Skokové ježdění
V porovnání s jinými jezdeckými odvětvími vzniklo skokové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě.První oficiální soutěž parkurového skákání byla zorganizována v roce 1864 v Dublinu. V roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her.
Parkúr-> Dráha, kterou musí soutěžící projet v časovém limitu. Překážky jsou očíslované v pořadí, v němž musí být překonány.
Práce na kavaletách-> Dobrou přípravou pro skokový trénink je práce na kavaletách. Kavalety jsou lehké dřevěné překážky vysoké tak 15 až 30 cm. Dobrý způsob jak zlepšit rovnováhu koně s jezdcem na hřbetě a naučit ho odhadovat vzdálenosti. Postupně můžeme počet kavalet zvyšovat, když je koník i jezdec dostatečně připravený,můžou přejít k samotnému skákání.
Křížky-> Nejjednodušší a nejzákladnější překážkou je křížek. Tato překážka nám pomáhá určit střed skoku a správně na něj najíždět.
Typy překážek-> a) výškové - za výškové skoky považujeme například kolmák. Je to svislá překážka, stavěná pouze do výšky.
b) šířkové překážky - šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem například různé druhy oxerů a triple-bar.
c) vodní příkop - Příkop naplněný vodou je známá parkurová překážka. Je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Je to čistě šířková překážka, která se liší tím, že kůň při jejím špatném překonání skočí do vody.
Soutěžní kategorie ->
Z - max. výška 100 cm
ZL - max. výška 110 cm
L - max. výška 120 cm
S - max. výška 130 cm
ST - max. výška 140 cm
T - max. výška 150 cm
TT - max. výška 160 cm
Chyby na překážkách-> Zastavení koně před překážkou (3 tr. body),druhé zastavení (vyloučení dvojice pro neposlušnost koně), shození překážky ( 4 tr. body), omyl v parkuru (vyloučení dvojice), pád jezdce nebo koně (vyloučení dvojice)