Kádr Komety pro extraligu nabývá reálných kontur
Brno - V minulém týdnu se kádr Komety rozšířil o řadu nových jmen, nyní přichází i opačný posun - z původní sestavy odchází řada hráčů do jiných klubů. Kádr extraligového nováčka tak doznává pozvolna finální podoby, další změny budou spíše kosmetické. Podrobnosti naleznete uvnitř článku.
Z týmu, který skončil před branami baráže, zůstala jeho osa. Gólman Hylák, obránci Houdek, Kántor, Koma, Zubíček, Křetínský a Kempný a útočníci Pucher, Brabenec, Dlouhý, Vondráček, Korhoň a Klimt. K nim se přidávají jména již známých posil - brankář Trvaj, obránci Krstev s Mojžíšem a útočníci Selingr, Erat, Procházka, Meidl, Jaroslav Svoboda a Dopita.
Z hráčů, jejichž smlouvy převzala Kometa spolu s licencí, nebudou v Brně působit obránci Štach a Rýgl (druhý jmenovaný projevil přání vrátit se do Liberce). Zbytek původního týmu pak zamířil jinam. O působení gólmana Horčičky se jedná. "Hledáme pro něj hostování, abychom si ho v případě potřeby mohli stáhnout zpět," uvedl k tomu sportovní manažer Komety Jaroslav Medlík. Podobná možnost je i u drtivé většiny dalších odchozích hráčů. Výjimkou je útočník Liščák, který měl smlouvu do konce sezony a v Brně pokračovat nebude, další forvard Padělek, jehož konec v Kometě byl již avizován, Milan Kostourek, který si hledá angažmá, Petr Polodna a kapitán Barus - ten svůj konec v Kometě také již avizoval.
Pětice hráčů zamířila na hostování do Olomouce - jedná se o obránce Lhotského, Mikela a útočníky Černého, Haluzu a Zábranského. Ve Znojmě pak bude působit obránce Protivný a útočníci Sedlák, Staněk a Sojčík. Nejistá je situace u Jiřího Davida, kterému v Brně skončila smlouva a rozhoduje se, zda bude působit ve Znojmě, působiště si hledá i další bek Morava. U všech zmíněných platí, že (v případě hostování v jiných klubech) může Kometa kdykoliv využít jejich služeb.
Ohledně dalšího posilování je situace tedy jasná. "Máme dvanáct útočníků a osm beků, hledáme ještě jednoho centra", shrnul situaci Medlík. "Když uvážíme, kolik kvalitních hráčů máme na hostování, není třeba tu držet pět pětek," upřesnil šéf klubu Zábranský. Ten se vyjádřil i k faktu, že čerstvá posila Angel Krstev odcestuje na světový šampionát. "Je to určitě pro klub dobře," pochvaluje si. "Hlavně ať je tam úspěšný a nezraní se."
Příprava startuje co nevidět, Brno zatím ovšem neví, kde bude domácí zápasy v létě hrát. "Jednáme s Blanskem, Prostějovem, Břeclaví, Hodonínem a Znojmem," vysvětluje šéf klubu. "Jsou to jediné naše možnosti, pozitivní na tom je, že budeme klub propagovat v celém jihomoravském kraji, což se shoduje s naší vizí," komentuje na závěr celou situaci Zábranský.
Extraliga je splnění mého přání, prozrazuje
Nadrchal
První „extraligový“ rozhovor si jistě zaslouží výjimečnou osobnost, tou ovšem tento bývalý muž s maskou bezesporu je. Legendární gólman, osminásobný mistr české nejvyšší soutěže, který oblékl brněnský dres ve 486 duelech. Nejlepší brankář mistrovství světa 1958 a mnohonásobný reprezentant, v současnosti trenér brankářů brněnské Komety. V následujícím rozhovoru přišla řeč na minulost, současnost i budoucnost. Seznamte se – na otázky odpovídá Vladimír Nadrchal!
Vy jste se narodil ve smutném roce 1938, registroval jste jako malý nějakým způsobem válečné běsnění?
To už jen matně. Vím, že tam byla rafinérie, která se často bombardovala, hořelo tam. Nálety, houkání, to si vybavím, ale konkrétně už toho moc nebude.
Pak jste začal s hokejem a po dvou letech přišel přesun do Brna, na vojnu. Mohl jste to tehdy nějak ovlivnit?
Ne, vůbec. Tehdy tu byla Dukla a Rudá Hvězda, vojenské kluby. Jejich funkcionáři měli seznamy hráčů, ukázali si na jednoho a ten tam šel, my to nijak neovlivnili. Dá se říci, že šlo o takový socialistický vojenský draft.
Takže jste skončil v Kometě, s ní vyhrál osm titulů a stal se legendou. Více zápasů než vy už za Kometu pravděpodobně nikdo neodchytá.
Ano, hned první rok jsme vyhráli, pak jsme byli druzí, vyhrálo Kladno, a potom zase přišly tituly. Odehrál jsem tu nakonec 17 ligových sezon, těch zápasů mohlo být k pěti stům, ale podrobné statistiky si nevedu. Každopádně na to, že těch zápasů se za sezonu hrálo málo, to je slušné číslo (úsměv). Ještě k tomu dva roky v Pardubicích a na konci rok ve druhé lize v Prostějově, víc už toho nebylo.
I tak je to úctyhodné. Byli jste jako hráči vítězného celku, který byl pod hlavičkou Ministerstva vnitra a stále vyhrával, tehdy neoblíbení?
V Brně jsme byli miláčci, samozřejmě, a venku jsme občas něco vyslechli. My byli Rudá Hvězda, už tehdy se ale vymyslel název Kometa a tak nám říkali u nás. Jinak lidi řvou, když jste venku, s tím jsme se museli vypořádat a je to tak nakonec i v dnešní době.
Šlo nějak poznat, že jde o klub vyjímečných?
Poznat to bylo v podmínkách, to asi ano. Peníze jsme měli stejné, za výhru dvě stovky, se srážkou o dvacet korun méně. Ale to zázemí bylo na vyšší úrovni. My vlastně jako první začali hrát profesionálně. Rusové tehdy trénovali už třífázově, zatímco my chodili do práce a pak teprve trénovali. To se změnilo a postupně to pak jako vlna přešlo k ostatním týmům. Jinak bychom jim nemohli konkurovat už vůbec.
S kým jste z bývalých spoluhráčů vycházel nejlépe?
Těžko říci, my jsme byli docela parta. Bydlíval jsem s Rudou Potschem, většinou, pokud to šlo, i v nároďáku jsme spolu byli.
A naopak, kdo vám ze soupeřů sedl nejméně?
Pamatuji si ze Slovanu Václava Nedomanského, ten mi dával branky, které se daly chytat, na něj jsem měl trošku smůlu. Jinak si nikoho nevybavím.
Přejděme k reprezentačnímu hokeji. Před vámi stojí krásná soška (můžete ji vidět na fotografii - pozn.red), kde jste ji získal?
V Kanadě, na začátku roku 1967. Tehdy jsme tam jeli v rámci přípravy, nejprve jsme sehráli ve Windsoru dva zápasy s juniorkou Montrealu a jeden s týmem Ontaria. Tehdy se jednalo o farmy, ze kterých se pak doplňovaly týmy NHL. Pak jsme se přestěhovali do Winnipegu, kde byl turnaj na oslavu sto let amatérského hokeje v Kanadě. Byl jsem tam s Holečkem, střídali jsme se. Nakonec jsme skončili druzí, porazili jsme Švédy 4:3, Sověty 5:2, USA 8:2, prohráli jsme jen s Kanadou 5:3. Výsledek jak hrom. Bohužel na následném MS ve Vídni se už tak nezadařilo a my skončili až čtvrtí. Každopádně v Kanadě jsem byl vyhlášen nejlepším brankařem turnaje, což je asi nejcennější věc, kterou se mi povedlo vyhrát. Ten rok jsem byl i nejlepším hráčem Československa, takže tu sezonu považuji za takový vrchol kariéry, navzdory tomu, že na MS to nakonec nevyšlo.
Vy jste na šampionátu startoval osmkrát, ale zlato se vám vyhnulo. Jednou jste byli blízko, v roce 1961.
Ano, tam jsme remizovali s Kanadou 1:1 a oni nakonec zlato získali díky skóre. Já tehdy dělal v podstatě dvojku, za Mikuláškem. Ten chytal výborně, nebyl důvod to měnit. Většinou se prostřídali oba, stávalo se, že jeden dostal víc branek a jako impulz pro tým tam šel druhý. Hodně důležité pro nás byly zápasy s Rusy, ale tam vyhrát znamenalo, že gólman musel chytat ne dobře, ale výborně. A spoluhráči z těch čtyř šancí, co měli, museli dát tři góly. A vyhrát 3:1. Pro gólmany to byl zlomový zápas, často se i střídalo.
Tři roky předtím jste debutoval a hned se stal nejlepším gólmanem celého turnaje.
Tam to asi zařídili Kanaďané. My skončili čtvrtí, můj první turnaj, od Kanady jsem dostal šest gólů, ale mohlo jich asi být i více (úsměv). Já ten turnaj začínal jako dvojka, možná i proto mi nakonec tu cenu dali. Více si ale stejně vážím té ceny z Kanady. A taky toho, že jsem byl snad sedmkrát vyhlášen nejlepším gólmanem české ligy. Ta byla dlouhodobá, takže ta cena už má váhu.
Jako pamětník jste zažil českou ligu i světové turnaje bez play off. Myslíte, že jde o spravedlivější systém?
Asi se více projeví ta síla týmů, ale zase play off je pro diváky, je to velké napětí, koresponduje to s moderní dobou. V lize jsem jedno play off zažil, vypadli jsme s Jihlavou a za rok se od toho zase ustoupilo, neosvědčilo se to. Play off musí být na více zápasů, na jeden nebo na dva je to málo. Stačí zranění, nemoc, trocha smůly a už to celou sezonu zkreslí, ovlivní. Ta dlouhodobá soutěž vypovídá opravdu více, projeví se tam všechno. Play off je ale trend. Plné stadiony, drama.
Když přejdeme obecně ke gólmanské řeholi, o vás se často hovoří jako o průkopníkovi – jako první jste zkoušel masku, propagoval jste i lapačku.
Ano, masku jsem začal jako první. Lapačku ani ne, to nás bylo více. Já jako mladý kluk jsem chytával v boxerkách, pak jsem se dostal ke staré, vyřazené lapačce, upravil jsem si ji, naučil jsem se s ní chytat na „suchu“. V Pardubicích na betonu na mne každý den stříleli kluci, kdokoliv, čím více, tím lépe. To byla velká výhoda. Pak to začali samozřejmě přejímat i ostatní. A k té masce - zranění bylo dost, nos, čelist několikrát rozseklá, šití a podobně. V Kanadě jsem si tedy ofotil masku, různě jsme to zkoušeli a pak jsme si ji podle toho vyrobili. Taková škraboška to byla. Ochránila před ranou hokejkou, tečovaným pukem, ale pokud to byla přímá rána, stejně to nestačilo. Naopak to bylo ještě snad horší, když se vám ten úder rozlil po celé hlavě (úsměv). A že i tehdy dokázal takový Machač hodně tvrdě vypálit. Každopádně zuby, nos to ochránilo. Pak jsme masku zdokonalovali, poslední rok, co jsem chytal za Prostějov, už byly k vidění i košíky. Já v tom odchytal jednu třetinu a pak to sundal, byl to nezvyk.
Souhlasíte s tím, že gólmani dnes mají jednodušší roli?
Rozhodně, ta výstroj je dnes někde úplně jinde, změnila se k nepoznání. My měli rukávy vycpané trochou vatelínu. Trochu mě i mrzí, že jsem to nezažil, že jsem tu výstroj nemohl vyzkoušet. Přeci jen nohy hodně bolí, je to znát.
Co gólmanský styl, jak ten se podle vás změnil?
Hodně. A není to jen o výstroji. Dneska chodí brankaři hlavně dolů, nezůstávají stát. Nemyslím, že to je ideální. Stylově jsou mi nejblíže asi gólmani ještě ze starší školy, co zůstávají dlouho na nohou a dobře čtou hru, dobře bruslí, stylově jsou čistí. Dneska je prostě móda jít hned dolů, na kolena a pak teprve zjišťovat, co se děje. Někdy až zbytečně. Třeba při situacích před brankou to má svoje opodstatnění, ale při střelách z dálky nebo akcích zpoza branky už opravdu ne. Ohledně čtení hry, to pak rozhoduje i třeba při přečíslení. Důležité je včas se přemístit, odhadovat, co se stane. Když dám příklad, tak Saša Hylák v šestém zápase v Chomutově nám takhle zachránil kůži, když před koncem chytil střelu Skořepy. To byl učebnicový zákrok. Kdyby šel podle moderního trendu na led nebo zůstal u tyčky, nemá to. Ale ono je to těžké. Gólman má vždycky minimálně dvě možnosti, jak se bleskově rozhodnout. Když to vyjde, je vše v pořádku, a když ne, je to chyba. Někdy když zůstanete stát, přijde střela po ledě mezi nohy a gól.
Dá se to naučit, nebo je to vrozené?
Trochu se naučit dá, ale musí to v člověku být. To je stejné jako u hráčů, ten cit pro hru a pro přihrávku se u nich nedá nadřít.
Česká gólmanská škola bývala slavná, ale poslední dobou to „není ono“. Cítíte v dozrávajíí generaci mužů s maskou šanci, že by se mohla zase zvednout?
Tak noví dozrávají, letos se s nimi takřka protrhl pytel, je tam dost dobrých, mladých kluků. Mají čas vyzrát, myslím, že z těch okolo dvaceti let někdo určitě vyroste. Z těch o něco starších je třeba hodně slušný Mensator, takřka hotový gólman, letos má super formu. A musím říci, že třeba i v první lize je spousta brankářů, co nejsou horší než extraligoví. Ani ti naši v Kometě, je to jen otázka příležitosti. Oba dva na to mají.
Vy jste v Kometě trénoval gólmany dlouho, podílel jste se například na vzestupu Karla Langa. Před pár lety jste se k trénování vrátil. Jak vidíte budoucnost brankářů v Kometě?
Na Karlovi jsem spolupracoval, bylo nás víc, pár tréninků jsem s ním měl. Trénoval jsem i Adama Svobodu, nebo třeba Radka Fialu, co tu teď byl s Ústím jako dvojka. Pořád mi to nedá. Chvíli jsem byl v Itálii, pak shodou okolností došlo k tomu, že se mi ozval tehdejší trenér Čada a požádal mne, jestli bych se nepodíval na gólmany. Baví mne to, tak proč ne. Pokud budu moci, budu se tomu věnovat, i když na led jsem se letos kvůli kyčlím moc nedostal. Ale i kdyby mělo jít jen o konzultace, rozbory, tak to budu dělat rád. Pár mladých gólmanů v Kometě dozrává. Když já vezmu, že jsem se učil ve dvaceti, a oni dostávají základy v deseti, tak je jasné, že mají náskok a dozrají dříve. Po stránce technické a taktické by ve dvaceti měli být na výši, pak už jen dozrávají zkušenostmi. A věřím, že v Brně se kvalitních vlastních gólmanů dočkáme.
Předposlední otázka se týká toho nejhezčího, co Brno v poslední době potkalo. Kometa je od včerejška extraligová, co na to říkáte?
Je to super zpráva. Určitě jsem to uvítal. Pořád jsem doufal, že hokej v Brně se dostane výš, kam patří, a jsem rád, že se to podařilo. Letos jsem hodně věřil, že by to ten tým mohl dokázat, cítil jsem, že je silný. Byl jsem u toho, když se naposledy hrála extraliga, staral jsem se o gólmany, o mužstvo. Letos to bohužel nevyšlo na ledě, ale takhle, i tak je to bezvadné. A jestli to bude fungovat, a ono to bude fungovat, tak je to splnění mého přání vrátit se tam, kde jsme byli. A jsem rád, že se to událo během mého působení u klubu.
Stýkáte se vlastně ještě s bývalými spoluhráči?
My jsme se potkali teď na tom zápase s Olomoucí, když bylo výročí založení Komety. To byl od vedení skvělý nápad. Jinak jsme se scházívali tak před pěti lety, když byl naživu ještě můj předchůdce Honza Richter. Taky chytával za nároďák... Ten organizoval srazy, večeře, poseděli jsme, byl hodně agilní. Vždycky v průběhu mistrovství světa jsme se sešli, všichni hráči, z Komety i z Králova Pole. Pak bohužel zemřel a od té doby se moc nescházíme, spíš jen náhodou se potkáme. Ale od toho výročí mají hráči čestné permanentky a už to snad je a bude lepší.
Díky za rozhovor!
Kometa je extraligová!
B r n o - I když Kometě chyběl ve finále play-off o postup do baráže o účast v nejvyšší hokejové soutěži ten příslovečný kousek štěstí, můžeme se přesto s fanoušky brněnského hokeje podělit o mimořádně dobrou zprávu: Kometa bude hrát extraligu!
Podmínky k tomu vytvořila dohoda, kterou ve středu 1. dubna 2009 uzavřeli zástupci hokejových klubů HC Kometa Brno a HC Znojemští Orli. Její význam spočívá zdaleka nejen ve skutečnosti, že se Brno po dlouhých letech vrací mezi hokejovou elitu, kam bezesporu patří, ale především v tom, že nejde o pouhé převedení práv účasti v soutěži. Cíle sledované uzavřenou dohodou jsou do budoucna opravdu velkorysé. Základ pochopitelně tvoří převod práv účasti v extralize ze Znojma do Brna a současný bezúplatný převod práv účasti v soutěži první ligy z Komety do Znojma. Smyslem této v řeči diplomatů výměny „pověřovacích listin“ je první krok k vybudování silné hokejové základny na jižní Moravě. Prvoligové mužstvo ve Znojmě má plnit funkci „farmářského“ týmu HC Kometa Brno, ale také jako líheň pečovat o sportovní růst hokejových talentů vychovaných v Brně nebo ve Znojmě a jejich přípravu na vstup do vrcholné hokejové soutěže.
Jaroslav Vlasák
majitel
HC Znojemští Orli
Libor Zábranský
majitel
HC Kometa Group Brno
MČR 5.tříd v Brně
Dnes začalo v Brně mistrovství republiky pátých tříd, na kterém se představí nejlepších 10 týmů ČR. Naši hráči drží po dvou zápasech první příčku tabulky skupiny A. Více o všech zápasech se dozvíte v sekci MLÁDEŽ, kterou najdete nad touto upoutávkou. (včera, 16:18)
Sezónu v páteční večer zakončila rozlučka s fanoušky
B r n o - Stejně jako loni zorganizoval brněnský klub pro své fanoušky rozlučku se sezónou. Ta letošní byla zase o krůček úspěšnější než ta loňská, hokejisté Komety se po loňském vypadnutí v semifinále letos dostali až do finále, kde však jejich hokejová cesta v letošním ročníku skončila. S celou sezónou, fanoušky a hráči měli Brňané možnost rozloučit se v pátek 27. března.
Celá akce, při níž se hala Rondo tradičně plnila již dlouho před jejím vypuknutím, odstartovala hokejovým zápasem A týmu brněnské Komety proti jeho vlastnímu Fanklubu. Skóre utkání hraného na dvakrát 20 minut se neustále přelévalo z jedné strany na druhou. Nakonec se z vítězství po základní hrací době mohli radovat hráči Fanklubu, kteří svého soka porazili těsně 9:8. Poté následovaly předem domluvené samostatné nájezdy. Ty vyhrál naopak brněnský A tým, který se za záda gólmanů Fan klubu trefil celkem třikrát, zatímco za Fanklub se trefila pouze jediná dívka na ledě – Solnička.
„Byl to krásný zážitek stát na ledě před tolika lidmi, měla jsem z toho hrozný strach, ale když člověk myslí jen na hokej, tak se to dá zvládnout. Kolena i ruce se mi netřepaly tolik, jak jsem čekala,“ svěřila se nám jediná zástupkyně něžného pohlaví na ledě. „Měli jsme výbornou první lajnu, ale prosadili se i ostatní, což je super. Naší slabinou naopak bylo to, že jsme se všichni hnali za pukem a nehlídali jsme si pořádně každý svého hráče. To každopádně doladíme do příští, snad extraligové rozlučky a vyhrajeme nejen v základní hrací době, ale i na nájezdy,“ doufá Solnička s úsměvem a dodává, jak se seběhla situace, kdy byla právě ona jediným úspěšným střelcem v drese Fanklubu při samostatných nájezdech. „Při nájezdu jsem do poslední chvíle nevěděla, co udělám. Každopádně musím poděkovat Sašovi Hylákovi za to, jakou nechal mezi betony díru. Tam jsem se pak rozhodla střílet, jemu to přepadlo přes hokejku a došouralo se to do brány. Hrálo se mi dobře proti všem, bavilo mě alespoň pokusit se hlídat si Mariana Moravu na modré,“ hodnotí dívka celý zápas.
Jedním z útočníků Fanklubu, kteří vstřelili dohromady devět branek, byl Hakin. „Dojmy jsou suprové, atmosféra byla dobrá, nemáme si na co stěžovat. Vyhráli jsme možná díky tomu, že časoměřiči nám napsali dva góly místo jednoho,“ směje se. I Hakin popsal svůj gól. „Padl z přečíslení dva na jednoho, naštěstí to tam spadlo. Ale přesilovky jsme mohli hrát lépe. K rozhodčímu se nesmím vyjadřovat,“ komentuje žertem činnost Petera Puchera. Vyjádřit se však mohl k fandění skupinky diváků, která Fanklub povzbuzovala za jeho střídačkou: „Ač byli naši fanoušci v menšině, byli hodně slyšet. Hlavně nás jejich fandění nabudilo v přesilovce pět na tři. I proto, jak dobře fandili, jsme se s nimi rozloučili děkovačkou, při které hrály emoce i nám.“
Nepříliš jasné bylo rozdělení koučů obou týmů. „Občas přiběhl Mášek, aby nám nadal, občas pak přišel pan Lukeš,“ pokračuje ve veselém duchu Hakin. Ten zároveň prozradil, kdo vybíral hráče na samostatné nájezdy a co si myslí o výkonu svých gólmanů. „Hráče na penalty vybíral kapitán, poslali jsme Solničku proto, že se v celém zápase snažila. A také proto, že jsme původně chtěli, aby se poprala s Robertem Kántorem. Z toho nějak sešlo, tak jela aspoň nájezd. Z gólmanů se snažil určitě Pája, Brambora ale ani náhodou,“ směje se Hakin, jehož výrok možná bude pro Bramboru vhozenou rukavicí.
Utkání pak zhodnotil sám jmenovaný gólman. „Bylo to úžasné a super. Fandění jsem vnímal na ledě úplně jinak než v kotli. Byl jsem nažhavený od rána, na tento zápas roku jsem se těšil, vládne prostě spokojenost. Výhra je navíc úspěchem. Ze všech pohledů,“ žertuje Brambora, který popisuje akci, kdy se na žádost fandů k nájezdu rozjel sám gólman A týmu Saša Hylák. „Měl jsem se Sašou takovou oční tajnou úmluvu, že ho prostě nechám se trefit. Ale uznávám, že to trefil dobře k tyčce, nečekal jsem to,“ směje se fanoušek, který v páteční večer výjimečně stanul na druhé straně barikády. I jeho jsme se zeptali na několik tradičních otázek – jak hodnotí led v Rondu, čeho nejvíce využívá při chytání a co říká na fanouškovskou podporu. „Led je katastrofální, při chytání využívám hlavně postavy a fanoušci nám pomohli hrozně moc,“ uzavírá mladý gólman své hodnocení.
Dalším z útočníků Fanklubu, kteří se trefili za záda některého z gólmanu A týmu, byl Security, který se rozpovídal snad nejvíce. „Atmosféra byla tradičně skvělá. Hlavně bych vyzdvihl fanoušky Fanklubu. To, co předváděli, bylo úžasné a děkuji Filipovi za ten nápoj, co nám dal. To nás s Hakinem nakoplo,“ směje se a zároveň šeptem upřesňuje, co za nápoj to asi bylo.. „Zlomovým bodem utkání bylo nasazení zahraničního rozhodčího, který je zřejmě ze Slovenska zvyklý posuzovat zákroky přísněji. S tím se asi hráči Komety nedokázali vypořádat. Na rozdíl od nás hobby hokejistů. I díky tomu jsme vyhráli. Hráli jsme disciplinovaně a nepouštěli jsme se do žádného oplácení. Z toho pak pro nás v závěru vyplynuly ty přesilovky, ze kterých jsme dokázali vytěžit nějaký ten gól.“ Security je ve fanklubáckém týmu proslulý především tím, že si jej spoluhráči dobírají pro jeho údajné nevybroušené bruslení. V pátek jsme však byli svědky toho, že i takoví hráči jsou pro tým platnými a snad nikdo z fandů si na muži s číslem 11 na dresu nevšiml žádného problému. Sám Security popsal svůj gól.
„Jel jsem k brance, protože jsem se chtěl pokusit udělat něco s nepříznivým výsledkem. Za brankou jsem získal puk, trochu si vybruslil a zkusil vystřelit. Nakonec to padlo tam, kam jsem chtěl a Luboš Horčička neměl šanci,“ směje se i tento hráč z řad fanoušků a pokračuje na vážné notě. „Ne, samozřejmě to bylo o štěstí a jsem moc rád, že to tam padlo. Gól věnuji našim skvělým fanouškům, hlavně skupince, která si říká KDP, pak také rodičům, kteří se přišli podívat.“ Stejně jako Solničky, i Securityho jsme se zeptali, proti komu z A týmu se mu hrálo nejhůře. „To je těžké říct, popravdě ani přesně nevím, koho jsem na ledě potkával nejčastěji. Proti takovým hráčům se hraje vždy těžko. I když hráli jen pro zábavu, tak nás dokázali neskutečně motat.“
I tento střelec byl tázán, jak hodnotí gólmany celého klání: „Všichni brankáři byli tradičně výborní, na obou stranách. Největším zážitkem pak pro mne byl celý podvečer. V našem týmu je skvělá parta, každý led s Fanklubem je o srandě, zábavě, ale i dřině. Zahrát si pak navíc proti vicemistrovi první ligy před téměř třemi tisíci diváků, to je prostě skvělý pocit, zvlášť když máte v hledišti rodiče a kamarády. Akce byla tedy perfektním zakončením sezóny a už nyní se těším na příští rok,“ uzavírá Security.
Celá páteční akce, jejíž součástí byla i autogramiáda a setkání fanoušků s hráči, pak skončila ve veselém duchu stejně jako tyto ohlasy, poslední v sezóně 08/09.
Fotografie z akce ve fotogalerii ...
ted neco krasneho kdyz enuje kometa krev