Představujeme královský klub národní házené
UNION Žeravice 1943 – 1950
Česká házená se v Žeravicích začala hrát v době okupace a v podstatě volně navázala na předchozí sportovní aktivity, které představovala především Tělovýchovná organizace v Žeravicích, vzniklá v roce 1922. Ta byla v roce 1926 přejmenována na Jednotu dělnické tělovýchovy. 23. prosince 1936 schválil Zemský úřad směrnice a stanovy Dělnické tělovýchovné jednoty pod zkratkou DTJ. Ta však ukončila svoji činnost v roce 1939. Jak již z názvů těchto organizací vyplývá, zabývaly se především všestrannou tělovýchovou, nikoli konkrétním sportem. Prvním klubem, který byl zaměřen na českou házenou, byl Union Žeravice. Ještě donedávna jsme v materiálech vydávaných naším klubem uváděli rok jeho založení 1942. V posledních letech se však podařilo dohledat písemné materiály svědčící o tom, že oficiálně klub začal působit na jaře roku 1943. Prvním z těchto materiálů je Výměr protektorátního Zemského prezidenta, vydaný dne 6. 4. 1943. Druhým písemným dokladem vzniku klubu je Obecní kronika obce Žeravice, kde je v roce 1943 uvedena zmínka o založení klubu házené. Třetím podpůrným dokladem je materiál Svazu národní házené Severomoravského KV ČSTV v Ostravě, vydaný při příležitosti oslav 80 let národní házené v Severomoravském kraji. Z dostupných písemných materiálů byli zjištěni zakládající členové Unionu: Ignác Hejtmánek, Josef Prokeš, Karel Daniš, Jan Lehnert, František Vozný, František Janalík, Stanislav Špít a František Černý. Předsedou klubu byl zvolen Karel Černošek, který byl z důvodů okupace naší vlasti nucen stvrdit svým podpisem, že ručí za veškerou činnost klubu, která nesmí být zaměřena proti Velkoněmecké říši. Bez tohoto nebyl vznik klubu vůbec možný. Nejprve bylo nutno upravit hřiště, tedy přidělený prostor tak, aby na něm bylo možno házenou hrát. O to se nejvíce přičinili František Beňa, Bohumil Pikna a Antonín Chalupa. V roce 1943 byla do soutěží přihlášena družstva mužů a dorostenců, o rok později také družstvo žen. Družstvo mužů tvořily tito hráči: František Konopčík, František Vozný, Jan Lehnert, Stanislav Špít, Květoslav Kovář, Albert Švestka a Karel Chalupa. Družstvo žen v roce 1944 tvořily hráčky: Marie Halířová, Božena Šmídová, Marie Čecháková, Karla a Slavomíra Chalupová, Anežka Zmeškalová, Věra Ticháčková, Květa Piknová, Anežka Obšnajdrová a Ludmila Čecháková. Velkou aktivitu klub vyvíjel zejména po osvobození naší vlasti v letech 1945 až 1950. Poté však dochází ke stagnaci a následně je činnost klubu je utlumena.
Tělovýchovná jednota Sokol Žeravice 1952 – 1980
Období házenkářské nečinnosti nevydrželo v Žeravicích dlouho. Pod nátlakem veřejnosti již v roce 1952 vzniká Tělovýchovná jednota Sokol Žeravice, která navazuje na předchozí činnost Unionu. Její základ činnosti opět tvoří česká házená. Prvním předsedou se stává Jaromír Pikna a při svém založení má 35 členů. Bezprostředně po založení klubu se zahajují práce na hřišti a dochází k vybudování prvních šaten, na jejíchž výstavbě měli největší podíl Vladimír Vysloužil a Alfons Švestka. Do soutěží řízených Župní komisí v Olomouci byla přihlášena družstva mužů a dorostenců, po roce přibylo také družstvo žáků. Jak žáci tak i dorostenci byli zařazeni do okresního přeboru, muži pak do krajské soutěže. Muži však v této soutěži pobyli pouze jeden rok, neboť hned po roce postoupili do krajského přeboru. Po pěti letech činnosti, tj. v roce 1957, se však v družstvu mužů projevuje generační problém a muži sestupují do okresního přeboru. Zde pak setrvávají až do roku 1960, kdy jsou v důsledku reorganizace soutěží přeřazeni do krajské soutěže, kterou již řídil Severomoravský krajský svaz národní házené v Ostravě. Na tomto místě nelze opomenout úspěchu žáků, kteří se v roce 1957 stali přeborníkem Moravy v Měníně u Brna a při historicky první účasti klubu na Přeboru ČR v Lomnici u Tišnova obsadili 5. místo. V roce 1963 odstupuje předseda tělovýchovné jednoty Jaromír Pikna ze své funkce a na jeho místo je zvolen Jan Blaťák. V tomtéž roce muži postupují do krajského přeboru, ze kterého již nikdy nesestoupili do nižší soutěže. Současně je založena nová tradice, to když je od tohoto roku každoročně pořádán Memoriál Františka Konopčíka, jednoho ze zakládající členů klubu. Ten zemřel v roce 1962. V roce 1963 hrálo družstvo v této sestavě: Bedřich Roháč, Vladimír Vozný, Jan Jedlička, Antonín Švestka, Oldřich Zubík, Jan Blaťák, Josef Vychodil, Vladimír Černošek, Ladislav Černý, Jan Konopčík a Jaroslav Švestka. V krajském přeboru družstvo dosahovalo dobrých výsledků a umísťovalo se vždy v horní polovině tabulky. V roce 1966 dochází k další reorganizaci. Je vytvořena Oblastní soutěžní komise v Přerově a hned od počátku této éry bojujeme se Sokolem Kokory o postup do II. ligy. O tom, že nepostupujeme na úkor Kokor rozhodlo utkání s Spartakem Přerov, ve kterém jsme podlehli 8 : 10. Roli favorita jsme však zvládli hned v následujícím roce 1968, kdy s jedinou porážkou a 14-ti bodovým náskokem před v pořadí druhým celkem postupujeme do kvalifikace o postup do II. ligy. V ní jsme dokázali porazit Lokomotivu Svinov a JTT Veselí n/M. a probojovali se tak do II.ligy. O postup se zasloužili tito hráči: ing. Oto Chromčík, Josef Zubík, Oldřich Válek, Josef Uvíra, Jan Konopčík, František Konopčík, Miroslav Vychodil, Oldřich Zubík, Vladimír Bajer, Jaroslav Vychodil, Rostislav Krejčiřík, Josef Vychodil a Zdeněk Uvíra. V těchto letech pokračují vedle sportovní činnosti také práce na modernizaci hřiště. V roce 1967 je vystavěna rozhlasová kabina, ve které byla v roce 1969 dobudována koupelna. V tomtéž roce byly vybudovány také pevné lavičky pro diváky. To vše samozřejmě svépomocí. V roce 1969 uspořádal náš klub Přebor republiky v kategorii dorostenců, kterého se zúčastnilo také naše družstvo. Pětidenního turnaje se zúčastnilo celkem 9 družstev a zvítězilo v něm družstvo Baníku Most před Dynamem Jihlava. Naši dorostenci obsadili pěkné 5. místo. Turnaj se vydařil po všech stránkách a byl výborně organizačně zajištěn, o čemž svědčila nejen pochvala všech účastníků, ale i uznání Ústředního svazu národní házené v Praze. Náš klub si tímto ověřil schopnost připravit podobné akce na vysoké úrovni, což bylo jistě pro nadcházející činnost povzbuzující. Družstvo sehrálo přebor v tomto složení: Václav Bajer, Jan Černošek, Jaroslav Černošek, Zdeněk Spáčil, Pavel Skoupil, Zdeněk Lehnert, Slavomír Kubis, Vladimír Kubis, Vojtěch Skřenek a Drahomír Jurečka. Trenérem družstva byl František Jurečka. Také ve II. lize bylo družstvo mužů úspěšné a hned v prvním roce obsadilo pěkné 4. místo. Výrazného úspěchu pak dosáhlo v ročníku 1971/72, kdy skončilo 2. za Rokytnicí, postupující do I. ligy. V té době již bylo družstvo doplněno řadou nových hráčů, jako např. Jaroslavem a Pavlem Skoupilovými, Janem Calábkem a Miroslavem Menšíkem. V roce 1970 dochází ke změně ve vedení klubu, kdy z funkce předsedy odstupuje Jan Blaťák a nahrazuje ho František Černý. Doslova husarský kousek se mužům podařil v ročníku 1972/73, kdy po podzimní části druholigové soutěže obsadili až 4. místo a ještě čtyři kola před koncem ročníku ztráceli na vedoucí Studénku 5 bodů. Vynikajícími výkony v závěru soutěže a zejména pak v rozhodujícím utkání na hřišti dosud vedoucí Studénky, kdy před návštěvou 1100 diváků dokázali zvítězit v poměru 9 : 8, vybojovali Žeravicím vysněnou I. ligu. Po 30 letech činnosti se tak Žeravice dostaly do elitní společnosti dvanácti nejlepších družstev z celé ČSR. I. ligu vybojovali: ing. Oto Chromčík, Václav Bajer, Jan Calábek, Oldřich Válek, Josef Černý, František Konopčík, Miroslav Vychodil, Jaroslav Skoupil, Pavel Skoupil, Josef Vychodil a Miroslav Menšík. Trenérem družstva byl Josef Zubík. Postup do nejvyšší mužské soutěže znamenal pro náš klub nejen radost, ale také velkou starost spojenou s doplněním základního kádru družstva a později také se záchranou ligové příslušnosti. Ze Sokola Vémyslice byl proto na přestup získán Lubomír Pelaj, jenž se s postupem času stal velkou oporou týmu. I přesto však družstvo zpočátku nemohlo pomýšlet výše než na záchranu prvoligové příslušnosti. Po podzimní části prvního ligového ročníku 1973/74 skončilo naše družstvo se ziskem 5 bodů na předposledním místě a o záchraně I. ligy rozhodla až povedená jarní část, která zastihla naše hráče ve výborné formě. K výrazným úspěchům jarní části patřilo např. vítězství v Rokytnici v poměru 13 : 11. Klíčovým utkáním však jednoznačně bylo závěrečné střetnutí na půdě Baníku Most, které rozhodovalo právě mezi těmito dvěma družstvy o sestupujícím. Naši hráči podali i v tomto utkání vynikající výkon a zvítězili v poměru 14 : 11, čímž si zajistili účast v I. lize i pro nadcházející sezónu. Veledůležitému utkání přitom předcházela nepříjemná příhoda, která se přihodila na cestě do Mostu. Po ujetí přibližně 150 km došlo k poruše autobusu, jejíž odstranění trvalo nekonečných 6 hodin. Následkem toho do dějiště utkání dorazili hráči až ve 3 hodiny ráno. I přesto však připravili příznivcům Banku Most trpké zklamání, když je porážkou vyřadili z ligy, kterou hráli od roku 1939. Také v ligovém ročníku 1974/75 bojovalo naše ligové družstvo o udržení a opět se mu podařilo zachránit, když se umístilo na 10. místě. Po sezóně bylo družstvo doplněno novými hráči, a to útočníkem Pavlem Nakládalem z Kokor a brankářem Josefem Jandou z Horní Moštěnice, který oslnil naše činovníky na turnaji v Rokytnici, kde byl pro mnohé útočníky nepřekonatelnou překážkou. Oba se stali platnými posilami a zejména Josef Janda pro náš klub odvedl obrovský kus práce a nesmazatelně se zapsal do jeho historie. V prosinci 1975 dochází na výroční schůzi ke změně ve funkci předsedy oddílu národní házené, kterou po mnoha letech opouští Vladimír Kubis. Ten současně po Františku Černém přebírá funkci předsedy tělovýchovné jednoty. Novým předsedou oddílu národní házené byl zvolen Miroslav Vychodil. Ve výboru, který pracoval dlouhou dobu ve stejném složení byli také místopředseda Stanislav Čechák, jednatelem zůstal Josef Zubík a členové Miroslav Zamazal, Oldřich Zubík, František Konopčík, Bedřich Roháč, Josef Vychodil a Zdeněk Uvíra. Nový výbor začal okamžitě pracovat na plné obrátky, neboť na výroční členské schůzi v lednu 1976 byla jako hlavní úkol vytyčena výstavba nových šaten s tribunou pro 500 sedících diváků a sociálním zařízením. Jako termín dokončení výstavby bylo stanoveno datum 9. 5. 1977, kdy se našem hřišti mělo uskutečnit mezizemské utkání mužů Morava – Čechy. Ještě před vlastním započetím výstavby bylo třeba regulovat potok Olešnici a provést jeho přemostění, což proběhlo v měsících březnu a dubnu 1976. Vlastní práce na tribuně měly velmi dobrý průběh a zapojilo se do nich přibližně 70 členů. Někteří z nich dokonce na úkor vlastní dovolené. Nejnáročnější z celé stavby byla výroba betonových panelů na střechu objektu. A skutečně se stavbu podařilo zvládnout ve stanoveném termínu. Bylo na ní odpracováno neuvěřitelných 16 470 brigádnických hodin a celková hodnota díla činila téměř 1 milión korun. Ze skromného hřiště se rázem stal jeden z nejmodernějších sportovních areálů pro národní házenou. Na jeho slavnostní otevření při příležitosti mezizemského utkání Morava – Čechy se přišlo podívat 2100 diváků. Ve velmi pohledném utkání zvítězilo před televizními kamerami družstvo Moravy v poměru 19 : 18. Z našeho klubu se v družstvu Moravy představili naši hráči Pavel Nakládal a Lubomír Pelaj, který zaznamenal 5 branek a značně tím přispěl k vítězství svého celku Již 5. místo mužů v ligovém ročníku 1976/77 naznačilo vzestupný výkonnostní růst týmu, který se potvrdil hned o rok později v roce 1978. Družstvo poprvé v historii získalo stříbrné medaile a dokonce i sahalo po metě nejvyšší, titulu Mistra ČSR. Nezvládlo však rozhodující závěrečné střetnutí v Litvínově, které prohrálo v poměru 13 : 19. I přesto byl zisk druhého místa obrovským úspěchem. Promítla se v něm především kvalitní zimní příprava, která probíhala v tělocvičně ZŠ Optická v Přerově a také velké množství přípravných utkání a turnajů, které družstvo sehrálo. Vynikající výsledky družstva se promítly také v anketě nejlepších sportovců okresu Přerov. Družstvo obsadilo velmi pěkné 2. místo v kategorii kolektivů, v jednotlivcích se mezi desítku nejlepších propracoval náš útočník Lubomír Pelaj. Potěšitelný byl v roce 1978 také fakt, že se začínala prosazovat naše mládežnická družstva. Sestava úspěšného družstva mužů: Josef Janda, Oldřich Válek, Josef Černý, Václav Bajer, Václav Jemelka, Lubomír Pelaj, František Konopčík, Josef Kubis, Emanuel Machač, ing. Jaroslav Mackovík a Jaroslav Skoupil. Trenérem družstva byl Josef Vychodil, vedoucím Josef Zubík. Z podnětu Dr. Miroslava Hlaváče, předsedy ČÚV ČSTV, který naši tělovýchovnou jednotu navštívil 27.června 1978 a velmi pochvalně se vyjádřil k činnosti našeho klubu, došlo ještě v roce 1978 k vybudování asfaltového povrchu hrací plochy. Příprava plochy k asfaltování byla zahájena 7. července a byla zajištěna brigádně. 1. srpna bylo dokončeno položení asfaltového koberce a náš areál byl zhodnocen o částku 380 tisíc korun. Slavnostní otevření proběhlo 3. září 1978 za účasti představitelů ČSTV. Ještě v roce 1978 je zahájena další obrovská investiční akce, když v rámci akce „Z“ Místního národního výboru v Žeravicích byla zahájena výstavba víceúčelové haly, která bude sloužit převážně pro sportovní účely. I v následujícím roce 1979 lze činnost klubu hodnotit velmi kladně. Družstvo mužů obhajuje krásné 2. místo v lize a natrvalo se usazuje v horních patrech ligové tabulky. Radost nám začínají dělat mladší žáci, kteří po vítězství v okresním přeboru postoupili do krajského finále, kde obsadili 2. místo. Reprezentanty Moravy se stávají hráči Josef Janda, Josef Černý, František Konopčík, Lubomír Pelaj a Josef Kubis. Družstvo Moravy však v Rokytnici prohrává s výběrem Čech v poměru 14 : 18. Vedle úspěšné sportovní činnosti neustále probíhají práce na výstavbě víceúčelové haly. Klub také pořádá kvalifikaci mužů o postup do I. ligy, z níž se do nejvyšší soutěže dostávají družstva Albrechtiček a Baníku Souš.
Tělovýchovná jednota LIAZ Přerov 1980 – 1993
Výrazným mezníkem v historii klubu se stal rok 1980. Od 1. 1. 1980 byla obec Žeravice integrována pod Město Přerov a jako taková se stává jeho součástí s názvem Přerov XII - Žeravice. 1. července téhož roku dochází k přejmenování TJ Sokol Žeravice na TJ LIAZ Přerov a to z toho důvodu, že národní podnik LIAZ Přerov již dlouhou řadu let napomáhal našemu klubu při zajišťování nezbytných finančních prostředků na činnost. Nepřehlédnutelný byl také fakt, že v závodě pracovala celá řada členů klubu i samotného výboru, čímž byl vytvořen reálný předpoklad ke vzájemné spolupráci v dalších letech. Družstvo mužů již potřetí v řadě obsazuje 2. místo, tentokrát se ziskem 27. bodů. Poprvé v historii se XVIII. ročník Memoriálu Františka Konopčíka hraje jako Superpohár a startuje v něm pět nejlepších ligových celků. Naše družstvo v těžké konkurenci obsadilo 2. místo za Přešticemi, které kralovaly také ligové soutěži. Rovněž druzí se ve finále Krajského přeboru ve Staré Vsi n/O. umísťují dorostenci. Postupují do finále Poháru ÚV SSM, které se hrálo v Žerovicích na Plzeňsku a v turnaji obsazují 4. místo. Také mladší žáci skončili po suverénním vítězství v okresním přeboru ve finále krajského přeboru na 2. místě. Dalším nesporným úspěchem byla účast šesti našich hráčů na mezizemském utkání Čechy - Morava, které se při příležitosti 75. výročí vzniku národní házené hrálo v Praze. Byli to hráči: Josef Janda, Oldřich Válek, Josef Černý, František Konopčík, Emanuel Machač a Lubomír Pelaj. V sobotu 9. srpna 1980, po večerní a noční průtrži mračen, se rozvodnil potok Olešnice a došlo k zaplavení celého sportovního areálu. V šatnách pod tribunou a na hrací ploše dosáhla hladina vody přibližně 75 cm. Celou sobotu a neděli likvidovalo vzniklé škody asi 40 členů klubu. Podobné povodně se ještě opakovaly v letech 1986, 1994, 1997 a 2006. V roce 1981 jsme v Žeravicích dvakrát hostili reprezentaci. Poprvé v březnu, kdy na našem hřišti proběhlo soustředění družstva mužů Moravy a podruhé ve dnech 9. až 10. května, kdy bylo hřiště dějištěm výběrového utkání Morava – Čechy žen. Obě akce proběhly velmi zdárně a měly vysokou úroveň. Také Pohár ÚV SSM mladších žáků, který se pořádal vůbec poprvé v historii našeho sportu, se odehrál ve dnech 13. až 14. června v Žeravicích. Jeho vítězem se stalo družstvo Sokola Ledce na Plzeňsku, naši žáci skončili na velmi pěkném druhém místě. Ještě v červnu jsme se stali pořadateli Přeboru ČSSR dorostenek, v němž zvítězil Spartak Praha 4 před Lokomotivou Chomutov. Rovněž za tyto akce se nám dostálo uznání od všech aktérů i Ústředního svazu národní házené. Pro naše družstva byl rok 1981 z hlediska výsledků pouze průměrným. „A“ družstvo mužů skončilo v lize po třech stříbrných medailích čtvrté. V letní přestávce však bylo doplněno o Petra Menšíka z Veselí n/M. a Josefa Kubise, který se ukončil vojenskou základní službu. Po podzimu pak družstvo skončilo druhé. Z ostatních družstev nás nejlépe reprezentovali mladší žáci, kteří suverénně kralovali okresnímu přeboru a jak již bylo uvedeno dříve, v Přeboru ČSSR obsadili 2. místo. Rok 1982 se nesl v duchu dostavby víceúčelové haly. Po čtyřech letech obětavé práce byla stavba dokončena a dne 8. května také slavnostně otevřena. Bylo tak dovršeno nezměrné úsilí pracovníků tělovýchovné jednoty, občanského výboru i ostatních brigádníků, kteří se na pracech spojených s výstavbou haly podíleli. V rámci akce „Z“ bylo odpracováno 86 000 brigádnických hodin, za což se v souvislosti se slavnostním otevřením dostalo všem vysokého ocenění. Zvláštní zásluhu na celém díle stejně tak jako na předchozích pracech spojených a budováním venkovního areálu měl Josef Zubík, který celou výstavbu zejména organizačně zajišťoval. Náš klub se od této chvíle mohl pyšnit komplexním areálem, jaký neměl a snad ani dodnes nemá žádný jiný klub národní házené. Vedle hrací plochy o rozměrech 36 x 18 m má hala také ubytovací kapacitu 50-ti lůžek, klubovnu, restauraci s kuchyní a samozřejmě také potřebné šatny a sociální zařízení. Vedle prací spojených s dostavbou haly se nezapomnělo ani na sportovní činnost. Zimní příprava částečně probíhala také v provizorně vytápěné hale, což bylo jistě přínosem. Muži „A“ obsadili v ligovém ročníku 1981/82 3. místo. Silné zastoupení jsme měli opět v utkání Morava - Čechy, které se uskutečnilo v Albrechtičkách. Zde nás reprezentovali Josef Janda, Václav Bajer, Oldřich Válek, Josef Černý, Emanuel Machač, Petr Menšík a Josef Kubis. Utkání skončilo nerozhodně 11 : 11. Po skončení ligového ročníku se rozhodli ukončit aktivní hráčskou činnost dva vynikající útočníci, a to František Konopčík, který v dresu našeho klubu odehrál 360 ligových utkání, v nichž zaznamenal 516 ligových branek a Lubomír Pelaj, který ve 188 utkáních nastřílel 894 branek. Současně skončil svou trenérskou funkci u ligového družstva Josef Vychodil, který muže trénoval od roku 1974. Toho od podzimu nahradil právě František Konopčík. Dobře si již tradičně vedli mladší žáci, kteří po vítězství v okresním přeboru skončili ve finále krajského přeboru na 2. místě. Ještě lépe si počínalo družstvo žáků starších, které na domácím hřišti vyhrálo finále krajského přeboru a vybojovalo si účast na Přeboru ČSSR, jehož pořadatelem byl Chomutov. Zde pod vedením Oldřicha Zubíka obsadilo 5. místo, které bylo příslibem do budoucna, neboť družstvo zůstalo pohromadě i pro nový soutěžní ročník. Nově bylo od podzimu přihlášeno družstvo žen. Dobudováním sportovní haly získal náš klub nejen vynikající podmínky pro kvalitní přípravu, ale i možnost rozšíření kalendáře sportovních akcí prakticky na celý rok. A že bylo obou těchto možností náležitě využito, o tom svědčí dobré výsledky většiny našich družstev v jarní části mistrovských soutěží i počet námi pořádaných zimních halových turnajů, kterých bylo celkem deset. Jednoznačně lze říci, že náš sportovní stánek byl ve své první sezóně velmi dobře využit a v provozu se plně osvědčil. V roce 1983 dosáhla naše družstva těchto významných výsledků: mladší žáci pod vedením trenérů Bedřicha Roháče a Vladimíra Pospíšila zvítězili v okresním přeboru a následně také v přeboru krajském, který se konal na našem hřišti. Bohužel se však v tomto roce nehrál Přebor ČSSR této kategorie a tak již neměli možnost tento úspěch korunovat na vrcholné akci. Žačky dokázaly zvítězit v okresním přeboru, v krajském však již na své soupeře nestačily. Dorostenci se dokázali prosadit v námi pořádaném Poháru ÚV SSM, který překvapivě ale zaslouženě vyhráli. Muži „B“ se stali vítězi okresního přeboru a postoupili do přeboru krajského. Muži „A“ na medaili nedosáhli, když obsadili 4. místo. Tento výsledek se však vzhledem k absenci dlouhodobých opor Františka Konopčíka a Lubomíra Pelaje dal očekávat. Nejúspěšnějším celkem klubu se v roce 1983 stalo družstvo starších žáků, které dosáhlo mety absolutně nejvyšší, když získalo titul Přeborníka ČR. Byl to vůbec první titul, který náš klub za tehdy čtyřicetiletou historii získal a jak se později ukázalo, stal se základním kamenem pro úspěchy pozdější. Aby však naši hráči do bojů o přebornické medaile mohli vůbec zasáhnout, museli nejprve zvítězit v okresním a poté turnajově hraném krajském přeboru, jehož pořadatelem byly Vítkovice. Podařilo se a jako vítěz Severomoravského kraje tedy družstvo postoupilo do boje o nejlepší tým v ČSSR v dané kategorii, který byl sveden na našem hřišti. Zde si družstvo počínalo suverénním způsobem, když postupně zdolalo Hromnici ze Západočeského kraje 22 : 14, Veselí n/M. z Jihočeského kraje 17 : 8, Nové Město pod Smrkem ze Severních Čech 22 : 9, východočeský Krčín 26 : 4 a Bakov z kraje Středočeského 19 : 14. Turnaj odehrálo družstvo v této sestavě: brankář Josef Štefan, obránci Stanislav Kašpárek, Petr Válek a Bohuslav Roháč, útočníci Petr Uvíra, Zdeněk Uvíra, Miroslav Jurečka a Jiří Zubík. Trenérem družstva byl Oldřich Zubík. O kvalitách tehdejšího celku svědčí i to, že na všech postech se v tradiční anketě trenérů a vedoucích objevili na prvních místech naši hráči: v brance Josef Štefan, obránce Stanislav Kašpárek a v útoku Jiří Zubík. V roce 1984 pokračovala mládežnická družstva v nastoleném trendu a většinou jsme ve všech věkových kategoriích postupovali na krajské přebory. Nejvýrazněji se prosadilo dorostenecké družstvo, jehož kádr byl vydatně posílen nejlepšími hráči z loňského mistrovského celku starších žáků, a které se dokázalo probojovat z finále krajského přeboru, hraného ve Svinově, na Přebor ČSR. Pořadatelem přeboru byla Dobřív u Rokycan a naše družstvo v něm pod vedením Josefa Vychodila obsadilo pěkné třetí místo za prvními Nýřanami a druhým Veselím n/M. „A“ družstvo mužů se po roce bez medaile umístilo na 2. místě ligové tabulky. Ještě lépe si počínalo v druhé nejvýznamnější soutěži, Českém poháru, když v jeho finále hraném v naší sportovní hale zvítězilo před celky Staré Vsi n/O., Nového města a Chomutova. Cenné bylo také vítězství v domácím Superpoháru 1984. Na podzim však přišel pokles formy, který znamenal propad až na deváté místo ligové tabulky a ohrožení samotné existence v nejvyšší soutěži. Vzniklá situace u ligového družstva byla výborem klubu řešena v zimní přestávce a bylo zřejmé, že družstvo potřebuje silný impuls, který by hráče dostal z útlumu a pomohl družstvu získat zpět důvěru ve vlastní síly a schopnosti. Ten se nakonec podařilo najít v osobě Stanislava Sobotky, který do Žeravic přestoupil z handbalového klubu Baníku Karviná. Svým poctivým přístupem, rychlostí a důraznou střelbou strhnul ostatní hráče k tvrdému tréninku a téměř okamžitě se začaly dostavovat první výsledky. V únoru 1985 hráči obhájili prvenství v Českém poháru, čímž odstartovali cestu za záchranou ligové příslušnosti. Z desátého místa po podzimu se po zisku 18 bodů v jarní části nakonec umístili druzí, což jistě čekal jen málokdo. Vynikající rok, snad nejlepší v dosavadní historii klubu, jsme zaznamenali v mládežnické házené. O to se postarala především družstva starších žáků a dorostenců, která se probojovala do Přeborů ČSR. Starší žáci jej odehráli v Dobrušce a předčili tam všechna očekávání, když prohráli pouze s pozdějším vítězem turnaje družstvem Nového Města o jedinou branku 13 : 14. V tomto družstvu nastoupili hráči: brankáři Josef Zapletal a Waldemar Matuška, obránci Jan Dobeš, Luboš Domin, Martin Sprušil a Ladislav Rodek, útočníci Radek Čechák, Jiří Furman, František Dostál, Marek Daněk a Pavel Kubis. Trenérem byl Oldřich Zubík. Nejlepším útočníkem přeboru se stal náš Radek Čechák, který byl současně i králem střelců se 41 brankami. Ještě lépe si počínalo družstvo dorostenců, které po vítězství v krajském přeboru ve Vítkovicích dokázalo navázat na loňskou bronzovou medaili a před domácím publikem dokázalo v Přeboru ČSR zvítězit, když svým soupeřům nedalo žádnou šanci. Všechna utkání družstvo vyhrálo rozdílem třídy a to i přesto, že hrálo téměř bez střídání. V turnaji se projevila vysoká trénovanost hráčů a především pak vůle vítězit. V individuálním hodnocení se prosadil Jiří Zubík, který zvítězil jak v anketě o nejlepšího útočníka přeboru, tak i nejlepšího střelce se 62 brankami. Trenérem družstva byl stejně jako loni Josef Vychodil. V roce 1986 byla hrací plocha hřiště ještě před zahájením mistrovských soutěží opatřena novým umělým povrchem NISAPLAST. Tento povrch byl pořízen zejména s ohledem na zdraví všech našich hráčů, zanedbatelný nebyl ani jeho estetický vzhled, který okamžitě oživil celý sportovní areál. Jeho stinnou stránkou je však kluzkost při dešti, typická pro všechny umělé povrchy. V tomto roce mělo velmi dobré výsledky družstvo mladších žáků pod vedením Bedřicha Roháče, které se jako družstvo pořádajícího oddílu zúčastnilo Přeboru ČSR a obsadilo pěkné čtvrté místo. S ohledem na věkové složení družstva lze toto umístění považovat za úspěch, neboť družstvo v prakticky stejném složení pokračovalo i v dalším ročníku. Také žákyně se neztratily a po druhém místě na přeboru kraje ve Vítkovicích skončily na Poháru ÚV SSM v Chomutově na 7. místě. Zde však družstvo postrádalo svoji nejlepší střelkyni Magdu Komopčíkovou, s jejíž absencí se nedokázalo vyrovnat. Družstvo pod vedením Františka Vozného hrálo v tomto složení: Jana Koukalová, Martina Černá, Daniela Zamazalová, Romana Černá, Petra Barešová, Leona Zamazalová, Pavla Roháčová, Marcela Skřenková, Hana Konopčíková, Magda Konopčíková, Alena Válková, Karla Válková a Helena Pohlídalová. Nejúspěšnějším družstvem klubu v roce 1986 se opět stalo dorostenecké družstvo. Noví hráči z řad loňských starších žáků nahradili hráče, kteří posílili prvoligové družstvo a z finále krajského přeboru v Rokytnici se kluci kvalifikovali na Přebor ČSR do Dluhonic. Zde prošli opět celým turnajem bez porážky, k čemuž jistě výrazně přispěl nejlepší útočník přeboru Zdeněk Uvíra. Na úspěchu se podíleli tito hráči: brankáři Josef Štefan a Josef Zapletal, obránci Stanislav Kašpárek, Petr Válek, Luboš Domin a Martin Sprušil, útočníci Zdeněk Uvíra, Ladislav Rodek, Radek Čechák, Jiří Furman, František Dostál a Marek Daněk. Trenérem byl Josef Vychodil. V ligové soutěži byli naši příznivci nejvíce zvědavi, jak si povedou noví hráči, přeřazeni do družstva z dorostu a jak se dokážou herně sžít se staršími zkušenějšími spoluhráči. Družstvo předvádělo střídavé výkony a se ziskem 26 bodů obsadilo konečné páté místo. Na lepší časy se začalo blýskat na podzim, kdy družstvo vybojovalo šestnáct ligových bodů. Rok 1987 odstartoval zlatou éru mužské házené v Žeravicích. Zisku vysněného prvního titulu Mistra ČR v I. lize mužů však předcházela ještě jedna významná událost, jíž bylo pořadatelství mezizemského utkání Morava – Čechy v kategoriích mužů i žen. Utkání proběhla na našem hřišti 10.5.1987 a z našeho celku se ho zúčastnili Václav Bajer, Josef Kubis, Stanislav Sobotka a Jiří Zubík. V překrásném utkání před více než dvěma tisíci diváky zvítězilo družstvo Moravy 21 : 14 a naši hráči v něm patřili k ústředním postavám, neboť jen náš útok v utkání nastřílel celkem 14 branek. V ženské kategorii zvítězily Čechy 17 : 14. Po reprezentační přestávce se znovu rozběhly naplno mistrovské soutěže a jak již bylo zmíněno, v nejvyšší soutěži mužů jsme konečně dosáhli na metu nejvyšší, kterou je titul Mistra ČR. O tomto tolik očekávaném úspěchu se rozhodlo 7. června ve Studénce, kde jsme po velmi tuhém boji dokázali zvítězit v poměru 14 : 13 a dvě kola před koncem rozhodnout o celkovém vítězi soutěže. Radost z dosaženého výsledku byla obrovská a byla také náležitě oslavena. Vítězné družstvo mužů nastupovalo v této sestavě: brankáři Josef Janda a Eduard Březík, obránci Václav Bajer, Petr Blaťák, ing. Pavel Zubík, Stanislav Kašpárek, útočníci Josef Kubis, Stanislav Sobotka, Jiří Zubík, Emanuel Machač, Pavel Zámorský, Petr Kubis a Zdeněk Uvíra, který měl povolen střídavý start za dorostence a muže a v obou kategoriích se mu podařilo získat zlaté medaile. Trenérem mistrovského celku byl Josef Zubík. I na podzim si družstvo počínalo výborně a po posledním kole ligu opět vedlo se čtyřbodovým náskokem. Také mládež se v roce 1987 činila. Mladší žáci skončili druzí v Přeboru ČR na domácím hřišti, kde nastupovali z titulu pořádajícího oddílu. Dále pak se trenéru Vychodilovi se svým družstvem dorostenců podařilo potřetí v řadě zvítězit na Přeboru ČR v Novém Městě nad Metují, a to i přes porážku od celku Veselí n/M. v poměru 22 : 25. Pozadu nezůstaly ani dorostenky, které se probojovaly do Poháru ÚV SSM pořádaného Vítkovicemi a v turnaji obsadily 3. místo. V roce 1988 se zejména naše žákovská družstva začínají potýkat s nedostatkem hráčů v jednotlivých ročnících, což se odráží i na dosahovaných výsledcích. Starší žáci i žákyně se sice ještě účastní Poháru SSM, ale již se v nich nedokáží výrazněji prosadit. Vše opět zachraňují dorostenci, kteří vyhráli jak přebor kraje tak i Přebor ČSR na domácím hřišti. Tentokrát již ne pod vedením Josefa Vychodila, který se po letech vrátil k prvoligovému družstvu mužů, ale Oldřicha Zubíka. V individuálním hodnocení nejlepších hráčů jsme měli dvojí zastoupení v podobě brankáře Josefa Zapletala a obránce Ladislava Rodeka. První družstvo mužů v roce 1988 vyhrálo vše podstatné. Po vítězství v Českém poháru, jehož finále se uskutečnilo v Litvínově, zvítězilo podruhé za sebou v nejvyšší soutěži a prvenství si nenechalo ujít ani v SUPERPOHÁRU. Také po podzimní části I. ligy skončilo družstvo na 1. místě s dvoubodovým náskokem. Podobně jako v roce 1988 si družstvo vedlo v roce 1989. Potřetí za sebou zvítězilo v nejvyšší soutěži, vyhrálo Český pohár, jehož vyvrcholení se konalo v Praze a rovněž zvítězilo v turnaji nejlepších ligových družstev SUPERPOHÁRU. Významnou událostí roku pak bylo udělení titulu „Mistr sportu“ šesticí našich hráčů, a to Josefu Jandovi, Václavu Bajerovi, Petru Blaťákovi, Josefu Kubisovi, Stanislavu Sobotkovi a Emanuelu Machačovi. Po úspěšné sezóně zakončili hráči Václav Bajer, Emanuel Machač a Pavel Metelka aktivní činnosti a družstvo bylo doplněno o hráče vracející se z výkonu základní vojenské služby Stanislava Kašpárka, Zdeňka Uvíru a Jiřího Zubíka. V letech 1988 a 1989 se v úspěšném družstvu střídali tito hráči: brankáři Josef Janda, Eduard Březík a Josef Štefan, obránci Václav Bajer, Petr Blaťák, ing. Pavel Zubík, Pavel Metelka, Ladislav Kašpárek, útočníci Josef Kubis, Stanislav Sobotka, Emanuel Machač, Petr Kubis, Petr Uvíra, Adam Vondráček, Pavel Zámorský, Radek Čechák a Jiří Furman. Pozadu nezůstali ani dorostenci, kteří postoupili z finále krajského přeboru ve Staré Vsi na Přebor ČR do Dobrušky, kde opět s přehledem vybojovali zlaté medaile. Úspěch družstva pod vedením Oldřicha Zubíka umocnilo také vyhlášení Ladislava Rodeka nejlepším obráncem a Jiřího Furmana nejlepším útočníkem přeboru. Bohužel to však byla poslední medaile, kterou až dosud dokázala naše mládež dovést z přeboru ČR. Ještě jednoho historicky významného úspěchu bylo dosaženo družstvem dorostenek. Ty sehrály velmi vydařený Přebor ČR na našem hřišti, ve kterém se umístily na 3. místě. Na tomto dosud nejvýznamnějším úspěchu naší ženské házené se podílely hráčky: Jana Koukalová, Daniela Zamazalová, Jitka Hrbáčková, Martina Černá, Romana Černá, Magda Konopčíková, Hana Konopčíková, Leona Zamazalová, Pavla Roháčová, Marcela Skřenková a Kateřina Vychodilová. Trenérem družstva byl Jan Blaťák ml. V porevolučním roce 1990 zaznamenal náš klub další významné sportovní úspěchy. Všechny však byly zastíněny úmrtím bývalého hráče, trenéra a především dlouholetého nezištného funkcionáře Josefa Zubíka, který po dlouhá léta tvrdě, ale s láskou pracoval pro náš klub i celou národní házenou. Přestože je zřejmé, že nemůže být dílem jednoho člověka přeměnit skromný venkovský klub v nejúspěšnější klub téměř stoleté historie národní házené, nelze mu upřít rozhodující podíl na všem, čeho kdy národní házená v Žeravicích dosáhla. Byl to on, kdo stál za přeměnou hřiště regionální úrovně v moderní sportovní areál zahrnující mimo jiné sportovní halu, kdo vedl družstvo mužů při jeho postupu do nejvyšší soutěže i zisku prvního titulu Mistra ČR a především to byl on, kdo dal dohromady tým stejně obětavých a pracovitých lidí, díky nimž pak byly hráčům a hráčkám vytvořeny ty nejlepší možné podmínky. Škoda jen, že mu nebylo dopřáno déle se radovat z úspěchů, ke kterým položil základ. V celém průběhu sezóny 1989/90 kralovali I. lize národních házenkářů naši hráči. Ligu počtvrté za sebou suverénně vyhráli se ziskem 41 bodů což znamená, že z 22 utkání ztratili pouze 3 body. Na prvenství dosáhli také v Českém poháru i SUPERPOHÁRU. V družstvu se trenéru Vychodilovi podařilo skloubit starší zkušené hráče s bývalými úspěšnými žáky a dorostenci, což dávalo dobrý výhled do budoucna. Také v roce 1991 jsme se mohli radovat z již 5. mistrovského titulu v kategorii mužů i zisku Českého poháru. Zvítězili jsme také v 1. ročníku Memoriálu Josefa Zubíka, který nahradil SUPERPOHÁR. V průběhu tohoto turnaje jsme se rozloučili s našimi dlouholetými oporami, které se rozhodly ukončit svou aktivní sportovní činnost, se Stanislavem Sobotkou, Josefem Jandou a Josefem Kubisem, s nímž bylo dohodnuto, že v případě potřeby za naše omlazené družstvo ještě nastoupí a vypomůže mu. Svoji činnost u družstva ukončil také jeho trenér Josef Vychodil. Toho nahradil Jan Blaťák, vedoucím celku se stal Josef Janda. Všichni jsme byli zvědavi, zda mladé družstvo dokáže navázat na předchozí úspěchy a popravdě řečeno, v obhajobu titulu jsme příliš nedoufali. Po podzimu sezóny 1991/92 bylo družstvo až páté se ziskem 13 bodů. Historický úspěch jsem zaznamenali také v ženské házené, to když se svými výkony probojovala poprvé naše hráčka Božena Stropková do reprezentačního celku Moravy. Na jaře roku 1992 podávalo ligové družstvo zlepšené výkony a bodově se dotáhlo na dosud vedoucí Stupno. K posledním dvěma utkáním zajíždělo do Nýřan a právě na půdu vedoucího Stupna. Po sobotním vítězství v Nýřanech v poměru 19 : 11 sehrálo družstvo utkání, jež se nesmazatelně zapsalo do klubové historie. Kluci v něm podali vynikající výkon a svého soupeře předčili především v bojovnosti, soudržnosti a vůli po vítězství. Utkání skončilo 19 : 16 v náš prospěch což znamenalo, že jsme se pošesté v řadě stali Mistry ČR a překazili tak hráčům a četným fanouškům Stupna připravenou oslavu na počest očekávaného historického úspěchu. Družstvo tedy po podzimních nevyrovnaných výkonech zmobilizovalo své síly a dokázalo navázat na předchozí úspěch. Sestava úspěšného družstva byla následující: Eduard Březík, Ladislav Kašpárek, Stanislav Kašpárek, Ladislav Rodek, Martin Sprušil, Jiří Zubík, Zdeněk Uvíra, Petr Uvíra, Jiří Furman a Radek Čechák. Trenérem byl Jan Blaťák. Podzimní části už družstvo suverénně kralovalo a bez ztráty bodu vedlo ligovou tabulku s osmibodovým náskokem. Také družstvo žen podávalo v roce 1992 dobré výkony, které vedly k vítězství v krajském přeboru. Tím si družstvo zajistilo účast na kvalifikaci o postup do I. ligy žen, jejímž pořadatelem byl Bakov nad Jizerou. Zde družstvo obsadilo 4. místo. V hodnocení úspěšnosti roku 1993 se na prvním místě umístilo družstvo I. ligy mužů, které posedmé v řadě za sebou obhájilo titul přeborníka České republiky. Jako druhé nejúspěšnější bylo hodnoceno družstvo žen, které se stalo vítězem krajského přeboru a postoupilo do kvalifikace o I. ligu žen, hrané v Plzni – Liticích. V ní obsadilo pěkné 2. místo a to pouhý jediný bod za družstvem Litic. Navíc byla jako nejlepší brankářka kvalifikace vyhlášena Lenka Sýkorová a jako nejlepší útočnice Božena Stropková. Jako další dílčí úspěch lze hodnotit výsledek družstva starších žákyní, které se probojovalo do finále krajského přeboru této kategorie, kde však obsadilo až 3., nepostupové místo. Umístění ostatních našich družstev pak lze hodnotit jako průměrná a bohužel musíme konstatovat, že hlavně u mládežnických družstev opět nedošlo k výraznějšímu posunu směrem k lepším výsledkům.
Sportovní klub Žeravice – 1993 - dosud
Do podzimní části mistrovských soutěží ročníku 1993/94 nastoupila naše družstva pod názvem SK Žeravice. Název klubu byl změněn s ohledem na uzavření přerovského závodu LIAZ a následné přerušení spolupráce mezi touto firmou a naším klubem. Rok 1994 byl provázen finančními těžkostmi, vzniklými z důvodu přechodu celé naší společnosti na zcela odlišný systém hospodaření. I přes tyto opravdu složité ekonomické podmínky se našemu sportovnímu klubu podařilo zabezpečit sportovní činnost na dobré úrovni. Největšího úspěchu dosáhlo družstvo I. ligy mužů, kterému se podařilo obhájit mistrovský titul přeborníka České republiky poosmé v řadě za sebou. K dalším úspěchům lze přiřadit umístění „B“ družstva mužů, které obsadilo 1. místo ve skupině „B“ oblastního přeboru. Tímto výsledkem se probojovalo do kvalifikace o postup do II. ligy, kterou sehrálo s vítězem skupiny „A“ oblastního přeboru, družstvem Pustějova. Po domácí výhře v poměru 17 : 14 družstvo prohrálo v Pustějově 19 : 14 a do II. ligy nepostoupilo. Ostatní družstva klubu, zejména pak žákovská se nedokázala prosadit a většinou obsazovala nepostupová 3. místa v oblastním přeboru. Podzim 1994 byl ve znamení poklesu výkonnosti ligového družstva, který vyústil v 5. místo. Velmi nevydařený byl pro národní házenou v Žeravicích rok 1995. Mládežnická družstva obsadila shodně poslední místa ve svých mistrovských soutěžích a ani družstvu I. ligy mužů se nepodařila obhajoba mistrovského titulu. Pouze družstvo „B“ mužů zvítězilo v oblastním přeboru skupiny „B“ a sehrálo kvalifikaci o postup do II. ligy s celkem Studénky „B“. Soupeře však nedokázalo porazit ani v jednom z utkání. Dobrého výsledku dosáhlo družstvo žen, které zvítězilo v krajském přeboru své kategorie. O poznání lépe si náš klub vedl v roce 1996. Po letech půstu jsme zaznamenali úspěch mladších žáků, kteří na Poháru mládeže ČR v Novém Městě nad Metují vybojovali pod vedením Jaroslava Staňka 2. místo. V hodnocení nejlepších hráčů turnaje zaznamenali naši hráči rovněž výrazný úspěch, když nejlepším brankářem byl vyhodnocen Jan Masařík, nejlepším obráncem Marián Ludvík a nejlepším útočníkem Ladislav Černošek. Po roční pauze „A“ družstvo mužů vrátilo do Žeravic ligový primát a stalo se již v pořadí podeváté Mistrem ČR, čímž vyrovnalo v počtu prvenství kdysi legendární Přeštice. Našemu klubu tak svitla naděje na překonání tohoto historického rekordu a podle věkového složení družstva se zdálo, že dosažení této mety není nemožné. Navíc bylo družstvo posíleno o reprezentačního obránce Zdeňka Filípka, který k nám přestoupil z Ostopovic. Nepovedlo se však hned v následujícím roce 1997. Družstvo mělo na jaře nevýrazný herní projev, na kterém se projevilo i tragické úmrtí našeho brankáře Josefa Zapletala. Hráči se po letech úspěchu jen těžce motivovali k dalšímu tréninku, družstvu chyběla bojovnost a chuť vítězit. V ligovém ročníku 1996/97 skončilo družstvo na 2. místě, což ale nelze považovat za neúspěch. Z výsledků ostatních družstev stojí za zmínku 2. místo mladších žáků v Poháru mládeže ČR, hraném ve Veselí n./M. a rovněž účast mužů „B“ v kvalifikaci o postup do II. ligy, ve které se však družstvo neprosadilo. Očekávaný historický úspěch přinesl rok 1998, kdy se našemu prvoligovému družstvu mužů podařilo získat 10. titul Přeborníka České republiky. Od tohoto okamžiku se můžeme právem pyšnit označením „nejúspěšnější klub v historii národní házené“, co do počtu získaných mistrovských titulů. Tohoto cíle, jenž byl pro hráče v posledních letech velkou motivací, bylo dosaženo díky poctivému přístupu a obětavé práci hráčů, trenérů a také vedení klubu, které stále vytvářelo skvělé podmínky pro dosahování dalších a dalších úspěchů. Historického úspěchu dosáhlo družstvo ve složení: brankáři Waldemar Matuška, Eduard Březík, Ladislav Kašpárek, Stanislav Kašpárek, Ladislav Rodek, Zdeněk Filípek, Jiří Zubík, Petr Uvíra, Zdeněk Uvíra, Jiří Furman, Radek Čechák a Pavel Bajer. Trenérem družstva byl pan František Konopčík a p. Josef Vychodil, masérem p. Stanislav Čechák. K úspěchům mužů se připojila i žákovská družstva. Mladší žáci v Poháru mládeže ČR v Raspenavě vybojovali 2. místo a starší žáci rovněž v tomto poháru skončili na domácím hřišti třetí. Také družstvo starších žákyní se probojovalo na Pohár mládeže ČR do Chomutova, kde obsadilo 4. místo. Historického úspěchu mužů v roce 1998 využili k zakončení své hráčské kariéry útočníci Jiří Zubík a Petr Uvíra. Pomyslnou štafetu převzali mladší hráči a hned v následujícím roce 1999 dokázali opět ligu vyhrát, když na jaře ztratili pouze dva body za dvě remízy s celky Studénky a Staré Vsi. n/O. Také mládež si vedla poměrně dobře, a to především zásluhou mladších a starších žáků. Mladší obsadili ve finále Oblastního přeboru v Oseku 2. místo a stejného umístění dosáhli v Poháru mládeže ve Staré Vsi. Zde jsme s výjimkou postu brankáře zcela ovládli individuální hodnocení hráčů, když se nejlepším obráncem stal Michal Zedek, útočníkem Lukáš Černošek a střelcem Adam Chromčík. Starší žáci hráli finále Oblastního přeboru ve Staré Vsi a obsadili v něm 2. místo. V Poháru mládeže ČR této kategorie, hraném také ve Staré Vsi n/O., již družstvo pod vedením Jaroslava Staňka jednoznačně kralovalo a bez zaváhání zvítězilo. Také v roce 2000 jsme ovládli mužskou ligovou házenou a po zásluze jsme nejvyšší soutěž již podvanácté vyhráli. Po úspěšném zakončení ligové sezóny 1999/2000 se s družstvem loučí brankář Eduard Březík a především jeho dlouholetý trenér Josef Vychodil. Novým mužem u kormidla našeho prvního družstva se stává Emanuel Machač, do branky jsme na hostování získali Petra Bradu z Kokor. Méně potěšitelný je fakt, že v tomto roce poněkud stagnuje házená mládežnická. Jediným úspěchem bylo 3. místo starších žáků v Poháru mládeže ČR, který pořádaly Nýřany. Ostatní týmy se ve svých mistrovských soutěžích podávaly pouze průměrné výkony a do finále oblastního přeboru se neprobojovaly. O poznání hůře dopadl z hlediska dosažených sportovních úspěchů rok 2001. Z mládeže se do finále oblastního přeboru podařilo probojovat pouze starším žákům, kteří však ve Svinově nenaplnili očekávání a bez zisku bodu skončili na posledním 4. místě. Ligové družstvo střídalo dobré výkony se slabšími, což se odrazilo v konečném umístění, kdy obsadilo 3. místo. Přestože se obhajoba titulu nezdařila, nelze zisk bronzových medailí považovat za neúspěch. Družstvo mužů bylo v létě doplněno o dva mladé hráče. Vlastního odchovance Ladislava Černoška a hráče handbalových Dřevohostic Lukáše Haubelta V roce 2002 omlazené družstvo vybojovalo Žeravicím zpět ligový primát, když získalo v pořadí již 13. titul Mistra ČR. Za tímto skvělým výsledkem stály především výborné výkony v jarní části, kdy jsme z 22 možných bodů získali 20. Jedinou porážku jsme utrpěli ve Stupně, a to v poměru 9 : 11. V tomto roce byla založena nová tradice v podobě rodinného turnaje smíšených družstev, jehož 1. ročník se konal v červenci. V turnaji startovalo sedm družstev a díky setkání několika hráčských generací na hřišti i mimo něj měl jedinečnou atmosféru. Za úspěch, i když ne sportovní, lze jistě považovat také provedenou rekonstrukci hřiště, v rámci níž došlo rovněž v roce 2002 k výměně části umělého povrchu NISAPLAT, nátěru hlavní i vedlejších tribun a generální opravě koupelen v prostorách tribuny. Mimořádně finančně náročná byla také výměna umělého povrchu ve sportovní hale, nutného především pro její komerční využití. V roce 2003 oslavil náš klub své šedesátiny. Velkolepá oslava se konala v našem sportovním areálu a zahrnovala slavnostní schůzi s občerstvením a odpoledne pak sportovní část v podobě 2. ročníku rodinného turnaje. Pozvání na oslavy přijalo přibližně 120 bývalých i současných dospělých členů, kteří vytvořili neopakovatelnou atmosféru. Zvlášť ceněná byla účast průkopníků národní házené v Žeravicích. V tomto roce obsadilo družstvo mužů pěkné druhé místo a opět se stalo nejúspěšnějším kolektivem klubu. Na první Čakovice ztratilo pouhé dva body a do posledního utkání bylo ve hře o titul. Po třech letech bez mládežnického úspěchu se k naší radosti dokázalo prosadit družstvo mladších žáků, které se ve finále Oblastního přeboru v Rokytnici umístilo na druhém místě a zajistilo si tak účast na Poháru mládeže ČR v Chomutově. Také tam se neztratilo a s jedinou nejtěsnější porážkou v poměru 13 : 14 s pozdějším vítězem turnaje celkem Opatovic n/L. obsadilo hezké druhé místo. Rok 2004 přinesl neodvratitelný pokles výkonnosti prvoligového celku, kdy družstvo skončilo na 7. místě. Nejúspěšnějším celkem klubu bylo opět družstvo mladších žáků, které si počínalo úspěšně jak v zimní halové sezoně, kdy obsadilo 2. místo na Halovém mistrovství ČR v Chomutově, tak i na Poháru mládeže ČR v Přešticích, kde dokázalo bez jediného zaváhání zvítězit. Škoda jen, že se v utkáních play – off nedokázalo prosadit přes celek Rokytnice na Mistrovství ČR. Nesporným úspěchem roku 2004 byla účast devíti družstev v mistrovských soutěžích, z toho čtyřech mládežnických, dvou dorosteneckých a tří družstev dospělých. K tomuto přispěla i spolupráce klubu s přerovskou ZŠ Svisle. Novinkou bylo také prázdninové pětidenní soustředění mládeže v našem sportovním areálu, jehož se zúčastnilo přibližně 40 mladších a starších žáků a žákyní. Jeho cílem bylo především odstartovat přípravu na nadcházející mistrovské soutěže a stmelit hráčský i trenérský kolektiv. Následující rok 2005 se nesl v duchu oslav 100. výročí vzniku národní házené. Ty celorepublikové se konaly na přelomu dubna a května v Chomutově. V rámci těchto oslav byl sehrán i turnaj starých gard, a to celkem ve třech věkových kategoriích. Náš klub reprezentovalo jedno družstvo v nejmladší kategorii do 38 let a počínalo si tak jak bylo v době své největší slávy zvyklé, tj. zvítězilo suverénním způsobem nejen v základní skupině, ale i ve finálovém utkání s celkem Rokytnice. Na tomto skvělém úspěchu se podíleli tito hráči: brankář Eduard Březík, obránci: Petr Blaťák, Antonín Černošek, Jaroslav Černošek, Pavel Metelka a Pavel Zubík, útočníci Blahoslav Baran, Emanuel Machač, Stanislav Sobotka a Jiří Zubík. Trenérem družstva byla osoba nejvíce povolaná, a to zasloužilý trenér pan Josef Vychodil. V roce 2005 se 1. liga národní házená hrála poprvé ve své historii systémem play – off. Ani tento systém ale nepřinesl našemu družstvu úspěch. Po 7. místě v základní části nedokázalo ani přes posílení útočníkem Horákem z Kokor a hráči 1. NH Brno Holáskem, Filípkem a Petrem v semifinále postoupit přes celek Krčína a z bojů o medaile tak záhy vypadlo. Naopak velmi úspěšně si počínalo družstvo žen. V červnu se zúčastnilo kvalifikace o postup do 1. ligy, která se konala na našem hřišti. V ní dokázalo plně využít výhody domácího prostředí a společně se Studénkou postoupilo z druhého místa do nejvyšší ženské soutěže. Na tomto průlomovém úspěchu ženské házené se podílely tyto hráčky: brankářky Zuzana Přikrylová a Lenka Sýkorová, obránkyně Lenka Kubisová, Renata Kubisová, Kateřina Kubisová, Jitka Kučerová a Petra Pavlů a útočnice Kateřina Bajerová, Pavlína Metelková, Gabriela Machačová, Vendula Ostrčilová, Denisa Roháčová a Dagmar Štymplová. Trenérem družstva byl Ladislav Rodek. V roce 2006 se náš klub po dlouhých letech konečně dočkal výrazného mládežnického úspěchu. Stalo se tak zásluhou družstva mladších žáků, které nejprve v březnu získalo titul Halového mistra ČR a poté v červnu na domácím hřišti titul Mistra ČR 2006 své kategorie. Družstvo v celém průběhu sezony nepoznalo hořkost porážky a zcela po zásluze pro náš klub získalo jubilejní 20. titul Mistra ČR. Na tomto úspěchu se podíleli tito hráci: Brankář: Martin Matuška, obránci: Jakub Daněk, Toan Le Nguyen, Dominik Přeslička, Adam Sprušil, Jaroslav Šmíd, Michal Špalek a Marek Zubík, útočníci Milan Janeček 1, Radek Kašpárek 9, Stanislav Kašpárek 18, Tomáš Mikeska 4, Martin Škařupa 3 a Jiří Zubík 46. Trenér: Jiří Zubík st., vedoucí družstva Jaroslav Šmíd st. Také v individuálním hodnocení hráčů jsme měli zastoupení. Martin Matuška se stal nejlepším brankářem a Jiří Zubík se 46 brankami nejlepším střelcem turnaje. Zlepšenou výkonnost v roce 2006 prokázala také ostatní mládežnická družstva. Mladší žákyně se dokonce probojovaly na Pohár ČR do Staré Vsi n/O., kde sice obsadily 6. místo, ale vzhledem k věkovému složení družstva jsou předváděné výkony příslibem do budoucna. Naopak neúspěšně skončila premiérová účast družstva žen v nejvyšší soutěži, když skončilo na posledním 12. místě. V průběhu sezony bylo mnohým vyrovnaným soupeřem, ale doplácelo na nezkušenost a četná zranění, která družstvo provázela v jarní části. Družstvo mužů zakončilo základní část nejvyšší soutěže na 7. místě a soupeřem pro 1. kolo play - off nám byl celek Nýřan. S tímto soupeřem, přestože byl jasným favoritem, se dokázalo vypořádat a po vítězství 17 : 12 na domácí půdě a remíze 13 : 13 v Nýřanech postoupilo do semifinále. V něm se střetlo s Krčínem. Po domácím vítězství 15 : 14 družstvo podlehlo v Krčíně 14 : 17 a zůstalo tak před branami finále. V boji o třetí místo pak podlehlo Brnu 18 : 20 a 14 : 23 a obsadilo konečné 4. místo, které bylo pro družstvo na samé hraně jeho maxima. V roce 2007 se opět nejlépe vedlo družsvu mladších žáků, které i po odchodu několika hráčů základní sestavy pokračovalo ve vítězném tažení. Nejprve získalo titul Halového mistra ČR v Žatci a poté i titul Mistra ČR v Brně, kde své soupeře přehrávalo rozdílem třídy. Na zisku v celkovém pořadí již 21. mistrovského titulu našeho klubu se podíleli tito hráči: brankáři Martin Matuška ( nejlepší brankář ) a Petr Ogurčák, obránci Marek Černošek, Jakub Daněk, Jakub Mikeska, Toan Le Nguyen, Dominik Přeslička, Adam Sprušil a Filip Suchánek a útočníci Milan Janeček 15 br., Stanislav Kašpárek ( nejlepší útočník ) 41 br., Josef Kubis, Tomáš Mikeska 29 br. a Adam Špalek 1 br. Trenérem byl Jiří Zubík, asistentem Stanislav Kašpárek st. a vedoucím družstva Jaroslav Šmíd. Také mladší žákyně navázaly na loňské zlepšené výsledky a po jednoznačném vítězství v oblastním přeboru se nominovaly se na domácí Mistrovství ČR. V něm sice obsadily nepopulární 4. příčku, ale jejich stoupající výkonnost je příslibem do budoucna. Neztratili se ani starší žáci, kteří si druhým místem v oblasti vybojovaly právo účasti na Poháru ČR na hřišti Spojů Praha a v tomto druhém nejvýznamnějším klání dokázali zvítězit. Mírného zklamání jsme se dočkali od družstva žen, které po suverénním vítězství v oblastním přeboru odmítlo účast v kvalifikaci o I. ligu a protože se ani na druhý pokus nepodařilo zavést 2. ligu žen, setrvá i nadále v této soutěži. Nejsledovanější družstvo mužů v sezoně 2006/2007 do posledního kola bojovalo o osmou příčku a ní spojenou účast v nadstavbové části play-off. To se nakonec podařilo, nicméně záhy bylo vyřazeno suverénním vítězem základní části družstvem 1. NH Brno, byť po vyrovnaných bojích a výsledcích 13: 11 ( doma ) a 8 : 14 v Brně.
Důležité mezníky historie SK Žeravice
Název: UNION ŽERAVICE Rok: 1943 - 1950 Předseda klubu: 1943 - 1950 Karel Černošek Předseda oddílu házené: - Výstavba: 1944 - upraveno hřiště pro házenou Významné sportovní úspěchy: 1944 - do mistrovských soutěží přihlášena družstva mužů, dorostenců a žen Název: TJ SOKOL ŽERAVICE Rok: 1952 - 1980 Předseda klubu: 1952 - 1963 Jaromír Pikna Předseda oddílu házené: 1952 - 1957 František Černý Výstavba: 1952 - první šatny Významné sportovní úspěchy: 1954 - postup mužů do krajského přeboru Olomouckého kraje Název: TJ LIAZ PŘEROV Rok: 1980 - 1993 Předseda klubu: 1980 - 1983 Vladimír Kubis Předseda oddílu házené: 1980 - 1991 Miroslav Vychodil Výstavba: 1982 - otevřena sportovní hala Významné sportovní úspěchy: 1983 - 1. titul Mistra republiky starších žáků Název: SK ŽERAVICE Rok: 1993 - Předseda klubu: 1993 - 2003 Miroslav Vychodil Výstavba: 1996 - hala - tenisový povrch Green Set Významné sportovní úspěchy: 1994 - 8. titul Mistra republiky mužů
1963 - 1970 Jan Blaťák
1970 - 1976 František Černý
1976 - 1980 Vladimír Kubis
1957 - 1958 Vladimír Jemelka
1958 - 1975 Vladimír Kubis
1975 - 1980 Miroslav Vychodil
1967 - rozhlasová kabina
1969 - koupelny a lavičky pro diváky
1973 - osvětlení hřiště
1974 - tribuny za brankami
1977 - hlavní tribuna
1978 - asfaltový povrch hřiště
1957 - družstvo žáků přeborníkem Moravy
1968 - postup do II. ligy mužů
1969 - 5. místo dorostenců na Přeboru republiky
1973 - postup do I. ligy mužů
1977 - Morava - Čechy mužů v Žeravicích
1983 - 1990 Josef Zubík
1990 - 1991 Jan Blaťák
1991 - 1993 Miroslav Vychodil
1991 - funkce zaniká
1983 - asfaltový povrch hřiště
1986 - umělý povrch NISAPLAST
1984 - muži poprvé vítězi Českého poháru - později ještě 9 x
1985 - 1. titul Mistra republiky dorostenců
1986 - 2. titul Mistra republiky dorostenců
1987 - Morava - Čechy mužů i žen v Žeravicích
1987 - 1. titul Mistra republiky mužů
1987 - 3. titul Mistra republiky dorostenců
1988 - 2. titul Mistra republiky mužů
1988 - 4. titul Mistra republiky dorostenců
1989 - 3. titul Mistra republiky mužů
1989 - 5. titul Mistra republiky dorostenců
1990 - 4. titul Mistra republiky mužů
1991 - 5. titul Mistra republiky mužů
1992 - 6. titul Mistra republiky mužů
1993 - 7. titul Mistra republiky mužů
2003 - dosud Jaroslav Šmíd
2003 - hala - tenisový povrch Fatrasport
2003 - rekonstrukce venkovního areálu
2003 - hala - rekonstrukce osvětlení
2004 - hala - zřízena posilovna
2005 - hala - rekonstrukce koupelny a WC
2006 - pořízen přenosný světelný ukazatel
2006 - pořízeno nové ozvučení hřiště
1996 - 9. titul Mistra republiky mužů
1998 - 10. titul Mistra republiky mužů
1999 - 11. titul Mistra republiky mužů
2000 - 12. titul Mistra republiky mužů
2002 - 13. titul Mistra republiky mužů
2004 - Mladší žáci 1. místo v Poháru ČR v Přešticích
2005 - postup do I. ligy žen
2005 - Staré gardy 1. místo na oslavách 100. let národní házené v Chomutově
2006 - Mladší žáci 1. místo na Halovém MČR v Lázních Bělohrad
2006 - 1. titul Mistra republiky mladších žáků v Žeravicích
2007 - Mladší žáci 1. místo na Zimním halovém poháru ČR v Žatci
2007 - 2. titul Mistra republiky mladších žáků v Brně
2008 - Mladší žáci 1. místo na Zimním halovém poháru ČR v Brně