Nesnášim psaní takovejhlech věcí! Aspoň, že jsem přežila, i když jsem se cukala a nemohla jsem to vydržet, ale je to tam... Takže, sbohem přátelé, tenhle příběh končí.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S veselím došli do sídla Genkai. Nebe nabylo původní barvy a tíživá energie kolem opadla, když bachyně zmizela s démonem v portálu. Iriko si při cestě brala na starost oděrky ostatních, zrak se jí konečně zhruba vrátil a ostatní ji využívali jako osobní zdravotní sestru. Démon některé z nich docela zřídil, obzvlášť silnější část týmu, když se snažili ho zdržet. Byly tu řezné rány, popáleniny a vyražený zub.
"Blí," fňukal Zero. "Újub," stěžoval si, když mu Iriko vracela chrup do původní formy a jemu vyrážel nový špičák.
"Buď chlap a ne Kath," povzbudila ho Iriko.
"Hej! Já nemůžu za mou panickou hrůzu ze zubařů a protéz!" bránila se Kath.
"Ukaž pusu!" skočila jí Anko na záda a pokoušela se Kath otevřít pusu, ta se zuřivě bránila a křikem se dožadovala pomoci od ostatních.
"Jako malý," zavrtěla Iriko hlavou a propustila Zera, který vyváděl taktéž jako dítě.
Naomi překročila zápasící dvojici, Kathse právě rozhodla ukousnout Anko prsty, a ta jí chtěla dokončit úspěšnou zubní prohlídku vytrhnutím čelisti z pantů. "Hlavně, že jsme všichni v pohodě."
"A pojedeme domů!" zajásala Nari. "I když bych tu ještě zůstala. Podívat se po městě."
"Jo, když už jsme tady," souhlasila Thamp.
"Já jedu dom! Máma mě i tak sejme!" prohlásila Kath a rafla Anko do prstu. Ta vyjekla a začala s mlácením do hlavy.
"Nemůžete toho nechat?" zeptala se Naomi a pobaveně je sledovala.
Iriko nad nimi mávla rukou. "Tak jak to s námi bude?" zeptala se Itachiho. Vážně se jí domů nechtělo, chtěla tu ještě zůstat a podobně určitě zamýšleli i ostatní. Jenže tu pořád byl problém s rodinou, určitě se báli, co s ní je. Obzvlášť, pokud našli na zemi tu krev, kterou neuklidila, když k ní Kurama přišel. Nadávala si za tu hloupou chybu.
"Pusť mě, pusť, pusť, pusť!!!" mlátila dál Anko do Kath
"Měli bychom dát vědět rodičům, aby se nebáli," řekla Nari, jako by četla myšlenky Thamp.
"Měli bychom se vrátit domů," souhlasila Naomi. "Všechno musí skončit."
"To je jak ze špatného filmu," zasmála se Iriko. Ale i jí bylo líto, že musí tohle místo opustit.
"Bude to nejlepší, když odejdete," promluvil Itachi. "Velmi jste nám pomohli a můžeme vám být nadosmrti vděční, ale doma o vás mají jistě strach."
"Jo, to je asi pravda," usmála se Anko smutně. "Byly to jedny velký šílený prázdniny!" zasmála se, i když si byla jistá, že budou vlastně i nejsmutnější, svým způsobem.
"Ale už je pozdě," řekla Naomi. "Můžeme tu zůstat ještě přes noc?"
"Máme tu jiné časové pásmo," odsekl Kenshin, ale nakonec nic nedodával, protože viděl, jak se dívky tváří. Dokonce i Anko a Kath se přestaly aktivně rvát a jen do sebe šťouchaly prsty a při tom se tvářily jak boží umučení. Nechtěly odsud.
"Klidně tu zůstaňte, ještě dnes," vyšla ze sídla Genkai. "Zasloužíte si odpočinek, před nejhorším okamžikem z celého tohle dobrodružství."
"Jo, radši démona, než rozzuřený rodiče. I Kakuzi ví, jak to myslíme," zasmála se Iriko.
"Bachyně mu dala řádně zabrat," zasmála se i Thamp. "Aneb, maminky."
Ostatní se jen pousmáli a brzy se odebrali každý vlastním směrem. Šance rozloučit se.
---
"Nechce se mi domů, na druhou stranu se ale chci strašně vrátit tam, kam patřím," řekla iriko. Mikami kývnul.
"Je mi to jasné, ale tohle byla jen chvilka z tvého života, proto tě to nemusí tak trápit," uklidňoval ji.
"Ale budeš mi chybět… všichni mi budete chybět," opravila se rychle Iriko a cítila, že červená.
"I ty mi budeš chybět," přiznal Mikami a Iriko ucítila další krev v hlavě a zrudla ještě víc. Zarývala pohled do země a nervózně proplétala prsty.
"Děkuju," špitla. Znervózněla víc, než myslela, bylo to zvláštní. "Ale co se dá dělat, zmizíme, vše bude jako dřív," vzhlédla, usmála se a snažila se neznít smutně. I Mikami se usmál a potom natáhl ruku.
"Tak na rozloučenou," řekl.
Iriko kývla a stiskla mu ruku. Překvapilo ji, když ji pevně stisknul dlaň a přitáhl ji k sobě. Pohlédla na něj a utopila se v pohledu jeho slatých očí. Pohladil ji po vlasech a potom si ji přitáhl ještě blíž.
Zarazilo ji to, ale ucítila v břiše běhat malé myšky (motýli jsou už vážně ohraní, přátelé!) a uvědomila si, že se takhle snad nikdy necítila. Zalilo ji příjemné teplo a nechtěla, aby tenhle okamžik přestal. Nikdy.
---
"Blbečku, nešmíruj!" zašeptal hlas a Zero dostal ránu do hlavy, až z vršku nebe dopadl kamsi do lesů.
ThampNikola san.
"Co si myslíš, šmíráku? Takhle je sledovat!" čertila se.
"Dyž noje akmantcký!" hladil se bouli na hlavě.
"Romantický, neromantický, hlavně se chováš neslušně!" setřela ho Thamp. "Prostě se loučej, protože odchod se neodvratně blíží."
"Jo, všichni půjdete pryč," řekl Zero smutně a Thamp hned věděla, že to není dobrý, když mu rozuměla úplně dokonale.
"Někdy vás navštívíme," usmála se, ale sama tomu nevěřila. Bude jí scházet ta zábava.
"A-ale, ale, ale…" Zero začal hystericky fňukat. "Já nechcííííí!"
"Co? Návštěvu?" nechápala Thamp.
"Aby jste šli prýýýýč!" na Zera byl vážně komický pohled, jak mu tekly slzy a z nosu mu visela nudle. Thamp mu podala kapesník, který vzala bůhvíodkud, když nemá kapsy. "Dík," hlesl Zero.
"Není za co, a neboj, určitě se nevidíme naposled, aspoň doufám," Thamp taky zaštípaly oči. Bylo jasné, že se neuvidí.
"Budete mi chyběěěět!" zafňukal Zero a hlasitě se vysmrkal.
"Mě takýýý!" propukla najednou v pláč i Thamp. Zero se na ni podíval, vypadala jako pětileté dítě, kterému seberou bonbon. Nabídl jí kapesník zpátky, ale ona ho odmítla se zavrtěním hlavy.
"Čebse ekdy fdivíme," zafňukal.
"Snad jo," kývla Thamp a utřela si slzičku. Oba se na sebe podívali a hysterický pláč začal nanovo.
---
Naomi seděla na vršku kopce, ze kterého je před pár dny pozorovala Genkai. Dívala se na západ slunce. Postupně mizelo za stromy a špičkami věžových domů blízkého města. Po nebi se rozlily odstíny červené a oranžové a vše vypadalo tak krásně. Jenže z tohoto místa už nic neuvidí. Bude muset odejít.
"Hezké, že?" ozvalo se za ní. Otočila se a viděla Kaitsukiho.
"Jo, je to vážně hezké," souhlasila a znovu se podívala na nebe. Kaitsuki se posadil vedle ní.
"Přišel jsem se rozloučit," řekl po chvíli. Naomi se k němu otočila a smutně se usmála.
"Jo, dáme sbohem a pak domů. Je to zvláštní, vědět, že už se neuvidíme," zamumlala.
"I mě je líto, že se neuvidíme," řekl upřímně Kaitsuki. "Mám tě totiž opravdu rád."
Naomi ucítila zachvění. "Já tebe taky," zašeptala a dívala se na kaitsukiho. Usmál se, bylo zvláštní vidět, jak se doopravdy usmívá. "Jsem ráda, že jsem se s tebou setkala, mám tě opravdu ráda," dodala k tomu.
Usmál se a vděčně na ni pohlédl. Potom se k ní přiblížil a vtiskl jí polibek. Naomi to překvapilo, ale nic neudělala. Když se odtáhl, tiše mu polibek vrátila.
---
"Skrčku! Hej! Kde seš!" volala Anko mezi stromy. "Vylez!"
"Mám pocit, že jsem ti říkal, ať mi tak neříkáš!" zavrčel Kenshin z větve stromu nad ní.
"Našla jsem tě," zasmála se Anko a pak na něj ukázala. "Prcku, jdu ti říct ahoj!"
"Proč?" zeptal se mrzutě Kenshin.
"Protože je to slušnost, ne že by mě to jinak těšilo," zatvářila se Anko uraženě.
"Tak sbohem, už tě nikdy nechci vidět," ustlal si Kenshin na větvi a dal ruce za hlavu s tím, že bude spát.
Anko se zamračila, tohle si nenechá líbit. Vzala ze země kámen a přesně mířenou ranou sundala Kenshina ze stromu. "Mám bod," zasmála se zlomyslně.
"Co si myslíš, že děláš!" vyskočil na nohy nasupeně Kenshin a vytáhl katanu.
"Vyzívám tě na závěrečný souboj a garantuju ti, že prohraješ!" usmála se Anko a tasila svou katanu. "Jsi připraven?"
"Vždycky, ubožačko," ušklíbl se Kesnhin. "Ukaž co umíš!"
---
Nari přešlapovala přededveřími a nutila se zaklepat. V hlavě se jí hádaly dva hlásky, z čehož ji jeden nutil zaťukat a vejít a druhý ji přesvědčoval, ať se otočí a vypadne si dát jabko a džus. "Sakra, Kath, vypadni z mojí hlavy!" pomyslela si. Potom natáhla ruku a zaklepala.
"Dále," ozvalo se zevnitř a Nari odšoupla dveře. Vstoupila do Takayukiho pokoje a neuvěřitelně zrudla, když si všimla, že Takayuki právě provádí údržbu svých končetin prakticky polonahý.
"A-ahoj," pozdravila nejistě. "Já přijdu jindy," chystala se otočit a odejít.
"To je dobrý," usmál se Takayuki . "Všechen ten písek a prach a myslel jsem, že se už nehnu," zasmál se.
Nari se usmála. "Přišla jsem ti poděkovat, za to, že jsi mě našel a zachránil."
"To byla maličkost," mávl rukou Takayuki.
"Stejně ti děkuju, byl jsi jediný, kdo mě šel hledat," pokračovala dál Nari.
"Protože jsem nevěřil, že jsi… A nejsi, takže už se tím nemusíme zaobírat. Hlavní je, že jsi živá a zdravá, ne?" podíval se na ni s úsměvem.
"Jo, to jo," kývla Nari. "A taky se chci rozloučit. Když zítra odcházíme," zlomil se jí hlas a nahrnuly se jí slzy do očí.
"Tak nebreč ne, třeba se všichni ještě někdy uvidíme," vstal a přešel k ní, aby jí osušil slzy.
"Ale je to smutný," zašeptala Nari. "Protože už se neuvidíme, protože všichni patříme jinam," zafňukala zase Nari. "Nikdo nikoho neuvidí."
"Třeba budeme mít štěstí a stane se něco podobného znovu. Je to štěstí v neštěstí, ale viděli bychom se," snažil se ji utěšit Takayuki.
"Budu ti věřit," usmála se smutně Nari a objala ho, i když by to jindy neudělala. Takayuki zůstal vyjeveně stát, ale nakonec ji chytil a vrátil tak objetí.
"Uvidíš, že se setkáme, dřív, nebo později," zašeptal. "I kdybychom tím porušili jakékoliv zákony."
"Dobře," špitla Nari a zavřela oči. Věřila tomu.
---
"Hej ty!" zavolala Kath a ukázala na Mikamiho, který se právě bavil trápením mravenců lupou. "Právě ty, ty, ty…!"
"Už zase začínáš?" zavrčel nasupeně a vstal.
"Jo, přesně tebe myslim," kývla si Kath sama pro sebe a zkřížila ruce. "Jdu ti něco veledůležitého oznámit!"
"To mě nezajímá," odsekl a zjistil, že mu mravenci zdrhli. "Tak jo no," zavrčel nakonec.
"Ty," ukázala na něj znovu Kath a ušklíbla se. "Jdu ti říct, že tě nesnáším, že si uplně blbej a lámal si mi ruce. Byl jsi na mě hnusnej, nadával si mi, ubližoval si mi a taky si po mě chtěl, abych trápila křečka…"
"Teď si vymejšlíš," přerušil ji.
"To je jedno. A proto ti řeknu jednu věc!" odmlčela se a užila si vážnou chvilku. "Díky."
"Cože?" nechápal Mikami.
"Přišla jsem ti poděkovat! Protože jsi do mě ryl, shazoval si mě a tvrdil si, že jsem k ničemu! Kdyby si na mě byl milej, vykašlala bych se na to a vzdala bych to, ale jelikož si nejhorší věc, co mě mohla potkat, tak jsem to nevzdala, abych ti dokázala, že něco umim!" vychrlila ze sebe Kath a musela se pořádně nadechnout.
"Jsi vadná," zavrtěl hlavou Mikami pobaveně.
Kathnatáhla ruku. "Takže zdar a Sílu, jsem šťastná, že už se nikdy neuvidíme," zazubila se. Mikami pokrčil rameny a stiskl jí ruku. Kath se šíleně ušklíbla a potom mu nabitou energii pustila do těla řádnejch 220.
"Já ti říkala, že ti to oplatim!" zavýskla, když ho pustila a utírala si ruku do kalhot. Na jednom prstě měla bodnuto špendlíkem a malou kapku krve. "Nejdřív sem chtěla použít holící strojek na tvou vznešenou hlavu, ale rozmyslela jsem si to. Takže, sbohem," zazubila se znovu.Mikami se po chvíli postavil a vztekle kopl do stromu. Naštvaně přišel ke Kath a nevšiml si mravenců, kteří na zemi skandovali Kathino jméno a pevně jí objal.Kath to vyvedlo z míry,ale nakonec podlehla,taky ho objala a nasála jeho vůni.
Druhý den ráno.
"Připravte se, že skončíme jako ten Kakuzi," mlela Iriko, aby zahnala smutnou chvíli.
"Kde se zase fláká Kath?" ozvala se Anko netrpělivě. Kath měla zpoždění. Všichni na ni začínali být naštvaní, ale na druhou stranu měli radost, že se zdrží déle.
"Řekla bych, že už jde," promluvila Genkai. Všichni se zadívali na cestu, která sem vedla a viděli Kadet běžet co nejrychleji mohla.
"Omlouvám se!" prohlásila, když se zastavila. "Musela jsem přesvědčovat mé druhé já o tom, že chci za mámou."
"Fajn, tak, cesta je volná. Jděte postupně, každého vás portál dostane přímo k domu, zařídili jsme to," řekla Genkai a ukázala k portálu.
Dívky se na sebe podívaly a potom se rozhlédly po ostatních. Thamp znovu spustila neuvěřitelné proudy slz a Zero taktéž. Iriko se posmutněle podívala na Itachiho a potom raději spěšně odešla do portálu. Naomi naposledy objala a políbila Kaitsukiho a odešla taky. Anko všem zamávala a zmizela. Nari s brekem přišla k takayukimu dala mu pusu na tvář,řekla všem "ahoj," a odešla. Kath všem zamávala a výplázla jazyk na Mikamiho a odběhla. Thamp si osušila slzičky a pak se po všech rozhlédla.
"Víte," zafňukala. "Tohle… bylo hustý," a zmizela v modré záři.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář