Praha 2006
25. 6. 2006
P R A H A – 23.-25.6.2006
Den první - pátek
Odjíždíme z letovického nádraží ve složení: Ivana, Renata, Jana a Pavla
Ve vlaku hledáme místo, zdá se všude plno. S Janou v náručí rozrážíme mladé sportovce, neprodyšně uzavírající uličku. Coupé volné. V rožku u okénka sedí spící mladý muž. Během cesty jeho cukající se koutky prozrazovaly, že spánek pouze předstírá a dobře se baví. V „Lebně“ nám popřál báječný pobyt v Praze.
Vystoupivše z vlakové soupravy, vydaly jsme se hledat tramvaj. Pavla se stále ptá, kde je ta šalina.
Na Národní třídě hledáme neúspěšně cestu do kláštera Šedých sester na Bartolomějské ulici. Pražáci neví. Po chvíli konverzace zjišťujeme, že mnozí z nich neumějí česky. Už nás opouštěla víra, že někdy spatříme drahé sestry, když v tom… proti nám živá kráčející tapeta. Renča nás opouští a míří přímo k tapetě a ptá se jí na cestu. Tapeta ví a radí.
Rozhovor:
Jana: „To byl J.X. Doležal z Reflexu.“
Renča: „Já vím.“
Jana: „Proč sis vybrala právě jeho?“
Renča: „Protože ho znám z televize a vím, že je to Čech."
Konečně v cíli. Sestry v klášteře nás uvítaly žhavými polibky. Jelikož s námi nepočítaly na jídlo, čekala na nás večeře. Hned poté vyrážíme do víru velkoměsta.
Staroměstské náměstí – Orloj – hospůdka – Karlův most – procházka noční Prahou.
Den druhý – sobota
Prohlídka Betlémské kaple – nákup v luxusním sekáči – Muzeum voskových figurín – Havelská tržnice – nákup klobouků – v čase oběda hledání KFC – Pavla se nudí.
Ivanka se nechává inspirovat žebrajícím bezdomálem: „Že my tu Janu tady někde neposadíme s kloboučkem…“
Snažíme se držet původního plánu což je výjezd lanovkou na Petřín. Zcela logicky je v největším návalu turistů v opravě tzn. mimo provoz. Nic nedbáme a vyrážíme pěšky. Na Petříně: Společné foto u Máchy, kterej není kamennej. Vyčerpáním uleháme na lavičky v rozkvétajících růžových zahradách.
Cesta z Petřína: Návštěva starožitnictví – Pavla se nudí. Pražský hrad. Pavla splynula s paparazzi, kteří fotí prominentní svatbu Barbie s Kenem u sv. Víta.
Se zájmem sledujeme neobvyklou výměnu hradní stráže v zadním traktu hradu.
Palácové zahrady – SCHODY!!! Přece se nebudeme vracet!!! Ivanka vymýšlí novou techniku zdolávání schodiště přískokem vpřed. Způsob se ujímá. Odpočíváme v domnění, že nám síly nestačí. Tu najednou přiskočí tři turisté pravděpodobně Korejského původu. Během jejich pomoci s Janiným vozíkem probíráme lekci českého jazyka a úspěšně je učíme nové slovo „tady“. Jejich ženy hned pochopily a švitoří: „tady, tady“.
Nerudovkou scházíme směrem ke Karlovu mostu. Cestou objevujeme zajímavou levnou hospůdku Na dvorku. Spěcháme na Karlův most – bohužel umělci z Prahy, na něž se tak těšila Ivanka, již odcházejí. Nic nedbáme a uzurpujeme alespoň některé. Návrat do kláštera.
Den třetí – neděle
Sestry nám mírně zkomplikovaly náš časově náročný program pozváním na oběd, na který s námi nepočítaly.
Vyrážíme do ulic, kde nás již čeká náš nedělní průvodce Starým a hlavně Židovským městem – Dali. (Ne podle malíře Salvatora neb dle kronikáře Dalimila – nomen omen)
Dali hovořil velice obšírně a zajímavě, jeho vyprávění bylo založeno jak na historických faktech, tak i na jeho bujné fantazii. Konečně plnohodnotná prohlídka. Pavla se nudí. Bohužel jsme Dalimu neposkytly dostatek času k tomu, aby zúročil své znalosti Staré Prahy a výklad, který plánoval na celý den, byl nucen vměstnat do dvou hodin. Ve snaze vidět co nejvíce nasadil Zátopkův krok. My, vrcholovým sportem nezasažené, za ním vlály. Přesto jsme si stihly poslechnout zevrubnou historii Staronové synagogy, prohlédnout Židovské město, Kafku s Golemem, Falešného misionáře a vyslechnout několik zajímavých pověstí, vážících se ke Staré Praze. Doprovázíme Daliho domů a tiše doufáme, že koutkem oka zahlédneme některého z jeho slavných sousedů Jiřího Bartošku nebo Marka Ebena.
Naposledy procházíme Karlův most tentokrát i s živými umělci. Zkoušíme různé cetky, nakonec vybíráme hodnotné a originální šperky. Pavla se nudí. Hodina pokročila. Spěcháme do kláštera na mši. Pavla nelegálně fotí interiér kostela Sv. Bartoloměje.
Vysoký ministrant od malého pana faráře se nás při obědě táže: „Z kama ste?“ neboť poznal, že hovoříme cizím nářečím.
Rychle balíme. V pátek jsme se divily, proč máme být na nádraží o 3/4 hod. dříve. Teď máme dojem, že by nám ani hodina nestačila. Spletité bludiště nádražních chodeb nás o tom přesvědčuje. Ajznboňáci si nás předávají jak horké zboží.
Průvodčí se divila, že nemáme vyplněné lejstro – hlášenku. Cesta je volná. Pavle se stala taková nepěkná zlá věc, ztratila peněženku. Prohlížíme svá zavazadla, zda i někdo z nás ostatních se nestal obětí zločinu. Pavla se nenudí.
V Letovicích na nádraží na nás čekalo přistavené taxi – Zdena Prudilová zapracovala. Přestože nechala přes víkend v Janině Felicii zapnuté rádio, podařilo se jí auto rozjet a přijet pro nás.
Tak končí naše výprava do PRAHE.
Ve
Náhledy fotografií ze složky V Praze