SVOBODA, Jiří - Autostopem kolem světa I. díl - Evropa
Tato kniha byla u nás vydána v roce 1990 nakladatelstvím VOKNO ve druhém přepracovaném vydání. V tomto roce jsem ji také poprvé četl a byl jsem jí přímo nadšen. Snad to bylo dáno dobou porevoluční, snad netradiční formou napsání, nevím. Ale když jsem ji zahlédl nedávno v regále antikvariátu, okamžitě jsem ji koupil (stála celých 20 Kč). Prodavačka mně dokonce od koupě zrazovala se slovy, že už není aktuální, a že dnes už nikdo autostopem nejezdí. Nemám jí to za zlé, nemohla vědět, co pro mě tato kniha znamená.
Mnohý odborník na jazyk český by se asi zhrozil nad formou, kterou je kniha napsána, ale to ji právě činí zajímavou. Ostatně tentokrát jsem neodolal a připojuji krátký úryvek pro jasnější představu. Autor – český emigrant žijící v Kanadě, hippie, věřící čistá duše – popisuje svoji cestu po Evropě, kterou absolvoval autostopem. Stalo se tak v letech osmdesátých minulého století. Se čtenářem se přitom nenásilnou formou dělí o své poznatky, názory, které nevnucuje, ovšem nutno podotknouti, že stojí za zamyšlení. Chtěl bych zdůraznit, že kniha není turistickým průvodcem po evropských zemích, neboť v tomto směru je poněkud neaktuální. Svoboda se spíše zaměřil na místa méně známá, na mentalitu obyvatel země, ve které se právě nacházel, jako vegetarián hodnotí i stravu daného místa. V knize popisuje i různé "fígle", jak se kde levně najíst, jak konverzovat s řidičem, který vás veze, jak si chránit doklady a peníze a vůbec, jak projet celou Evropu co nejlevněji a ve zdraví. Na závěr připojil rozdělení evropských měst podle různých hledisek (IQ obyvatelstva, nejošklivější města, nejhezčí města, atd.)
Kniha již dnes opravdu není aktuální, ale v nás, kteří jsme ji četli v roce 1990 vyvolá nostalgii a vzpomínky na tu dobu a proto jsem se k ní tak rád vrátil.
A nyní krátká ukázka:
Potom sem to dámy a pánové normálňe švihnul faktycky kolem celýho světa. Normálňe autostopem kolem světa.
To normálňe jedete a najednou přijedete zase tam votkuť ste vyjeli. Zemňe je faktycky kulatá. Jako glóbus. Jako fodbalovej míč. Neumim si vysvětlit jak je to možný.
Tak f tom pitomym Toronťe sem zase jako vobvykle set do toho pitomýho letadla jo. Řikam do pitomýho prté ste f tom zavřený po dobu šesti hodin a nemužete se nikam hnout.
Tentokrát mi ty holky přinesly dobrou vegetarijánskou zdravu. No dobrou. To byste to museli vochutnat.
Švihal sem to přes ten Atlantyk. Zase sem si jako vobvykle nasadil na uši sluchátka a pustil sem si klasický zvuky. Mozarta a podobňe. Šíleňe mi to dráždí moskový buňky. ...