Léto fuč...
...Alespoň doufám... nemám ráda léto. Je horko, všude hmyz, lidi se potí, svítí slunce, králík vstává ve čtyři... není co dělat, všichni jsou fuč, dny nemají cíl (jasně, dva a půl měsíce prázdnin bez práce byl hodně hloupý nápad, příště si beru brigádu...) a navíc ještě vypadám jako levhart skvrnitý...
Podzim oproti tomu je velmi inspirativní a můžu provětrat svojí lepší část šatníku. Částečně mi podzim už začal, protože máme dokonce i třetí týden semestru. Vážně, může se vám zdát, že dlouhý prázdniny na výšce jsou úžasný, ale když pak přijdou... No já nevím, co pak s nimi. Nejsem na to zvyklá. Roky předtím jsem pořád někam jezdila, loni jsem naopak jezdila každý den na koupele (slaná voda a horský sluníčko ^^) a přes den se schovávala doma a učila se...
Až konečně bude pořádný podzim, naskočí mi i fantazie. Povedlo se mi sice dopsat povídku, ale nejsem si jistá, jestli je to na úrovni. Na mý úrovni. Nedokážu to teď po sobě přečíst a vím, že když jsme ji psala, byla romatická scéna na konci jen snůška slov, které čtenář očekává. Zkusím sestru přinutit ke korekcím, zatímci já si budu hezky slintat nad Jonathanem Hallem, hehehe... Ozvěny minulosti, vzpomínáte? Jestli se vám to nechtělo číst, přišli jste o hodně. Respektive o Natha a to je hodně.
Tímto prohlašuji, že autorka těchto stránek má porozchodovou.... cosi... prázdnotu? Každopádně teď nemůže psát, protože sama těm blábolům nevěří. Počkejte prosím, až zase neskočí do zavedených kolejí, děkuji.
Páčko... řekla jsem páčko, ne péčko, mimochodem... úchylové...
Yveren -.-