Došli na konec tmavého tunelu k dalším dveřím. Itachi je otevřel. Celou cestu se mu dařilo úspěšně ignorovat přívaly otázek, které na něj děvčata posílala. Většinou se ptaly, co se děje, kam jdou, proč jsou tady, co s nima bude, kam jdou, kam jdou, kam jdou…
Vstoupili do místnosti, která mohla být jídelnou. Kath se otočila k ostatním a poznamenala. "Beru zpět, co jsem říkala předtím. Sežerou nás."
"To jsme si nepomohli," kývla Anko.
"Nemáte se čeho bát, nic se vám nestane," uklidňoval je Itachi.
"Proč mu nevěřím?" špitla Diva.
"Tady mu nikdo nevěří," dodala Naomi a prohlížela si rozsáhlou místnost.
"Musíme počkat až příjdou ostatní, zatím se posaďte, musíme s vámi něco probrat," řekl Itachi a ukázal na židle kolem velkého stolu. Děvčata na sebe pohlédla a ani jedna neměla tušení, co se bude dít. Nakonec přešly k židlím a začaly je důkladně prozkoumávat, z čehož byl Kurama trochu zmatený. "Můžu se zeptat, co děláte?"
"Hledáme jehly," řekla Thamp.
"A jiné věci, co by nám mohli ublížit," přidala Nari.
"U mě čistý," zamumlala Iriko do pěsti, jako by byla člen S.W.A.T. a mluvila do vysílačky.
"Čistý," přidala Naomi.
"Tak to si můžeme sednout!" zvolala Anko a uvelebila se na židli. Ostatní si taky sedly, jen Itachi zůstal stát u dveří a čekal na ostatní, ať to byl kdokoliv. Nebo možná jen hlídal jedinou únikovou cestu odsud. Na celé místnosti nebylo nic moc co k vidění. Stěny byly všehovšudy stejné jako ve sklepě, celá místnost se lišila jen velikostí, dlouhým stolem, židlemi a kobercem. Alespoň na ten se dalo dívat. I když většina koukala zkoumavě na Itachiho, který z jejich laserových pohledů neměl zrovna radost.
"Proč nemá růžový oblečení?" zeptala se Iriko skupinky, která pokrčila rameny.
"Má civil ne?" bránila ho Naomi, u které by to ´vážně nikdo nečekal´.
"Fajn, to by bylo možný, myslíte, že má fakt kytky ve vlasech?" zeptala se Kath.
"Tam mu přece nemůžou držet," přidala Thamp.
"Vsadim se, že kdybychom mu oholily hlavu, bude tam mít někde díru plnou kytek," přemýšlela nahlas Iriko.
"Má někdo holící strojek?" rozhlédla se Naomi a ostatní jen zavrtěli hlavou. "Škoda, mohla bejt sranda. Měly bychom naplánovat řádnou pomstu holky!" blýskla sadistickým pohledem po Itachim. "Za to, že nám nechce říct, co tu děláme!"
"Co děláme vim přesně," odpověděla Nari. "Melete nesmysly."
"Ty aby ses nezastávala, co?" šťouchla do ní Iriko s šibalským usměvem.
"Hej! Mistře růžovej hadr a liščí ocas, můžeš nám konečně říct, co se bude dít?" nevydržela to už Kath, protože tu seděly nejméně půl hodiny.
"Promiň, to mluvíš na mě?" zeptal se Itachi poněkud dotčeně. Nejspíš očekával fanklub, to si naběhl na bombu, chlapec.
"Jo, přesně na tebe, nikoho jiného tu nevidim," pokračovala Kath.
"Mám jméno," řekl v klidu. "A myslím, že jsem to předtím řekl jasně. Čekáme až příjdou ostatní."
"Kdo ostatní?" zeptala se Nari.
"To uvidíte," odpověděl bez odpovědi a další pokusy o konverzaci ignoroval.
Holky chvíli diskutovaly a přemítaly, co se bude dít dál a sázely se, jak dlouho ještě přežijou. Diva to viděla optimisticky na příchod ostatních borců, ostatní přemýšlely v hodinách a dnech.
Za chvíli zaslechly klepání na dveře a Itachi otevřel. Dovnitř se jako velká voda nahrnula skupina dalších mužů-chlapců-prostě borců v čele s malou starou dámou.
"Zabte mě a vykuchejte," polkla Naomi. "Tohle je noční můra!"
Banda příchozích byla v hlasitém rozhovoru, nejspíše taky většina netušila co se děje, a Itachi se starou dámou je posílali sednout si. Kath sledovala, jak si všichni sedají kolem stolu a tváří se co nejvíc netrpělivě a co nejvíc zaneprázdněně. Rozeznala, alespoň myslela že rozeznala, pár obličejů. Ale poté, co viděla Itachiho, jí to moc nepřekvapilo.
I Anko se rozhlížela kolem a počítala, kolik vidí nových lidí. Šest. Šest nově příchozích, plus ona, plus pět dalších holek, plus Itachi v rohu.
"Prosím, uklidněte se!" zavolal Itachi na šeptající dav. Mihlo se to účinkem.
Stará dáma vyskočila na stůl, důležitě se mezi všemi prošla a tím si vyžádala určitý druh pozornosti. Na konci stolu se otočila a zajistila si tak pohled každého. "TICHO!" zavelela a Iriko si v tu chvíli připadala jako ve výcvikovém táboře mariňáků.
Všichni jí sledovali tázavým pohledem a Naomi se nahnula ke Kath. "To bude zajímavý," zamumlala a Kath kývla. Potom si všimla, že jí stará dáma sleduje pichlavým pohledem a sklapla.
"Dobře. Jsem ráda, že máte všichni trpělivost tu sedět a čekat, co se bude dít. Jmenuji se Genkai a nechala jsem vás sem přivést a svolat z jednoho prostého důvodu, který vám brzy objasním. V prvé řadě se chci omluvit dívkám, které sem byly dovlečeny bez jakéhokoliv udání důvodu, ale nebyla jiná možnost," oči se stočily k sedící šestici.
"Skvělý," zamumlala Anko a uhnula pohledem jinam. Ostatní holky se taky snažily vypadat nezúčastněně a zíraly do stropu, na zem, na dveře a div si nezačaly pískat.
"A potom k vám, kteří jste taky byli donuceni, protože to prostě jinak nešlo. Je to důležité a musíte nám pomoct."
"Proč by nás to mělo zajímat?" houkl někdo a pohledy padly na něj. Dívky v něm poznaly…
"I Kai je tu," zamumlala Naomi a prohlížela si ho. Potom se nahnula k Iriko a zašeptala. "Vždycky jsem říkala, že je krásnej."
Genkai na něj pohlédla. "Protože se jedná o destrukci světa jaký známe. Proto potřebujeme určité lidi, kteří nám pomůžou. Bez nich to nejde."
"Vysvětlete nám to," ozval se další chlapec.
"Mi...Mikami?" zašeptala Kath a Thamp se na ni zazubila.
"Rudneš," zamumlala a Kath jí odehnala máváním jako mouchu.
"Hned vám všechno vysvětlím," seskočila Genkai ze stolu a zavolala Itachiho. Když stál vedle ní spustila.
"Jde o tohle…"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář