„Chce to něco podniknout,“ pomyslel si Itachi.
Dveře do společného obýváku se rozrazili a vstoupila Naomi.
„Na zahradě nám akorát dozrálo víno tak můžeme sklízet...“ prohlásila s úsměvem.
„Paráda.“řekl někdo z kuchině.
„Jdu sehnat autobus,“ zamumlal Kaitsuki.
„Chci řídit,“ přihlásila se May.
„Huh, jede nás docela dost koukám,“ prohlásila Naomi při pohledu na plný autobus.
„Jo, brácha si vzal i kamarády. Nejdřív nechtěl vůbec jet, ale, když jsem mu řekl, že tam bude moře chlastu nechal se přesvědčit.“
Po sedmi hodinách jízdy, kdy jenom osmkrát zabloudili, se zastavili kousek před cílem na zmrzlinu.
„Já chcu, já chcu zmrzlinu,“ mlátil Kenshin do dveří autobusu dokud je Itachi neotevřel.
Kenshin spadl na zem, ale než se stačil zvednout přišlápl ho Kaitsuki.
„Jsem rád, že mi děláš rohožku, abych si nezašpinil nový botky Kenshine.“
Přišli do malinké místnůstky, kde byl umístěn box s nejrůznějšími příchutěmi.
„Dej si jich kolik chceš Naomi. Platím já,“ usmála se Nimoai.
„Paráda,“ odpověděla mu sestra. „Třicet kopečků vanilkový, patnáct punčový a třicet banánový.“
Když si tuhle kopici odnášela usmála se na sestru a poděkovala. Nimoai musela být podepřena Takayukim, aby nespadla na zem.
„To tě přijde na celej měsíční plat jak tak koukám,“ posmíval se jí Itachi, jenž lízal svoje dva kopečky vanilkové.
„Tak jakou pak si dám,“ přemýšlela iriko.
„Zbyla tam už jenom s příchutí kiwi,“ upozornil jí Kaitsuki.
„Hmm, kiwi,“ zasnila se iriko.
„Nezdržůj,“ ozval se Koory.
„Tak já si dám kopeček kiwi,“ rozhodla se Iriko.
Koory se konečně dostal na řadu.
„Tak jakou si to dám. Takový výběr až se nemůžu rozhodnout.“
„Maj jenom kiwi Koory,“ připomněl mu Kaitsuki.
„Kiwi mi nechutná,“ odvětil mu Koory a naklonil se, aby lépe viděl.
„Dělej!“ kopl ho Kaitsuki.Koory však neudržel rovnováhu a prorazil hlavou sklo jenž ho odělovalo od zmrzliny.
„Hmm, kiwi je dobrá,“ olízl si nos. „Dva kopečky.“
„Tak lidičky, konečně jsme dorazili a já vám teď zadám úkoly co kdo budete dělat, aby nám práce odsejpala,“ zvolala dav Naomi když dojedla.
Všichni už stáli před obrovskými humny a těšili se na to co je čeká.
Naomi chodila mezi menším davem a rozdávala kýble na víno a nůžky na jeho stříhání.
„Není to skvělé, že jsme spolu ve skupině May?“ začal Kenshin.
„Ještě že nůžky mám já a ne ty.“
„Já bych si s nimi nic neudělala.“
„Ty ne, ale já tobě možná ano.“
„Proč tak složitě?“ podivil se Itachi. „Chidori,“ rozběhl se proti víno a začal ho nelítostně kosit.
Po dvou hodinách měli vše sklizeno a zahrada byla skoro do mrtě zničena.
„Teď to jenom dát semhle do lisu a začít to lisovat.,“ řekla Naomi.
„Složitý,“ uvažoval Kaitsuki a odstrčil Naomi „Vzduch!“ A zabořil ruku do vína, které začalo stříkat všude na stěny.
„Buď se teď sesypu, nebo tu to dám do pořádku,“ pomyslela si Naomi. Zvolila si to druhé a raději poslala všechny ostatní ven, aby se mohli bavit na slavnostech, které zrovna probíhaly.
„Cukrová vata,“ řekla zasněně Nari.
Dala si jednu, ale to jí nestačilo tak se rozhodla zabořit hlavu do stroje na vatu. „Lahodné.“
Nari byla po chvíli vytažena a seřvána Naomi, že je zlobivá holka.
„Nari je hodná holka,“ zamumlala si pro sebe.
Kousek vedle se Taku zakoukal na stánek s medovinou.
„Dejte mi ochutnat,“ poprosil prodavačku.
Dostal trochu medoviny v kelímku a jal se jí ochutnat.
„Fuj.“ Ihned jí vyplivl. „Jak to někdo může pít,“ podíval se na prodavačku, ale potom si všiml těch cen za jednu láhev. „Jenom pade za flašku, tak to si vezmu čtyři. Tak a dárek k Itachiho narozeninám mám,“ pochvaloval si.
„ pojďte za mnou uděláme si tam hromadné foto.“řekla Nimoai
Kenshin,Taku,Nari, Iriko, Itachi a Naomi se vydali za Nimoai, která je provázela po sklepení.
„Tady je toho, že bych tu klidně zůstala týden,“ promluvila Iriko a oči jí jen zářily při pohledu na tolik chlastu.
„Já to nevydržím, musím ochutnat,“ šáhla pro jednu flašku v regálu.
„To by se nemělo,“ napomenul jí Itachi, ale iriko na něj jenom vrhla zlý pohled.
„Taky si dám,“ přidala se Naomi a vytáhla další flašku.
Po hodině pití skladu se museli rozhodnout jestli hlouběji do sklepů, nebo jít za ostatními ven.
Itachi a Naomi šli samozřejmě hlouběji a Nari s Takayukim je následovaly.
„Ha, sám s Iriko mám šanci,“ pomyslel si Kenshin.
Objal jí kolem ramen, přivinul k sobě a vytáhl z hábitu další flašku vína, kterou si schovával pro tuhle příležitost.
„Když půjdeš se mnou ukážu ti skvělé loutkové divadlo,“ snažil se nalákat Iriko.
„Za tu flašku vína cokoli,“ odpověděla mu s úsměvem.
„Kaitsuki,Kaitsuki,“ volala May.
„CO CHCEŠ?!?“ utrhl se na něj kaitsuki.
„J-já jenom jestli by jsi se mnou nešel na kolotoč,“ ukázal na malý dětský řetízkový.
„May, na ten můžeš jít i bez doprovodu,“ řekl už klidně.
„Já chci jít na ten za tím dětským,“ ukázal znovu. Tentokrát se Kaitsuki líp podíval. Kolotoč byl obrovský a točil se neuvěřitelně rychle až se Kaitsukimu zatočila hlava.
„Chvíli jsi i vzhůru nohama,“ řekla nadšeně May.
„Jdi si tam sáma.“
„Nemůžu.“
„Proč?“
„Musím mít doprovod dospělého.“
„Cože?“
„Řekla jsem jim, že půjdeš se mnou. Myslí si, že jsi moje maminka.“
„Blbej kadeřník.“
„Pojďme kaitsuki,“ táhl svého společníka za ruku.
Posadili se do kabinky, připoutali se pásem a pomalu se začali točit.
„Není to skvělé?“ řvala May.
„Nádherný,“ odpověděl jí sarkasticky Kaitsuki.
Kolotoč začal nabírat čím dál tím větší obrátky a May se začalo dělat nevolno.
„Je mi špatně, Kaitsuki.“
„Nechystáš se mi poblít můj nový, lehce ošoupaný, plášť?“
„Už to nevydržím,“ May začala vydávat nepříliš chutné zvuky.
„Né, musím něco udělat,“ začal se rozhlížet co by mohl udělat a pak ho to napadlo. V kapse měl ještě nůžky, které používal na stříhání hroznů. Přestřihl May pás a ten vyletěl do prostoru točící se pořád dokola.
„Haha,“ smál se jí Kaitsuki, když ay přistávala v nedalekém rybníku.
„Konečně jsem všechno uklidila a připravila tak jak to má být,“ říkala si Naomi, když procházela kolem nedalekého rybníku a mířila na slavnosti.
„Ííííík,“ uslyšela nad sebou vřískat may, jenž pořád zvracel. Kousek přistál i na Naomininým rameni.
„Pták?“ pomyslel si nejdřív.
„Lol, Naomi, to prej přináší štěstí,“ smál se Taku.
„Ještě jednou, ještě jednou,“ řvala motající se May, když vylezla z rybníku.
„Odkdy přináší štěstí být poblitá od May?“ zařvala Naomi.
„Končíme! Jedem domu!“ rozhodla Naomi.