Kousek od města Miwaki lesní cestičkou šel mladý muž s dlouhým černým pláštěm,pod kterým mu šela vidět dýka u pasu.Na hlavě měl kápy,z pod které šly vidět dlouhé tmavé vlasy.Jde rovnoměrným tempem,ikdyž je vidět,že cestuje velmi dlouho.Jen si tak jde a kolem sebe mění klidný vzduch na chladný.Jde z něj strach. Naproti němu si to šine mladý chlapec s hnědými vlasy,kterému raší na tváři velmi široký úsměv.Batoh na zádech má plný k prasknutí a v ruce nakousané jablko.Jakmile zpozoruje muže před sebou,na tváři mu vyraší úšklebek.Ztratí pojem o cestě a zakopne.Přitom mu z ruky vypadne jablko a vysype se mu celý batoh,plný všelijakých krámů,ale hlavně zlatých náhrdelníků,prstenů a jídla. Muž v kápi kolem něj projde bez povšimnutí. ,,Hej,ty hulváte,to mi ani nepomůžeš?To tě nenaučili se chovat slušně?!"Muž se zarazí,jeho krok se zastaví několik metrů od muže,ležícím na zemi. Pilně naslouchá svému okolí,ale toho si člověk na zemi nevšimnul.Myslí si,že se zastavil kvůli jeho nadávce.Mýlil se.Muž v plášti by to přešel,kdyby kolem sebe necítil někoho jiného.Postavil se do pozice,ze které vytasil svojí dýku.Chlapec na zemi se zděsil.,,Hele,klídek kámo,nemusíš mě hned zabíjet.....",,Mlč a postav se,jestli nechceš být skutečně mrtvý!" Tohle chlapce skutečně vyděsilo.Ihned se postavil a sledoval muže před ním,který stál zcela nehybně. Po chvilce si sundal kápi,aby mu šly vidět jeho citlivá ouška,připomínající ty vlčí.Zacukal s nimi,aby ještě více mohl zaostřit zvuky,vycházející od nedalekých stromů.Uslyšel to,co si myslel,že uslyší.Někdo tam zcela určitě je.Teď to chtělo ještě slyšet jejich pohyby nohou,aby věděl přesně,kde jsou a jak se pohybují. V rychlosti se otočil na chlapce za ním,který byl opařený z toho,jak vypadá a co dělá.,,Skrč se!"Zavolal na něj muž s dýkou v ruce.To probudilo chlapce.Poslechl ho a okamžitě se svalil zpátky na zem,ke svým věcem.Muž doběhl k němu a muži,který se objevil a chtěl useknout hlavu tomu chlapci,probodl skrz na skrz.Ten se skymácel k zemi okamžitě mrtvý. ,,Už můžeš vstát,ti ostatní utekli před chvilkou.Kluk se tedy postavil.,,Jsi v pohodě?"Zeptal se muž,otírající svůj meč od té hnusné a smradlavé krve. Chlapec na něj zíral s otevřenou pusou,něco takového ještě neviděl.,,J-jo...."Odpověděl se stále vykulenýma očima. Když muž slyšel v jeho hlase zmatek,usmál se.,,Odkud jsi?Z města?"Kluk zakroutil hlavou na nesouhlas.,,A víš,kde je nejbližší město?"Tentokrát se dostal ke kladné odpovědi.,,A prozradíš mi to?"Kluk ukázal směrem za něj.,,Díky."Otočil se a odcházel směrem,který mu kluk ukázal. Ten se otočil ke svým věcem a začal je skládat zpátky do batohu. Když to měl hotové,dal si na záda velkou zátěž a vydal se za tim podivínem,co mu právě zachránil život. Dohonil ho,až,když se stmívalo,na nedaleké pastvince,kde rozdělával oheň na noc. Když ho muž zpozoroval,zeptal se:,,Nešel jsi jiným směrem?"Kluk přikývl.,,Ale zachránil jsi mi život.A já jsem čestný muž,který své dluhy zplácí."Řekl sebejistě odhodlaně.,,Nemusíš mi nic zplácet.Jdi tam,kam jsi měl namířeno předtím."Odbyl ho. Kluk se napučil a svůj batoh shodil na zem,kousek od ohně.Pak si dřepl vedle něj a začal se v něm přehrabovat.Stále s něčím cinkal. ,,Můžeš přestat dělat hluk?Je mi nepříjemné poslouchat to cinkání.",,Jo,jasně.Ale nevyčítej mi tvé uši.Za ty já nemůžu,ikdyž.....jsou tak roztomilé!Kdes je sehnal?"Odpověděl nadšeně. Muž přimhouřil oči.,,Od svých rodičů."Kluk se na něj zamyšleně podíval.,,A kde jsou?Mohli by mi také takové pořídit?" Tohle už nevydržel.Stoupl si,ale snažil se mu nic neudělat,takže se držel na uzdě.Zatínal jen pěsti.,,Přestaň se mě ptát na hlouposti!",,Dobře,dobře."Odpověděl,ale stále mu v hlavě běhala myšlenka,jestli by takové uši mohl dostat také. Muž se zase posadil a prohlížel si ho.Zaujal ho jeho zamyšlený pohled.,,Ne,nemohl bys takové uši dostat.Mí rodiče už jsou mrtví."Kluk se zarazil.*Jak mohl vědět,na co myslím?*Ihned se mu dostalo odpovědi.,,Jednoduše.Je jasné,na co se v duchu může ptát kluk,jakým jsi ty."Kluk se postavil a šel k němu. Těsně u něj se zastavil.Skrčil se,aby se mu podíval do očí.Po chvilce řekl:,,Zato podivínovi,jakým jsi ty,nejde z hlavy vyčíst vůbec nic."Muž se na něj usmál,ale to,co udělal kluk potom,skutečně nečekal. Chlapec mu začal jeho ouška trhat z hlavy ven.Nesmírně to bolelo.,,Hej,co to děláš?!",,Když nemůžu mít svoje,dej mi ty tvé!Já je chci!"Muž ho od sebe odstrčil. ,,Proč jsi tak krutej?!To se ani nepodělíš o tak roztomilou věc?!Jsi skutečně Hulvát!"Řekl se slzami na krajíčku. ,,Hele,dej pokoj!Uši jako mám já prostě mít nebudeš!Ani,kdybys mi je vytrhl z hlavy!"Kluk si napučeně sednul zpátky na své místo. ,,Jak daleko je odsud město Miwaki?"Odpovědi se nedočkal.To ho celkem naštvalo.,,Hele,jestli chceš trucovat za to,že jsem na tebe křičel,můžeš jít pryč!Já se do města už nějak dostanu sám!",,Když vyjdeme brzy ráno,jsme tam na oběd." Chvilku tam mlčky seděli a dívali se do ohně.Kluk to ticho nevydržel,nesnášel ticho.,,Jak se vlastně jmenuješ?",,Co?"Zeptal se zaraženě ten druhý.,,Jestli s tebou mám cestovat a zachraňovat ti život dost často,asi bych měl znát tvé jméno,nemyslíš?",,Ne"Dočkal se stručné odpovědi.,,Fajn,jak chceš.To mě ale neodradí od toho,abych šel pryč.Já se ti představím,a ty mi řekneš zase své jméno,jo?",,Ne.",,No,jak myslíš.Za čas se ho stejně dozvím.Takže....moje jméno je Kenshin.Cestuji už dlouho a jsem počestní člověk,který nezná něco,jako je nedodržet zákon.Jsem bojovník spravedlnosti.Rodiče už nemám."Nastalo zase trapné ticho. Kenshin se představil,takže se cítil celkem fajn.....vymluvil se.Naproti němu seděl stále muž a sledoval ho. ,,No,už si půjdu lehnout.Dobrou!"Popřál Kenshin.Otočil se a ulehl.Zavřel oči,byl unavený.Ale nežli usnul,uslyšel:,,Jsem Itachi."Kenshin se usmál,protože se cítil,že vyhrál.Nastal tvrdý spánek.