Hladík a Mišík
Radim Hladík a Blue Effect + Vladimír Mišík a Etc...
Dochvilnost je vlastností králů se říká. V tomto tito dva králové českého bigbítu poněkud zklamali. Vše ale divákům několikanásobně vynahradili v následujících chvílích svým uměním. Koncert otevíral Blue Effect Radima Hladíka (63!) a to tak, že poloakusticky. Radim udělal velice dobře, že kapelu znovu rozjel s mladšími kolegy Honzou Křížkem (kytara, zpěv), Wojttechem (basa) a Václavem Zimou (bicí), protože hrajou slušně našlápnutý bigbít. Radim, ostatně jako vždy, spokojeně se usmívající a preludující na svého Fendera (kterého ovládá stále znamenitě) seděl jakoby mimo šou, které vytvářel charismatický Honza Křížek. Ten byl ostatně tahounem koncertu - rozezpívával, roztleskával a rozesmával publikum během celé produkce. Zazněla samozřejmě Rosenka z alba Svitanie (1977, mé nejoblíbenější), které je letos už 32 let. To však nic neubralo na její kráse, naopak stále poskytuje silný hudební zážitek. Vyvrcholením celého koncertu byl asi 15-20 minutový průřez muzikou 60-80 let. Zazněly zažité a všobecně známé riffy a motivy ze skladeb např. Led Zeppelin, Deep Purple, Pink Floyd, Creams, Queen, ale i třeba motiv z Růžového pantera nebo seriálu Profesionálové. Publikum si samozřejmě vyžádalo přídavek a tak zazněla i jedna z nejlepších Hladíkových skladeb, bez které si koncert nedovedu představit - Čajovna. To byl pro mě ten nejkrásnější vánoční dárek. :) Klobouk dolů pánové a jen tak dál.
Po asi půlhodinové přestávce nastoupil na jeviště Vladimír Mišík se svojí partičkou. V současné době vystupuje s pány Petrem "Kulichem" Pokorným (kytara), Pavlem Skálou (kytara, zpěv), Jiřím Veselým (6-strunná basa, tahací hramonika), Jiřím Zelenkou (bicí, zpěv) a Vladimírem Pavlíčkem (housle). Tato část koncertu byla delší, ale i klidnější. Tento nestor českého bigbítu (62) už dnes hraje v sedě kvůli zdravotním problémům, to však nic neubírá na jeho nasazení, se kterým zpívá a hraje na svoji akustickou kytaru. Koncert byl jakýmsi průřezem celou Mišíkovou tvorbou. Zazněly samozřejmě hity jako Variace na renesanční téma, Jednohubky, Kuře v hodinkách, 20 deka duše, Co ti dám?, Špejchar blues, Šmajdák a ploužáky, Bejval jsem dobrej a nemohl chybět ani Slunečný hrob. Jednou skladbou z vlastní tvorby přispěl kytarista Pavel Kohout (dost dobrá věc) a pak ještě zazněla převzatá vynikající wellšská instrumentálka Píseň ztraceného harmonia. Ačkoliv je mi bližší Hladíkova muzika ani Mišík nezklamal a mile pohladil po duši.
Jsem opravdu rád, že jsem na tomhle koncertu mohl být, protože to byla jedna z událostí, na které se jen tak nezapomíná.