3.kapitola
"Těší mě Nari-Chan. Prosím posaďte se a povězte co vás trápí" pozdravila mile Tessa, novou příchozí pacientku.
"No tak já…já mám takový…no, problém. Víte mám pocit, jako bych ani nepatřila do klanu Kobajashi ze kterého pocházím" prozradila stydlivě Nari.
"Takže trpíte pocitem, že vás váš klan neuznává?"
"No…možná by se to dalo taky tak říct, ale kvůli jedné věci mi přijde, že prostě nezapadám."
"A proč si myslíte, že jste tak jiná? Styl boje? Rozdíly mezi hlavní a vedlejší rodinou?" snažila se problému přijít na kloub. Měla o klanu Kobajashi spoustu informací, jako o každém významné klanu ze země.
"Ehm...no…to ani ne, ale prostě všichni z našeho klanu mají dlouhé, blond vlasy nahoře svázané. A já už od dětství trpím chorobou vypadávání vlasů, a proto mezi ně nikdy nezapadnu a můj otec,mě nenechá, abych vedla náš klan, protože sem jiná. Chci se změnit, potřebuju abych měla taky tak dlouhé vlasy jako ostatní. Jinak mě nikdy nepřijmou!"
(Pozn. autora: Tohle je jak Nari měla ještě vlasy po ramena, teda až do teďka XD, to si je asi fakt nakonec nechala dorůst. )
Když Tessa slyšela tohle, zhluboka se nadechla, odložila svůj malý bloček a postavila. Začal se jí vracet dlouho ztracený tik v oku, který mývala, když byla nervní. Šla k oknu, aby se mohla trochu nadýchat čerstvého vzduchu. Potom se zase obrátila k Nari, která měla až přespříliš nevinný výraz.
"A víte o tom, že sem psycholožka a ne kadeřnice? Takový problém byste přece měla řešit tam, ne? Já vám můžu přece jen doporučit kadeřnictví dole v ulici, tam vám určitě poradí a i když se váš problém týká hlavy tak v trochu jiném smyslu, než v tom, se kterým se sem má chodit!" Tessa už zase trochu zuřila. Ale protože je vyučená, tak se stále držela, aby nevybuchla naplno. Nari na tváři vyklouzl malý úsměv.
"Vážně myslíte, že tam, mé problémy vyřeší?…Nikdy by mě nenapadlo, že bych měla zajít zrovna tam" Nari se evidentně ulevilo. A to rovnou ze dvou důvodů. Že má naději jak si u klanu získat respekt a tím i možnost, stát se později vůdcem klanu, a taky že Tessa už začala klidněji dýchat a to znamenalo, že jí pravděpodobně neublíží.
"No tak jo, myslim že i váš problém je pro dnešek vyřešen…co?"
"Myslím, že ano. Dala jste mi novou naději" usmívala se Nari a vstávala k odchodu.
"Děkuju vám Tesso-sama, moc jste mi pomohla." S těmito slovy už vycházela z ordinace.
Tessa pomalu uvolnila zaťaté pěsti, opět se zhluboka nadechla a počítáním imaginárních oveček se snažila uklidnit.
"Jedna, dva, tři, čtyři, pět…" V tuhle chvíli přišla do ordinace May.
"Copak se děje? Počítáte dnešní úspěšné případy?"
" To je legrace, že jo?"Tessa už vážně pomalu začínala ztrácet trpělivost.
"Takže asi ne, co? No nic. Ale Nari odcházela zjevně potěšena, takže hádám, že tento případ byl taky úspěšný."
"No jak myslíte. Ale jestli se nepletu je teď pauza na oběd, že?" zeptala se nadějně Tessa.
"To ano, pokud dovolíte, na chvíli se vytratím na jídlo. Na jednu hodinu máte objednaného dalšího pacienta a to už tu budu" upřesnila jí May a odešla na oběd. Tessa si začala sklízet věci, aby se mohla vydat také na jídlo a zarazila se, když uslyšela takový zvláštní zvuk.
Pomalu se otočila a zbystřila. Její otec byl démon a ona zdědila některé instinkty a tak rychle uchopila poblíž ležící věc a mrštila jí po nezvaném hostovy.
"Áuuuu! To ste nemusela, bolelo to… a navíc sem klepal" odpověděl muž v ordinace držící se za ránu na hlavě, kterou způsobila ostrá tužka. To bylo totiž to první co se Tesse dostalo pod ruku. Teď už si Tessa uvědomila, že ten divný zvuk bylo klepání…
"Aha, no pardon, ale nejste objednaná" uklidnila se Tessa, když ohodnotila situaci a zjistila, že není nebezpečná.
"ÁÁÁÁÁ! Já nejsem ženská! Jasný!? To dělaj ty vlasy, no…a navíc mě nemůžete vyhazovat. Krvácím!" začínal popotahovat Koory, který v duchu jako obvykle klel na účet svého kadeřníka.
"Ou, aha…no tak se omlouvám, ale nejste moc zraněný…vlastně nevidím ani žádnou krev" začala Tessa zkoumat Kooryho ránu na čele, která zůstala po zabodnutí tužky.
"Ale jo! Krvácím!!! Tady, podívejte!!! Já vykrvácím! Umřu!!! POMÓÓÓC! UMÍRÁÁÁM!" křičel Koory a zmateně pobíhal po ordinaci a držel se za hlavu.
, Bože, to je ale exot ´ pomyslela si Tessa, ale nahlas neřekla nic. Přece neurazí pacienta a tohle podle chování, evidentně pacient byl.
"Dobře, posaďte se, vyšetřím vás."
"Jůůůů, děkujů" culil se koory "ale nepovíte nikomu, že sem tady byl, že ne?…Kdyby se to dověděl Cross, určitě by mě vyloučil" ujišťoval se a lehl si na pohovku.
"Tak fajn…Co vás trápí?"
"Bolí mě hlava."
"Co?"
"No hodila ste po mě tužku a ona se mi zabodla hluboko do masa a bolí to! A taky mě to teď velmi trápí" odpověděl Koory.
"A-ha. Dobře v klidu…Tak jinak, co vás trápilo, když jste sem přišel?"
"To byla asi myšlenka, co by tomu řekl Cross kdyby se dozvěděl, že sem šel k psycholožce"přemýšlel nahlas.
"Vy mě chcete nasr…tedá naštvat, že?"v duchu se Tessa uklidňovala.
"To bych si nedovolil" ujistil ji.
"Tak poslední pokus. Proč jste sem přišel?" zeptala se s nadějí v hlase.
"….."
"No?"
"…Chtěl sem se podívat jak to tu vypadá" usmíval se nevinně koory, ale to už Tessa začínala supět a uchopila tužku která byla poblíž, jako by držela nůž a mířila tím na pacienta.
"Pomoc" špitl koory a začal utíkat "promiňte, já vás nechtěl nahněvat" křičel koory a utíkal ven z ordinace. Když zmizel Tessa se podívala na hodiny na stěně.
"Tak to je súúúúper…pauza na oběd je skoro u konce a já mám hlad." Náhle přišla May
"Co tu děláte tak brzy? Mohla ste se na tom obědě klidně zdržet, ale když už tu jste, tak sem pošlu dalšího pacienta"
usmála se May ,Taková pracovní morálka se mi líbí´ pomyslela si May a zavolala na dalšího pacienta.