Psí sporty 04/2014
Bernský salašnický pes
Kdysi řekl o bernském salašnickém psovi profesor Dr. Heim: "Mám dojem, že bernský salašnický pes je díky své souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje. Jiné rasy jsou zajímavé a krásné pro své zvláštnosti. Bernský salašnický pes je podle mého názoru krásný svou normálností. Žádný pes se nepřibližuje a nezůstal věrný pratypu psa domácího více než bernský salašnický pes.". Ale jde opravdu jen o krásného psa, kterému propadá stále více příznivců, nebo se s tímto plemenem dá i sportovat?
Historie aneb berňák nikdy na peci neležel
Bernský salašnický pes vznikl, jak název napovídá, ve Švýcarsku a byl vyšlechtěn jako pomocník místních sedláků. Pohyboval se především na statku, kde hlásil příchozí návštěvníky, chránil svého pána, tahal menší vozíky s nákladem a byl kamarádem jeho dětí. Aby bernský salašnický pes vyhověl takovýmto požadavkům, musel být sebevědomý, neohrožený, ostražitý, oddaný, spolehlivý, samostatný a vyrovnaný. Jako pes sedláků se bernský salašnický pes samozřejmě musel dobře snášet s ostatními zvířaty na dvoře. A navíc majitel požadoval robustního, zdravého psa, nenáročného na krmení, péči a podmínky držení a ke všemu ještě učenlivého, aby pes snadno chápal a zvládal úkoly. Zbytečné štěkání, chuť do rvaček, toulavost nebo dokonce slídění za zvěří bylo vysloveně nežádoucí.
Bernský salašnický pes dnes
Dnes patří bernský salašnický pes k nejoblíbenějším plemenům vůbec (na výstavách je téměř vždy v první desítce nejpočetněji zastoupených plemen). Na první pohled zaujme plemeno svým mohutným vzhledem a dlouhou, hustou srstí s typickým trikolorním rozložením znaků (správný berňák má bílou tlamu, packy a špičku ocasu). Povahou zůstal berňák sebevědomým, spolehlivým, dobromyslným společníkem. Má klidnou a vyrovnanou povahu. Je neobyčejně přátelský, miluje děti a je stále dobře naladěn. Proto je v současnosti vyhledávaným rodinným psem a velmi často se stává, že kdo si berňáka jednou pořídí, propadne kouzlu tohoto plemene a má ve svém vlastnictví berňáků hned několik.
Berňák miluje svého pána a chce s ním být v neustálém kontaktu, přesto však neobtěžuje. Pokud jste v obýváku, pes se stočí do klubka za vaše křeslo, přejdete do pracovny a za chvíli uslyšíte tiché kroky, které se zastaví ve dveřích, aby se vám trikolorní medvídek nenápadně procpal miniskulinkou pod stůl, přejdete do kuchyně a než otevřete lednici, visí na vás pár hnědých dobráckých očí, jestli by něco nezbylo i pro něj. Usmějete se na něj a on se celý rozvlní a rozesměje a následně se zhroutí k zemi na záda, protože by mohlo přijít podrbání. Bernský salašnický pes zbožňuje svého pána a dává mu to najevo celým svým životem. Z toho vyplývá, že přestože je berňák pes, který bez problémů zvládá pobyt venku i v chladném počasí, velmi trpí, pokud nemůže být ve společnosti svého pána a jeho rodiny. Jde o plemeno, které si uchovává nenáročnost na údržbu, hustou srst stačí jednou týdně pořádně vykartáčovat a je hotovo. Je však potřeba upozornit, že pokud berňák začne přelínávat, opravdu to stojí za to.
Jak je na tom berňák se zdravím?
Pokud se v současné době rozhodněte pořídit si štěně s průkazem původu, dozvíte se z jeho rodokmenu výstavní i pracovní úspěchy předků a také výsledky rentgenologických vyšetření na dysplazii loketních a kyčelních kloubů. Pro zařazení do chovu nesmí mít matka ani otec vrhu horší hodnocení DKK nebo DLK než 2. Osobně se domnívám, byť přesnou statistiku neznám, že po zavedení povinných rentgenů, je vysloveně špatných výsledků naprosté minimum. V praxi se do chovu „dvojková“ zvířata vlastně nezařazují a chovatelé využívají především zvířata s „nulami“. Ale stále jde o velké plemeno, které má rychle rostoucí štěňata, proto doporučuji od štěňátka pracovat se psem tak, aby klouby dostávaly co nejméně „zabrat“. Od malička podávat krmení pro štěňata velkých plemen, které má správný poměr živin, aby růst nebyl překotný, a zároveň obsahuje i látky pro ochranu kloubů. Nezatěžovat malá štěňátka dlouhými pochody a vyvarovat se skákání překážek nebo jiného výrazného náporu na kloubní pouzdra. Také u dospělých jedinců je vhodné podávání přípravků na podporu správného fungování kloubů.
Co majitele současných berňáků trápí je dlouhověkost či spíše krátkověkost pejsků. Bohužel někde jsem četla, že průměrný věk bernského salašnického psa je sedm let, což je i na velké plemeno málo. Mezi nejčastější příčiny úmrtí i u mladých zvířat je selhání ledvin, různé druhy nádorů a v neposlední řadě také torze žaludku. Chovatelé si tohoto neradostného faktu jsou vědomi, a proto se snaží věk předků sledovat a krýt tak, aby se vytvářely krevní linie s předpokladem zdraví a dlouhověkosti. Na stránkách chovatelských stanic proto zájemci mohou často v rodokmenu číst pod povinnými údaji ještě zkratku AOD (age of death – věk úmrtí), kde vidí kolika let a na jaké onemocnění předkové zemřeli. Také u nových plemeníků je tato statistika vyžadována. Proto doufejme, že díky zodpovědnému přístupu chovatelů se i tato situace brzy zlepší.
Klady a zápory při výcviku bernského salašnického psa
Velikou předností berňáka je jeho neutuchající snaha zavděčit se pánovi a plně souhlasím s tím, že je vhodný i pro začátečníky a při dodržení základních pravidel výcviku jde o snadno cvičitelné plemeno. Kdo chce uspět, musí ale na berňáka po dobrém. Za pochvalu či pamlsek se pejsek může přetrhnout. Pro korekci chyby při cviku stačí často i mírný projev nesouhlasu. Výraznější projevy nevole psa snadno znejistí a může posunout výcvik o kus zpět.
Výhodou pro výcvik je i fakt, že berňáci jsou neustále při chuti, takže se dá bez problémů využít k motivaci pamlsek. Pokud by se někdo chtěl věnovat ale sportu více, je potřeba pejska v jeho lásce k jídlu krotit, protože jinak by mohl jíst skoro pořád a to se na postavě a následně na výkonu zákonitě brzy projeví.
Ve výcviku má berňák rád pořádek – snaží se pochopit cvik, a když má jasno, je spokojený. Pokud dojde ke změně, je potřeba mu s touto novou situací pomoci, není tak „tvůrčí“ jako jsou třeba border kolie, které sami chování nabízí. Například moje fenka byla zvyklá na skákání klasické dřevěné překážky, a když jsem jí poprvé přivedla před skládací překážku s plachtovou výplní a vydala povel „vpřed“, nechápavě na mě koukala, co má skočit. To samé se opakovalo například u obíhání maket, pokud byly „jiné“ než byla zvyklá. Stačilo ale jednou ukázat, očka zazářila a vše bylo v pořádku. Předností berňáka je, že co se jednou naučí, to si pamatuje dlouhé roky v té samé podobě. (Po asi čtyřech letech jsme letos s Felicity měli možnost jít na obrany a mile mě překvapilo, že i po několikaleté pauze z bez přípravy odkousala obranu ze zkoušky IPO1.)
Právě váha, celková konstituce a klidná povaha může být naopak určitým omezením při sportu, zejména pokud by byl majitel hodně ambiciózní. Berňák je molossoidní plemeno, kde se váha u štíhlých fen pohybuje lehce pod 40 kilogramů a u psa to bývá o deset či patnáct kilo více. V praxi to znamená, že ne každý berňák ochotně skáče metrovou překážku xkrát za sebou nebo obíhá makety jak blesk. Berňák provede všechny cviky, co akčnější plemena, ale bude celkově pomalejší, zejména pokud už má více běhacích cviků za sebou. Ale to se bavíme již o přípravu na vyšší zkoušky typu IPO2 či OB2, u nižších zkoušek obstojí berňák na srovnatelné úrovni s leckterými služebními plemeny. Vzhledem k hustému kožichu asi nepřekvapí, že teplo má na výkon psa „devastační“ účinek a je potřeba počítat, že letní měsíce dokáží vysát i nejtemperamentnější jedince plemene.
Sportovat se tedy s berňákem určitě dá a v dnešní době se berňáci objevují ve většině psích disciplín – od sportovní kynologie, přes tanec se psem, po obedience či záchranařinu.
Bernský salašnický pes a sportovní kynologie
Se se svou fenkou Felicity Čierna hviezda jsme se věnovaly nejprve klasické sportovní kynologii, kde jsme postupně složily dvanáct zkoušek z výkonu do úrovně IPO2, ZPU2, FPr2 a ZVV1. Díky ochotě ke spolupráci je většina berňáků dobře disponována pro oddíl poslušnosti, kde naplno rozvinou svou radostnou povahu. Zádrhelem při výcviku může být aportování, které není pro plemeno typické, zejména pokud se snaží majitel vycházet z nácviku přes kořistnický pud. Proto doporučuji nečekat na zázrak, že pejsek jednoho dne prozře a začne aportovat sám, ale pomoci mu pochopit v jednotlivých krocích přes poslušnost, co po něm chceme a úspěch se brzy dostaví.
Se stopami u berňáků také většinou nebývá problém vzhledem k přirozené a neustálé snaze pejska najít si něco k jídlu. Kamenem úrazu pro ambicióznějšího psovoda se zájmem o všestranný výcvik mohou být obrany. Kořistnický pud totiž k berňákům nepatří automaticky, jsou linie, které „koušou“ dobře, pak je docela velká část populace, která zájem má, ale pokud se zájem nekultivuje, vyhasíná. Existují samozřejmě i jedinci, kterým figurant nic neříká. Zájemcům o sportovní kynologii doporučuji vybírat z vrhů, kde se výcviku věnuje alespoň některý z rodičů nebo předků plánovaného vrhu a při výběru štěněte sledovat jeho zájem o přetahování se o hračku a podobné hry. Pokud už pejsek kouše, doporučuji od začátku kombinovat kousání a poslušnost a vyhnout se problémům, které jsme měly my. Obrany patřily a patří k nejoblíbenějším disciplínám mé fenky Felicity, která má výborný kořistnický pud a kromě motivace na jídlo je i výrazně „balónková“. Při pohledu zpět vidím, že na začátku našich obran byli figuranti tak nadšení z toho, že je to berňák, fena k tomu a přitom krásně kouše, že se zaměřili na rozvoj zákusů a méně jsme se věnovaly poslušnosti. Což jsme pak doháněly při přípravě na vyšší zkoušky IPO, kdy bylo potřeba drive zmírnit a poslušnost dohnat, aby celkový dojem vypadal dobře.
Pokud bych tedy shrnula předpoklady plemene pro sportovní kynologii, myslím si, že není důvod se s berňákem tomuto odvětví nevěnovat. V poslušnosti berňáci díky fixaci na pána od začátku vynikají, stopy zvládají s přehledem, a pokud si vyberete štěňátko s kořistnickým pudem, také obrany nejsou problém. Na příkladu mé fenky je vidět, že je možné úspěšně skládat i zkoušky vyššího stupně (IPO2, ZVV1,ZPU2) a věřím, že kdyby naší kariéru nepřerušilo mé mateřství, i IPO3 bychom pokořily. Na druhou stranu upřímně uznávám, že jedna věc je složit zkoušku a druhá zúčastňovat se závodů, kde berňák ani při vší snaze služebním plemenům konkurovat nemůže.
Bernský salašnický pes a obedience
Po narození dcery jsem v roce 2012 z časové náročnosti přesedlala na obedience, která se dá s nadsázkou trénovat v parku, když dítě usne. S Felicity jsme postupně složily během krátké doby zkoušky OBZ, OB1 a OB2 a úspěšně se zúčastňovaly závodů v kategorii OB1 a čerstvě také OB2. Za největší úspěch považuji loňské 2. místo na Mistrovství ČR v kategorii OB1 (ze 17 účastníků). Za sebe mohu říci, že obedience je pro berňáka maximálně vhodná a na rozdíl od sportovní kynologie, kde je konkurence služebních plemen obrovská, zde může bernský salašnický pes dosáhnout i viditelných úspěchů. Výhodou, která berňákovi nahrává v tomto psím sportu je, že zkušební řád nabádá rozhodčí k hodnocení výkonu s ohledem na plemeno a překážka se skáče výrazně nižší než ve sportovní kynologii (maximálně 50 cm v kategorii OB Z a OB1, v kategorii OB2 pak kohoutková výška zvířete, ale maximálně 70 cm).
Pokud by někdo zvažoval obedienci se svým pejskem, doporučuji od začátku věnovat pozornost chůzi a zaměřit na precizní provádění cviků, protože berňáci si rádi ulevují a zejména polohy „sedni“ a „lehni“ bývají poznamenány snahou udělat si pohodlí. Jinak cviky obedience nebývají pro pejsky problém, cvičení je baví a vyhovuje jim.
Bernský salašnický pes a záchranařina
Jaké to je věnovat se s berňákem záchranařině jsem se zeptala Pavla Trollera z chovatelské stanice Bona Fornax, který patří k nejúspěšnějším zástupcům plemene v této oblasti. A jak říká Pavel: „S berňákem se dá sportovat velice dobře, vždyť exprezident mezinárodní organizace záchranných psů IRO dr. Zörner je jejich dlouholetým chovatelem, jeho psi běžně skládají vrcholové zkoušky záchranářské, stopařské i všestranné. První podmínkou je ale stejně jako u každého sportu výběr vhodného štěněte. Jak již psala Daniela, zvláště u berňáků, kteří patří spíš mezi klidnější plemena, je potřeba zvolit dobře socializované štěně s co největším temperamentem. Vždy je snazší umravňovat rozjívence než povzbuzovat flegmatika. Další podmínkou je udržovat psa v kondici a na rozumné hmotnosti. Pes s nadváhou těžko vydrží pracovat delší dobu, nedostane se do těžko přístupných úseků sutin, nepřekoná všechny záchranářské překážky na poslušnosti. Tento požadavek je trochu v rozporu s tím, co od berňáka dnes vyžaduje většina exteriérových rozhodčích na výstavách, pak je to otázka priorit, zda je pro majitele důležitější pracovní výkon nebo výstavní úspěchy. A snad nejdůležitější podmínkou je najít si partu obětavých a hlavně zkušených psovodů, tak jako se nám to poštěstilo s Jihočeskou záchrannou brigádou kynologů. Individuálně nebo se špatnými pomocníky se pes záchranář opravdu vycvičit nedá.“
Jako důkaz toho, že s berňákem je opravdu možné se věnovat záchranařině na nejvyšší úrovni, dokládá Pavel úspěchy svých fen: „K záchranařině jsme se dostali v roce 2008 s naší první fenkou BSP Arinou Gasima z Chlístova. Postupně jsme s ní složili 35 zkoušek z výkonu, mj. RH-FB, RH-TB, RH-FLB, RH-WB, ZZP3, ZVP3, ZLP3, ZLP/C, ZZP/C, ZTV/C, FPr3, ZPS1. Vyhrála Český pohár lavinových psů ZLP3, Český pohár vodních prací ZVP3, sutinový Pohár prezidenta ZZP3, na stopařském Bohemia Cupu RH-FB byla druhá, na terénním Intercupu Humanity RH-FLB třetí. V roce 2012 byly členkou stříbrného reprezentačního družstva na MS FCI družstev v kategorii TOP. Další fenu Alice Bona Fornax jsme si pořídili v roce 2009 z cíleného pracovního spojení Ariny a krycího psa právě od dr. Zörnera. Tak jako ostatní sourozenci Alice projevovala od začátku velký temperament a obrovskou chuť do výcviku. K dnešnímu dni složila 21 zkoušek z výkonu, mj. RH-TA, RH-FA, RH-FLA, ZZP2, ZLP2, ZVP1, ZTV1, ZZS1, ZTV/C, ZZP/C, FPr2. Vyhrála Pohár města Hluboká ZZP2, loni se dokázala kvalifikovat na Mistrovství republiky záchranných psů, obsadila zde 7. místo.
Chci začít sportovat se svým berňákem – co pro to mohu udělat?
Pokud chcete se svým psem začít něco dělat a nejste zrovna profesionální výcvikáři, je vhodné nalézt sport, který vás láká a poohlédnout se po někom, kdo vám pomůže, ať zbytečně neučíte psa chyby, které budete následně pracně odstraňovat. Se sportovní kynologii rádi pomohou na cvičácích. (Seznam nejbližších ZKO naleznete na stránkách ČKS). Aktuální informace k trenérům a seminářům obedience je možné nalézt na webových stránkách a pro zájemce o záchranařinu se vyplatí podívat se na stránky Svazu záchranných brigád.
Správná parta lidí, mezi kterými je vám dobře, je základem úspěchu psovoda i jeho psa. I dnes se ještě setkávám s majiteli berňáků, na které se na cvičáku někdo dívá skrz prsty, protože nemají služební plemeno nebo je nutí využívat nejrůznější i násilné korektivní praktiky, které plemenu rozhodně nevyhovují. V tomto případě doporučuji rychle pryč a hledat o kus vedle. Současný trend směřuje k pozitivní motivaci a respektu ke všem plemenům a majitelům, kteří mají upřímný zájem o výcvik. Kromě pravidelných tréninků bych určitě povzbudila majitele berňáků, ale i jiných nepracovních plemen, aby jezdili na nejrůznější semináře a výcvikové tábory, které vedou špičkoví lektoři. Zprvu jsem měla ostych jet s berňákem na seminář někoho, kdo se účastní světových závodů nebo připravuje republikovou elitu, ale brzy jsem přišla na to, že právě tito výcvikáři mají obrovské zkušenosti a cit pro psa a dokáží poradit na míru každému. Na druhou stranu jsem se nikdy nevymlouvala na plemeno, ale snažila se poslouchat, co mi kdo radí, a vybrat si z podnětů ty pro nás nejvhodnější.
Proč si pořídit berňáka a pro koho se nehodí?
Proč ano? Berňák je krásný a bude vás milovat a dávat vám to najevo každou chvilku, co bude ve vaší přítomnosti. Je vděčný za každou pochvalu, má vyrovnanou povahu, která snese i určitou nejistotu začátečníka. S nácvikem poslušnosti nebo jakéhokoliv sportu se dá začít v každém věku u jakéhokoliv zvířete. Nové cviky se učí snadno a dlouho si je pamatují.
Na druhou stranu je potřeba počítat s již zmíněnými limity plemene a mít reálné ambice – v teplém létě je berňák raději ve stínu, než by vyrazil na stokilometrový dogtreking. Jeho rychlost a výdrž ve vysokém drivu při plnění cviků se nikdy s malinoisem nebo německým ovčákem nesrovná. Na „nižších“ stupních zkoušek bude ale většina správně vedených berňáků excelovat díky své nadšené povaze a snaze vyhovět pánovi. Kdo by se chtěl nějakému sportu se svým berňákem věnovat skutečně naplno, měl by pečlivě hledat štěňátko z vrhu po pracovně vedených předcích s vyšším temperamentem.
Na závěr bych chtěla dodat, že držím palce všem majitejům berňáků, kteří se svým psem už pracují nebo teprve chtějí začít, aby se jim dařilo užívat si spolupráci se svým psem. Těším se, že se s trikolorními „medvídky“ budeme potkávat častěji na zkouškách či závodech v nejrůznějších psích sportech, protože berňák má určitě potenciál být zde úspěšný.
