Trojice se zastavila před branami.
„Takayuki nám neřekl, že koupil Draculovo sídlo,“ poznamenal Kaitsuki.
„No je to trochu větší a poněkud temnější,“ snažila se to pojmout dívka trochu optimističtěji. Třetí člen neřekl nic.
„Vítejte bando,“ přivítal je jejich Taku ve dveřích.
„Ty vole to jsou vrata,“ zhodnotil velikost dveří hyperaktivní stránka týmu.
„Jsem rád, že se ti líbí kaitsuki,“ řekl Taku„Bylo těžký je zbavit těch termitů.“
„Termitů?“ hlesla May a zbledla.
„No jo, ale už jsou pryč. Zřejmě se lekli těch švábů.“
Tentokrát May neřekla nic. Zbledla na úroveň mrtvoly a plouživým krokem zamířila dál.
„Jsem rád, že mi pomůžete s přípravou.“
„Donutil jste nás,“ řekl Itachi.
„Pravda trochu násilí bych tam viděl.“
„škrcení vám připadá trochu?“ podotkla May.
Taku se jen usmál.
„Tak ať to máme z krku,“ zabrblal Itachi a pustil krabici s výzdobu na zem. Vyndal nápis Welcome a kunai nožem ho připíchl na zeď.
„Teď něco příjemnějšího,“ řekl a v očích mu zasvítili hvězdičky.
„Kde máte chlast?“
„Ve sklepě,“ odpověděl Taku. Kaitsuki se pousmál a zamířil do sklepa.
„Jdu s tebou,“ řekl Itachi. „Všechny ty flašky nezvládneš sám,“ dodal a v očích mu hrál stejný šibalský výraz jako Kaitsukimu. May momentálně kaitsukimu záviděla. Temný sklep, on a ona sami. To by neskončilo jinak než…“
„May, nafoukneš balónky?“
May se zamračila a vytrhla Takayukimu balónky z ruky.
„Teda tady je tma jak v prdeli,“ řekl Kaitsuki, když s Itachim scházeli schody.
„Tos vystihl.“
„Doufám, že na konci nás čeká aspoň dvacítka.“
„A rovnou kanystry,“ přidal se Itachi.
„Ty vole čum,“ zastavil se najednou Naitsuki a ukazoval na stěnu. Na řetězech tam visela kostra.
„Třeba je to Takayukiho stará,“ zkusil Itachi.
„Radši nechcu vědět, co ti dva spolu prováděli a proč visí tady.“
Oba šli ještě chvíli, když narazili na dřevěné dveře. Itachi do nich zatlačil.
„Ten magor nám nedal klíčky,“ zaklel Itachi.
„A to má bejt nějakej problém,“ ušklíbl se kaitsuki a hned po tom mu z ruky vyšlehly plameny.
„Měl jsem vzít buřty, udělali bysme si grilovačku,“ řekl Itachi, když jediné, co z dveří zbylo, byla hromádka ohořelého dřeva.
„Taku by si měl pořídit nějakej sprej, má tu víc hmyzu než v kalhotách,“ podotkl kaitsuki.
„Našel jsem zlatej důl,“ hlásil Itachi a z krabic vyndával flašky.
„Aspoň, že na pití má vkus,“ řekl Kaitsuki a otevřel první láhev.
„Nejdem pozdě?“ zašveholila Iriko. Taku se usmál a vpustil trojici dovnitř.
„To je vopruz,“ zhodnotila situaci Nimoai a plácla sebou na pohovku.
„Dlabenec!“ zajásal Kenshin a vrhl se na švédský stůl.
„Kde je Itachi?“ zeptala se Iriko.
„Ve sklepě,“ odpověděla may „S kaitsukim,“ dodala „Obstarávají pití.“
„Hele Itachi hoď po mě ještě flašku,“ zamumlal Kaitsuki. Itachi zašátral kolem sebe. Když nahmatal pod rukou sklo, hodil ji po kaitsukimu. Kaitsuki, i přesto, že měl už hodně napito, ji bravurně chytil. Zuby odzátkoval a začal do sebe lít další dávku.
„Možná bysme se měli zvednout,“ navrhl Itachi, který ovšem už sám viděl andělíčky.
„Proč? Mám tu všechno, co potřebuji. Pití, pití a zase pití. Možná ještě ženský by to chtělo.“
„No jo, nějakou tu roštěnku. Hele tak já zavolám Sorenovi, ten má dost známejch.“
„A žije ještě nějaká?“
Itachi se zasmál.
„Tak dem, ať Taku zbytečně nejančí,“ řekl a vstal. Kaitsuki se pokusil o to samé, ale žuchl sebou mezi prázdné lahve.
„Nešiko,“ řekl Itachi a podal Kaitsukimu ruku. Ten se chytl a nechal se vytáhnout.
„Zaber, ne?“ zkritizoval jeho snahu Kaitsuki.
„Mlč nebo tě na místě vykastruju.“
kaitsuki se jen pousmál. Oba vzali beden, co pobrali, a co zbylo, a vydali se zpátky.
„Heuréka, myslela jsem, že jsem tam zakořenili,“ řekl Taku a vzal si od nich bedny.
„A ten zbytek?“
„To větříček,“ zanotoval Itachi a odkulhal se pryč. Kaitsuki mu byl v patách.
Do pokoje vešel Soren s Koorym a Zerem.
„A kde jsou baby?“ zeptal se okamžitě Kaitsuki.
„Měli moc vysoký nároky, nechal jsem je v půli cesty,“ řekl Zero.
„A já myslel, že si užiju,“ zaskuhral Itachi.
„Však on se někdo přibelhá,“ uklidnil ho Soren „Nebo ti musí stačit tady Koory, stejně si nejsme furt jisti, jestli je chlap nebo baba.“
„To bys chtěl vědět, co?“ řekl laškovně Koory a mrkl na Itachiho.
„Buď ho právě začal svádět nebo mu spadlo něco do oka,“ pošeptal Kaitsuki Itachimu.
„Ten život v jeskyni mu asi leze na mozek. To víš, takový roky bez ženský, v jeskyni a ještě pod jednou střechou se psem,“ vysvětlil Kaitsuki.
„Hele slyšel jsem tě,“ napomenul ho Soren „Náhodou, každém tejden objednám jednu ženskou. Nemůžu za to, že se to pokaždé zhroutí u Zera. Nevím, co s něma dělá, ale dál už nechce pokračovat a s křikem zdrhne.“
Itachi proskenoval Zera očima. Nejspíš tušil, proč po noci s ním, ženská ztratí chuť na cokoliv dalšího.
„Kde máš zbytek bandy?“ zeptal se Kaitsuki.
„Včera to nějak přehnaly s vodní dýmkou a teď nejsou schopni rozeznat živého člověka od záchoda.“
„Koukám, že Koory má o zábavu postaráno,“ podotkl Itachi a ukázal na Kooryho, sedícího na pohovce v objetí jedné loutky.
„Přesná kopie tý, co měl u sebe včera, teda až na ty čtyři oči,“ řekl Soren. Loutka začala kooryho hladit ve vlasech.
„Na tohle pojmenování nemám,“ řekl Kaitsuki.
„Nenáročnej chlap,“ řekl Itachi „Kus dubu a je šťastnej.“
„Být jím neriskoval bych s tím nějaký velký číslo. Třísky se dostanou všude.“
„Zřejmě sledoval Nemá,“ usoudil kaitsuki.
„A ty taky, co?“ usmál se Soren.
„Furt lepší než tvoje včelka mája,“ oplatil mu.
„Jsem si spletl název, měla to být Nažhavená mája, no.“
„Schválně se koukejte,“ přišela k nim Nimoai a ukázala na Kooryho. „Do minuty má po těch svých orgiích,“ dodala a v ruce vytvořila malou myš. Pustila ji na zem. Kaitsuki s Itachim sledovali jak rychle běží k Koorymu a jeho loutce. Ta měla jednu ruku pod Kooryho tričkem a druhou v jeho kalhotách.
Myš vyběhla loutce po noze a po ruce vlezla koorymu do kalhot. Koory si natolik užíval, že si toho ani nevšiml. Teprve až když se mu myš zakousla, tam kam neměla, vyletěl jak řízená střela, tak prudce, že urval loutce ruku a ta mu teď trčela z kalhot.
Kaitsuki s Itachim se dusili smíchy, stejně jako Nimoai.
„Nimoai!“ zavrčel Koory a nakvašeně se podíval po Nimoai. Vytáhl si ruku z kalhot a hodil ji po Nim. Ta uhnula a ruka trefila Nari do hlavy, která v doprovodu naomi vycházela dovnitř baráku.
Podívala se na dřevenou ruku ležící pod ním a rozbrečela se. Otočila se vběhla z domu a práskla za sebou dveřmi.
„Emocionálně narušená,“ řekl Kaitsuki. naomi jen pokrčila rameny a šla za Nari.
„Jednou ti tím tvým jílem zacpu zadek,“ vztekal se dál Koory.
„Na ten den se těším,“ usmála se Nim.
„Máte být přece týmový partneři a zatím to vypadá, že se brzo pozabíjíte,“ řekl Soren.
„Každém máme jiný pohled na svět. Pro něj je umění loutka, která mu splní každou jeho perverzní myšlenku, pro mě je umění s ním vydržet.“
„Jdu se napít,“ řekl Kaitsuki a zamířil k baru.
Itachi ho následoval.
Nakonec se to zvrtlo v to, kdo toho víc vypije. Soren se nadšeně přidal. Připojila se i nari, která už si asi vyplakala zornice, Naomi, která sem stejně přišela jen kvůli chlastu a Kaitsukim. Každý měl před sebou osm flašek a pět malých skleniček, které vždycky někdo postupně doplní.
Začátek byl opravdu rychlý. Všichni v do sebe kopli prvních pět, jako kdyby to bylo afrodiziakum. První odpadla Nari se skórem čtyři flašky a tři skleničky. Když se natahovala po čtvrté, netrefila se a trefila Kooryho do břicha. Ten zezelenal a odfrčel na záchod, zatímco Nari se zamotala, udělala půlkruh a spadla na zem. Tam do ní někdo kopl, aby nepřekážela a pokračovalo se ve fandění. Síly byli vyrovnané, ale jelikož Itachi a Kaitsuki už měli předtím napito z sklepa, po šesté flašce se jejich tempo začalo zmenšovat. Oba skončili stejně, když Itachi omylem sáhl místo k sobě k Kaitsukimu a sebral mu jednu skleničku. Majetnický pud Tamochiho se projevil a vztekle se po něm ohnal rukou. Itachi ale uhnul a Kaitsuki se sklátil na zem, přičemž sebou vzal i Itachiho, kterého stihl chytit za triko.
Skóre pro oba čítalo šest láhví, dvě skleničky a jedna rozlitá.
Zbýval jen Soren a Naomi. Soren byl zkušený, co se týče způsobu, jak se ožrat a v tomhle ohledu měl výdrž. Ale na druhou stranu Naomi ovládala vodu, z části určitě voda a alkohol k sobě patří. A chlast je vlastně voda. Soren si sice mezi dávkami zpíval národní hymnu, ale držel se. A Naomi pro jistotu zkoumala každou skleničku, jestli v ní něco neplave.
Oba už byli na mol a na každou skleničku se usmívali. Oči se jim leskli a bůhví jestli věděli, kde jsou. Naomi se několikrát netrefila a místo do sebe si vylila pití na sebe.
Soren už v plné moci alkoholu mrkal na ledničku, která stála kousek od něj.
„Teda ti se drží,“ řekl uznale Kaitsuki. On i Itachi už stihli jakž takž vystřízlivět. Nari a Taku někam zmizeli. Stejně tak Koory. Kaitsuki ani Itachi je nehledali, stačil jim zvuk vrzání postele, který se ozýval ze shora.
Konečně sebou Naomi plácla na stůl, jak leklá ryba. Soren s výsknutím začal samou radostí mávat rukama nad hlavou. Jakmile se dostatečně vyvískal, začal všechny kolem objímat a líbat. Itachi a Kaitsuki mu ještě stihli uhnout, ale chudák Iriko schytala jednu štípanou=).
Hned, co všechny ocicmal se svalil na pohovku a s hlasitým chrápáním usnul.
Po několika hodinách se k němu přidalo dalších dvacet lidí a všichni spali, jak na hromádce.
Konec XD