel k ní: "No tak co se děje?" "Je to tak, jsem ochrnutá, sice se to dá cvičením vylepšit, ale.." odmlčela se. "Co ale..? Spolu to zvládneme, lásko" pousmál se. "Seš úžasnej, strašně moc tě miluju."
Po týdnu dívku pustili z nemocnice, byla na vozíčku. Začala chodit na rehabilitace, po třech měsících se dokázala sama postavit, její kluk jí hodně pomáhal. Půl roku uběhlo velmi rychle a dokázala chodit s berlemi. Dlouho netrvalo a chodila úplně sama. Byla svému milému vděčná, že s ní vydržel i přes to všechno. Bez něj by to nikdy nezvládla, neměla by sílu, držela ju snad láska?