8. zprava
Po vecernim programu z kongresu jsme si chytili TUK TUK, vychytrale az asi 1 km od kongresoveho centra za docela dobrych 40 rupek. Na nadrazi to bylo o dost horsi nez v Dilli a do posledni chvile jsme vubec nevedeli, odkud nam vlak jede, seznamy cestujicich byly dva dny stare a nadrazaka potkat je umeni. Nastesti jsme nasli mladeho kluka, ktery potvrdil, ze jede stejnym vlakem, tak jsme si ho hlidali. Vlak mel 1.25 hodiny zpozdeni. To nebyl jediny sok. Meli jsme tentokrat nejvyssi moznou tridu. Nebylo to poznat. Nastesti v nasem kupe neslo svetlo, tak jsme tu hroznou spinu tolik nevideli. Obleceni jsme lehli na kozenkove lehatka, povleceni jsme nedostali, tak jsme si strcili pod hlavu batoh a schoulili se do klubicka. V noci byla strasna zima, strasna. Ale meli jsme stesti, nikdo se k nam nehrnul, tak jsme se zamkli a klepali kosu. Kdyz vyslo slunce, pozorovali jsme venkov, pres zaprasena skla vlaku. Z chatrci vychazeli s lahvi vody a mirili do poli, o kousek dal jsme uz videli drepici postavicky s holym zadkem, jak hnoji a cumi na vlak. Zde jeste urcite funguje princip ciste a neciste ruky. Do Varanasi jsme prijeli asi v pul osme.
Uz u vagonu si nas odchytili nahaneci. Zprvu vypadali jako bodri Indove, co nam chteji jen ukazat vychod z nadrazi. Kdyz vysli s barvou ven, nabidli cestu autem ke Ghatum 8 km dalekou za 50 rupii, to je dobra cena, kyvli jsme. Kdyz ale zjistili, ze nechceme hotel, ze jedeme odpoledne zpet a ani nestojime o projizdku lodi ci celodenniho pruvodce, doslova nas vyhodili z auta a poslali k prepaid taxi za 210 rupek. Ve starem meste nam zase nabizeli doprovod, lodku, tak jsme odsekli, ze chceme sami. Je tam rada uzkych, spletitych ulicek, ve kterych se clovek opravdu snadno ztrati, ale dorazili jsme k cily. GANGA. Je velika i kdyz bylo zrovna malo vody. To co jsme videli uvidite na fotkach. Neni to tak strasne, jak si clovek predstavoval, ale ti nahaneci, prodavaci a zebraci jsou strasne otravni a kazi ducha toho mista. Jakmile jsme se zastavili, nebo si dokoce nekde sedli, uz byli u nas a nabizeli vsechno mozne. Jejich cilem bylo jednine stahnout nas o prachy.
U reky krome ritualnich pohrbu, ktere jsme taky videli se deje spousta veci, lide se myji, holi, masiruji, provadeji jogu, modli, perou a susi pradlo primo na zemi, pasou se tam mezi tim buvoli, kozy, pobihaji psi, z trusu tam na kazdem volnem miste susi "brikety" na topeni. Je tam spousta svatych muzu, cihajicich na naivni, nirvanu a jine zajimavosti hledajici turisty. Na ty fakt pozor! Nekoupili jsme si koralky, ani drevo ci popel z ritualnich pohrbu, ktery tam byl na kazdem miste ke koupi v uhledne zabalenych baliccich. Kdyby se turistovi zachtelo vody z Gangy, muze si na to zakoupit 5l kanystr, hahahaha.
Slunce prazilo a asi po 5 km podel reky jsme dorazili k zeleznicnimu mostu, kde koncily i Ghaty. Sem uz mnoho turistu nezavyta a uzke ulicky v nas moc pocit bezpeci nepodporovaly. Propletli jsme se tedy az na jakousi hlavni tridu, ktera vede okolo stareho mesta. Varanasi je ale strasne spinave, prasne a plne dopravy. Kdyz k tomu pridate umorne slunce, vedro a a zadny stin, pochopite, ze po dalsich cca 2 km jsme se vycerpani radi nechali ukecat riksakem. Ukazali jsme na nejakou ulici v centru mesta na mape. Smluvili cenu 40 rupii a nechali se odvezt. Tentokrat asi naletel riksak, protoze nas vezl velmi daleko a my nemeli dalsi drobne, tak jsme mu nic nepridali. Stejne nas zavezl nekam uplne jinam a my se museli kus vratit. Zase jsme videli vycvikovou zakladnu Gurkskeho pluku. To uz jsme ale byli opravdu na pokraji sil. Hledali jsme restauraci, coz je v Indii dost narocne, protoze tu vsichni jedi na ulici ty sve palive smazene speciality. Nasli jsme! Drahou, klimatizovanou, evropsky se tvarici. Byli jsme tu uplne sami, na nas dva cisnici, jeden vrchni a vratny. Za 500 rupii no nekupte to. I kdyz jsme puvodne nemeli hlad, kureci kari a ryze, Pepsi a voda ledove vychlazene to byla mana nebeska. Dokoce i slusny zachod! To je totiz problem. Je tu horko, tak bychom meli hodne pit, ale protoze tu nejsou zachody, tak se snazime pit malo, zacarovany kruh.
Po dobrem obede jsme se dovlekli na nadrazi. Ten 1.5 km opet otresnym prachen, dopravou a horkem nam dal rychle zapomenout na prijemne klimatizovane mistnosti a to je tady ZIMA!
Na nadrazi nam dokonce poradili k jakeho nastupiste jede vlak, sice jsme museli navstivit nekolik kancelari, z kterych nas poslali do dalsich kancelari..... Meli jsme dve hodiny do odjezdu, jali jsme se nadrazi prozkoumavat. V 1. patre jsme objevili nocleharnu, na mistni pomery docela slusnou, dalo by se techto sluzeb pri cestovani take vyuzit, meli tu pekny zachod (jak malo staci!) A v utulne zaplivane kafeterii jsme mastili hodinu karty, dali si preslazene kafe a pockali na odjezd vlaku.
Vlak prijel vcas! Nasli jsme i svuj vagon. V nem byly i dve zoufale Thaiwanky, ktere jsou v Indii teprve kratce. Ptali se nas, jestli TOHLE je prvni trida, tak jsme je ujistili, ze muze byt hur a sprcha tu opravdu neni. Potom co jsem si pochvalovala prostedi, tesila se na spanek v povlecenych dekach, Pavel mi zkazil naladu zjistemin, ze tu jsou stenice. No co, tak jsme se nastrikali repelentem, pomodlili, natahli budika a spali. A vite ze to slo! V deset jsme se vzbudili nepostipani. Uz jsme byli pred Lucknow, ale asi nebylo misto na nadrazi, tak jsme skoro dve hodiny popojizdeli po predmesti. Na nadrazi jsme odhaneli nahanece slovy, My to tu zname, my tu bydlime! Brzy to vzdali a my se dopravili TUK TUKEM za polovicni cenu do hotelu. Jeste studena sprcha (protoze tepla tece jen nekdy) a rychle do hajan.
Dnes v noci nas ceka presun do Agry. Takze zitra uvidime Taj Mahal, pry tam vstupne stoji pres 1000 rupii. Dnes se jeste pridame k ostatnim a obrazime nejake bazary. Hela si tu nechava sit halenku a nakupuje nejake latky. Uz je znatelny rozdil mezi ucatniky kongresu, kteri si zachovavaji svou bledost, my jsme ztmavli......Pokud se neozvem z Agry a Jaipuru, tak nejpozdeji z Dilli v utery vecer. Ahoj Katka a Pavel
Ahoj
(Češi, 8. 2. 2009 11:54)