Cowboy neboli Vaquero
„Cowboy“ (ang.) neboli „vaquero“ (sp.) se zabyval a zabyva chovem dobytka na zapade Spojenych statu a ve statech na severu Mexika, napriklad ve state Chihuahua.
Postava kovboje nabyla vyznamu ve druhe polovine 19. stoleti se vznikem dobytkarskych cest z Texasu smerem na sever USA po obcanske valce, kdyz preprava zvirat po zemi vyzadovala zrucne a vytrvale jezdce na konich neboli „jinetes“.
Styl zivota a prace kovboju byl zdeden od Mexicanu, kteri zili v tehdejsi texaske oblasti a chov dobytka sem byl zaveden Spanely v 16. stoleti.
Kovbojove byli idealizovani jako hrdinove mnozstvi romantickych pribehu zanru zvaneho „western“. Zena byla nazyvana „cowgirl“ nebo „vaquera“.
-
Historie
Domestikovany dobytek znamy jako „Longhorns“ se potuloval statem jako polodivoka zver. Byl tak nazyvan kvuli prodlouzenym rohum. Prvni texassti obyvatele zalozili system otevrenych zemedelskych pozemku tzv. „rancu“; rancho (sp.), ranch (ang.), znamych tez jako „haciendy“, „haciendas“ (sp.). Chov dobytka, ze ktereho se zuzitkovaval tuk na vyrobu svicek a take jejich kuze a obdelavani poli, byl jejich hlavnimi ekonomickymi aktivitami.
Na pocatku 19. stoleti, byla oblast od Montañas Rocosas az po reku Missouri prostorem otevrenym volnemu pastevectvi. Behem stoleti mnozi pronikali smerem na zapad, prekracujice reku Mississippi a velke planiny. Po obcanske valce ve Spojenych statech se statkari z vychodu usadili a zacali chovat dobytek na prodej masa. Uzemni hranice techto statkaru zasahovaly az na uzemi soucasnych statu Iowa, Nebraska a Kansas. Ti kteri sli vice na zapad pokracovali v expanzi a brali s sebou dobytek vychovany na vychodnim uzemi.
-
Pocatky cest smerem na sever
Na jih od Red River v Texasu se potulovalo nescetne mnozstvi polodivokeho dobytka „Longhorns“. Kolem roku 1867 je texasane chovali na prodej masa a kuze, potom je premistovali po zemi smerem na sever k Abilene v Kansasu. Na tomto miste byla zastavka vlaku Kansas City Railroad; odtud byl dobytek prevazen do Kansas City a zvlaste do Chicaga, ktere bylo v te dobe velkym centrem distribuce produktu.
Od konce roku 1870 pohyb dobytka vzrustal a zacaly se zakladat velke rance. Mlady dobytek byl hnan urcenymi cestami a nechal se past volne jeden nebo dva roky; potom byl transportovan na vychodni trhy. Take se vymenoval s ostatnimi rancery ze severu, kteri si dobytek odvazeli sami nebo si ho prebirali na urcenych mistech, jako napriklad v Coloradu, Nebrasce, Dakote, Wyominu nebo v Montane.
Jeden z pionyru v zakladani techto tras byl Jesse Chisholm, ktery urcil prechody z Texasu do Kansasu.
Obchod byl nadmiru vyhodny, protoze jeden „Longhorn“ byl koupen v Texasu za $5 a prodan v Abilene za $40.
Z tohoto duvodu ziskala postava kovboje velkou dulezitost, hlavne texassti kovbojove. Vytvorili si mezi sebou opravdovou armadu, aby ochranovali zajmy ranceru pred napadenimi bandity.
Pro kovboje byla nezbytna zrucnost v zachazeni s potrebami pouzivanymi v dobytkarstvi, obratnost v jizde na koni a znalost zachazeni se zbrani a lasem. Navic byla nutna sila a odolnost ustat velkou drinu, kterou tato prace obnasela. Nekdo je nazyval „rytiri prerie“, „knights of the prairie“ (ang.), „caballeros de las praderas“ (sp.). Pres vsechnu tuto tezkou praci to nebylo dobre placene misto, platilo se $90 za jeden prevod zvirat.
Kovbojove byli rozdilnych puvodu; byli mezi nimi belosi, cernosi, mexicane, mesticove; a take zeny.
-
Znackovani
System otevrenych rancu se rozsiroval, ale s mnozstvim stad bylo nutne rozlisit vlastnictvi zvirat. Oznacovani zvirat se nazyvalo „branding“ (ang. i sp.). Jakekoliv padelani znacky bylo tezkym zlocinem.
Jednotliva zvirata byla oddelovana od stada a oznacovana zhavym zelezem. Protoze se v mnoha pripadech jednalo o polodivoka zvirata, byla tato prace velice narocna a trvala nekolik dni.
-
Zivot behem prevodu zvirat
Cesta se stadem po cestach smerem na sever byla velice tvrda. Jedna cesta z Texasu do Montany mohla trvat i sest mesicu. Skupiny „Longhornsu“ mely od 2.000 do 5.000 kusu. Kazdy kus byl oznacen, protoze behem jednoho prevodu byla ve stade zvirata vice majitelu. Zviratum byla pridelovana jeste dalsi znacka, ktera se nazyvala „road brand“ (ang.) pro oznaceni skupiny zvirat, ktera byla „na ceste“.
Cela skupina byla vedena jednim automobilem zvanym „chuckwagon“ (ang.), ktery byl rizen kucharem. Tento automobil prevazel potraviny, pomucky do kuchyne a veci na spani. Nasledovala „remuda“ (sp.), skupina koni, kteri byli navic, kdy kazdemu jezdci byl pridelen jisty pocet „cow ponies“(ang.). K hlidani techto koni byli urceni mladici, kteri s touto praci teprve zacinali, vetsinou synove kovboju. Byli nazyvani „horse wranglers“ (ang.). Vetsina obyvatel na vychode zeme zacinalo svuj kovbojsky zivot timto zpusobem.
Hlavni cast stada byla vedena „predakem“, „capataz“ (sp.) nebo „foreman“ (ang.). Na opacne strane byl „top hand“ (ang.) nebo „segundo“ (sp.), jeden zkuseny kovboj. Muzi na stranach se nazyvali „swings“ (ang.), a vzadu „flanks“ (ang.). Posledni sli „drags“ (ang.), kteri se starali o slabsi zvirata, ktera zaostavala za hlavnim stadem. Meli nejmene prijemnou praci, protoze museli projizdet oblaky prachu, ktere za sebou zanechavalo stado.
V poledne oznamil predak ridici „chuckwagonu“, ze se bude odpocivat a obedvat. Stado se nechalo volne past. Kuchar svolal vsechny k jidlu pokridem „come and get it!“ nebo „¡Vengan y tómenlo!“. Po pauze, ve ktere byli take obcerstveni kone, se pokracovalo v ceste. Pred setmenim, po ujeti 10 az 15 mil pracovni smena skoncila. Vecer se zvirata nechala volne past na rozloze dvou akru. Po veceri se muzi stridali po dvou hodinach v hlidani stada.
Ti, kteri meli volno se sesli okolo ohne a zpivali pisne nebo zertovali. Pote usinali pod sirym nebem v improvizovanych „postelich“.
Jednou z nejobavanejsich udalosti prechodu byl zbesily uprk zvirat. Boure, divoka zvirata, hluk nebo napadeni americkymi indiany mohly vyprovokovat, ze se zvirata rozprchla velkou rychlosti do okoli. Toto vyzadovalo, aby kovbojove vyjeli za nimi a vratili je na misto. Byl to velice nebezpecny a riskantni ukol, a znamenalo to moznou smrt pro kone i jezdce.
Po ukonceni cesty byla zvirata nechana na novem ranci nebo umistena do vagonu na cestu vlakem do distribucnich mist. Mezi pravidelne trasy patrily Chisholm, ze San Antonia v Texasu do Abilene v Kansasu; zapadni trasa z Bandery v Texasu do Oglalla v Nebrasce; a trasa Goodnight-Loving z Fort Concho v Texasu do Pueblo v Coloradu.
-
Rozkvet tras smerem na sever
Deset let od doby, kdy zacaly trasy vest na sever, zacalo velice uspesne obdobi systemu otevrenych rancu. Prvni vyvozy masa do Evropy probehly v roce 1875, o tri roky pozdeji bylo exportovano 50 milionu liber masa, v roce 1881 vzrostly vyvozy na 100 milionu. Zeleznice byla v nepretrzitem provozu. Aktivity se staly mezinarodnimi po prichodu Evropanu, kteri byli nadseni z lovu buvolu; nakonec je dobytkarsky obchod zaujal natolik, ze se usadili.
V roce 1885 byla zeme osidlena obrovskym mnozstvim rancu, coz prineslo nevyhnutelne konflikty kvuli vlastnictvi zeme, rek a podzemni vody. Zvirata, ktera byla nechana volne, aby hledala potravu "napadla" jakekoliv misto. Kvuli tomu se zacaly rozmistovat zive ploty a ostnate draty.
V tomto obdobi zacal prichod chovatelu ovci z Kalifornie a Oregónu, ktery zpusobil nove konflikty mezi nimi a dobytkari. Na konci roku 1880 byly velke planiny zcela osidleny. Zive ploty statkaru se postavily do cesty dobytkarum, puda na pastvu zacala byt obdelavana, coz zpusobovalo dalsi a dalsi konflikty. Navic, zima 1885 a 1886 byla devastujici pro dobytek v Kansasu a Coloradu, nasledujiciho roku byla postizena Montana, Wyoming a Dakota. Do jara byly stare rance posety skelety zvirat. Na konci stoleti vyvolaly kolejnice zeleznice, ktere krizovaly uzemi a dratene zatarasy konec obdobi rozkvetu velkych rancu a kovboju.
Kvuli preziti ranceri koupili a ohradili dobrou zemi, ktera drive slouzila na pastvu. Byla zde pestovana vojteska a seno bylo potravou na zimu pro slaba zvirata. Byly vyslechteny nove rasy zvirat. V te dobe meli vlastnici dobytka pouze stovky kusu oproti tisicum v obdobi rozkvetu.
-
Kun a jeho domestikace
Kun byl nejdulezitejsim majetkem kovboje, byl nazyvan "Bronco". Pravdepodobne byl potomkem konu privezenych Spanely na jihozapad Spojenych statu.
Mlade zvire bylo ponechano volne na ranci dva nebo tri roky, pote bylo chyceno a odvedeno do ohrad a zkroceno. Kroceni zacinalo vyukou pokynu pomoci otezi nebo lasa. Potom byl kun osedlan, na coz zvire reagovalo pokusy o shozeni sedla; bylo tak nechano az do vycerpani. Vycvik pokracoval vlozenim ohlavky bez uzdy, aby se zvire nezranilo a oci byly zakryty. Jezdec nasedl a odstranil kryty na ocich, kun zacal poskakovat a kopat okolo sebe, aby shodil jezdce ze sedla. Ten musel zustat v sedle co nejdele to bylo mozne, aby zabranil tomu, aby bylo zvire vzdorovite pro dalsi praci. Casem si kun zvykl na oteze. Krok za krokem mu kovboj ukazoval dalsi a dalsi pokyny, aby z nej udelal dobreho kone ke kravam.
-
Kdo a co je Vaquero?
Jako Vaquero se muze oznacovat osoba, ktera se stara o stada dobytka. Nazvy pro vaqueros se ale mohou lisit: V Argentine se jim rika „gauchos“, v Kanade „cowboy canadiense“, v Chile „huasos“, v Kolumbii a ve Venezuele „llaneros“, v Ekvadoru „chagras“, na zapade USA „cowboy“, v Mexiku „charros“ a v Peru „gorilazos“.
Dale jim muze byt osoba, ktera se ucastni rodea nebo take kalhoty, ktere tyto osoby pouzivaji. Dnes popularni jako neformalni obleceni - jeansy.
-
Obleceni a prislusenstvi patrici kovbojum stareho zapadu
Mnoho se na obleceni a prislusenstvi lisi podle zeme a regionu. Parametry, jako napriklad vyska klobouku, delka „chap“ a material, bylyprizpusobeny ruznym prirodnim podminkam, ve kterych kovbojove pracuji.
Satek „bandanna“ (ang.), „pañuelo“ (sp.) byl bavlneny satek, ktery mel mnozstvi pouziti. Slouzil k utirani potu, k ochrane proti slunci a prachu. V modernich dobach je vice pouzivan jako hedvabny satek na ozdobu.
Rukavice „gloves (ang.), „guantes“ (sp.) byly obvykle z jeleni kuze nebo jine jemne kuze, ktera byla pruzna pro praci, a poskytovala ochranu pri drzeni ostnatych dratu, nejruznejsich nastroju nebo pri cisteni konskych ohanek a vegetace.
Jezdecke sedlo „stock saddle“ (ang.), „silla de montar“ (sp.) vazilo ctyricet liber a melo dva pasy, kterymi se pripevnovalo okolo konskeho trupu; melo roh ve vrchni casti, k privazani lasa.
Lariat (ze slova „reata“, coz znamena ve spanelstine "provaz") „lazo“ (sp.), „lasso“ (ang.) byl vyroben z konopi, kuze nebo konskych chlupu a slouzil k chytani dobytka za hlavu nebo za nohy.
Ostruhy „spurs“ (ang.), „espuelas“ (sp.)
Pistole „revolver“ (ang.), „pistola“ (sp.) byl pouzivan kalibr 45 na sest naboju.
Bavlnena kosile „cotton shirt“ (ang.), „camisa de algodón“ (sp.)
Kalhoty z vlny "wool trousers" (ang.), "pantalones de lana" (sp.)
Ted trochu odskocim od tematu „Vaquero“, a mam pro vas trosku historie o vzniku a vyvoji jeansu.
„Jeans“ nebo take „bluyines“, „pantalones de mezclilla“, „pantalones vaqueros“, „mahones“ nebo „ tejanos“ (texasky), jsou typem kalhot vyrobenym z bavlnene tkaniny, dostatecne odolne, nazyvane „denim“ nebo „mezclilla“.
Puvodne byly pracovnim odevem, kvuli jejich odolnosti, predevsim pro horniky a zemedelce na pocatku 20. stoleti. Posleze je nosili delnici, zvlaste v tovarnach, behem 2. svetove valky. Zhruba od roku 1950 se zacaly pouzivat na bezne denni noseni.
V 50. letech 20. stoleti zacala mladez ve Spojenych statech nosit dziny na protest proti konformismu a byly odmitany dospelymi. V 60. letech byly dzinsy prijaty a v 70. letech se zacaly bezne pouzivat jako neformalni obleceni.
Jsou dedictvim predkolonialni Ameriky, kdy byly uzivany maloobchodniky v Severni Americe a nosili je belosi. Na pocatku byly take modre, ale z mnohem jemnejsi latky, bez kapes, upevnene v pase za pomoci provazu, ktery se provlekal dirami udelanymi na okraji kalhot. Latka „denim“ se zacala pouzivat na vyrobu jeansu, kdyz chtel americky vojak vyrobit jedny z latky, z ktere se dodnes vyrabeji stany. Prvni podobne jeansy, tak jak je zname dnes, se delaly pro italskou armadu v Chieri, ve meste blizko Turina v Italii, protoze Janovane potrebovali kalhoty pro vsechna pouziti pro svoje namorniky. Kalhoty, ktere by bylo mozne nosit suche i mokre, a ktere by se mohly lehce vyhrnout pri drhnuti paluby. Prvni latka "denim" pochazela z Nîmes (Francie) a odtud take pochazi jeji nazev. Jmeno jeans pochazi ze jmena mesta Genova ve francouzstine (Gênes), ktere ma podobnou vyslovnost jako jeans. Jeansy se dale vyvijely ve Spojenych statech kolem roku 1872. Levi Strauss byl nemecko-zidovsky obchodnik, ktery zil v San Franciscu a vymyslel, ze se plachtovina, ktera se pouziva na vyrobu stanu, se muze pouzivat na vyrobu obleceni pro horniky, protoze odola spatnym podminkam a vaze mineralu, ktere si davali do kapes. Kalhoty prodaval pod znackou Levi´s hornickym komunitam v Kalifornii v 50. letech 19. stoleti. Byly hnede a nemely zadni kapsy. O trochu pozdeji Janovane zacali barvit latku charakteristickou indigove modrou barvou pochazejici z Indie. Jeden z klientu Levi Strausse, krejci Jacob Davis, ktery u Strausse kupoval latky na zaplatovani rozbitych kalhot, vymyslel podsazeni medenymi cvocky v nejvice namahanych mistech, napriklad v rozich kapes nebo na poklopci. A protoze Jacobs nemel penize, aby si nechal napad patentovat, navrhl Straussovi spolupraci. Levi na napad pristoupil a 20. kvetna 1873 dostali patentovanou znacku s cislem U.S. Patent 139,121 z americke Kancelare patentu a znacek a narodily se jeansy, tak jak je zname dnes. V roce 1885 staly jeansy $1.50. Podle statistik v soucasne dobe kazdy severo-american vlastni v prumeru 7 kusu jeansu. Vyroba praveho denimu trva dvacet dni. |
Ve Spanelsku jsou zname jako „vaqueros“ nebo „cowboys“, v Dansku se jim rika „cowboybukser“, v Cine“ niuzaiku“ a v Madarsku “farmernadrág“.
Ale vratme se k tematu pomucek a obleceni kovboju:
Chaps je zkratka slov „chaparejos“ nebo „chaparreras“, coz je spanelsky nazev pro "kozene kalhoty", pochazejici z Mexika; odvozeny ze spanelskeho „chaparro“, jehoz jeden vyznam je „nizkorostouci housti, kterym je tezke projet bez poskozeni obleceni“.
Chaps jsou pevne pokryvky nohou, skladajici se z kozenych kamasi a opasku. Nosi se pres kalhoty, nemaji sed a nejsou spojeny v rozkroku. Slouzi k ochrane nohou proti kaktusum, housti a jine pichlave vegetaci a jsou obvykle vyrobeny z kravske usne, ovci kuze nebo kuze z angorskych koz. V minulosti byly take vyrabeny z kuze medvedi, tuleni nebo buvoli. Pro konska show se v poslednich letech pouzivaji lehci, synticke materialy jako napriklad semis a vinyl, pokud neni pozadovana dlouha trvanlivost. V Australii jsou vyrabeny vice z voskovaneho platna, radeji nez z kuze.
Vetsina druhu prekryva obuv, jen nektere dosahuji pouze k okraji bot.
Nevi se presne, kdy presne je zacali americti kovbojove pouzivat, ale predpoklada se, ze v 70. letech 19. stoleti.
Drivejsi ochranne kozene odevy pouzivane horskymi jezdci, kteri nahaneli dobytek ve Spanelsku a Mexiku, se nazyvaly „armas“ (sp.), „shield“ (ang). Byly to dva velke kusy kravske usne.
V soucasne dobe „chaps“ nosi westernovi jezdci na konskych show.
Sombrero“ (sp.), „cowboy hat“ (ang.)
Kovbojsky klobouk je charakteristickou ozdobou farmaru a rancheru v zapadnich a jiznich Spojenych statech, Kanade a severnim Mexiku, country-westernovych zpevaku a ucastniku severoamerickeho rodea.
Klobouk se sirokou strechou klobouku byl puvodne zdeden od mexickych „vaqueros“. Presto kovbojsky klobouk, tak jak je znamy dnes, ma mnoho predchudcu, vcetne mexickych klobouku zvanych „sombrero“ a „galan“. Existuji ruzne designy klobouku se sirokou strechou, nosenych farmari a dobytkari na vychode Spojenych statu, stejne tak jako design klobouku pouzivanych Kavalerii Spojenych statu.
Tvar kovbojskeho klobouku zavisi na regionu, ze ktereho pochazi. Drive bylo mozne pouze pohledem urcit, odkud kovboj pochazi. John B. Stetson navrhl a prodal prvni "kovbojsky" klobouk v USA, ktery nazval "Boss of the Plains."
V drivejsich dobach mel kovbojsky klobouk funkcni hodnotu. Siroky lem klobouku chranil pracujiciho kovboje proti slunci a desti. Mohl se pouzivat k signalizovani ostatnim, k rozdmychani ohne nebo noseni vody z ricky. Dnes, i kdyz stale muze klobouk slouzit k temto ucelum, vetsina lidi je nosi z estetickych duvodu, jako soucast westernoveho zivotniho stylu.
V soucasne dobe jsou dostupne v tlumenych barvach, jako napriklad v cerne, ruznych odstinech bezove, hnede nebo sede, teple svetle sede, zname jako"silver belly".
Zenske a muzske styly jsou prakticky identicke, ackoli zenske kovbojske klobouky jsou dostupne v sirsim mnozstvi barev a zahrnuji jasne syte odstiny.
Jisty druh kovbojskeho klobouku byl nazyvan "ten gallon" a veri se, ze nazev vznikl, protoze teoreticky mohl byt klobouk pouzivan na noseni vody.
Presto se vyraz ve skutecnosti nevztahuje k pouzivani klobouku jako nadoby na vodu. Klobouk „ten-gallon" ma mensi obsah nez jeden galon. Existuji dalsi teorie o puvodu tohoto terminu. Jednou z nich je spanelsky vyraz „tan galan“, znamenajici „tak elegantni "so gallant" (ang.), oznacujici pokryvku hlavy vyssich trid (jako protiklad beznejsiho sombrera). Kdyz si texassti kovbojove spletli slovo "galón" s "gallon", popularni, presto nespravna legenda byla na svete. Jinou moznosti je zkomolenina "galón" (sp.) nebo „galloon“ (ang.) neboli „tkaloun lemujici temeno“, dalsim vysvetlenim je tradice vylozek vaqueros, kterymi byli ocenovani na zaklade odborneho posudku. „Ten galóns“ byly nejvyssim uznanim kovbojske dovednosti. Tyto stuhy byly ovinuty okolo temena klobouku. Pokud „vaquero“ nosil klobouk „ten galón“, byl vrcholnym odbornikem ve sve praci.
Vysoke boty „cowboy boots“ (ang.), „botas vaqueras“ (sp.) s vysokym podpatkem k upevneni postaveni ve trmenech, patri mezi specialni jezdecke boty. Maji vysoky podpatek, jsou zaobleny na palci do spicky a tradicne nemaji snerovani. Jsou bezne vyrabeny z kravske kuze, ale obcas i z "exotickych" kuzi, jako napriklad z kuze aligatora, hada, pstrosa, jestera, uhore, rejnoka, slona, losa nebo buvola.
Existuji dva zakladni styly kovbojskych bot, "zapadni" neboli "klasicky" a „roper“. "Zapadni styl" se vyznacuje vyskou nejmene do pulky lytek, sikmym „kovbojskym“ podpatkem, obvykle vice nez jeden palec vysokym. O trochu nizsi, stale jeste sikmy, "walking" podpatek je take bezny. Novejsi vzor "roper" je nizky, obvykle konci nad kotnikem, ale pod polovinou lytka, ma nizky podpatek, obvykle nizsi nez jeden palec. Spicka bot je obvykle zakulacena, ale umerne se zmenami stylu v oblekani, jsou bezne i hranate spicky.
Pri nasedani do sedla, vysoky podpatek minimalizoval riziko, ze bota proklouzne dopredu do trmenu, coz bylo zivotu nebezpecne, pokud jezdec nebyl usazen v sedle. Pokud jezdec spadl z kone a zustal zachycen ve trmenu, bylo zde velke nebezpeci, ze kun zpanikari a zacne prchat, zatimco kovboj zustane zavesen, coz zpusobi cetna zraneni a moznou smrt.
Moderni „roper“ styl s nizsim podpatkem vznikl z tradicniho designu, jako odpoved na potreby moderniho rodea, obzvlaste pri chytani telat lasem, kdy kovboj musi svazat tele stejne tak jako jet na koni.
-
Nejznamejsi zivi kovbojove
Nate Champion (1857-1892). Byl clenem Asociace ranceru a statkaru ve Wyomingu a byl zavrazden rivaly z jine asociace, ktera sdruzovala dobytkarske barony ve valce hrabete Johnsona.
Nat Love, znamy jako Deadwood Dick (1854-1921). Afroamerican znamy jako jeden z nejvice proslavenych kovboju historie zeme. Nastoupil v patnacti letech na ranch Duval v Texasu a o tri roky pozdeji na ranch Galliger v Arizone. V roce 1907 publikoval svoji autobiografii: "Vida y Aventuras de Nat Love, mejor conocido entre los ganaderos como Deadwood Dick".
-
Fiktivni kovbojove
-
Moderni kovboj