Práce na lodi Manuel 2008
Po srazu naší třídy z učiliště na jaře v Děčíně jsem byl tak trochu ,,nahlodaný,, vyprávěním kluků, kteří u plavby zůstaly. Začal jsem si pohrávát s myšlenkou, že bych to ještě na stará kolena zkusil. Začal jsem na internetu hledat informace jak by jsem se dostal někam na loď a netrvalo dlouho a já jsem seděl v Děčíně ve firmě Befrag. Předložil jsem potřebné doklady, ale moje mínus bylo, že jsem neměl žádnou praxi, naopak výhodou byla dobrá znalost německého jazyka. Zprvu se zdálo, že to bude všechno dlouho trvat, než se najde někde nějaké místečko, ale už na zpáteční cestě z Děčína mi volala paní, že během dvou týdnů mohu nastopit na Německý tanker Manuel.
Nastal den D - 28. října 2008 a já se vypravil se spoustou věcí vlakem do Děčína odkud nás měl mikrobus dopravit na lodě k vystřídání.
Cesta vlakem byla stejně dlouhá jako před 25 lety. Měl jsem 2,5 hodiny na to si zavzpomínat na časy dávno minulé. Je to až neuvěřitelné jak se mi začaly vybavovat kluci a holky, kteří s námi tenkrát jezdily tímto večerním vlakem.
V Děčíně mě a ještě další chlapy naložil řidič do mikrobusu a rozjeli jsme se směr Německo. Ani nevím kudy jsme jeli a na kterých místech jsme stavěli. Byla to dlouhá noc a až nad ránem mě vysadily někde nad Bonnem u Rýna a tam jsem čekal další dvě hodiny, než se z mlhy vynořil ohromný kolos s názvem Manuel.
Po nalodění jsem se šel představit kapitánovy a posádce a ubytovat se. Loď byla fungl nová a tak bylo všechno moderně zařízeno. Za půl hodiny po nalodění jsem už stál v monterkách na palubě a začalo se makat. První dny byly všelijaké, ale stále jsem doufal, že se to nějak vylepší. Jak dny přibývali začal jsem mít dojem, že voda už není pro mě. Jelikož na lodi byly tři lidi s kapitánským patentem, tak loď mohla ject non stop a to byla hrůza. Spánek byl pouze na předpys a tak mě to začalo pomalu sejřit, protože na kamionu jsem byl zvyklý na pravidelné pauzy a pravidelné spaní. Další nepřijatelná věc byla, že si nešlo normálně nakoupit,m protože v přístavech, kde jsme vypouštěli se nesmělo vůbec opouštět plavidlo a nikde jinde jsme nekotvyli. Loď jela dnem i nocí a stále jsme se potloukali po Rýně a přilehlých kanálech. Antwerpy, Amstrodam a zpět do Německa. Za 22 dní jsem odpracoval na lodi 230 hodin a jednou jsem si byl nakoupit, což mě docela přesvědčilo, že tato práce opravdu není pro mě.
19.listopadu jsem se rozloučil s posádkou a i když mi kapitán nabízel, abych se po volnu znovu vrátil s díky jsem odmítnul a vysvětlil mu proč mi tato práce nevyhovuje.Vysadili mě přímo v Bonnu, kde jsem čekal 5 hodin na odvoz do Děčína. Doprava to byla strašná a člověk jako já, který je zvyklý na pohodlí v kamionu musí z tohodle ,,onemocnět,,.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Martine
Přečetl jsem si tvé příspěvky z cest po zahraničí a upřímě před tebou smekám. Obdivuji tvou odvahu a kuráž , se kterou se vrháš do nových neznámých vod.
Přiznávám, že i já jsem s tím střídáním zaměstnání podobný. Dost mě zaujalo vyprávění o té tankerové lodi, protože i já jsem si v Děčíně vyzvedl služební plaveckou knížku a lehce si pohrával s možností na nějakou podobnou loď dostat.
Jsem rozvedený, bezdětný a naprosto bez závazků. Vlastně jeden závazek mám - mého psa Axu.
Mám dojem, že jsme zhruba stejně staří. Mě letes bude 42 let a mám pocit, že ve svém životě musím něco zásadního změnit.
Vím, že je to zvláštní dotaz, ale poradil by jsi mě jak bych měl začít ? Absolutně nemám žádný problém se ze dne na den sbalit a někam odjet. Jen toho mého psa musím všude brát s sebou. S němčinou jsem na tom dost mizerně. Něco lehce sice ovládám, ale není to Bůh ví co.
Měl by jsi pro mě radu jak začít ?
Přeji ti fajn den a budeš-li mít chuť a náladu, tak se mě pokus třeba navést nějakým směrem.
Ahoj Pavel Navrátil, Liberec
navratil-liberec@seznam.cz
Dotaz
(Pavel Navrátil, 26. 4. 2012 11:58)