Od mého narození se toho dělo docela dost a určitě se ještě něco dít bude, tak ať o tom víte i vy...
18. červenec 2015
Poznatek dne: Při žvýkání buvolí kůže nelze čůrat se zvednutou nohou.
30. leden 2015
Dokopat paničku, aby o mně podala nějaké zprávy, je v podstatě zázrak. Tlapka se mi po operaci krásně zahojila, takže už skoro půl roku zase krásně běhám. Minulý měsíc jsem chytil do ucha zánět (nejspíš jsem ho chytil od paničky ). To už je taky v pořádku. Užívám si nově napadaného sněhu - krásně se v něm rochním. Akorát se mi na přední pacce objevila nová boulička a já si ji lížu jak jen můžu, dokonce jsem rozcupoval ponožku (a sežral ji, ale pšt). Takže mi panička vyhrožuje veterinou. Já tam ale nechci!
24. červenec 2014
Další návštěva veteriny. Už jsem tam skoro jak doma. Další odběr krve a ultrazvuk jater. Játra jsou prý hrubší než by měla být, ale nádor tam není. Tak baštím prášky a v pátek na kontrolu. Operace se zřejmě odloží.
22. červenec 2014
Předoperační odběr krve - vysoké jaterní testy (9x).
červen 2014
Objevila se mi boule na pravé zadní pacce mezi prsty. Pan veterinář nám dal mastičku a pokud se to nezlepší, nejspíš mi ji vyřízne.
20. listopad 2013
Dokopat paničku, aby něco napsala je celkem zázrak. Takže abyste věděli, léto bylo hrozný - i ve stínu bylo strašný vedro - tak se dalo jenom ležet a ležet. Ještěže je už podzim a není takový vedro. Taky jsem si natrhl a posléže utrhl dráp, ale tentokrát na levé zadní. No panička má ze mě "ohromnou radost" jaký jsem to šikovný pejsek.
30. duben 2013
Utrhl jsem si dráp na zadní levé pacce. Au, au au!
10. listpad 2012
Konečně už není takový vedro. Jupí!
10. květen 2012
Už aby byl podzim nebo ještě lépe zima. Je teprv květen a to vedro je neúnosný. S paničkou oba dva svorně funíme a flákáme se na zahradě, protože v tomhle počasí se nedá ani nic jinýho dělat.
23. dubna 2012 se ze mě stal strýček. Gratulujeme do Dohalic sestřičce Apolence a malému Barnabáškovi přejeme mnoho zdraví a mnoho šťastných let
P.S. panička doplnila fotogalerii na rajčeti hoo.rajce.idnes.cz
21. březen 2012
Zima nám už skončila a začalo jaro... Vykouklo sluníčko a mně je zase hrozný vedro. Ten přechod ze zimy do tepla je fakt strašnej. Než ze mě opadá to strašný hafo chlupů, to zas potrvá. Když já se tak nerad nechávám česat...
29. červenec 2011
Tak už jsem skoro zdravý. Před dvěma týdny se mi na hlavě udělal takovej fujtajbl. Tak mě panička naložila k dědovi do auta a vyrazili jsme směr veterina. Tam se na mě paní veterinářka podívala a hned jí bylo jasný, že mám zapařenou hlavu . Takže jsme dostali mastičku a mě oholili hlavu. Panička si teď ze mě dělá srandu, že vypadám jako skin.
Taky si koupila kolečkový brusle. Má v plánu, že spolu budem "běhat". Pche, stejně jí to zatím nejde...
24. březen 2011
Včera bylo prima odpoledne. Seznámili jsme se Simčou a jejími hafany Citym a Balůem. Šli jsme společně na dlouho procházku po Proseči a bylo to moc fajn. Balů a City byli k neutahání a tak jsem si na louce lehnul a nechal jsem ty dva rarášky ať si klidně skotačí. Co já bych se namáhal s nima běhat kolem dokola ale po nějaký půlhoďce mi to nedalo a taky jsem se párkrát proběhl, ale oni byli tak rychlí, že mě to pak přestalo bavit, nebudu přece ze sebe dělat blbce a tak jsem sebou plácl zase na zem a nechal se drbat. Když začalo být paničce zima, šli jsme pomalu domů. Panička se nemohla vynadívat, jak kluci chodí hezky u nohy a domlouvala mi, že bych to měl taky zkusit, ale já se nedám přemluvit . Šli jsme okolo malé berňačky a vypadalo to, že už se holka tolik nebojí, je moc pěkná, ale je to ještě štěndo uštěkaný . Doma jsme pak ještě trochu kravili na zahradě, když jsme čekali až našim kamarádům přijede odvoz. Taky jsem se přidal k dovádění, ale po chvíli jsem sebou pláck do zbytků sněhu, co máme na zahradě. Včerejšek byl moc príma den.
19. březen 2011
To už je to tak dlouho, co jsem o sobě nedal vědět?
Tak tedy poslušně hlásím, že mám první letošní klíště a vůbec se mi to nelíbí.
29. červen 2010
Po třičtvrtěroční pauze se opět hlásím. Haf!
Zima byla super. Bylo hodně sněhu, takže jsem si mohl krtkovat jak jsem chtěl. Panička se mi za to smála.
Na konci března jsem oslavil své třetí narozeniny. Je ze mě velký pes a všem, co mě viděli, se moc líbím. Dostal jsem chutnou kost a nový balónek, tentokrát je bílý. Mám ho rád.
Včerejšek byl den plný událostí. Musel jsem k veterináři, aby mě naočkoval a já nebyl nemocný. Děda tam mě a paničku odvezl autem (na můj vkus by potřeboval trochu větší... hold jsem vyrostl), ale tam jsme skoro hodinu čekli, než jsme přišli na řadu. Pan doktor mě prohlédl - prý jsem hezký a zdravý, zvážil - vážím 51 kilo, a pak mi píchl injekci, ale to mi nevadilo, protože mě panička držela. Pak jsem ještě dostal domů tabletky na odčervení a pádil jsem z ordinace, až se za mnou zaprášilo. No a doma na mě odpoledne čekalo překvapení. Jelikož mi bazének dosloužil, koupili mi mušli původně určenou na dětské pískoviště. Mám ji plnou vody a jako brouzdaliště je fajn.
16. listopad 2009
Panička už sem dlouho nepsala... začala totiž chodit na vysokou a tak nemá moc času... ale tajně doufám, že až se tam rozkouká, bude to lepší. Jinak dneska mám už za sebou dvě dlouhé procházky. První byla ráno. Panička musela jít na poštu, protože jí přišlo psaní. Tak jsem potkal maličkýho hafíka - chrtíka Berušku. To je vám takovej malej pišišvor. Nejdřív se mě bál, protože ho před nedávnem pokousal pes, ale když si mě očichal tak začal provokovat a chtěl si hrát . Ale panička spěchala, abychom to na tu poštu stihli. Tak snad ho uvidim i jindy . No a na cestě zpátky na mě z auta štěkala pěkná berňačí hafanda, slint. A druhá dlouhá procházka byla teď odpoledne. Šli jsme k dědovi. Panička mě nechala běhat navolno, akorát jsem trochu neposlouchal, tak byla naštvaná. U dědy jsem zblajznul skoro polovinu suchýho pecnu chleba. To je taková ňamka... no a domů jsme šli lesem. Bylo to jako překážková dráha, protože po tý sněhový smršti tam bylo spousta spadaných stromů. Tak panička žasla jakej jsem skokan . Za odměnu jsem pak doma dostal uzenou prasečí nožičku .
2. - 8. srpen 2009
Ňaf, ňaf! Tento týden jsem s paničkou strávil u jejích prarodičů, protože se mě její tatínek potřeboval "zbavit" , aby mi mohl upravit výběh, ale to jsem samozřejmě nevěděl . První noc se mi to moc nelíbilo. V šest ráno jsem začal štěkat, takže panička nemohla spát a musela jít za mnou. Tak mi domlouvala a dala mi rovnou snídani (cokdybych ji náhodou nechal ještě spát) . No nechal jsem ji, protože já jsem přeci hodný pejsek. A další noci už to bylo lepší, buď jsem neštěkal nebo jsem štěkal až v osm hodin, ale to se paničce taky moc nelíbilo . Jinak jsme chodili na procházky do lesa. To vám bylo pachů... Tak jsem holt chodil na šňůře, protože mě panička zná a nehodlala za mnou běhat po lese . Jednou jsme šli i s její sestřenkou na borůvky... To se mi moc nezamlouvalo, protože jsem musel čekat, než nějaký ten keřík otrhají a to není nic pro mě, protože mi borůvky moc nejednou. Tak jsem je alespoň otravoval a motal do vodítka . Cestou jsme našli taky několik klouzků, ale většina prý bala červavá. No to mi bylo fuk. Ale teď už jsem zas konečně doma... A nevěřili byste, co tu na mě čekalo. Nejdřív mi teda napustili bazének - to vedro je hrozný. No a pak, když odcházeli domů, mě panička zavolala, ať jdu do výběhu. Tam bylo to překvápko. Její tatínek natřel trámky, aby vydržely nějaké to značkování... ale to není všechno. Hlavní věc je, že už nemůžu hrabat... Oni mi vybetonovali podlahu! Grrrr! Prý na to padlo pytlů jak na bunkr... Jsem velice zvědavý, jestli se mi to bude zamlouvat... No uvidíme.
20. červenec 2009
Haf! Haf! Panička už má dva měsíce prázdniny, tak spolu řádíme na zahradě... Zase mě učí proskakovat kruhem, skákat přes překážku, chytat talíř a jiný blbosti . Na konci června jsme byli na veterině - dostal jsem injekci proti psím nemocem a vážím 51 kg. Panička si myslí, že jim špatně vážila váha, protože se jí zdám čím dál těžší (hlavně když jí stojím na noze). Ale to hrozný vedro mě hodně zmáhá. Naštěstí mi napustili bazének, tak sem se v něm rochnil. No rochnil... Hlavně jsem hrabal vodu a chytal bubuliny a málem jsem si nedopatřením do tý vody sednul . Panička se sice snaží vždycky mě při napouštění trochu postříkat vodou, ale já zdárně unikám jsem totiž velice šikovný psík. Takže se snažím i nadále utíkat před česáním, ale to se mi moc nedaří . Nerad se češu....
Panička mě taky po dlouhý době zase vyfotila...
hoo.rajce.idnes.cz/cervenec_2009/
21. květen 2009
Haf! Haf! Za ten měsíc jsem toho zažil docela dost. Jel jsem s paničkou k ní do školy, kde nás na tablo vyfotil pan fotograf. Všem jsem se moc líbil, prý jsem krásnej ale velkej . Potkal jsem tak kamarádku Sáru a kamráda Sama, kterej mě oslintal a zas si ze mě dělal prolejzačku... dokoce podemnou projde ...
Pak tu u nás byli na návštěvě sousedi, takže jsem měl koho otravovat, protože na stole bylo hooodně jídla a to mě od něj nikdo neodtrhne, maximálně panička, když na mě houkne - to slyšej až na druhym konci Proseče - ale stejně jsem za pět minut u stolu zas. A opět jsem se líbil
No a nakonec oslava paniččinejch narozenin. To jsem taky obíhal okolo přeplněnýho stolu, samá dobrůtka tam byla, ale pak mi dali uzenou prasečí nožičku - což je strašně dobrý - a měli ode mě na 45 minut pokoj . Panička se pokusí v co nejbližší době dodat fotečky...
Jinak pořád zápasíme s klíšťaty... ale máme novej obojek tak snad to pomůže...
10. duben 2009
Nečekaná věc. Měl jsem psí návštěvu. U sousedky byla paní s německou ovčandou. Hezká psí slečna. Líbila se mi (nejenom proto, že právě hárala ). Dostala od paničky tatínka slipy, abych si nic nemohl dovolit... Stejně bych neměl šanci protože skákala ona po mně. Chvíli jsme se honili po zahradě a pak mi bylo vedro, tak jsem sebou plácnul do stínu... A za chvíli jsme zase blbli... Opět jsem sebou plácnul do stínu a byl konec.
9. duben 2009
Vedro, vedro, vedro a ještě jednou vedro. Panička má prázdniny a tak je se mnou pořád venku. Já jsem zalezlej ve stínu a ležím, když si zahřeju místečko, posunu se o dva metry a všichni si ze mě kvůli to mu dělají srandu... Mít kožich jako já, tak se taky budou povalovat.
3. duben 2009
To vám bylo něco. Nic mi pomalu neřekli, naložili mě do auta a jeli jsme. Nelíbilo se mi to a tak jsem v autě zase zpíval... A kupodivu jsme na veterinu nejeli. Vysadili mě a paničku u takový obrovský louže. Panička mi vysvětlila, že je to přehrada v Jablonci a že si dneska uděláme výlet. Za deset minut k nám dorazili i paničky kamarádky se svými hafany - malinkým voříškem Sárou a československým vlčákem Ádou. S ním jsme na sebe nejdřív štěkali, ale panička mě okřikla (možná to slyšel celej Jablonec ) a tak jsme se očuchali a byli jsme kamarádi. Panička říká, že je ze mě kliďas, teda až na ten začátek . Protože po seznámení, jsem ho po sobě nechal klidně skákat a lézt... No co, dyť mu sou teprve 4 měsíce a těch maximálně 20 kilo mě přeci nemůže rozházet. Tak jsme obešli celou přehradu a u Břízek jsme si prošli jednu odbočku (takovejch 100 metrů jsme obešli nejmíň dvěma kilometry ). Uťapkaný jsme byli všichni, ještěže měla panička ssebou tu vodu. Jak mi chutnala... Domů jsme museli tramvají, protože jsme neměli jinej odvoz... Tak jsme teda ještě ťapkali přes město na tramvaj. Byl jsem už dost zdrchlaný, tak jsem snesl i košík, který musím mít do tramvaje. Jakmile jsem dorazil domů, doplazil jsem se do výběhu a usnul jako špalek . Bylo to moc fajn. Snad to někdy zopákneme
29. březen 2009
Narozeniny!!! Dneska mi jsou dva roky!!! Panička se mnou oslavovala - dostal jsem hadrový lítací talíř (ten prej tak snadno nezdemoluju, no uvidíme). Ale i přes tuto sváteční událost mě čekalo nemilé překvapení... Panička přišla s kyblíkem a kartáčem a začalo mé velice neoblíbené česání . Mám dojem, že je to za ten včerejšek, kdy na mě byla panička hodně naštvaná, protože jsem jí utekl na cizí zahradu, ještě že ty lidi znala... To vám pak bylo čoro moro panička mi pěkně vynadala... odchytila mě až u dědy. Mno a děda pak div nevynadal jí, co prej mi to dělá... pak se mnou skoro celej den nemluvila. Ale dneska už to bylo dobrý
Všem mým sourozencům přejeme hezké nerozeniny a zlobte pořádně pánečky jako já.
27. únor 2009
Padá sníh, padá sníh a panička nechce jet na saních... Na zahradě máme asi tak půl metru sněhu a to se mi moc líbí. Prý jsem jako krtek... Hlavu pod sníh a už si to rejdim a všichni se mi smějí... Včera jsme zase šli na procházku a mně se povedlo vyválet paničku na chodníku ve sněhu... mno co? Uviděl jsem jejího tatíka... Tudíž se mám opravdu báječně... Zima to je moje...
P.S. Paničká říká, že už na mě leze jaro... a hlavně choutky...
14. únor 2009
Sněží a sněží a sněží. To já moc rád. Paničce už se to moc nelíbí... Včera měla maturiťák, tak byla se mnou dneska ráno její panička... Skákal jsem a skákal i když to nesmím. Jinak se nic nového neděje... Chvíli pajdám, chvíli zase ne a tak pořád dokola. Ale ten sníh je vážně žůžo
12. leden 2009
Tak jsem byl dneska u pana veterináře na rentgenu. Když mně chtěl tlapku vyšetřit, lezl jsem po paničce a všichni z toho měli obrovskou bžundu... Pak jsem dostal do zadnice injekci a čekali jsme. Za pár minut jsem trochu vytuhnul, ale když mi chtěli packu zkontrolovat, hned jsem byl vzhůru Tak mě nechali ještě chvíli a pak mě strčili na vozík a odvezli na rentgen. Panička mě držela za tlapku a hladila mě po hlavě. Nejdřív mi zrentgenovali loket a ten je naprosto v pořádku. Pak mi zrentgenovali rameno a tam to je - osteochondróza? nebo tak nějak. V pravym rameni mám odlouplej kousek chrupavky a ten kousek je prý zvápenatělej nebo co... Tak mám papat nějaký vitamíny a mám mít kontrolovanej pohyb. Tudíž musim chodit na vodítku a to mě nebaví... Zatím jsem trochu tupej, po tom zklidňováku. Panička se mnou byla po celou dobu, než jsem se trochu probral. Zatím ještě nejsem zrovna fit, tak odpočívám...
3. leden 2009
Hurááááá!!!!! Panička dodala fotečky na rajče. Jsou ze zimy tak se podívejte: hoo.rajce.idnes.cz/zima_2008/
2. leden 2009
Tak jsem dobral prášky a hurá na veterinu. Vzhledem k tomu, že ještě občas pokulhávám, jsem dostal další prášky a pokud se nezlepším, budu muset na rentgen ramene a lokte... Nevím sice, co to ten rentgen je, ale panička se netvářila zrovna šťastně, když to pan doktor řikal. Při cestě autem se projevil můj pěvecký talent. Celou cestu jsem prozpíval a na závěr vystoupení jsem si sednul na paničku. Neměla moc radost. Tak mi držte palce a tlapky, ať mi to dobře dopadne.
1. leden 2009
Tak tu máme nový rok. Silvestr jsem přežil bez problémů. Rachejtle a petardy mi nic nedělají, ale radši jsem to zaspal.
Do nového roku Vám přeji hodně štěstí a hlavně zdraví a taky to, ať se vám daří vše, co chcete.
24. prosinec 2008
Všem Vám přejeme pěkné a veselé Vánoce a do Nového roku pac a slint Akimek a jeho lidičkové
22. prosinec 2008
Návštěva u veterináře. Panička už nevěděla co se mnou, protože kulhám na pravou přední a klidový režim nezabíral. Tak jsme vyrazili směr Jablonec, rovnou na veterinu. Pan doktor mi tlapku prohmatal, já jsem ho samozřejmě nechal, protože jsem slušně vychované hovádko , a zjistil, že mám bolavé rameno a trochu i loket. Nikdo neví jak se mi to povedlo. Tak jsem dostal injekci, zvážili mě - 57 kilo, prý jsem taková malá almara - a teď budu papat prášky. Pokud se to nezlepší, pojedeme na kontrolu mezi svátkama. Jinak až v lednu. Zakázali mi dlouhé procházky a ani se nesmím proběhnout po zahradě ...
3. prosinec 2008
Fůj!!! Ble!!! Hrůza a děs!!! Panička mě česalááááá!!! Já to tak nemám rád!!! Tak si v poklidu ležím na své paletě, příjde panička a jakoby nic deme na procházku. Ale co mě vám nepotkalo, když jsme se vrátili... Na sloupku u schodů byla ta strašná bílá věc - kýbl na česání... Snažil jsem se utéct jakmile jsem spatřil nástroj hrůzy, jenže mě panička dohnala, zavedla do výběhu, zavřela a vytáhla tu věc, se kterou mě češe... Naštěstí mě jenom tak přeběhla - já se totiž nedal zdatně jsem olizoval TU VĚC a na ní se lepily chlupy a nešli dolů a taky jsem paničku neušetřil pár kousnutí... Nemá mě česat!!! Grrrrrr...
21. listopad 2008
Lidi, to vám musim říct. Dneska sněžilooo!!! To jsme vám měli s paničkou radost. Když jsme šli odpoledne na procházku, panička se mi strašně smála, nevím co je vtipnýho na tom, že sem běhal a lovil sněhový vločky... A pak na večerní procházce, to už bylo sněhu víc - asi tak 5 cenťáků - to se mohla panička smíchy potrhat, protože jsem vyrazil z výběhu jak utrženej vagón a běhal jsem sem a tam. Pak se mi panička smále, že už nemá berňáka, ale slovenskýho čuvače, protože jsem byl celej bílej. To by mě zajímalo, co je na tom tak vtipnýho....
14. listopad 2008
Koukám, že jsem sem už dlouho nic nenaštěkal... No ono se taky nic moc neděje. Paniča se mnou chodí na procházky, dává mi napapat (ikdyž mi příde, že málo... co to je 3/4 kila granulek na den ). Panička dokonce vyřešila problém s přecházením jiných hafanů okolo nás... s piškotem před čumákem jsem ochoten přehlídnout i traktor No a co se u nás ještě dějě? Panička tvrdí, že na mě přišel podzim (na stejném principu jako jaro) a že je už taková hezká zima, jsem přímo nadšen. Pořád někde běhám a skáču a panička si ze mě dělá srandu, že jsem jako jelen , když furt někdě skáču... a to je asi tak vše.
Málem bych zapomněl... Celá naše rodina přeje mé mamince Bonečce brzké uzdravení.
26. říjen 2008
Už nikdy víc! Už když jsem viděl ten bílej kýbl sbíhala se mi husí kůže. A taky to mělo svůj důvod. Panička vytáhla kartáč! Utíkal jsem co jsem mohl i se svým červeným míčkem, ale panička mě dostihla a učesala. Já to tak nemám rád Ale pak když to skončilo, mi panička řikala jakej jsem fešák. No trochu si to u mě vyžehlila , ale stejně jí ještě kousnu
25. říjen 2008
To byl príma den. Dopoledne se mnou panička blbla na zahradě - trochu se rafli s mamkou... No nic mi do toho není, žéé . Ale pak jsme společně šli na procházku. Udělali sme takový velký kolečko přes půlku Proseče... s malou pauzičkou, kterou jsme strávili na hřbitově. Teda paničky mamka tam šla zapálit svíčku a že tam bylo víc pejsků, panička se mnou čekala na poli. Domů jsme šli přes véliký pole a pak lesem. To jsem se vám hezky proběh. Taky když jsme přišli domů, vypil jsem veškerou vodu co jsem měl a "padl jsem za vlast"
20. říjen 2008
Dneska se mnou byla panička a její mamka na zahradě. Poprvé jsem papkal melounka. Byla to ňamka, ale bylo toho málo . Pak jsem taky konečně dostal nový míček - červený. Ten oranžový sem jaksi rozkousal . Tak mě s nim honili po zahradě a já statečně odolával pokusům o sebrání míčku. Když už jsem byl trochu unavený, tak se jim podřilo vzít si ho. Ale já se nedal a míček jsem vždy ukrad zase pro sebe .
Jinak jsem o víkendu pomáhal na zahradě. Paničky táta hrabal. A já hrábě moooc rád. Jen jsem jenom trochu rozkousal násadu
17. říjen 2008
Hurá!!! Panička se mno byla na zahradě. Ale koleno ji pořád bolí, ale zejtra se mnou možná pude na procházku, tak budu doufat, že to výjde...
16. říjen 2008
Panička má natažený koleno. Tak se mnou chodí její rodiče... Ale panička je panička. A ta, abych měl radost, dneska dopajdala na balkón. Jakmile mi její mamka řekla, že je venku, okamžitě jsem za ní vypálil, jen se mi za zadkem kouřilo . Náležitě jsem ji přivítal a pak jsem šel na procházku.
11. říjen 2008
Paničku stále bolí koleno, ale i přesto jsme se dneska vydali k hasičárně, kde se konal Branný závod (Závod požární všestranosti abychom byli přesní). Přišli jsme asi tak ve dvanáct nula nula a závod byl v plném proudu, už běželi starší žáci a pomalu se chystal dorost. Chvilku jsme poseděli u zdravovědy, a pak přišel paničky táta, jestli se nechceme projít. Tak jsem tedy šli a šli a šli. Obešli jsme skoro celou trasu, ale vždycky jsme zastavili na kontrole, abychom si odpočinuli, protože polovina trasy je pořád do kopce a je to pěkná štreka . Na zpáteční cestě - z kopce - jsme sebrali fáborky pro trasu mladších a starších žáků. Ti už totiž doběhli a už to čekalo jen dorostence. A ti byli tak šikovní, že i zabloudili . Konec závodů jsem proležel a panička proseděla u zdravovědy. Když to skončilo, vzal si mě na chvíli paničky táta, protože si šla panička něco udělat s uchem do hasičárny... Když se vrátila třpytila se jí na uchu další náušnice . Byl jsem středem pozornosti, protože jsem krásný hafan . Dostal jsem kus buřta - jeden kousek od paničky a jeden od Pavla (to je jeden z hasičů a velit u zdravovědy). Pak jsem zdlábnul paniččině kamarádce půlku svačiny a šli jsme domů. Ve výběhu jsem padnul .
Večer: Šli jsme s paničkou pro jejího tatínka do hasičárny, protže tam po braňáku zůstal.... cesta zpátky nám trvala jednou tak dlouho, než cesta tam... Ale s paničky tatíkem byla veliká sranda
6. říjen 2008
Procházka v dešti. Rád se procházím v dešti, protože není vedro. Začalo to krásně, běhal jsem si po silnici, ale když jsme se vraceli musela mě panička předčasně vzít na vodítko, protože před námi šli jiní hafani. A tak se stalo, že jsem se paničce vytrhl a běžel jsem k takovýmu vořechovi. Ten na mě štěkal a vrčel a jeho paní nebyla ráda. Hned jsem dostal od paničky vynadáno, že se to nedělá a že jsem hrozně zlobivej pes (mírně řečeno, zazněla i ostřejší slova)... Panička si při mém vyškubnutí se udělala něco s kolenem protože chvíli nemohla ani chodit, takže z večerního běhu nebude asi nic.
A já a moje panička přejeme mé mamince Bonečce hodně štěstí a ať se brzo uzdraví.
4. říjen 2008
Zlobím, koušu, zlobím, koušu... A když nezlobím tak koušu.
Odpoledne jsem šel s paničkou k dědovi na kopec... panička mi nasadila stahovák, že prej zlobím... já a zlobit? No každopádně jsem paničce (stahovák nestahovák) mále utrh ruku, když na mě začaly štěkat dvě mrňavý fenky... Při návratu od dědy jsem jí ruku utrhl málem znova, ale panička mě, pro ni včas, strhla zpátky - potkali jsem malýho pudlika a pak jednoho ošklivýho vořecha, kterýho nemám rád.
3. říjen 2008
Zlobím, zlobím a zase zlobím. No co, je říjen a to mluví za vše, ne? Ale paničce se to vůbec nelíbí...
Vytáhli mi dneska tři klíšťáky. To mám za to, že jsem ztratil obojek proti klíšťatům.
Panička má nový zviřátko - potkana a říká mu Jack. Ještě sem ho neviděl, ale panička říká, že je mi podobnej. Tak nevím....
28. září 2008
Opět jsem byl celé odpoledna na zahradě. Hrál jsem si s novou hračkou - přetahovadlem co mu panička říká "šikankoule"
Navečer jsme šli k dědovi a babičce na kopec, protože panička tam nesla morčátko Johnyho a chce si koupit potkana. No uvidíme, jestli mě s ním seznámí. Cestou domů jsem hrozně zlobil a tak jsem musel jít na vodítku u nohy. A panička se zlobila, že už jsem velký pes a taky bych mohl milostivě i poslouchat, no nevím... ta puberta je príma věc.
27. září 2008
Panička už se nezlobí. Dneska mi byla v Liberci koupit nový obojek. Docela se mi líbí - je modrý a ta mi sluší. Odpoledne jsme byli pořád na zahradě, pak mě ale zavřeli do výběhu, protože grilovali... Takovej grilovanej buřtík, to by byla mňamka... no holt smůla.... Už mě znaj
24. září 2008
Rano jsem paničku pěkně naštval. Nechtěl jsem vůbec poslouchat a ani se nechat připnout na vodítko. Takže z raní procházky nebylo nic a panička se mnou moc nemluví - jenom to nejdůležitější mi řekne... Jsem smutný pes.
23. září 2008
Nejnovější zpráva dne! Nebojte, nic se nerozpadne , ale panička uvažuje o tom, že si pořídí potkánka. Tedy pokuj jí to její mamka povolí...
Dlouhá procházka do hasičárny. Představte si, že měla bejt brigáda a když jsme tam přišli, byly tam jenom dvě osoby... A nakonec jsme se dozvěděli, že soutěž, která měla být v sobotu nebude. No nevadí, alespoň bude moct panička dlouho spát
Když jsme přišli z hasičárny, měl jsem jenom půlhodinkový odpočinek, protože paničce volala sestřenka, že jsou u dědy a babičky na kopci, ať příjdeme. No tak jsme šli. Tlapky mě bolí ještě teď
22. září 2008
Dneska dlooouhá večerní procházka. Tedy proběžka? No nevím jak nazvat to, že jsme běželi, pak šli, běželi, šli, běželi a nakonec zase šli. Mohl to být tak kilometr.
Ze včerejška bolí paničku snad skoro všechno. Tak to musela rozhejbat . Jsem velmi zvědav, jestli se zýtra ráno vůbec vyhrabe z postele
A ještě něco. Panička mi schání nový obojek a ne a ne nějakej sehnat...
21. září 2008
To byl ale horor. Panička mě česala. Když já to tak nerad. Ještě předtím jsme se vydali na procházku. Proběhli jsme se po lese, zaskotačili si, trochu si zacvičili a pak to přišlo. Uviděl jsem bílý kýbl a to mi stačilo k tomu, abych vzal všechny čtyři tlapky na ramena. Jenže panička mě dostihla a tak jsem se musel nechat učesat. A za to, jak jsem byl hodnej, jsem dostal smradlavku.
Večer jsme pak šli zase běhat - malé kolečko.
16. září 2008
Už mám zase nějakou kousavou... Na odpolední procházce jsem paničku ňafnul do její bolavý ruky. No nebyla moc ráda...
A večer jsme běhat nešli, šla totiž s námi paniččina mamka, tak jsem musel běhat jenom já. Zato jsem se opět s chutí do nich zakousnul
Panička už se nemůže dočkat až mě to přejde.
15. září 2008
Dneska mi panička dala tyčinku na zoubky... vydržela mi asi minutku
Jinak jsem rozkousal hračku, kousek sežral a pak vyblinkal...
Na dnešní odpolední procházce, když jsme šli domů, se panička snažila, abych šel po chodníku u nohy. No nechtělo se mi. Já totiž u nohy chodím strašně nerad a panička už pomalu ale jistě neví co s tím...
Taky se rozhodla, že budeme spolu běhat. Tak každej večer běháme... (už to bylo třikrát) a to se mi taky nechce.
Jsem holt občas velmi líné telátko
13. září 2008
Dnesk jsem měl návštěvu. Za paničkou přijela spoužačka se svým přítelem a s nimi přijel i kamarád Sam. Je to ještě malé štěňátko bulťáčka. Běhali jsme spolu a hráli si a ten mrňousek (mimochodem o 50 kilo lehčí) mě utahal. Pořád chtěl, abych si s ním hrál, ale mě už to chvílema nebavilo, protože mi bylo vedro, ale když jsem si lehnul, ten malej vetřelec ke mně přihopkal a začal provokovat nebo mi lezlo po zádech... má štěstí, že je tak lehkej . A dokonce mi vytrhal pár chlupů , ale se mnou to ani nehnulo, mám jich ještě dost
Asi po hodině odjeli... škoda... no každopádně asi bude řada na nás obychom se zase viděli.
červenec - srpen 2008 nebo-li prázdniny
Panička má dva měsíce volna. Tak se mnou tráví hodně času. Teda snaží se, ale to vedro ničí nás oba.
Ale když je trošku líp. Učím se nové věci. Panička si totiž koupila knížku, kdy jsou hry pro pejsky. Tak mi nedá pokoj a já se nenudím.
Zákaz skákání na prádlo. Ach jo.
Konec srpna: očkování proti vzteklině (naštěstí je na tři roky) Domů jsme šli pěšky (z Jablnoce nad Nisou do Proseče). Byla to dálka, ale všichni jsme to přežili. Spal jsem až do večera.
květen 2008
Začal jsem pajdat. Tak mě naložili do auta a odvezli k panu veterináři. Ten zjistil, že jsem si za zadní tlapce narazil kůstu. Dostal jsem injekci a tabletky a nemám chodit na dlouhé procházky.
Po pár dnech už je tlapka zase v pořádku a já lítám jako šílenec.
podzim - zima 2007 - jaro 2008
Chodil jsem na cvičák, na procházky, panička si se mnou hrála a já ji pořádně zlobil.
září 2007
První hodina na cvičáku. Páni tam vám bylo pejsků. A poprvé jsem se prošel po kladině. Moc se mi nechtělo, ale byla tam se mnou panička a spolu jsme to zvládli.
srpen 2007
Celý měsíc jsem se připravoval, že se budu znovu stěhovat.
A to k paničce domů. Protože beze mě by byla smutná. Od konce srpna už tedy bydlím doma.
13. červenec 2007
Vypadl mi první zub. A pořád něco koušu.
4. červenec 2007
Přijela na návštěvu sestřička s maminkou a tetičkou. To bylo príma. Nejdřív jsem byl hodně vyjukanej, ale pak jsem se sestřičkou běhali a dováděli a běhali a dováděli až nás museli zavřít na dvorek, protože jsme babičce trochu polámali její kytičky , ale i na tom dvorku jsme dováděi a běhali.
Když potom odjeli, dostal jsem napapat a šel jsem spinkat, protože jsem byl velmi unavené štěkaňátko.
1. červenec 2007
Další návštěva, ale tentokrát jsem šel já a to k paničce domů (bydlíme zatím u jejího dědy a babičky). To vám je veliká zahrada a všude takových věcí do kterých se může hafan zakousnout, ale růže prý okusovat nesmím.
17. červen 2007
Dlouhá procházka. Skoro kilometr. Šli jsme do lesa, až k jezírku. Cestou zpátky jsem skoro celou dobu běžel a když jsem přišli domů, okamžitě jsem si šel lehnout a usnul jsem jako pařez.
11. červen 2007
Hrůza. Panička mi našla takovou ošklivou věc, co má víc nohou než já a pije mi to krev, jako já někdy paničce. Ta věc, co na mně byla přisátá, se prý jmenuje klíště. A to bylo to moje první.
5. červen 2007
Poprvé jsem dostal k jídlu takovou divnou oranžovočervenou věc. Panička říkala, že je to mrkev a že je moc dobrá, že prý po ní budu mít svá kukadla jako ostříš. Sice nevím, co to ostříž je, ale mrkev jsem si dal.
1. červen 2007
Přišel jsem do své nové rodiny. (Ano. I já se vydal do světa)