Tak jo, další kapitola, každý trénink bude na zvláštní kapitolu, každý trénink budu psát ve škole... A bude to stát za nic, jako vždy XD
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přespaly v nějakých pokojích s tím, že od rána budou podrobeny tréninku. Ležely v postelích a ani jedna nespala. "Co myslíte, co se bude dít?" zeptala se Nari a otázka zůstala viset ve vzduchu.
"Nevim jak vy, ale já se těšim," zasmála se Kath.
"Pokud nemáš jasnou smrt, nedivim se, že se těšíš," řekla Iriko a pokusila se o deprimovaný hlas, i když se ve skutečnosti těšila na srandu, kterou zažijou.
"Ale chápete to?" výskla Naomi. "Kaitsuki!"
Thamp to rozesmálo, ale přikývla. "Myslím, že to nakonec nebude to nejhorší, co nás potkalo. Spíš naopak."
"Říkáte vy," zavrčela Anko mrzutě. "Já schytala prcka!"
"Ber to z tý lepší stránky," usmála se Kath zlomyslně. "Můžeš ho mučit," a nadhodila smích psychopata.
"Nesměj se tak!" hodila po ní polštář Nari. "Někomu ubližovat není vtipný!"
"Nic jinýho nám nezbyde," řekla Anko. "Máme toho démona sejmout."
Nari se kousla do rtu a zamyslela se. Neměla ráda násilí, ale Anko měla pravdu. Otevřela pusu, s tím, že něco řekne, ale to jí trefil polštář do obličeje. Teď už bylo jedno, co chtěla říct. Započala válka.
***
Nari seděla na mýtince v lese. Dívala se na mraky na obloze. Okolo poletovalo pár motýlů. Přišla o něco dřív, využívala časové rezervy. Bavilo ji dívat se na nebe. Podle tvarů mraků vymýšlela, co by to mohlo být za zvíře nebo věc. "Žába, myš, vlna, kapka," mumlala si a ukazovala na každý mrak. "Tohle je vzteklá Iriko," zasmála se dalšímu mraku.
"Mě spíš připomíná Mustanga," ozvalo se za ní. Otočila se a viděla, jak tam Takayuki stojí a usmívá se, při pohledu na tentýž mrak. "Kterýmu právě někdo stoupl na kuří oko," uchechtl se."Jsi tu dřív," řekla Nari, když se koukla na hodinky."Občas chodím dřív," kývl Takayuki. "Ty očividně taky."
"Je to lepší, nikdo ti pak nenadává za pozdní příchod," usmála se Nari a nervózně se rozhlédla. "Co budeme dělat?" zeptala se.
"Genkai mi skoro nic neřekla, takže chvíli počkáme, než přijde. Nejsem si jistý, co chce," odpověděl Takayuki.
"Kdo ví, kdy přijde," pokrčila Nari rameny a znovu se zadívala na nebe. Takayuki chvíli stál, potom se taky posadil.
"Pravda, ale když počkáme, tak se dočkáme," řekl.
Čekali čtvrt hodiny. Takayuki si za tu dobu ustlal na trávě a zíral a nebe. Nari si v duchu přeříkávala co vidí v mracích a snažila se ignorovat to, jak je šťastná, že je tu zrovna Takayuki. "Flákanda?" ozvalo se a oni se ohlédli. Stála tam Genkai a tvářila se nevraživě.
"Tak trochu," přiznala Nari.
"Nedostal jsem jasný instrukce, co dělat, takže jsme čekali," vysvětlil Takayuki, který si z Genkai očividně nic nedělal.
"Fajn, takže Nari, Takayuki ti s tvou duchovní silou můžu pomoct jen lehce, takže ti vysvětlím, co dokážeš a spolu to potom dáte dohromady," řekla Genkai spěšně, ještě spěchala za Iriko, jak se dalo čekat. "Máš zvyšenou fyzickou schopnost," začala.
"Co?" přerušila ji Nari nechápavě.
"Nech mě to vysvětlit," zamračila se Genkai a Nari sklapla. "Jsi schopná vyvinout neuvěřitelnou výdrž, rychlost, sílu a cokoliv, co si spojíš s fyzickou aktivitou. Někdo uběhne čtyřicet kilometrů, ty zvládneš osmdesát. Chápeš mě? Někdo dá ránu, že tě svalí na zem, ty jsi schopná tak zlomit vaz."
"Eh?" zatvářila se Nari.
"Veškerá fyzická činnost se u tebe zdvojnásobuje. Jsi rychlejší, silnější, mrštnější než kdokoliv jiný. Už tomu rozumíš?"
"Snad jo," kývla Nari. "Ale jak to použiju?"
"Stačí použít zásobárnu energie a všechno výjde jak budeš chtít," vysvětlila Genkai. "Není to takový problém, stačí se snažit. Tu energii si jistě už někdy použila, protože máš výdrž i tak. Stačí, když se teď pořádně vyčerpáš, potom najdeš tu zásobu snadno."
"Dobře, jak myslíte," kývla Nari. "Uvidim jak to půjde," Genkai se usmála a odešla.
"Ta babča je hyper," řekl Takayuki zamyšleně a Nari se rozesmála.
"Rozhodně na babču v jejím věku."
"Měli bychom se začít věnovat tréninku," řekl Takayuki. "Ne, že by se mi chtělo, ale ta babča mě děsí, jako moje sensei."
"To by mě vyděsilo taky," kývla Nari a Takayuki se na ni zmateně podíval. Potom pokrčil rameny.
"Tak, čím začneme?"
Nari se nejdřív řádně rozcvičila, jak měla zvykem, protože sport měla ráda nadevše. Když řekla Genkai vyčerpat, tak vyčerpat. Nejdřív zkoušeli závody, kde většinou Nari zvítězila, stejně tak jako v jiných obdobných vyčerpávajících hrách. Jenže, jediný kdo se vyčerpal byl Takayuki, zatímcoNari nadšeně poskakovala po okolí.
"To už si unavenej?" zeptala se, když Takayuki seděl na zemi.
"Už nevstanu," zahučel a praštil sebou do trávy.
"Ani když ti řeknu prcku?" zeptala se Nari a čekala nějakej efekt, ale s Takayukim to ani nehnulo. "Tak to je vážný," znalecky pokývala hlavou. "Ale já chci ještě něco dělat!" poskakovala na místě.
"Tak se unav," řekl Takayuki a zíral do nebe.
"Ale jak?" zeptala se Nari.
"Obíhej louku tak dlouho, až budeš mít dost," řekl Takayuki a Nari mu zmizela z dohledu.
Po pár hodinách, Nari právě obíhala po… hodněkráté, už to nevydržel a zavolal. "Tak co?"
"Ještě můžu!" zasmála se Nari a zrychlila. Všiml si, že běží doopravdy rychle. Takovouhle rychost snad ještě neviděl, a ona zrychlovala. Nejspíš už vybírala ty ostatní zásoby energie, o kterých mluvila Genkai.
"Přidej ještě!" zavolal na ni. "Myslím, že už využíváš tu energii."
"Ouuukééééj!" zasmála se Nari a ještě zrychlila. Takayuki měl chvíli pocit, že tam projíždí šílenej motorkář.
Nari sama si připadala naprosto normálně, ani si neuvědomovala jakou rychlostí běží, teprve, když začala být unavená, si uvědomila, jak moc jí bolí nohy. Zastavila a vydýchávala se. Ve svalech jí ošklivě pulzovalo a měla pocit, že jí upadnou nohy a odejdou daleko od ní, jelikož je trápí. Posadila se a začala si masírovat lýtka. "Aučinky," zafňukala.
"Ta rychlost byla úžasná," uznal Takayuki, když k ní došel.
"Rychlost?" Nari chvíli přemýšlela. Ano, možná si toho všimla, stromy kolem ní ubíhaly mnohem rychleji, než kdy jindy. Možná vážně vyvinula tu velkou rychlost. "Jo, zvládla jsem to," usmála se. "Moje nožičky," fňukla znovu a snažila se rozmasírovat ztuhlé svaly. Příště, příště si bude muset dát větší pozor.