1.kapitola - Cesta k vraždění aneb cesta do Tokia
,,Hurá! Konečně Tokio!"radovala se May, když spolu s Iriko vystoupily z letadla na Tokijském letišti.
,,Musíme si zaskočit na oběd nebo umřu hlady."zasmála se Iriko a obě se vydaly směrem do centra města.
,,Ach, je tu tolik restaurací, že až nevím, kterou si vybrat."povzdechla si May, když došly do centra.
,,A co takhle ta naproti, vypadá dobře."navrhla Iriko. ,,Richaku…Ten název je mi povědomý."dodala si spíše jen pro sebe. May přikývla na srozuměnou a vydaly se do restaurace. Když vešly dovnitř, podivily se. U jednoho z mnoha stolů seděl nějaký chlap, zřejmě majitel restaurace, s velkým černým kloboukem do čela a dlouhým černým pláštěm. Kromě něj tu nikdo nebyl.
,,Co si dáte?"otázal se pohotově.
,,No, dáme si ramen!"odpověděla stejně pohotově Iriko.
,,Tak ramen jo?"zašklebil se chlap.
,,No jasně, že ramen! Co jiného?!"začala zuřit Iriko nad nechápavostí vedoucího.
,,Povím vám jednu legendu."začal chlap tajuplně.
,,Ale já mám hlad!"skočila mu do řeči Iriko. Nevypadalo to však, že by jí někdo věnoval pozornost. Tiše zaskučela a v duchu toho chlapa proklínala. Jestli umře hlady, bude to jen a jen jeho vina. V duchu si začínala připravovat závěť.
,,Kdysi tu bylo velmi mnoho návštěvníků. Dokonce jsme museli i vykazovat hodně lidí pryč, protože by se sem zkrátka nevešli."povzdechl si vedoucí. May zakoulela očima.
,,Co to je sakra za legendu?"rozčilovala se iriko. May na ni ale vrhla vražedný pohled říkající, že se nemá posmívat starým lidem. Kvůli tomu tady přece nejsou. iriko raději zmlkla.
,,Ale ode dne, co unesli mého bratra, dvojče, v Tokiu je to špatné. To on vymyslel zdejší Restauraci. Teď, když je pryč, tak mi nemá kdo posílat recepty!"nešťastně rozhodil rukama. ,,A ještě jedna věc. Poté, co zprávu o únosu vysílali v televizi si lidé myslí, že není dobré sem chodit. Musíte mého bratra zachránit!"udělal na obě psí oči. Dívky na sebe vrhly nechápavé pohledy.
,,Jasně, že ho zachráníme. Hlavně nám už přineste ten ramen!"vyhrkla na vedoucího netrpělivá Iriko.
,,Jistě, hned to bude."řekl muž a odbelhal se do kuchyně. Přitom mu na tváři hrál podivný úsměv.
Když se ocitly o samotě, rozhodly se, že si sednou někam blíže ke vchodu. Tu se v malé televizi na pultu ozval hlas reportéra.
,,Prosíme všechny, zvláště muže, aby si ani na chvíli nepřestávali hlídat záda. Dávejte si pozor při každém kroku. Byť jen na malou chvíli nebudete, stane se vám to osudným. Do Japonska zavítalo nejhledanější zločinecké duo na světě!"na obrazovce se objevily fotografie May a Iriko.
,,Teda, nečekala jsem, že se o nás dozví tak rychle."pokývala uznale hlavou May.
,,To bych neřekla, že to Japoncům tak pálí."ušklíbla se Iriko a věnovaly pozornost znovu televizi. Zpráva o nich ještě zdaleka neskončila.
,,Tyto mladé dívky zabily téměř půlku Evropy. Nejméně polovina z téhle poloviny se už nikdy nevzpamatovala. Čtvrtina je stále v komatu a ostatní jsou nezvěstní. Čímž musím s lítostí oznámit, že jsme všichni v nebezpečí! Tyto vražedně posedlé dívky lehce splynou s davem a těžko je dokážete najít."pokračoval hlasatel.
,,Pche! Jaké vražedně posedlé?! To že jsme zabily přes čtyři sta chlapů ve věku od třinácti do čtyřiceti let přece neznamená, že jsme v něčem jiné než ostatní lidé!"urazila se May a už v hlavě plánovala, jak se dostat domů k tomu reportérovi. Iriko chtěla kamarádku uklidnit, takže raději změnila téma.
,,Ten chlápek, co nám chystá ramen…Nezdá se ti divnej?"otázala se. May ale vypadala, jako by si právě uvědomila nějaký otřesný fakt. Seděla rovně jako tyčka, s pusou mírně pootevřenou.
,,Haló, vnímáš mně?"obořila se na ni Iriko a zatřásla s ní.
,,Co když je to fakt dvojče Richaku?"zeptala se May třesoucím se hlasem.
,,Prosím tě, jen další dědek, co si myslí, že je s tím seriálem spřízněn."mávla rukou Iriko a krátce zavzpomínala na jeden případ, který jim podlehl.
,,Tak, tady to máte." To už se vedoucí vrátil se dvěma porcemi ramenu, do kterých předtím přisypal přemisťovací kouzlo. To ale neměl dělat. Nikdo zatím netušil, jakou tím způsobil zkázu… Když dívky snědly pár soust, začaly se cítit divně. Všechno se začalo točit, pak se setmělo a dívky omdlely.
May otevřela oči a zamžourala do tmy.
,,Kdo tu zhasnul?"zašeptala zmateně. ,,No super."dodala otráveně a začala hledat May. Najednou ucítila, jak jí něco přistálo na zádech. Bylo to velké a těžké.
,,Áááá! Už tě mám, ty chlupatá koule!"zařvala Iriko a držela se May jako klíště.
,,Co to ksakru děláš?"zavrčela nebezpečně May a shodila ze sebe Iriko.
,,Jé, May, to jsi ty? Já myslela, že jsi ten megaježek z hororu! Jakpak se jmenoval? Hugo?"pronesla přemýšlivě Iriko a zvedla se za země. May ji napodobila. Ležet na studené zemi se jí už nechtělo.
,,Kde to jsme?"zeptala se May a ignorovala iriko urážlivou poznámku o megaježkovi.
,,Nevím."zamyslela se Iriko. ,,Jediné co si pamatuju je, že jsem nestihla dojíst ramen."dodala zachmuřeně.
,,Ty jsi snad nenažranější než já!"prohodila znechuceně May a rozhlížela se po okolí.
,,Hledáte někoho, sličné děvy?"ozvalo se z koruny stromu. A jelikož byly na kopečku, byl tu jen jeden strom, či spíše keříček, za kterým se evidentně někdo schovával…
,,Jé, hele, trčí tam něco černého!"vykřikla Iriko a přešla ke keři. ,,To jsou vlasy!"vykřikla a zatahala za to.
,,Áááááúúú! Moje vlasy!"zařval Mikami a vylezl zpoza keře. ,,Nejste nějaké divné?"otázal se zostra a hladil si bolavé místo na hlavě. Iriko pohlédla na několik vlasů, které jí zůstaly v dlani.
,,Promiňte."zašeptala téměř neslyšně a podávala vlasy Mikamimu.
,,Jediné co je tu divné je váš účes!"odsekla May Mikamimu hlášku z Naruta, která jí bůhví proč vyvstanula na mysli.
,,No jé, to je Mikami!"vyjekla Iriko.
,,Ehm, ehm."odkašlal si Mikami. ,,My se známe?"zeptal se a tvářil se dost nedůvěřivě. Sledoval své vytrhnuté vlasy, jak se snášejí z Iričiny dlaně na zem.
Snáší se dolů, jako jemný bílý snížek. Chudáčci, budete mi chybět. Zamyslel se Mikami a do očí mu vhrkly slzy plné bolesti ze ztráty svým milovaných vlásků.
,,Ne tak docela."reagovala na Makamiho předešlý dotaz May. ,,My známe tebe, ale ty nás ne."dodala. Makami se zatvářil nechápavě. Znovu pohlédl na pár černých vlasů, jež ležely v trávě a skácel se k zemi.
,,Hej! Mikami! Ještě nesmíš omdlít! Musíš nám říct, kudy do vesnice!"zatřásla s ním Iriko. Mikami malátně otevřel oči, zvedl svou ochablou paži a ukázal směr.
,,Tudy!"řekl a tentokrát už vážně omdlel.
,,To byl člověk neřek, jaká je Mikami citlivka."pronesla kriticky May a Iriko pokývala hlavou na znamení souhlasu. Poté se obě vydaly určeným směrem.
-O pár desítek minut později.-
,,Ta cesta nebere konce."zasténala Iriko a sedla si na zem. ,,Bolí mně nohy, můj hlad je ještě znásobil a není tu nikdo, kdo by mně utěšil."pokračoval ve stěžování si.
,,Určitě už tam budeme. Ale nohy mně taky bolí a pořádně!"povzdechla si May a usadila se vedle Iriko.
,,Uááááh!"ozval se odkudsi výkřik. Spolupachatelky trestných činů zpozorněly a začaly se rozhlížet.
,,Co to bylo?"ptala se Iriko.
,,Netuším."odpověděla popravdě May a nepřestávala se rozhlížet. Najednou kolem nich někdo proběhl rychlostí snad 150 km/h a po chvíli zmizel mezi stromy blízkého lesíku. May a Iriko se na sebe nevěřícně podívaly. To už k nim ale stejnou rychlostí přibíhal někdo další. Osoba s hnědými vlasy se zastavila a pohlédla na dívky. Teprve teď si všimly, že stojí na místě jako přikované s otevřenou pusou.
,,Neviděly jste tady takového hyperaktivního blonďáka?"zeptala se Naomi a měřila si May s Iriko zvědavým pohledem. Dívky jen současně němě zakroutily hlavou a dál zíraly na Naomi.
,,Tak nevadí."pokračovala Naomi. ,,Asi se chcete dostat do vesnice, že? Máte štěstí. je hned za tímhle lesem."usmála se Naomi a ukázala prstem k blízkému lesu, v němž před pár minutami zmizel onen tajemný běžec. Poté se krátce rychle rozloučila a vydala se hledat Takayukiho.
,,To byla Naomi."poznamenala May jako v transu. ,,Když tu byl Mikami, přisuzovala jsem to halucinacím. Tahle ale byla živá až moc."dodala a stále nemohla uvěřit tomu, co právě viděla. Nebo spíš koho viděla. Iriko jen teatrálně pokrčila rameny.
,,Každopádně nám její výřečnost byla jen k užitku. Cíl je blíž, než by se mohlo zdát."pronesla Iriko a vilně se usmála. May jí vilný úsměv oplatila. Představa některých obyvatel vesnice, jak jsou jim vydaní na milost a nemilost byla opravdu lákavá…
haha lovec je CíťA XDD
(Ite.14, 3. 1. 2009 11:51)