Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) je africký lidoop. Společně s bonobem je nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Srst má tmavou, lysé části těla jsou však světlé. Dorůstá až do výšky 170 cm a hmotnosti od 44 do 75 kg. Je býložravý. Samice je březí osm měsíců, rodí jediné mládě. Pohlavně dospělý je po 6-10 letech života.Je rozšířen v rovníkové Africe ve čtyřech poddruzích. Některé z nich však můžou být chápány jako samostatné druhy.Šimpanz učenlivý je intenzivně zkoumaným druhem, velmi zajímavé jsou např. kulturní odlišnosti jednotlivých tlup.
Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
strunatci (Chordata)
Podkmen:
obratlovci (Vertebrata)
Třída:
savci (Mammalia)
Řád:
primáti (Primates)
Čeleď:
hominidi (Hominidae)
Rod:
šimpanz (Pan
Gorila východní (Gorilla beringei) byla dříve považována za poddruh gorily nížinné, nyní má status samostatného druhu a zahrnuje východní nížinné gorily (Gorilla beringei graueri) a jeden nebo několik podruhů horských gorilPotrava Hlavní potravou goril jsou listy, výhonky a stvoly, ovoce, kořeny, měkká kůra a houby. Příležitostně gorily sbírají mravence a rychle je spolknou dřív než mohou kousnout. Chování a hierarchieGorily žijí ve skupinách (tlupách). Za soumraku s skupina uloží k odpočinku, staří samci na zem, samice a mláďata někdy do hnízd na stromech. Každá samice sdílí hnízdo se svým současným mládětem.Každá skupina se potuluje ve svém domovském araálu o rozloze 400-800 hektarů, který se vyjma centrálního jádra může zčásti překrývat s areály sousedních skupin.Dominantní stříbrohřbetý samec je otcem většiny nebo všech mláďat ve skupině. Samec upoutává pozornost říjních samic náznaky krmení, houkáním, bitím se v prsa, boucháním rostlinami, výskoky a kopanci. Je nepravděpodobné, že by samice přešla k jinému samci, pokud by nebyl její druh nebyl zabit. Mládě zůstává s matkou až do jejího příštího porodu asi po čtyřech letech.ZastrašováníStříbrohřbetý dominantní samec může použít jako další prostředek k zastrašení útočníka houkání, jestliže jeho štěkot nestačí. Stojí pak vzpřímeně, bije částečně sevřenými pěstmi do prsou (holá kůže tam zesiluje zvuk) a hází na vetřelce vegetaci. Jestliže i toto selže, může na něj zaútočit s ohromným řevem, údery rukama, kopanci a kousáním.
Lvíček zlatý či lvíček malý (Leontopithecus rosalia) je malá půvabná poloopice z čeledi kosmanovitých (Callithrichidae), která obývá jen malé území jihovýchodní Brazílie (Mata Atlantica). Tento malý primát odolával již celá desetiletí průběžnému a tvrdému pronásledování, lovu, ale hlavně vybíjení jeho přitozeného životního prostředí, které není bohužel ani dnes ustáleno. To je důležitý důvod pro zapsání tohoto druhu do tzv. Červeného seznamu IUCN do kategorie „ohrožených druhů“. I přesto se v některých knižních zdrojech udává jako „kriticky ohrožený druh“, jelikož se odhaduje, že ve volné přírodě žije už přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.Lvíček zlatý má ještě tři pokrevní příbuzné (lvíček zlatohlavý, lvíček černý, lvíček černolící), ale právě lvíček zlatý je patrně nejznámnější druh.Pro lvíčka zlatého je nejtypičtější jeho zlatá a zlatohnědá srst, podle které dostala tato poloopička i svůj název. Jeho chlupy na tvářích jsou delší a tmavší a tvoří půvabnou hřívu na vrcholu hlavy, lících a hrdle, což se stává pro lvíčka zlatého dalším charakteristickým znamením. V této husté srsti se ztrácejí i ušní boltce. I přesto, že má štíhlé nohy, má i dlouhé drápy, které jsou schopny zdatně škrábnout, a které se stávají nedocenitelnou pomůckou při jeho stromovém životě. Ačkoli je jeho ocas poměrně dlouhý, není chapavý. Vyjímku ve zbarvení představuje jenom jeho konce tlapek, obličej a občas i ocas, které mají barvu černou.Jeho krásné tělo měří na délku circa 335 milimetrů (13,2 cm, ale obvyklejší je 19-22 cm) a jeho ocas dorůstá 400 milimetrů (může dosáhnout i 36 cm, ale obvyklejší je 26-34 cm). Samci dosahují hmotnosti jen kolem 700 gramů v přírodě, ačkoli v zajetí dosahují i vyšší váhy. Těhotná samice může vážit nad 790 g, ale u netěhotné samice se hmotnost obvykleji pohybuje kolem 550 g.Lvíček zlatý je velice mrštné zvíře, které se dokáže až neuvěřitelnou rychlostí pohybovat po stromech, kde hledá především masnou potravu jako hmyz, ještěrky, malé ptáky a jejich vejce, ale také různé ovoce. Aktivní je jak ve dne, tak v noci. Nikdy nežije samotářsky, vždy minimálně v párech, ale nejčastěji v malých skupinkách, které vydávají bohatou škálu nejrůznějších zvuků. Jsou to velice inteligentní zvířata, která dokáží před nebezpečím velice rychle uprchnout. Ačkoli žijí ve skupinách, může být jedna skupina rozprostřena i na několik desítek metrů a pokud se objeví nebezpečí a strážní opice vydá poplašný zvuk, lvíčci zmizí hluboko v korunách stromů.Samice rodí nejčastěji jedno nebo dvě, velice vzácně i tři mláďata po 132 až 134 dnech březosti. Matce pomáha i samec, kterému je samice jen občas půjčuje a to pod přísným dohledem. Nejprve je několik týdnů kojí, poté jim začne pomalu dávat i pevnou potravu (nejčastěji hmyz), kterou pečlivě rozmačká ve svých prstech.
Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
strunatci (Chordata)
Podkmen:
obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída:
čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída:
savci (Mammalia)
Řád:
primáti (Primates)
Podřád:
vyšší primáti (Anthropoidea)
Nadčeleď:
ploskonosí (Ceboidea)
Čeleď:
kosmanovití (Callithrichidae)
Rod:
lvíček (Leontopithecus
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca a – doslovně „kočičí-stopa černá-a-bílá“, čínsky: 大熊貓; pinyin: dà xióng māo) je savec nyní řazený do čeledi medvědovití, který pochází z centrální Číny. Panda velká žije v hornatých oblastech, jako Sečuán a Tibet. Od druhé poloviny 20. století se panda stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích.Čínský název je složenina „medvěd-kočka“. Západní ekvivalent panda pochází od její vzdálené příbuzné pandy červené, jde o francouzskou adaptaci nepálského slova „požírač bambusu“. Dokud nebyla známa tato příbuznost (panda červená byla objevena v roce 1901), byla panda velká známá jako medvěd černobílý. Díky nejasné taxonomii získala v jednotlivých jazycích řadu ekvivalentních vědeckých pojmenování, v latině například Ailuropus melanoleucus, v češtině ještě panda černobílá a medvěd bambusový.Po mnoho desetiletí byla přesná vědecká klasifikace pandy předmětem debat, protože jak panda velká tak panda červená sdílejí vlastnosti medvědů i mývalů. Nicméně genetické testy odhalily, že panda velká je vskutku medvěd a patří do čeledi medvědovití. Jí nejblíže příbuzný medvěd je medvěd brýlatý z Jižní Ameriky.Panda velká žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Přestože se řadí mezi šelmy, je její potrava převážně rostlinná. Její trávící ústrojí má sice stavbu obvyklou spíše pro masožravce, unikátní bakteriální mikroflóra ve střevech jí však umožňuje bez problémů tuto těžkou potravu strávit. Po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se příležitostně živí vejci a spolu s bambusem konzumuje také nějaký hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši.Její tlapa je velmi neobvyklá; s „palcem“ a pěti prsty; "palec" je ve skutečnosti modifikovaná kost zápěstí. Stephen Jay Gould o této skutečnosti napsal pojednání; jeho název Palec pandy (The Panda's Thumb) pak použil jako název své knihy.Panda velká patří k ohroženým druhům, nebezpečí se zvyšuje s postupujícím narušováním jejích přirozených lokalit a velmi slabou porodností ať už v zajetí nebo v přírodě. Věří se, že v přírodě žije ještě 1 600 jedinců. Panda velká je symbolem Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF, http://www.wwf.org).
Říše: | živočichové (Animalia) |
Kmen: | strunatci (Chordata) |
Podkmen: | obratlovci (Vertebrata) |
Třída: | savci (Mammalia) |
Řád: | šelmy (Carnivora) |
Čeleď: | medvědovití (Ursidae) |
Rod: | Ailuropoda (panda) |